Odsouzeni.cz – kampaň za rozvoj náhradní rodinné péče

Není pochyb o tom, že bez nadací, nadačních fondů či neziskových organizací by měla veřejná správa v ČR svoji činnost v řadě oblastí souvisejících především se zdravotní a sociální péčí o hodně složitější. Nejde jen o problém stárnoucí populace a zvyšující se potřeby komunitní péče či zdokonalování zdravotních služeb, ale i o řadu dalších problémů včetně institucionální výchovy dětí nebo náhradního rodičovství.

Právě v souvislosti s diskusemi o řešení této otázky je v poslední době hodně viditelná kampaň Odsouzeni.cz, která usiluje o reformu celého systému péče o ohrožené děti v České republice a jíž zorganizoval v minulém roce Nadační fond J&T společně s několika významnými nevládními organizacemi, jako jsou Amalthea, Asociace náhradních rodin, Rozum a cit nebo Sdružení pěstounských rodin. V současné době ji podporuje řada dalších organizací, občanských sdružení i jednotlivců včetně mnoha osobností politického a kulturního života. Ale podívejme se na základní fakta.

Nemáme se čím chlubit…

V Evropské unii je v institucionální výchově umístěno přibližně 140 tisíc dětí, z toho na naši malou zemi s jejími téměř 11 tisíci připadá celých 8 %. Českými kojeneckými ústavy projdou ročně téměř dva tisíce malých dětí, které jsou odtrženy od rodičů. Evropský soud pro lidská práva kritizuje ČR za to, že zde jsou porušována práva rodiny a soukromý život ze strany státních orgánů v důsledku odebrání dětí rodičům a jejich umístění do ústavní výchovy. Stav a praxe systému sociálně-právní ochrany dětí jsou dlouhodobě kritizovány i Ústavním soudem ČR, který také rozhodl, že pouze hmotná nouze v rodině nemůže být důvodem pro odebrání dítěte rodičům.

Řada odborníků se shoduje v tom, že ústavní péče u malých dětí má velmi negativní důsledky pro jejich celkový vývoj. Personál v ústavních zařízeních má zpravidla na starosti více než jedno dítě, dítě navíc nemá k dispozici jednu pečující osobu tak jako v rodině a proces, kdy si dítě vytváří základy pro budoucí vztahy, není zdaleka ideální, což zásadně ovlivňuje jeho další život – může ovlivnit jeho zdravotní stav, fyzický i psychický vývoj i schopnost navazovat a udržet mezilidské vztahy.

Z finančního hlediska to navíc není ani nijak výhodné – péče o jedno dítě v ústavu stojí stát 7× více než péče náhradních rodičů. Právě ústavní péče je v přepočtu na jedno dítě nejnákladnějším způsobem péče, musí totiž financovat provoz velkých ústavních zařízení (školského i zdravotního resortu) i zajištění jejich personálních kapacit. Naopak náhradní rodinná péče je z pohledu státu finančně velmi podhodnocena a chod pěstounských rodin je z velké části financovaný z jejich vlastních zdrojů.

Státní systém péče o ohrožené děti čeká už 20 let – ČR je poslední zemí ve střední Evropě, kde od pádu železné opony neproběhla systematická reforma systému péče o ohrožené děti. Všechny okolní státy, včetně Slovenska, již nezbytné legislativní změny provedly.

Co teď s tím?

Je celkem jasné, že jediným správným řešením, které může zastavit příliv dětí do ústavů, je komplexní reforma státního systému péče o ohrožené děti. Iniciativa Odsouzeni.cz navazuje na několikaleté úsilí mnoha odborníků a pracovníků z praxe o změnu. Nezbytná zřejmě bude novelizace hned několika zákonů – zákona 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákona 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Cílem veškerých snah v této oblasti by měly být následující kroky:

1. Zefektivnit pomoc ohroženým rodinám
   • zapojit kraje a obce do preventivních opatření proti odebírání dětí z rodin a do účinného řešení nepříznivých podmínek ohrožených rodin;
   • zvýšit počet terénních sociálních pracovníků na místních úřadech;
   • zamezit odebírání dětí z rodin ze sociálně-finančních důvodů;
   • povinně tvořit individuální plány ochrany dětí sociálními pracovníky;
   • standardizovat práci sociálních pracovníků;
   • podpořit další vzdělávání soudců v oblasti systému péče o ohrožené děti.
2. Podpořit rozvoj náhradního rodičovství
   • zefektivnit proces zprostředkování náhradní rodinné péče;
   • finančně zajistit rozvoj náhradní rodinné péče ze strany státu;
   • zavést do praxe institut přechodné pěstounské péče, kdy jsou náhradní rodiče schopni okamžitě přijmout ohrožené dítě do rodiny;
   • zprofesionalizovat výběr a sjednotit přípravu náhradních rodičů napříč všemi kraji ČR;
   • zavést standardy kvality péče pro pěstounské rodiny i pro poskytovatele služeb v oblasti náhradní rodinné péče;
   • zvýšit kvalitu a rozsah služeb pro náhradní rodiny;
   • rozšířit povědomí veřejnosti o institutu náhradní rodinné péče;
   • zavést do praxe další formy náhradní rodinné péče.
3. Zahájit transformaci ústavů
   • zakázat ústavní výchovu dětí ve věku od 0 do 6 let a nahradit ji jinými formami neústavní péče;
   • při nevyhnutelné ústavní výchově u ostatních dětí snížit délku pobytu v ústavu maximálně na 3 roky;
   • snížit počet dětí v ústavech a zařízeních pro okamžitou pomoc na maximálně 4 děti na 1 pracovníka;
   • zahájit transformaci ústavů na asistenční či terapeutická centra terénního i ambulantního typu pro ohrožené děti a rodiny;
   • sjednotit agendu péče o dítě a podporu rodiny pod jedno ministerstvo.

Komplexní reforma státního systému péče o ohrožené děti představuje poměrně náročný úkol a rozhodně to bude spíše běh na delší trať. Na úspěch celé transformace bude mít také velký vliv přístup jednotlivých krajských a obecních samospráv. Současný stav je ale dále prakticky neudržitelný.

Gabriela Lachoutová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu J&T

„Již od založení nadačního fondu jsme se chtěli podílet na změně legislativy, která je podle mého názoru nevyhovující. Návštěvy řady pěstounských rodin mě v tom jen utvrdily. Po sedmi letech získávání zkušeností a přehledu v této problematice jsme založili iniciativu za reformu péče o ohrožené děti a spustili kampaň Odsouzeni.cz – vyznívá sice negativně, ale upoutává pozornost. U nás bohužel stále přežívá názor, že ústavní péče je v pořádku. Víme, že jsme se vydali na dlouhou trať, ale pokud se zapojí všichni, konečně bude zájem dítěte na prvním místě a nikdo mu nebude upírat právo vyrůstat v rodině.

Z praxe znám případy, kdy pěstounské rodiny čekají na dítě až 5 let, což znamená, že stávající systém je nefunkční. Liší se to samozřejmě kraj od kraje, ale vyhovující to zdaleka není. V některých případech chybí i služby pro pěstounské rodiny, i to chceme změnit.

Věřím, že se najdou lidé, kteří se o opuštěné děti rádi postarají, ale je potřeba široké veřejnosti poskytnout dostatečné informace o náhradní rodinné péči a tím zvyšovat sociální status náhradních rodičů. Právě k tomu chceme v brzké době spustit další kampaň, tentokrát v pozitivním duchu.“

ČR: Úplní skrblíci nejsme, ale vztah k charitě nijak vřelý není

Podle dostupných statistik přispívá nějakým způsobem a alespoň občas na charitativní účely zhruba každý pátý občan České republiky. Co z toho plyne? Nejsme úplně lakomí, ale přece jen zaostáváme za evropským průměrem, který je podstatně vyšší (35–40 %). Řada Čechů se na charitě nepodílí, ať už z důvodu toho, že si pomoc nemůže dovolit (33,4 %) nebo se o charitu nezajímá (26,7 %). V porovnání s USA nebo některými evropskými zeměmi u nás nejsou nijak populární ani tradiční dobrovolnické aktivity nebo poskytování materiálních darů.

V průzkumu, který v první polovině letošního roku prováděl institute GfK Verein ve spolupráci s Wall Street Journal Europe (WSJE), vyplynulo, že jen necelých 20 % českých respondentů každoročně finančně přispívá na charitu. V pomyslném žebříčku se tak ČR dostává poměrně nízko, ze sledovaných zemí je za námi jen Turecko (7 %), Kolumbie (13,5 %) a Německo (17 %). Nejštědřejšími dárci byli podle průzkumu Švédové (46 %), Holanďané (44 %), Indové a Britové (40 %).

Pomoc dětem, pomoc chudým lidem, výzkumy v oblasti medicíny a pomoc při katastrofách – to jsou nejvýrazněji podporované charitativní projekty v Evropě. Češi nejsou výjimkou, snad kromě výzkumu v oblasti medicíny. Naší doménou je naopak pomoc při katastrofách (50 % oproti evropskému průměru 20 %). Dětem nejvýrazněji pomáhají v Polsku a Rumunsku (80 %, v Čechách je to 41 %), chudým lidem v Portugalsku (67 %, Češi: 39 %) a Španělsku (53 %). K nejméně podporovaným v Čechách patří oblast sportu a vzdělávání (necelá 2 %). V USA je nejpreferovanější podpora náboženských organizací (35 %).

PhDr. Prokop Konopa