Dvacet let Programu obnovy venkova
V roce 2009 jsem napsal, že o skutečný počátek obnovy našeho venkova se nejvíce zasloužila změna našeho společenského systému v listopadu 1989. Program obnovy venkova jsem připodobnil k dvacetileté nevěstě, která odešla, sotva šestnáctiletá, od vládních rodičů ke krajům.
Po šestnácti letech, v návaznosti na novelu zákona o rozpočtovém určení daní v roce 2005, převzaly totiž kraje štafetu programu obnovy venkova. V jednotlivých krajích vznikly vlastní programy, navázané na krajský rozpočet. Nyní se k dvacetiletému výročí tohoto programu vracím podruhé v souvislosti s projednáním Programu obnovy vesnice ve vládě České republiky 29. května 1991. Kdyby měl program rodný list, nesl by toto datum.
Od programu obnovy vesnice k LEADERu
Proč Program obnovy vesnice a ne Program obnovy venkova, jak se později s ohledem na novou položku státního rozpočtu ustálilo? Chtěli jsme zdůraznit klíčovou roli každé jednotlivé vesnice, ve které měla vzniknout pracovní skupina pro obnovu vesnice, složená ze zástupců obecní samosprávy, občanských sdružení, spolků, organizací, družstev a podniků, vlastníků a uživatelů nemovitostí a občanů. Pracovní skupina byla nositelem aktivní spolupráce těchto subjektů – jak v etapě přípravy programu obnovy vesnice, tak při jeho realizaci. Dotace byly nastaveny tak, že bez místního programu obnovy vesnice a přihlášení k celostátnímu programu nemohly být uděleny. K Programu se aktivně hlásilo více než 4 500 obcí. Požadovalo se také zpracování územního plánu nebo urbanistické studie.
I když bylo zřejmé, že drobné opravy, např. fasády obecního úřadu, takové dokumenty z čistě technického hlediska nepotřebuje, sledovali jsme základní cíl – aby jednotlivé vesnice, až už obce nebo místní části, měly vlastní vizi svého celkového rozvoje zpracovanou za účasti občanů a odborníků a schválenou obecním zastupitelstvem. A teprve z ní, u vědomí celkové koncepce, se postupně vybíraly akce, na které byly žádány drobné dotace.
Program zahrnoval také podporu vzdělávacích a poradenských aktivit. Později byl program rozšířen i na podporu venkovských mikroregionů. Podle novely programu, schváleného usnesením vlády č. 730 z 11. listopadu 1998 již jako Program obnovy venkova, šlo o podporu přípravy a realizace programů sociálně ekonomického rozvoje a integrovaných projektů, zaměřených na socioekonomický rozvoj, propojujících obnovu občanské vybavenosti a technické infrastruktury s aktivní politikou zaměstnanosti, podporou malého a středního zemědělského i nezemědělského podnikání, cestovního ruchu a s péčí o krajinu a kulturní hodnoty v území.
Cílem bylo komplexní řešení problémů, přesahujících rámec jednotlivých obcí při zohlednění zpracovaných programů obnovy vesnice. V této části se stal program základnou pro přípravu aplikace metody LEADER v českých podmínkách, i když postupně utvářené místní akční skupiny často zahrnuly území několika mikroregionů.
Spolupráce se státní správou
Důležitou součástí počátků Programu obnovy venkova byla spolupráce se státní správou, jejíž těžiště bylo na okresních úřadech. Jejich úkolem bylo přijímat a evidovat přihlášky obcí k Programu, vést a průběžně aktualizovat informace o obcích a venkovských mikroregionech zapojených do programu, spolupracovat a napomáhat obcím při přípravě a realizaci obnovy vesnic a integrovaných projektů venkovských mikroregionů, zajišťovat tok informací mezi obcemi a Ministerstvem pro místní rozvoj.
Po zrušení okresních úřadů se části této spolupráce v administrativní oblasti ujaly na základě dohody s ministerstvem úřady obcí s rozšířenou působností. V současné době tento mezičlánek, který v mnoha místech venkovským samosprávám účinně napomáhal, nefunguje. Vymizel také pojem obec přihlášená do Programu obnovy venkova, což představovalo i určitý standard její koncepční a každodenní práce.
Ministerstvo pro místní rozvoj si i po přechodu programu na kraje ponechalo v rámci regionální podpory pevnou vazbu na původní program – podporuje ve stejných dotačních titulech obce, oceněné v soutěži Vesnice roku v Programu obnovy venkova, které slouží ostatním jako příklady dobré praxe. Dotuje také vzdělávací aktivity a napomáhá akcím orientovaným na mládež, čímž vysílá signál o zvláštní důležitosti péče o mladou generaci v podmínkách venkova. V posledních letech podporuje obnovu drobné architektury v krajině a malé projekty, zaměřené na romskou komunitu. V rámci administrativních pravidel programu bylo také financováno odstraňování povodňových škod ve venkovských obcích.
Evropské programy
Zkušenosti z realizace Programu obnovy venkova byly několikrát využity i při formování a realizaci operačních programů Evropské unie. Přímo do programu byl zakomponován dotační titul, využívající možností podpor z Programu přeshraniční spolupráce Phare, který se stal později základem fondu malých projektů. Na program navázal společně s Ministerstvem zemědělství administrovaný předvstupní program SAPARD, zvláštní podmínky umožnily v jeho rámci financovat i přípravu projektů pro Společný regionální operační program.
Věcně na program navazuje současný Program rozvoje venkova v gesci Ministerstva zemědělství, a to zejména v ose III., určené pro obce a nezemědělské podnikání a v ose IV., zaměřené na již zmíněný LEADER. V současné době je podporováno 112 místních akčních skupin tak, že si samy v rámci stanoveného finančního limitu na základě svých rozvojových koncepcí rozhodují o akcích, které budou podpořeny.
Místní programy rozvoje
V současné době často jen dotace umožňují obnovovací či rozvojové aktivity obcí. Při diskriminačním rozpočtovém určení daní pro malé obce se tomu ani nelze divit, protože běžný rozpočet většiny z nich nedostačuje ani na prostou reprodukci. Jisté však je, že spoléhat se jen na dotace nestačí.
Dosavadní zkušenosti z realizace Programu obnovy venkova ukazují, že trvale úspěšné jsou obce, které braly velmi vážně podmínky programu a věnovaly velkou pozornost sestavení místního programu obnovy vesnice, který neustále aktualizují. Do jeho sestavení, stejně jako do diskuse o konkrétních akcích vtahují nejrůznějšími formami veřejnost. Představitelé těchto obcí rozhodují o konkrétních akcích v kontextu dlouhodobého horizontu a neustále porovnávají jejich prioritu v rámci celého místního programu obnovy vesnice. Neomezují se jen na infrastrukturu obce, ale podporují i společenský život a hledají možnosti vlastního hospodářského rozvoje.
Nezapomínejme proto v obcích na místní programy, i když jejich zpracování není podmínkou udělení dotace. Připomeňme si v této souvislosti jejich specifické cíle:
- udržení, obnova a rozvíjení místních kulturních a společenských tradic, životního stylu, pospolitosti venkovského obyvatelstva;
- rozvoj hospodářství při využívání místních hmotných zdrojů a zaměstnanosti místního obyvatelstva, tj. rozvoj zemědělského i nezemědělského podnikání, služeb, cestovního ruchu apod., rozvoj místního marketingu, klientely a distribučních sítí místních výrobců;
- zachování a obnova vlastního obrazu vesnic, jejich organického sepětí s krajinou, specifického rázu venkovské zástavby, jeho přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině, obnovu kulturních památek na venkově;
- úprava veřejných prostorů a staveb, zlepšení občanské vybavenosti, technické infrastruktury včetně technických zařízení pro ochranu životního prostředí a dopravní vybavenosti, obnovu tradiční cestní sítě včetně rozvoje alternativní místní dopravy;
- udržení, obnova a účelné využití přirozeného produkčního potenciálu zemědělsky využívané krajiny v návaznosti na vhodnou organizaci a využití půdního fondu při zachování a rozvíjení jeho přírodní, obytné a estetické hodnoty.
Dvacetiletá historie naplňování Programu obnovy venkova prokázala úspěšnost obcí s vlastními, trvale aktualizovanými programy a potvrdila správnost nastoupené cesty.
Ilustrace dosažených výsledků, které v rámci Programu rozvoje venkova prezentujeme na těchto stránkách vytváří opravdu novou tvář venkova. Prvních dvacet let je však stále začátkem, neboť tradice našeho venkova stále volá po obnově a rozvoji.