Jak vidíte reálně další postup rozvoje elektronizace zdravotnictví?
Elektronizace zdravotnictví je více věcí politickou než problémem ekonomickým.
Přestože je elektronizace součástí programového prohlášení vlády, žádnou
podporu jsem v době působení na ministerstvu zdravotnictví v roli náměstka
ministra nezaznamenal, právě naopak. Jediná podpora plynula z MPSV, které si
uvědomuje negativní dopady na náklady sociálních systémů plynoucí
z neefektivní nebo nekvalitní zdravotní péče a chybějící péče
o zdraví jako součásti zdravotní politiky státu. Za této situace jsou
pochopitelné výmluvy na nevůli lékařů k aktivní roli v procesu
elektronizace. Objektivní pravdou je, že lékařská obec je k elektronizaci
skeptická, možná se jí i obává. Na druhé straně se v průběhu Kongresu
primární péče v únoru tohoto roku reprezentanti všech segmentů ambulantního
sektoru s výjimkou ambulantních specialistů přihlásili k elektronizaci za
podmínky, že o míře sdílení informací o zdravotním stavu bude primárně
rozhodovat pacient. Tento požadavek je zcela legitimní a je axiomem evropské politiky
elektronizace zdravotnictví. Z debaty na kongresu vyšel požadavek lékařů na
intenzivní dialog s ministerstvem k řešení dílčích problémů
elektronizace. Vyzval jsem k tomuto dialogu své kolegy z vedení MZ a výzvu
jsem doprovodil záznamem z dvouhodinové debaty s lékaři. Nikdo ani
nereagoval. Ale argumentaci o nevůli lékařů jsem pak slyšel o to
pravidelněji.
Celkem lakonicky vztah ministerstva k elektronizaci vyjádřili někteří
diskutující na konferenci E-Health Days v rámci brněnského zdravotnického
veletrhu Medica Fair. Při srovnání elektronizace zástupci HP a T-Systems uvedli, že
zatímco ve zdravotnictví úspěšně elektronizujících zemích (severské a pobaltské
státy Evropy, Izrael) vlády myslí na občany a pojištěnce, u nás ministerstvo
pracuje pouze pro lékaře. Osobně si myslím, že pokud by takový motiv měl platit, je
to velmi krátkozraké, protože důsledky efektivity zdravotnictví budou
v nastalém nedostatku zdrojů trpět sami lékaři.
Kudy z toho ven, co by bylo potřeba udělat?
Potřebujeme zcela jinou zdravotní politiku, politiku odpovědnosti ke zdraví
obsahující odpovědnost individuální a odpovědnost všech, kdo mohou ovlivnit těch
80 % determinantů zdraví, kteří stojí mimo systém léčebné péče.
I elektronizace musí být součástí této politiky a využít potenciál všech
zdrojů. Možná, že veřejných financí na projekty elektronizace je a bude málo.
O to kvalitněji je třeba projekty připravovat a realizovat. Ale zdroje nejsou jen
finanční, nejdůležitější jsou ty lidské a k jejich mobilizaci je třeba
trpělivý cílený dialog. Některé skupiny lékařů jsou na něj dnes podle mne lépe
připraveny než státní správa a politici.
Základní legislativa k elektronické dokumentaci a národnímu zdravotnímu
informačnímu systému je obsažena v zákoně o zdravotních službách. Je na
politickém rozhodnutí, od kdy bude elektronická dokumentace povinnou a pro jaký okruh
poskytovatelů. Osobně bych se přimlouval za povinnost kladenou na smluvní
poskytovatele zdravotní péče, tedy ty, kteří pracují za úřady z veřejného
zdravotního pojištění. V legislativě chybí pravidla pro sdílení zdravotních
informací, resp. dokumentace, práva a povinnosti všech účastníků systému
vážící se ke zdravotní dokumentaci. Na to navazuje identifikace pojištěnců a
zdravotnických profesionálů jako základ k managementu přístupu
k elektronické zdravotní dokumentaci nebo k vybraným informacím z ní.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se zasloužilo, že sociální karta sloužící
k fungování jednotného výplatního místa sociálních dávek splňuje požadavky
kladené Evropskou komisí na evropskou kartu účastníka sociálního zabezpečení,
tedy i zdravotního pojištění. Je to konkrétní výsledek spolupráce MZ a MPSV
v době, kdy jsem měl na MZ na starosti informatiku, a jsem za to kolegům
z MPSV vděčný. Vládní program by z hlediska odpovědnosti měl být
nedělitelný, rezorty by měly úkoly vládního programu sdílet a ne se vymezovat pouze
k některé z jeho kapitol.
Jaké projekty budou podle vašeho názoru pokračovat?
Připravili jsme technickou dokumentaci k vypsání zakázky na rezortní registry
a jejich propojení se základními registry veřejné správy. Jedná se
o administrativní registry (registr poskytovatelů a registr zdravotnických
profesionálů) a dále registry klinické, které jsou definovány v zákoně
o zdravotních službách. Na tento projekt je alokováno v rámci e-governmentu
300 milionů korun s využitím fondů EU. Registry by měly být funkční do
24 měsíců od účinnosti zákona, který schválí Sněmovna. Technická
dokumentace může být využita pro soutěž o návrh nebo pro otevřené řízení.
Teď vše závisí na rozhodnutí ministerstva a na zadavateli, kterým je Koordinační
středisko pro rezortní zdravotnické informační systémy. Na registru poskytovatelů
by se měla prostřednictvím vzdáleného přístupu realizovat registrace poskytovatelů
krajskými úřady podle zákona o zdravotních službách (zvláštního
živnostenského zákona pro zdravotní služby), registr profesionálů by mohl sloužit
managementu přístupů a EK ho bude vyžadovat k on-line ověřování způsobilosti
k výkonů zdravotnických regulovaných povolání lékaře, stomatologa, farmaceuta
a zdravotní sestry při poskytování zdravotních služeb v celé EU. Určitě bude
pokračovat pilotní projekt e-Preskripce, na kterém se účastní SÚKL, lékárny a
některé státní nemocnice, obdobně to bude s e-Neschopenkou na České správě
sociálního zabezpečení. Díky souladu vládní politiky konkurenceschopnosti a
informační společnosti a kohezní politiky, ze které vyplývají priority pro
jednání s EK o čerpání prostředků evropských fondů v letech 2014
až 2020 je šance pro elektronizaci zdravotnictví v rámci zvyšování efektivity
veřejné správy čerpat další investiční prostředky. Do té doby by mělo být
jasno, jaké budou další prvky mozaiky, z níž se postupně složí celý obraz
elektronizovaného zdravotnictví.
Jste spíše optimista nebo pesimista?
Osobně jsem optimista a to nikoliv z důvodu, že bych měl nedostatek informací.
Optimista jsem v tom, že špatná politika a neefektivní státní správa sice
mohou elektronizaci zdravotnictví klást překážky, ale nemohou zastavit proces a
pokrok. Ten je vždy diktován více soukromou iniciativou, to je podnikáním na straně
jedné, a neziskovým sektorem a občanskou společností na straně druhé.
Elektronizace je objektivní nutnost. Podmiňuje efektivní, kvalitní a bezpečnou
zdravotní péči, chrání zdravotnické profesionály i jejich pacienty, umožňuje
a podporuje nové moderní metody poskytování péče, umožňuje více péče realizovat
ve vlastním prostředí pacienta a propojit tuto péči se sociálními službami
k dosažení vyšší kvality života. Kdybych nebyl optimista a nevěřil tomu, co
hlásám, určitě bych nemohl na informační podpoře procesů ve zdravotní a
sociální oblasti v privátní sféře pracovat.
