Daň z nemovitostí na Slovensku
Základním předpokladem úspěšné fiskální decentralizace je přenesení dostatečných pravomocí na územní samosprávu – jak v oblasti výdajů, tak i příjmů, respektive daní. Daně vhodné pro územní samosprávy musí mít nemobilní a rovnoměrně rozmístěný daňový základ, jejich výnos by měl být stabilní, tj. neměl by reagovat příliš citlivě na hospodářský cyklus, a územní samosprávy musí mít dostatečnou administrativní kapacitu na jejich správu.
Daň z nemovitostí jako jedna z mála daní tyto podmínky splňuje. Současně do jisté míry naplňuje princip prospěchu a může sloužit jako "daňová cena" za veřejné služby. Její nevýhodou je však značná neoblíbenost u poplatníků a s tím související vysoké politické náklady na její zvýšení.
Daň z nemovitostí je v České i Slovenské republice daní svěřenou, tzn. že celý její výnos plyne do rozpočtu obce na jejímž území se nachází příslušná nemovitost. Pravomoci obcí stanovit nebo upravit daňovou sazbu nebo daňový základ se však v obou zemích, jak uvádíme dále, liší a oba systémy se vzájemně vzdalují. Dalším podstatným rozdílem je entralizace resp. decentralizace správy daně z nemovitostí. Správu daně z nemovitostí vykonávají na Slovensku obce, na jejichž území leží příslušná nemovitost. Navázalo se tak na praxi před rokem 1993, kdy správu daně z nemovitostí (domovní daň) v celém Českoslovansku vykonávaly obce. V ČR spravují daň z nemovitostí místně příslušné finanční úřady, které vybranou daň převádějí jednotlivým obcím.
České obce měly až do roku 2008 jen minimální možnost ovlivnit sazby daně u stavebních pozemků a staveb prostřednictvím koeficientu přiřazenému jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu (tzv. korekční koeficient) a koeficientu, kterým lze zvýšit sazbu daně u staveb pro individuální rekreaci, garáží a staveb užívaných pro podnikatelskou činnost (dále jen koeficient 1,5). Od roku 2009 mají možnost stanovit místní koeficient a daňovou sazbu u všech nemovitostí, s výjimkou orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů, zvýšit až pětkrát.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že tuto možnost využilo jen minimum obcí. V roce 2011 uplatňuje místní koeficient jen 294 obcí, tj. 4,7 % všech obcí v ČR. (Pozn. redakce: Přesto vedlo zvýšení koeficientu tohoto malého počtu obcí k podstatnému růstu celkového objemu výnosu daně z nemovitostí všech obcí – viz další text a graf).
Rozdíly pravomocí a vývoj příjmů
Přes společný systém zdanění nemovitostí do roku 1992 v České i Slovenské republice, začaly od 1. ledna 1993 v obou již samostatných státech platit nové zákony, které se lišily především v rozsahu pravomocí, které daly obcím. V obou zemích totiž tyto první zákony (č. 338/1992 Sb. a č. 317/1992 Z. z.) shodně stanovily využití hodnotového základu daně z orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů, trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzívním a průmyslovým chovem ryb a základu ve fyzických jednotkách u zastavěných ploch a nádvoří, stavebních pozemků, ostatních ploch a všech staveb. U těchto nemovitostí byly dokonce stanoveny shodné sazby. Jediný rozdíl byl u zdanění zahrad.
Slovenské obce však již tehdy získaly rozsáhlejší pravomoci: U relativních sazeb byla stanovena jejich maximální výše (v ČR je nebylo možné nijak ovlivnit) a u pevných sazeb mohly obce stanovit vlastní sazbu v rozmezí 90–200 % zákonem stanovené sazby (v ČR mohly obce podle typu nemovitosti korekční koeficient buď zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie nebo zavést koeficient 1,5).
Od roku 2005 se řídí daň z nemovitostí na Slovensku novým zákonem (č. 582/2004 Z. z., o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady). Tento zákon výrazně změnil systém zdanění nemovitostí a poskytl větší prostor pro individuální daňovou politiku obcí. Od roku 2004 se průměrné daňové sazby více než zdvojnásobily (viz obrázek 1).
Z obrázku 2 zachycujícího vývoj příjmů z daně z nemovitostí v obou zemích je dobře patrné, že v průběhu zkoumaných osmnácti let došlo jen ke dvěma významnějším legislativním změnám v každé zemi. V ČR se jednalo o zavedení místního koeficientu od roku 2009 a zdvojnásobení většiny sazeb ze staveb a stavebních pozemků od roku 2010. Na Slovensku šlo o zavedení koeficientů podle počtu obyvatel v obci (obdoba českých korekčních koeficientů, které však obce nemohly měnit a které se vztahovaly na všechny druhy staveb) v roce 1995 a schválení nového zákona od roku 2005.
Skladba daně z nemovitostí
Daň z nemovitostí na Slovensku zahrnuje daň z pozemků, daň ze staveb a daň z bytů (daň z bytů byla zavedena již novelou starého zákona v roce 1997, v ČR se daň z bytů platí od roku 2001).
Daň z pozemků je daní ad valorem pro všechny typy pozemků. Zákon stanovuje jednotnou daňovou sazbu ve výši 0,25 %. Tu však mohou obce snížit nebo zvýšit obecně závaznou vyhláškou tak, že nejvyšší daňová sazba uvedená v obecně závazné vyhlášce nesmí překročit dvacetinásobek nejnižší uvedené sazby. Základem daně z pozemků je cena pozemku určená jako součin výměry pozemku v m2 a ceny pozemku stanovené buď v přílohách k zákonu nebo podle platných předpisů. Obce však mohou hodnotu pozemku v některých případech stanovit obecně závaznou vyhláškou.
Daň ze staveb a daň z bytů je daní specifickou. Zákon opět stanovuje jednotnou sazbu daně pro všechny typy staveb a bytů a to 1 Sk resp. 0,033 eur za každý započatý m2 zastavěné plochy. Obce mohou sazbu opět upravit, přičemž horní hranicí sazby daně ze staveb je čtyřicetinásobek nejnižší sazby u staveb určených pro bydlení. U vícepodlažních staveb lze sazbu zvýšit nejvýše o 10 Sk resp. 0,33 eur za každý započatý m2 zastavěné plochy a každé další podlaží kromě prvního nadzemního podlaží. Daň z bytů a nebytových prostorů nesmí překročit čtyřicetinásobek nejnižší sazby daně z bytů a desetinásobek nejnižší daně z nebytových prostorů uvedených v obecně závazné vyhlášce.
Porovnání obou systémů
Míra využívání pravomocí upravit (v ČR) nebo stanovit (v SR) daňovou sazbu se v obou zemích poměrně dost liší, jak potvrdila provedená analýza vybraných 50 českých a 50 slovenských okresních měst. Vzorek slovenských měst byl dán schopností získat požadované informace a vzorek českých měst byl stanoven tak, aby se počet obyvatel ve vybraných městech co nejvíce blížil počtu obyvatel v městech slovenských. Porovnání příjmů z daně z nemovitostí na jednoho obyvatele uvedené na obrázku 3 ukazuje, že rozdíly mezi slovenskými městy jsou výrazně větší než mezi městy českými.
Slovenské obce tedy mohou snížit nebo zvýšit sazbu daně u všech typů nemovitostí, přičemž míra snížení nebo zvýšení se u jednotlivých typů nemovitostí a v jednotlivých částech obce může lišit až desetkrát, dvacetkrát nebo čtyřicetkrát (viz výše). To je veliký rozdíl oproti pravomocím českých obcí, které uplatněním místního koeficientu zvyšují daň všem a všude stejně!