K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Schválené principy Koncepce bydlení a bytové politiky do roku 2020

Datum: 3. 11. 2011, zdroj: OF 4/2011, rubrika: Bydlení

Bydlení je ve svobodné společnosti založené na tržním hospodářství z povahy věci privátním statkem (zbožím) obchodovaným na trhu, kde převažující nabídka nad poptávkou ceny snižuje a naopak převažující poptávka nad nabídkou ceny zvyšuje. Není statkem veřejným, jak jej chápe ekonomická teorie.

To jsou platná teoretická východiska. Není-li však bydlení veřejným statkem, proč by tedy stát měl o bydlení svých občanů pečovat? Protože je bydlení základní lidskou potřebou, je typem privátního statku, který si podporu státu zaslouží. Neuspokojení potřeby bydlení může totiž vést k extrémním formám sociálních nerovností, posilování sociálního napětí a zvyšování patologických sociálních jevů (kriminalita, dlouhodobá nezaměstnanost).

Vedle uvedených teoretických východisek také navrhovaná opatření v koncepci mají svá empirická východiska.

Především je to nedostatečná transparentnost trhu bydlení, neboť je nutné z úrovně státu zajistit s postupující liberalizací trhu bydlení koordinované poskytování důležitých a nezávislých informací. Dále je to nedostatečné zachování neutrality státu při poskytování podpory, neboť stávající právní úprava není schopna zajistit, aby se nájemní bydlení mohlo stát plnohodnotnou alternativou bydlení vlastnickému. Patří sem také nedostatečné naplnění redistribuční role státu v oblasti spotřeby bydlení, jelikož velká část veřejné podpory, směřuje spíše k příjmově silnějším domácnostem a tak zvyšuje sociální nerovnosti ve společnosti.

K empirickým zkušenostem patří rovněž nedostatečný důraz na rostoucí nebezpečí sociální a prostorové segregace a taté nedostatečné hodnocení efektů nástrojů bytové politiky a jejich nekoncepčnost a roztříštěnost.

Nové výzvy

Oproti minulému období bude navíc bytová politika v ČR do roku 2020 čelit následujícím novým výzvám:

  1. Zhoršení finanční dostupnosti bydlení velké části domácností. Dosavadní rozsáhlé ekonomické dotace státu a obcí poskytované vždy pouze určitým skupinám obyvatel vyplývající z plošné regulace nájemného skončí. Konec ekonomických dotací bude znamenat posilování nerovností ve spotřebě bydlení a rostoucí nebezpečí prostorového a sociálního vyloučení; bude rovněž znamenat transfer některých výdajů státu z implicitní (regulace nájemného) do manifestní podoby (příspěvek na bydlení).
  2. Růst cen energií, tepla a vody a z nich vyplývající tlak na snižování jejich spotřeby.
  3. Demografické změny spočívající ve snižujícím se počtu mladých rodin a naopak zvyšujícím se počtu domácností starší generace.
  4. Omezené veřejné prostředky.

Hlavní principy návrhu koncepce

Všechny poznatky plynoucí z teoretických i empirických východisek a z nových výzev se staly podkladem pro formulování návrhové části koncepce. Návrhy vycházejí ze tří základních principů:

  • Ekonomická přiměřenost – Způsob a forma zásahů státu, ať již z vlastní iniciativy či kvůli zavádění nové legislativy EU do právního řádu České republiky, musí respektovat elementární ekonomické principy.
  • Udržitelnost veřejných i soukromých financí – Pokud předchozí východisko nebude respektováno, dojde ke zvyšování nároků na státní rozpočet. Zvýší se tak vázanost výdajů veřejného i soukromého rozpočtu, což povede ke snížení konkurenceschopnosti České republiky jako celku.
  • Odpovědnost státu za vytváření podmínek, které jednotlivcům umožní naplnění práva na bydlení.

V nejbližším období lze předpokládat tlak na zvyšování uživatelských a provozních standardů obytného, pracovního i rekreačního prostředí, který bude současně vytvářet tlak na proměnu přírodně krajinného prostředí a zároveň na využívání existujících zastavěných území. Na jedné straně požadavky na péči o přírodní prostředí a na druhé straně požadavky na péči o kulturní prostředí kladou otázku po vhodných urbánních a architektonických formách, které povedou k požadavkům na podstatně vyšší efektivitu využití zastavěných území obcí, podstatně větší efektivitu investic – krátce na hospodárnost nakládání s územím.

Cíle a nástroje

Pro zpracování návrhové části státní koncepce se vycházelo z uvedené vize státu a jejího rozpracování do konkrétních cílů. V jejich rámci byly definovány priority, kterým bude věnována v oblasti bydlení největší pozornost. Byla provedena analýza stavu nástrojů potřebných pro dosažení stanovených cílů a tím i k naplnění vize. Nakonec byly formulovány konkrétní úkoly se stanovením termínů pro jejich splnění a odpovědnosti jednotlivých institucí.

Je zřejmé, že s vývojem společnosti se mění také podmínky v jednotlivých oblastech jejího života. Proto v každé době bude z pohledu občanů otázka dostupnosti bydlení, jeho kvality a stability systému, ve kterém bydlení získávají, aktuální.

Proto cílem státu v oblasti bydlení musí být:

  • dostupnost přiměřeného bydlení
  • vytváření stabilního prostředí pro oblast bydlení
  • trvalé zvyšování kvality bydlení
Obr. 1.

Všechny návrhy nástrojů bytové politiky v budoucnu budou muset být dostatečně flexibilní a budou obsahovat indikátory pro měření jejich úspěšnosti. Podmínkou jejich aplikace bude stanovení příslušných indikátorů i způsobů zjištění dat pro jejich výpočet.

V nejobecnější poloze má stát k dispozici tři skupiny základních nástrojů k prosazení koncepce bydlení:

  • právní předpisy (legislativa) a technické normy
  • ekonomické, specificky finanční nástroje
  • informační a vzdělávací nástroje.

MMR ČR

TOPlist
TOPlist