K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Obce mohou posílit v boji s hazardem

Datum: 11. 8. 2011, zdroj: OF 3/2011, rubrika: Legislativa

Již od loňského léta se vedou dohady, zda jiné technické herní zařízení je pojem zcela neuchopitelný, takže v žádném případě nelze takový objekt zpoplatnit. Diskuze patrně věcně zbytečná, která však přispěla k jasnému stanovisku různých orgánů veřejné správy. A jistě ovlivnila projednávání novely zákona o loteriích a jiných podobných hrách.

Téměř přesně před rokem nabyla účinnosti novela zákona o místních poplatcích, podle níž mohou obce vybírat místní poplatek "za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu". Zvláštním právním předpisem se rozumí zákon č. 202/1990 Sb.,o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Záměr zákonodárce byl zřejmý, tedy uvést do souladu podmínky pro obdobné druhy hazardních her. Nárůst počtu videoloterních terminálů, kterými byly v hernách nahrazovány výherní hrací přístroje, nejen že obce nemohly ovlivnit, ale také se negativně projevoval v jejich rozpočtech.

Chceme platit, ale jsme bezradní…

"I přesto, že jsme jako potenciální adresáti právní normy v nejistém postavení, rozhodli jsme se […] splnit případnou ohlašovací povinnost, ačkoliv skutečně nevíme, zda nám ji Vaše obecně závazná vyhláška vůbec ukládá…". Tolik citace z dopisu, který obdržely patrně všechny obce ihned poté, co v obecně závazné vyhlášce rozšířily předmět místního poplatku také o jiná technická herní zařízení. Text dopisu byl připraven již vloni na podzim a jeho hlavním cílem bylo znejistění úředníků i zastupitelů. Třístránkový text obsahuje odkaz na vlastní právní rozbor, lehkou hrozbu žalobou u Ústavního soudu a upozornění na zřejmé finanční ztráty v případě, že by Ústavní soud rozhodl ve prospěch provozovatelů.

Tlak byl v některých případech úspěšný, obecně lze říci, že zhruba o rok oddálil celoplošné zpoplatňování. Ministerstvo financí postupně vydávalo další a další zpřesňující metodické pokyny, které lze jednoznačně považovat za podporu obcí, jež se rozhodly hazard omezit alespoň ve formě vyššího zpoplatnění. Existuje již právní rozbor pojmu jiné technické herní zařízení, seznam způsobů, jak zpoplatňovat různé typy her nebo jak procesně postupovat. Doporučení a stanoviska jsou dnes dostupná na webových stránkách ministerstev, mají je k dispozici krajské úřady, může je poskytnout také Kancelář Svazu měst a obcí ČR. Ačkoliv samozřejmě zákon může vykládat pouze soud, předpokládá se, že bude přihlížet také k názorům odborných garantů dané problematiky a záměru zákonodárce.

K hrozbám finančních ztrát citujme z materiálu ministerstva financí: "Neobstojí rovněž argumentace, že v případě rozhodnutí Ústavního soudu o protiústavnosti novely zákona o místních poplatcích budou následně rušena i dotčená předchozí rozhodnutí obcí, a obce budou muset stěžovatelům veškeré částky zaplacených poplatků a pokut vracet. Taková argumentace je zcela nesprávná. Rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení zákona nemůže působit zpětně, nýbrž má vždy účinky ex nunc. Jinými slovy – adresáti právních norem nemohou být sankcionováni za svůj postup, který je v souladu s právní normou, i když později Ústavní soud rozhodne, že tato norma byla protiústavní. Proto vybírání předmětného poplatku v době, kdy je platný a účinný zákon o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb., nemůže vést ke vzniku sankcí v případě, že dojde v budoucnu ke zrušení zákona Ústavním soudem."

Loterie ve víru pozměňovacích návrhů

Když těsně před loňskými volbami vetoval prezident republiky novelu zákona o loteriích, považovaly to obce za prohru. Novela jim přinášela především větší pravomoc regulace, což představuje jejich dlouhodobý požadavek. V řadě obcí a měst raději oželí příjmy z dnešních správních či místních poplatků i příjem z odvodu na veřejně prospěšné účely, když se podaří voliči obvykle nelibě přijímané herny odstranit. Není již třeba opakovat, že finanční náklady související se hráčskou závislostí či zajišťováním veřejného pořádku v blízkosti heren často převyšují příjmy z poplatků.

Krátce po parlamentních volbách se tak do Poslanecké sněmovny dostaly tři návrhy, které reagovaly také na výhrady pana prezidenta. Ve všech případech jde o novelu zákon o loteriích a jiných podobných hrách, předkladateli jsou vláda, hl.m. Praha a poslanci ČSSD. Všechny tři jednostránkové návrhy prošly do druhého čtení v únoru letošního roku.

V průběhu tří měsíců se objevilo šest pozměňovacích návrhů, které svým rozsahem převyšovaly samotný zákon z roku 1990. Komplexní návrh zpracovávalo přímo ministerstvo, které však již od roku 2005 slibuje připravit zcela nový zákon, který by reagoval zejména na technický pokrok v této oblasti. Pravděpodobně již byly požity pasáže z nového legislativního textu, v daném čase šlo však o zřejmou komplikaci dosažení hlavního cíle novel – zvýšení pravomocí obcí. Většina návrhů totiž řešila také zpoplatnění, resp. distribuci výnosů z hazardu, což představuje zatím ne zcela jasný prvek systému regulace. Po dvou odložených jednáních nakonec Rozpočtový výbor nepřijal žádný pozměňovací návrh, podpořil vládní verzi novely. Skupina poslanců však požádala o ustanovení oponentního zpravodaje a na plénu se bude snažit o načtení dalších úprav, např. zkrácení desetiletých povolení.

Konec místního poplatku?

Jedním z pozměňovacích návrhů byl také text pana poslance Kalouska (nikoliv v pozici ministra financí), který se od ostatních podstatně odlišoval. Poslanec tak představil námět, který ministerstvo financí předpokládá využít v rámci reformy daně z příjmů. V souladu s programovým prohlášením by totiž měly být výnosy zdaňovány standardně. Kromě daně z příjmů, které by u jednotlivých plátců velmi pravděpodobně dosahovala spíše minimálních hodnot, se předpokládá ještě jednotný odvod z rozdílu mezi vsazenými a vyplacenými částkami. Jeho objem by se dělil mezi obce, které na svém území hazard umožní provozovat.

Zásadní problém celého návrhu však představuje dosud nijak nediskutovaný a ve vládních prohlášení jistě chybějící návrh na zrušení místních poplatků a zásadní změnu poplatků správních. Místní poplatek jako pevně stanovená částka jistě umožňuje obcím lépe stanovovat předpokládané rozpočtové zdroje. Nehrozí zde ani ztráta příjmu v případě, že se provozovatel z daňových či jiných důvodů přehlásí např. na Kypr.

Výnos z navrhovaného odvodu by pro jednotlivou obec závisel nejen na počtu hracích přístrojů v obci umístěných, ale také na celkovém počtu všech přístrojů daného provozovatele, což může být veličina velmi proměnlivá. Garantovaná výše odvodu by činila 5 tis. Kč na přístroj ročně (dnes 5 tis. Kč čtvrtletně), správní poplatek by přestal mít dnešní formu skrytého zdanění a platil by se pouze jednorázově při povolení. Ministerstvo však ve výpočtech dopadů zatím z důvodu nedostatku dat i dosavadní nejistoty obcí opomíjí výnosy z jiných herních technických zařízení.

Jestliže ve vztahu k příjmům z výherních hracích přístrojů by se návrh mohl jevit jako finančně neutrální až výhodný, po zahrnují dalších příjmů je již situace jiná.

Poslanecký návrh nakonec, podobě jako jiné, neprošel do dalšího čtení, ale dříve či později se v nějaké formě patrně objeví v rámci vládní aktivity. Věřme, že ve veřejné správě jako celku konečně převládne názor, že provozování hazardu není normální podnikání, že provozovatelé nejsou mecenáši podporující umění či sport a že s hazardem jsou spojeny podstatné náklady, hrazené z rozpočtů všech úrovní.

Ing. Jaroslava Kypetová, PhD., Kancelář Svazu měst a obcí ČR

TOPlist
TOPlist