K datovým schránkám jsem dodnes skeptický…

Působil jako rektor na Masarykově univerzitě v Brně, čtyři roky byl senátorem, dnes zastává funkci děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a na rektora znova kandiduje. Řeč je o Jiřím Zlatuškovi, který se mimo jiné zasloužil o vybudování prvního celouniverzitního informačního sytému v České republice. Jeho pohled na současný stav e-governmentu u nás však není příliš optimistický.

Nedávno jste převzal na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě cenu ministra vnitra za potírání plagiátorství prostřednictvím informačních technologií. Tato cena byla určena Vaší fakultě. Kde se vůbec zrodila myšlenka vytvořit systém, který kontroluje originalitu textových dokumentů?

První zárodek dnešního systému začal fungovat v roce 2006. Napadlo nás to v době, kdy jsme začali pracovat na rozšiřování informačního systému pro univerzitu. Zavedli jsme elektronické odevzdávání závěrečných prací tak, aby byly volně přístupné. V té době byla právě myšlenka, jestli tam nejsou nějaké podobnosti nebo prohřešky proti tomu, jak mají ty práce vypadat, vcelku přirozeným výsledkem naší práce. Přímou motivaci například ze zahraničí jsme neměli.

V současné době existují tři webové systémy, které umožňují plagiáty odhalovat. Jak v praxi fungují?

Učitel, který dostane odevzdanou práci, má možnost jednoduchým kliknutím na webu provést kontrolu. Dostane pak avízo při podezření na příliš velkou míru shod s nějaký jiným textem. Systém samozřejmě nedokáže automaticky zjistit, jestli je něco plagiát, v případě podezření je potřeba, aby se na to učitel blíže podíval. Je to zjednodušení toho, aby nenastávalo prosté kopírování textů, a pokud se ho někdo dopustí, aby bylo snadno odhalitelné.

Studenti ale často odevzdávají práce pouze v papírové podobě.

Ten systém samozřejmě začne fungovat až tehdy, kdy škola zapomene na papír a začne vybírat závěrečné práce studentů v elektronické podobě. Například na naší Fakultě informatiky jsme zdigitalizovali zpětně všechny práce od začátku existence fakulty. Objevují se velmi často výmluvy, například v souvislosti se všem známou plzeňskou kauzou, že staré práce nemohou být tímto způsobem kontrolovány, protože se odevzdávaly na papíře. Ale tam kde se chce není problém ani zpřístupnění těch prací prostřednictvím internetu, ani to, aby byly zapojené do protiplagiátských systémů. Tam kde se jedná o to, aby kvalita škol šla nahoru, se takových věcí ale nebojí.

Setkávají se pedagogové často s nakopírovanými texty?

Počet detekcí, respektive opsaných textů velice rychle klesl, protože systém působí jako odstrašující mechanismus. Studenti si dnes dávají obrovský pozor na to, aby se takovýchhle prohřešků nedopouštěli. Výchovný moment je v tomto případě skoro důležitější než fakt, že se nám podařilo nějaké plagiáty získat.

Existuje něco podobného i v jiných evropských zemích?

Na některých univerzitách se používá program na kontrolu odevzdávaných prací, ale nevím o žádném jiném systému, který by byl takhle dobře integrovaný se zbytkem informačního systému. O tom, že jsme v poměrně význačně dobrém postavení svědčí i to, že se nám v mezinárodních soutěžích daří obsazovat čelní místa. Letos v lednu jsme například vyhráli jednu takovou mezinárodní soutěž, která byla zaměřena na to, jak kvalitní vlastní vyhledávání je. Nepochybně tedy patříme mezi světovou špičku. Rozhodně takový systém nepatří venku k běžnému standardu.

V době, kdy jste působil ve funkci senátora, byl přijat zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který mimo jiné zavedl plošné užívání datových schránek. Jak se díváte na současný stav e-governmentu v České republice?

Já jsem byl a stále jsem k datovým schránkám skeptický. Už tenkrát jsem se při hlasování o datových schránkách zdržel. Máme sice prvenství v tom, jak se používají datové schránky, ale myslím, že to nepřispělo k tomu, aby se skutečně zkvalitnilo rozhraní mezi státní správou a občanem. Nezpružnilo to fungování veřejné správy. Nepřispělo to k pomyslnému jednomu okénku, u kterého si vyřídíte celou svou agendu. Domnívám se, že energie a finance, které byly věnovány čistě na provoz datových schránek zbrzdily práci na dalších věcech jako třeba na tvorbě registrů. Tento systém je neúměrně drahý na to, co provozuje.

S jakými problémy se podle Vás datové schránky potýkají?

Uvnitř řady institucí vytvořila existence datových schránek velké problémy s archivováním materiálů. Spousta věcí se proto musí autorizovaně konvertovat do listinné podoby jenom proto, aby se to potom dostalo do nějakého archívu. Nejenom z tohoto důvodu mám silné pochyby o tom, že tento systém šetří papírovou komunikaci. Navíc je všechno děláno na předpokladu, že technologie fungují bezchybně, což nemusí být vždycky úplně pravda. Je mi z toho smutno, že zrovna v tomto případě není e-government chycen za šťastný konec provazu.

Kde se tedy mělo při jeho rozjezdu začít?

Již v době, kdy se projednával nový správní řád, jsem navrhoval prosadit do zákona jednoduché ustanovení, které by dalo povinnost správním orgánům tam, kde si mohou mezi sebou vyžádat příslušné podklady, tak učinit, aby je nemusel poskytovat občan. Tehdy byl ministrem vnitra Stanislav Gross a ten to odmítl s tím, že by to bylo moc finančně náročné. Tenkrát jsem navíc viděl i negativní reakci některých senátorů, kteří si ve spojení s obecní samosprávou uvědomovali, že by pak přišli o příjmy za poplatky od občanů vybíraných v okamžiku, kdy si občan na úřadě musí o takovou informaci požádat. Nešlo tedy primárně o to, aby se zlepšilo fungování veřejné správy, ale bylo vidět, že je tam i finanční zájem obcí, aby si za tyto věci nechaly zaplatit.

Příští rok se rozběhne Národní digitální archív. Bude podle Vás fungovat?

Netroufám si předbíhat. Pokud vím, tak je dost velký problém s digitální archivací a tam jsem malinko skeptický k tomu, jaká bude faktická životnost dokumentů v digitální podobě. Dokdy budou tato data vůbec použitelná. Dnes si vědec zajde do papírového archívu a najde zde vše co potřebuje, protože papír je univerzální médium, jehož podoba se po dlouhá staletí nezměnila. U toho, co dnes archivujeme v digitální podobě se obávám, že tuto garanci zatím nemáme. Riziko je pořád ještě příliš velké.

Jak by měl u nás vypadat ideální e-government?

Já se obávám, že k tomu máme daleko včetně všech požadavků na osobní návštěvy na úřadech, na výdej cestovních dokladů apod. To co jsem viděl ve světě, například „singapurské řešení“, mi přijde opravdu ideální. Bylo by odkud opisovat. Informační technologie se ale v první řadě musí propojit mezi jednotlivými resorty, aby došlo tomu, co se mi podařilo na univerzitě – zbourat jednotným informačním systémem hranice mezi fakultami. Pokud to nebude fungovat uvnitř veřejné správy, nemůže to fungovat ani navenek vůči občanovi. Na dosah ruky to ale v žádném případě není.

Děkuji za rozhovor.

Barbora Mertová