Dvacet let práce pro venkov
Domnívám se, že nejen státy, ale i spolky se udržují těmi ideály, jimiž vznikly. Připomínáme-li si 20. výročí přijetí Programu obnovy vesnice, pak si musíme připomenout právě jeho základní ideje. Přinesly zásadní obrat v chápání venkova jako celku. Potvrdily, že pro demokratický stát má venkovský prostor nezastupitelný společenský, kulturní, ekologický a hospodářský význam.
Když se k nám v období minulého režimu dostaly z Rakouska a z Bavorska směrnice o DORFERNEUERUNG, byli jsme jimi doslova očarováni. Vyzařoval z něj pro nás nevídaný vztah k venkovu, důvěra k jeho obyvatelům, láska ke krajině, v níž každá obec má své jedinečné místo a každý občan svůj domov i svůj úkol. Občanům nebyly vydávány direktivy posledního zasedání sjezdu strany, ale naopak – byli vybízeni, aby oni sami přinášeli podněty, uplatňovali své zkušenosti, aby oni sami se starali o uchování kulturního dědictví své obce, aby oni a jejich spolky se přičinili o zdravý vývoj svého domova. Nebyla to vize intelektuálních snílků, ale způsob praktické politiky. K jejímu uplatnění stát poskytoval rady, pomoc i finanční podporu. To vše na nás působilo jako zázračný pramen živé vody a vůně nepoznané a vzdálené demokracie.
Tyto myšlenky jsme mohli u nás uplatnit po pádu ztrouchnivělého režimu. Zpočátku jsme se opírali o zkušenosti našich sousedů z Dolního Rakouska a Bavorska. Uspořádali jsme řadu seminářů, setkání i zájezdů do těchto zemí, seznámili jsme se s řadou odborníků, i čelných politiků, kteří Program prosazovali. Z nich prof. Ing. Holger Magel, duchovní otec tohoto evropského myšlenkového proudu z bavorského ministerstva zemědělství přednášel i v budově našeho Parlamentu a Dr. Erwin Pröll, dolnorakouský hejtman vedl se svým týmem odborníků v říjnu roku 1990 v Brně seminář „Obnova vesnice v Dolním Rakousku“.
Program obnovy vesnice
V Praze se středem aktivit a legislativních kroků stalo nově založené Ministerstvo životního prostředí, jehož součástí byl odbor územního rozvoje. Jeho ředitel Ing. arch. Jan Florian zadal vypracování našeho Programu obnovy vesnice a po projednání jej předložil ministr Ing. Ivan Dejmal do vlády. Ta jej přijala 29. května 1991 (před dvaceti lety) a její předseda Dr. Petr Pithart to okomentoval slovy: „Konečně je tady něco, co má dlouhodobý význam!“ Tím vyjádřil své přesvědčení, že ideje, které se opírají o vůli, zájem a spoluúčast občanů, mají závažnost i trvání.
Po přijetí Programu vládou nastala potěšující skutečnost: Program byl obyvateli venkova spontánně přivítán. Během dvou roků se k němu přihlásilo přes tisíc dvě stě vesnic, které v něm viděly směr své nové cesty a v průběhu devadesátých let se k Programu hlásilo až čtyři tisíce obcí. Pořídily si své Místní programy obnovy vesnice, v nichž tvůrčím způsobem uplatnily místní zkušenosti a požadavky. Počaly samy pracovat a zkvalitňovat podmínky života ve svých obcích, rozvíjet činnost spolků a obnovovat tradice. Obnovu venkova podporovala také řada významných osobností, poslanců a politiků, kteří v jejím uskutečňování viděli prohlubování demokracie a rozvíjení občanské společnosti na venkově. Obce chápaly Program také jako součást vládní politiky k venkovu, jako způsob spolupráce mezi vládou a občany, jako vyjádření zájmu státu o rozsáhlé problémy venkova a jeho obyvatel.
Vývoj událostí však nastolil jiné problémy – jako bylo rozdělení státu – a jiné priority, které vyplynuly z voleb v roce 1992. Administrativní odejmutí územního plánování od Ministerstva životního prostředí a převedení pod Ministerstvo hospodářství charakterizovalo odklon od původního zaměření. Bylo patrné, že se problematika venkova ze zájmu vlády vytrácela a byla ponechána na bedrech obcí.
Palčivost této situace si uvědomovala iniciativní skupina občanů, která se po tři roky scházela zprvu na Ministerstvu životního prostředí. Patřili k ní zástupci obcí, škol, státní správy, zemědělců, i jednotliví projektanti, ekologové a kulturní pracovníci, entuziasté. Pociťovali jsme i osobní odpovědnost za vývoj našeho venkova, byli jsme přesvědčeni o hlubokém smyslu obnovy vesnice a nechtěli jsme, aby toto evropské hnutí u nás zakrnělo – vždyť jsme již byli přijati jako členové Evropské ARGE! To je zkrácený název Evropské pracovní společnosti pro rozvoj venkova a obnovu vesnice, jejíchž zasedání jsme se již zúčastňovali.
Spolek pro obnovu venkova
Byl to Ivan Dejmal, který přišel s myšlenkou, abychom založili občanské sdružení a navrhl, aby se jmenovalo „Spolek pro obnovu venkova“. Ten měl první valnou hromadu dne 1. června 1993. Na ní bylo zvoleno předsednictvo s předsedou Ivanem Dejmalem a přijaty základní dokumenty Spolku. Byly to:
- Základní prohlášení Spolku pro obnovu venkova, které obsahovalo cíle a zaměření činnosti Spolku,
- Zpráva o stavu, možnostech a potřebách dalšího postupu prací při obnově venkova, která analyzovala výsledky dvouleté existence Programu a vytkla potřebnou roli státu pro zdárný vývoj venkova,
- a Stanovy Spolku.
Spolek se počal pravidelně měsíčně scházet díky pochopení ministra Josefa Luxe v prostorách Ministerstva zemědělství a vykonávat svoje poslání. Vytýčili jsme si pestrou paletu úkolů i širokou škálu forem naší činnosti. Měsíční zasedání Spolku se stalo informační a diskusní platformou, přinášející množství podnětů a inspirací. Důležitými kroky byla naše jednání ve výborech Parlamentu, kde jsme informovali o cílech našeho Spolku a pro věc venkova získávali podporu poslanců. Konkrétním projevem této podpory byl návrh poslance Ing. Jiřího Vačkáře, člena rozpočtového výboru, aby do rozpočtu pro rok 1994 byla zahrnuta částka pro uskutečňování Programu obnovy vesnice. Tento čin se stal významným, neboť finanční podpora Programu se stala poté každoroční součástí rozpočtu. Tím byl příznivě ovlivněn další vývoj na venkově, jenž umožnil pokročit zejména malým a iniciativním obcím. Dnes je zřejmé, že finanční podpora pomohla nejen viditelně či materiálně obnovit obce, upravit jejich prostředí, ale přispěla k posílení nemateriálních hodnot, lidských vztahů, pospolitosti, venkovského stylu života, jeho duchovního rozměru, i odpovědnějšímu vztahu ke světu.
Přispěním ministra prof. Ing. Jaromíra Císaře a jeho pravé ruky Ing. Jiřího Hladíka z Ministerstva pro místní rozvoj se udál významný mezník. Jimi předložený, inovovaný „Program obnovy venkova“ schválila vláda svým usnesením č. 730 ze dne 11. 11 1998.
Program se stal součástí regionální politiky vlády. Došlo tak k zvýraznění jeho významu i k rozšíření dotačních titulů. Velký přínos znamenaly rozvojové programy v souvislosti s naším členstvím v Evropské unii. Zavedením krajských úřadů byly prostředky na podporu obnovy a rozvoje venkova přesunuty na kraje. Mimořádný význam pro rozvoj místních a regionálních aktivit mají mikroregiony.
Dnešní skutečnost
Díváme-li se na dnešní stav našich venkovských obcí, vidíme proti minulosti zřetelný rozdíl. Mnohé se změnilo, mnoho se udělalo, především díky samosprávě obcí. Obce jsou čistší, upravenější, mají své webové stránky, propagační materiály, publikace o své historii o svých slavných rodácích, vedou čilý společenský život. Mnohé mají dokončenou technickou vybavenost, vysázenou zeleň, realizované komplexní pozemkové úpravy. Je zřejmé, že se životní standard obyvatel zvýšil.
Venkovské obce také prokazují svůj nepřehlédnutelný přínos do zápasu o podobu naší demokracie: potvrzují, že společný zájem samosprávy obcí a občanů na vývoji své obce, nezatížený stranickými půtkami, vede k věcnosti, shodě a účinnosti. Dokládají, že vytváření občanské společnosti na venkově není pouhým Havlovým snem, nýbrž realitou, přinášející spolehlivé hodnoty.
Přesto vidíme značné rozdíly mezi obcemi, a to v souvislosti s jejich aktivitami, anebo lhostejností, i hospodářskými podmínkami. Na vývoji venkova měla velký vliv restrukturalizace zemědělství s mnohými neblahými důsledky. Obnovovaná demokracie projevila také svoje slabiny a stíny v politických zápasech a v ekonomické oblasti, které se promítají do života venkovského obyvatelstva. Považujeme za chybu, že po léta nedovedou úzce spolupracovat ministerstva, která se venkovem zabývají.
Není obsahem tohoto textu komentovat negativní jevy, kterými vývoj naší země prošel a prochází, spíše podívat se na roli, jakou Spolek za dobu dvaceti let projevil. Domnívám se, že to byla role inspirující, účinná a úspěšná, s dosahy do mnoha míst, vedená slušnými a čestnými způsoby. Je pro nás dobrou vizitkou, že k nám měly a mají blízko mnohé významné osobnosti kulturního a společenského života. Spolek, opírající se o své členy v celé republice, je katalyzátorem aktivit, myšlenek, seminářů, škol venkova, řady publikací.
Soutěž Vesnice roku
Soutěž Vesnice roku v Programu obnovy venkova, založená v roce 1995, se zakořenila. Každým rokem se do ní přihlašuje více než 300 obcí z celé republiky. Stala se největší oslavou práce a života na venkově.
Důležité je, že se Spolek pro obnovu venkova stal partnerem řady institucí, že se spolu s nimi podílí na vývoji venkova. Úkoly Spolku – kterému již třetí volební období předsedá Mgr. Eduard Kavala – se v současnosti prohloubily, jeho role nabyla na významu. Avšak jako občanské sdružení máme jen omezený rozsah našeho vlivu. Proto jsme přivítali iniciativu starostů venkovských obcí stát se politickou silou, která je schopna v parlamentu prosadit podstatně více. Je třeba, abychom po řadě úspěšných zápasů ve prospěch venkova šli do dalších. Perspektiva plnohodnotného života na venkově za to stojí.
Závěrem
Někteří politici volající po národních zájmech a suverenitě nám hrozí, že v Evropě ztratíme identitu, rozplyneme se. To se však nestane, pokud bude ekonomická síla venkova rozvíjena, venkovská kultura posilována a vesnická pospolitost zachovávána. Je zřejmé, že právě venkov má pro budoucnost národa význam, jaký ostatně měl vždy v historii. Věnujme mu nadále naše srdce, um a píli.