Financování sociálních služeb v roce 2011
Po roce se opět dostává na pořad otázka finančního zajištění činnosti sociálních služeb. Rok 2011 by měl být přitom posledním rokem, kdy o dotacích rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí.
V rámci přípravy státního rozpočtu na rok 2011 došlo k dalšímu snížení objemu dotací pro sociální služby – z loňských 6,8 mld. Kč na 6,1 mld. Kč. Jde sice o významné meziroční snížení, výpadek však v příštím roce ještě lze do jisté míry vykrýt finančními prostředky z Evropské unie, které prostřednictvím tzv. individuálních projektů využívá na financování sociálních služeb většina krajů (ročně jde o objem přesahující jednu miliardu korun). Zároveň dojde k poklesu objemu prostředků, které do systému vstupují prostřednictvím příspěvku na péči, který je vyplácen přímo potencionálním uživatelům služeb. V prvním (početně nejrozšířenějším) stupni závislosti dojde ke snížení z 2000 na 800 Kč měsíčně.
Kromě snížení objemu dotace a příspěvku na péči je předmětem diskusí stala i snaha Ministerstva práce a sociálních věcí změnit systém rozdělování celkového objemu dotací mezi jednotlivé kraje. Je zpracováno několik variant, které však mají obdobný efekt – u poloviny krajů by došlo ke snížení dotace, u druhé naopak k navýšení.
Způsob rozdělování
Stávající systém zvýhodňuje pasivní kraje (co nedá kraj, dokryjí státní dotace). Při výpočtu částky jsou mj. respektovány i "historické" finanční toky, pocházející z dob převodu kompetencí z rušených okresních úřadů. Navrhovaný systém naopak reaguje na počet a nákladů sociálních služeb. Uvažuje i s takovými kritérii, jako je podíl kraje na financování služeb a objem vypláceného příspěvku na péči (z něhož lze alespoň přibližně odhadnout míru potřebnosti sociálních služeb).
Vzhledem k tomu, že jde o poměrně výbušnou záležitost, která může narušit i jakousi nepsanou "mezikrajskou" solidaritu, požaduje Komise asociace krajů pro sociální záležitosti setrvat na stávajícím (byť do jisté míry nespravedlivém) systému. Každému kraji by se snížil objem dotací z roku 2010 rovným dílem o cca 11 %.
Výše finančních prostředků na rok 2011 přitom může určit míru podílu státního rozpočtu na financování služeb v daném kraji na několik let dopředu. Platné znění zákona o sociálních službách počítá s tím, že dotační systém bude k 1. lednu 2012 převeden na kraje, do jejich samostatné působnosti. Předmětem převodu bude s největší pravděpodobností objem financí z posledního roku.
Změna postojů
V posledních měsících začala většina krajů tento převod odmítat. Jde o poněkud paradoxní situaci, vzpomeneme-li si na dlouhodobou usilovnou snahu krajů o získání dotačních prostředků, nejlépe formou navýšení podílu krajů na rozpočtovém určení daní. Zatímco v minulosti se Ministerstvo práce a sociálních věcí stavělo k tomu převodu přinejmenším rezervovaně (původně k němu mělo dojít již v polovině roku 2009), stávající vedení resortu na dodržení zákonného termínu trvá. Postoje se tedy obrátily.
Kraje vyjadřují obavu z toho, že při současné situaci úsporných opatření stanou tím místem, kde bude rozhodováno o omezení rozsahu či dokonce o úplném zániku některých sociálních služeb. V průběhu roku 2012 navíc v mnoha krajích skončí financování služeb prostřednictvím individuálních projektů. Vzhledem k tomu, že příslušné opatření Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost je již z téměř 85 % vyčerpáno, nelze předpokládat, že by bylo možné ve všech krajích realizovat individuální projekty i v dalším období. Do zahájení nového plánovací období Evropské unie proto vzniká několikaletá prodleva, kterou bude nutno pokrýt prostředky z veřejných rozpočtů – buď ze státního, nebo z krajských.
Obavy z převodu dotací na kraje vyjadřují i sociální partneři. Poukazují na nejednotný přístup jednotlivých krajů a na hrozbu, že v republice vznikne 14 specifických systémů sociální péče. Zde je nutno podotknout, že nastavení pravidel má zajistit velký systémový projekt Ministerstva práce a sociálních věcí (Podpora procesů v sociálních službách). Jeho ukončení se však předpokládá až v roce 2014.
Situaci navíc může řádně zkomplikovat nařízení Evropské unie o veřejných službách, které všechny služby s úhradami ze strany klientů převádí z režimu dotací do režimu veřejných zakázek.
Závěrem
Přesun dotačního řízení na kraje se i přes tyto problémy jeví jako logickým pokračováním decentralizace a přiblížení tohoto segmentu veřejných služeb potřebám obyvatel. Kraje mohou o dotacích rozhodovat kompetentněji. Mají k dispozici střednědobé plány rozvoje sociálních služeb, jsou v užším kontaktu s obcemi, které nejlépe znají situaci v daném území. Získají také přímý vliv na vytváření sítě služeb a díky odlišným rozpočtovým pravidlům mohou využívat institut víceletého financování. V případě, že budou některé služby vyhodnoceny jako nepotřebné a zrušeny, zůstanou uspořené finanční prostředky na území kraje a bude je následně možno využít pro rozvoj služeb, které v současné době naopak chybí. Riziko vzniku 14 systémů lze eliminovat zákonným nastavením minimální sítě sociálních služeb ze strany státu.