K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2017

Identita českého venkova

Datum: 31. 1. 2011, zdroj: OF 5/2010, rubrika: Regiony

Slovo identita se stalo poměrně "módním" termínem, užívaným v mnoha oblastech lidského života a společenských otázek. Identita jedinců, národů, regionů se denně diskutuje v médiích, v marketingu, v politice, ve vědě, v umění, ... a mnohdy nesprávně, zkresleně až násilně. Slýcháme, že i venkov má svoji identitu.

Jakou má ale podobu? Kdo ji vlastně vytváří a kdo o ní rozhoduje?

Pojem identita býval tradičně užíván v psychologii, kde se jím většinou rozumí "jednota vnitřního psychického života a jednání, která bývá též nazývána autentickým bytím" (Velký sociologický slovník, s. 18). Podle Chromého (2003, s. 246) je identita "způsob, jímž se jednotlivec nebo skupina jednotlivců definuje, pociťuje svou existenci (jedinečnost) a o který se opírá, když si uvědomuje (vymezuje) sama sebe ve vztahu k jiným." Nicméně člověk nemá jedinou identitu. Identita jedince se skládá z více identifikací, z nichž některé jsou silněji pociťované a jiné méně silně a to v různých kontextech, životních situacích a také se mění v čase, během lidského života s proměnou společenské role, postavení a žebříčku hodnot. V souhrnu však všechny identity vytvářejí jedinečnou osobnost. Identita tak může být vnímána nejen jako odpověď na otázku "kdo jsem?", ale také "kam patřím?", čímž se stává vědomím sounáležitosti s určitou sociální skupinou (rodinou, etnikem, náboženským společenstvím, společenskou třídou, názorově blízkou skupinou apod.) nebo s určitým místem a regionem a to na všech úrovních (domovem, vlastí, zeměkoulí) – viz graf. Přitom zmíněné kategorie identit se nemusejí vzájemně vylučovat, ale mohou se libovolně kombinovat či posilovat. Například přijde-li na obchodní jednání český a německý podnikatel, budou si nejspíše uvědomovat, že jeden je z Česka a druhý z Německa. V okamžiku, kdy se do jednání vloží podnikatel z Japonska, Čech a Němec se proti němu pravděpodobně vymezí jako Evropané. Situaci však mohou změnit jejich obchodní zájmy či vztahy mezi jejich firmami, kdy se například Japonec s Čechem vymezí proti Němci jakožto členové stejného nadnárodního koncernu.

Graf: Míra sounáležitosti obyvatel s regiony různé hierarchické úrovně
Míra sounáležitosti obyvatel s regiony různé hierarchické úrovně

Podle: Chromý, Janů (2003, s. 112) Pozn.: Sestrojeno na podkladě výsledků dotazníkového šetření učitelů středních škol provedeného P. Chromým a M. Maradou. Hodnoty vyjadřují podíl respondentů, kteří se přihlásili k jednotlivým kategoriím míry sounáležitosti s příslušnými regiony.

Regionální identita

Pokud je při formování identity zastoupen nejsilněji aspekt prostorový (geografický), hovoříme zpravidla o regionální identitě. Definovat ji můžeme obdobně podle výše uvedeného výroku Chromého (2003) jako způsob, jímž se jednotlivec nebo skupina jednotlivců definuje ve vztahu ke konkrétnímu regionu. Jiné světlo však do tohoto konceptu vnesl finský geograf Anssi Paasi, který definoval regionální identitu jako identitu určitého regionu, která sestává z regionálního vědomí tamních obyvatel a z image, který region budí, tedy jak je vnímán. Paasi (1986) chápe region jako sociální konstrukt, který vzniká v představách lidí a je utvářen a udržován jejich jednáním. Lidé se tedy cítí být doma v určitém prostoru, kde se každý den pohybují, kde žijí, kde potkávají sousedy a ve společném hovoru si potvrzují svoji vlastní představu jejich regionu a také regionálního společenství (komunity, obyvatel regionu). Region může jeho komunita ve všeobecné shodě opatřit základními atributy jako pojmenování (název), určitý znak (symbol), případně též administrativními funkcemi, politickou mocí, legislativním rámcem. Nestačí však, aby pouze místní obyvatelé cítili regionální sounáležitost. Region musí být především vnímán z vnějšku a v případě administrativního či státního útvaru musí být legitimně uznán, jinak neexistuje jako region (viz např. diskuse kolem Kosova). Jednoduše řečeno, pokud nebudou obyvatelé o svém regionu hovořit s dalšími lidmi, propagovat ho (v nejširším smyslu slova), nikdo nebude region znát a ostatní lidé nemusejí takový region vůbec vnímat jako svébytný prostor. Co dělá region regionem je tedy i druhá složka regionální identity definovaná Paasim (1986). To znamená, že také jiní lidé kromě místní komunity vědí, jaké charakteristiky daný region má. Taková oblast je například popsaná v odborných vědeckých pracích, zanesena na mapě apod.

Regiony se v čase mění

Ale protože je region sociální konstrukt, jak již bylo řečeno, je třeba ho stále "udržovat při životě", představu o regionu přenášet z generace na generaci, znovu a znovu jej propagovat. Regiony se v čase mění a v důsledku nejrůznějších událostí a procesů mohou být i zapomenuty a stávají se výhradně neživými historickými (reliktními) regiony (např. Halič).

Z hospodářsky slabého zemědělského státu se může stát "Asijský tygr", z "Ocelového srdce" strukturálně postižený průmyslový region. Regionální identita se proměňuje tak, jak se vyvíjí regionální společenství, jeho zájmy a činnosti, jak se mění nazírání na region z vnějšku i jeho vlastními obyvateli. Takové nazírání může být i v rozporu. Nemálo regionů má navenek špatný image, přestože pro místní obyvatele je to jejich pozitivně vnímaný domov. A právě proto, že regiony a regionální identita jsou sociálními konstrukty, lze je i cíleně vytvářet, přetvářet, manipulovat s nimi, ovlivňovat je.

Cílenou propagací a vhodnou rozvojovou strategií je možné změnit negativní image regionu v pozitivní, stejně tak lze v opačné posloupnosti region dehonestovat. A nemusí jít vždy jen o mocenský boj a záměrné "očerňování", ale třeba jen o nevinnou poznámku, kterou jsme kdysi zaslechli a kterou si jako určitý prekoncept, předsudek neseme dále svým životem. Kupříkladu: "Na venkově se zastavil čas; lidé tu žijí v souladu s přírodou a s tradicemi předků, pokrok z měst sem ještě nedorazil…"

Je venkov region?

Za region bývá zpravidla považován funkčně provázaný celek s centrem (střediskem) a jeho zázemím. Pro venkov je spíše příznačné, že představuje ono zázemí, území mimo města. Vyskytují se v něm sice hierarchicky vyšší střediska, ale nelze je označit za centra regionu "venkov". Venkov má tedy více povahu oblasti, kterou je možno definovat na základě vybraných charakteristik homogenních na celém jeho území. Takto se vymezují například fyzickogeografické regiony jako poušť, mírný klimatický pás apod.

Ale je skutečně venkovský prostor homogenní? Jenom v rámci Česka najdeme jiný charakter venkova na Žluticku, na Vysočině nebo na Hané. Tento rozdílný charakter, můžeme říci též image, neutvářejí zdaleka jen odlišné přírodní podmínky, ale přispívá k němu také dominantní hospodářské využití a ekonomická specializace daných oblastí, povaha komunitních vztahů a společenského života, stav fyzického prostředí sídel aj.

Pokud je venkov region, měl by být v souladu s výše uvedenými skutečnostmi rozpoznatelný navenek i pro své obyvatele, měl by mít svoji komunitu a své atributy. Co se lidem vybaví, když se řekne venkov? Tuto otázku jsme mimo jiné položili v rámci dotazníkového šetření mezi zastupiteli 1074 venkovských obcí Česka a její výsledky ukazuje kartodiagram (mapa). Polovina respondentů vybrala z nabízených odpovědí tu, že venkov je "místo, kde lidé mají k sobě mnohem blíže a navzájem si pomáhají". To potvrzuje obecnou zkušenost, že sociální vztahy na venkově jsou postaveny na jiné bázi než více anonymní prostředí měst, kde se většina lidí osobně nezná. Intenzivní sociální kontrola na venkově tak bývá místními obyvateli oceňována spíše kladně. Představuje sice určitý zásah do soukromí, ale přináší prevenci sociálně patologických jevů (kriminalita, vandalismus, alkoholismus), pocit bezpečí a výpomoc.

Kartogram: Územní diferenciace odpovědi na otázku "Co se vám především vybaví v mysli, když se řekne venkov?" (podle krajů ČR)
Kartogram: Územní diferenciace odpovědi na otázku "Co se vám především vybaví v mysli, když se řekne venkov?" (podle krajů ČR)

Autorka: Pavlína Netrdová Pozn.: Sestrojeno na podkladě výsledků dotazníkového šetření mezi zastupiteli 1074 venkovských obcí. Venkovská obec definována jako obec s populační velikostí do 3000 obyvatel.

Možná právě proto další významná část respondentů (20 %) uvedla, že venkov pro ně symbolizuje "pohodlné bydlení". Protože se však tato odpověď častěji vyskytovala ve venkovských obcích v zázemí velkých měst (Praha, Brno, Hradec Králové a Pardubice), může vyjadřovat i skutečnost, že v takových oblastech je finančně dostupnější bydlení při současné blízkosti velkého města s veškerým komfortem. Zde pak mohou nacházet domov ti, kteří "prchají z přelidněných měst" (odpověď 12 % respondentů), ačkoli ti zpravidla "prchají" ještě dále, do oblastí dosud nezasažených suburbanizací, do "ryze" venkovských oblastí s pozitivně oceňovanými hodnotami: neanonymní sociální prostředí a odlišný životní styl nebo také blízkost přírody a kvalitnější životní prostředí – exemplární ukázka odpovědí respondentů z Ústeckého kraje (viz mapa).

Chybí atributy regionu

Cedule na začátku obce Rudimov na Moravských Kopanicích
Cedule na začátku obce Rudimov na Moravských Kopanicích (foto S. Kučerová)

Velmi rozšířený je také image venkova jako místa pro rekreaci a odpočinek, opět zejména pro obyvatele měst. Tato funkce venkova sice nevytanula mnoha respondentům na mysli jako první (pouze 7 %), v dalším pořadí ji však jmenovala téměř třetina dotázaných. Zde bychom pravděpodobně našli největší rozpor v image venkova mezi jeho vlastními obyvateli a těmi, kteří žijí vně, tedy ve městech. Zatímco obyvatel města se zpravidla jede na venkov rekreovat a od toho se odvíjí jeho představa o funkčním využití tohoto prostoru, venkovan zde realizuje své každodenní aktivity, které obyvatel města realizuje v místě svého bydliště ve městě.

Zdálo by se tedy, že venkov jako svébytný region ještě nebyl ustanoven. V myslích lidí existuje sice určitá představa toho, co pro ně venkov znamená, ale jsou to spíše očekávání, venkovu přisuzované funkce, nikoli jasně identifikovatelný územní celek. Venkovu chybí i další atributy regionu. Můžeme se setkat s nejrůznějšími podobami územního vymezování venkova, ať už se jedná o rozvojové dokumenty krajů, dokumentaci OECD, Evropské unie či odborné studie, nicméně neexistuje žádný všeobecně uznávaný kartografický podklad, na němž by byl zakreslen venkovský prostor ve svých hranicích tak, jako jsou znázorněny kraje či státy. Nicméně se začínají objevovat i pokusy o institucionalizaci venkova. Po roce 1990 se postupně etabluje politická i odborná reprezentace venkova (Program obnovy venkova, Spolek a Školy obnovy venkova, program LEADER, politické hnutí Starostové aj.) a dokonce několikrát vyvstala diskuse o vytvoření samostatného ministerstva venkova.

Má venkov identitu?

Ukázka vnímání identity regionu z vnějšku: V Krásné Lípě na jaře roku 2010 ztvárnili nizozemští umělci z písku "minulost a současnost Českosaského Švýcarska"
Ukázka vnímání identity regionu z vnějšku: V Krásné Lípě na jaře roku 2010 ztvárnili nizozemští umělci z písku "minulost a současnost Českosaského Švýcarska" (foto S. Kučerová)

Mnozí obyvatelé malých sídel se vymezují jako obyvatelé venkova, ale zároveň také často vnímají negativně, když je někdo za venkovany označuje. Slovo "venkovan" v takovém kontextu může nabývat i pejorativní nádech ve smyslu osoba s nízkým rozhledem a vzděláním, neznající moderní produkty, žijící tradičním životním stylem (též "vidlák", "venkovský balík", "čouhá mu sláma z bot" apod.). Označení "venkov" je právě nejčastěji, a možná i výhradně, užíváno v protikladu k městu, městským obyvatelům, prostředí, životnímu stylu. Neslouží k primárnímu vyjádření identity, ale k protiurčení, sebevymezení. Vzpomeňme si ještě na výše uvedený příklad s českým a německým podnikatelem. Dokud se v jejich přítomnosti neobjevil japonský kolega, neměli potřebu upozorňovat na svoji identitu "Evropanů". Japonsko však představovalo odlišné kulturní prostředí, které je donutilo takto uvažovat.

Setkají-li se dva lidé, řeknou například: "Já jsem z Hořicka." nebo "Já jsem z Dolan". Použijí označení určitého regionu, obce, místní části, s nímž se cítí nejvíce spjatí. Jejich identitu v té chvíli nevyjadřuje sdělení "já jsem z venkova", protože takovému označení chybí teritoriální ukotvení. Identitu venkovanů použijí v okamžiku, kdy se potřebují vymezit proti obyvateli velkého města: "Já žiju celý život na venkově..."

V zásadě tedy identita venkova existuje. Ale projevuje se jen v některých kontextech a životních situacích. Patří spíše mezi identity na nižších stupních hierarchie sounáležitosti, tedy zpravidla jí je jiná identifikace nadřazená. Identita venkova je zásadní při prosazování mocenských zájmů (politických či ekonomických), při definování odlišných sociálních znaků, životního stylu, pro vyjádření osobních hodnot a preferencí. Nicméně v marketingu cestovního ruchu nebudeme nejspíše nikoho lákat sloganem "přijeďte k nám na venkov", ač se bude jednat o agroturistiku. Použijeme na prvním místě spíše územní určení nebo vše vhodně zkombinujeme: "přijeďte k nám na Jemnicko, na venkovský statek uprostřed malebné krajiny".

Každý, kdo sebevíc bojuje za zájmy venkovských obcí, kdo před vámi bude horlivě prosazovat hodnoty venkovského životního stylu a venkovské komunity, přece se nakonec rozhovoří o krásách svého místního regionu či obce, v němž žije, nikoli o krásách venkova jako celku. Region, který můžeme s hrdostí ukázat na mapě, konkrétní krajina zachycená na obrázku, to je to, co je hlavní složkou naší osobní i společenské identity.

Příspěvek vzniknul za podpory projektu WD-01-07-1 Regionální diferenciace venkovských obcí Česka: disparity a možnosti rozvoje.

RNDr. Silvie Kučerová, Ph. D., katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK

TOPlist
TOPlist