Co s holuby?
Městští holubi představují pro někoho symbol míru nebo věrnosti, pro jiného škůdce. Některá města proti nim postupují střílením nebo trávením, jiná zákazem krmení. Přesto existuje účinnější řešení v souladu s principy ochrany zvířat. Spolková pracovní skupina pro městské holuby vyvinula metodu regulace stavu holubů kontrolou plodnosti.
Co způsobují holubi?
Mluví-li se dnes o holubech, mluví se hlavně o problémech a škodách, které způsobují. Na rozdíl od obecného mínění nepředstavují holubi podle zjištění německého Spolkového institutu pro vyhodnocování rizik pro člověka zdravotní riziko větší, než hospodářská zvířata
nebo domácí miláčci. Jako všechny exkrementy představuje problém holubí trus. Je to problém jak estetický, tak hygienický. Přičítat mu však poškozování budov, zejména historických, je zavádějící. To se stalo problémem až v posledních desetiletích spíše vinou znečištění ovzduší a kyselým dešťům. Na druhou stranu je holubí trus po celá staletí oceňován jako hnojivo.
Městští holubi nejsou divocí
Ve všech větších městech patří holubi ke stálým obyvatelům. Podle Školy veterinární medicíny v Hannoveru jsou to ulétlí domácí nebo chovní holubi a ztracení poštovní holubi a jejich potomci. Městští holubi jsou tedy zdivočelí domácí ptáci. Ze skalních holubů byli vyšlechtěni člověkem a používáni jako poštovní holubi, zdroj masa či vajec nebo chováni pro potěchu. Na jejich chovatelský původ ukazuje jednak jejich různé zbarvení, jednak většinou celoroční plodnost. Jsou to urbanizovaní a člověkem opuštění ptáci, kteří již nejsou schopni v plném rozsahu žít ve volné přírodě, která jim neposkytuje potravu. Bez odpovídající potravy v podobě zrní jsou odkázáni na zbytky lidské potravy, což je časem oslabuje a přináší jim nemoci. Městští holubi se rozmnožují i při nízké nabídce potravy. Jejich vysoká rozmnožovací aktivita ale není za jejich velké přírůstky zodpovědná sama. Kvůli sportu poštovních holubů končí ve městech mnoho ztracených a vysílených poštovních holubů a zde se rozmnožují. Celkově vzato je problém holubů ve městech způsoben člověkem.
Jak postupují města proti holubům?
V některých městech se snažili holuby zabíjet střílením nebo trávením. Kromě problematičnosti těchto akcí z hlediska ochrany zvířat a etiky, je nutno zvážit výsledky, jako je trýznivá smrt holubů, hladovění osiřelých holoubat a hnijící mrtvoly, které mohou představovat potenciální zdravotní riziko. Zabíjení neodstraňuje příčinu, ale následek a vede jen k omlazení holubí populace, jejíž stavy po čase zase rostou. Při trávení holubů jedovatými látkami mohou být zasaženy i jiné druhy ptáků. Někde se uplatňují zákazy krmení, i když jsou městští holubi prokazatelně domácí ptáci živící se zrním a ve městech nenajdou přirozenou potravu. Jsou odkázáni na péči lidí nebo na jejich odpadky. Navíc je hnízdní a rozmnožovací aktivita holubů geneticky podmíněná a nelze ji na rozdíl od divokých ptáků regulovat omezenou nabídkou potravy. Instalace nákladných zábran, jako jsou sítě nebo ostny, je jen dílčí opatření, které holuby donutí přesunout se na sousední stanoviště a zvýší se jejich koncentrace na místech bez těchto ochranných opatření. Použití chemických látek, které mají holuby pachově odpuzovat, se ukázalo jako neúčinné, stejně jako vizuální opatření v podobě plastových sov nebo vran, na které si holubi ča-sem zvyknou. Nejnověji je v lovu holubů lukrativním byznysem sokolnictví. Kromě krvavé show je jeho výsledkem nucené přesídlení holubů, ale příčinu opět neřeší. Stále více měst dochází k poznatku, že výše uvedená opatření nemají trvalý účinek na snížení holubí populace a znečišťování jejich trusem. Proto sázejí na "antikoncepci", nebo dále popsanou integrační metodu řízení reprodukce.
Integrace a řízení plodnosti
Pro řešení problému je důležité rozpoznat jeho příčiny a najít řešení vyhovující i z hlediska ochrany zvířat. Dále popsaná jednotlivá opatření je třeba spojit do jednoho integrovaného celku. Pro jejich realizaci by se měly vytvořit pracovní skupiny zahrnující zástupce místní správy, politiky i ochránce přírody.
Je důležité zapojit místní občany a sdělovací prostředky. Nejprve je třeba důkladný průzkum, který stanoví skutečnou velikost holubí populace, na kterém by měly spolupracovat místní organizace ochránců přírody. Následující řešení je nejen vhodné z hlediska ochrany zvířat, ale také z dlouhodobého pohledu ekonomicky výhodné.
Řešení představuje:
- vázání holubů na holubníky zřízené na určených holubích stanovištích
- kontrolované krmení v holubnících a na vyhrazených krmicích místech pro ně vhodným krmivem
- kontroly reprodukce pravidelnou výměnou čerstvě snesených vajec v holubníku za umělé atrapy.
Jakmile se holubi díky pravidelnému krmení usadí v holubnících, dospěje se k následujícím výsledkům:
- redukované rozmnožování, které lze snížit až téměř o 100 procent
- snížení znečišťování ve městech, protože se holubi většinou zdržují v holubnících a vypustí zde až 80 % trusu.
- ptáci jsou zdraví díky odpovídající potravě.
Praktické výsledky
Stále více měst všech velikostí se k tomuto konceptu přiklání. Průkopníky byly v 90. letech minulého století Cáchy a Augsburg, které dnes udržují plošnou síť holubníků. Ve většině míst ale stačí jeden holubník, nebo věž. V roce 2007 mělo tento projekt nasazeno v Německu již 35 měst v 8 spolkových zemích. Jejich zkušenosti s výše uvedeným řešením jsou:
- Přivítali ho vládní úředníci a ochránci zvířat.
- Úspěch (měřený vazbou holubů na holubníky, snůškou vajec a kontrolou rozmnožování jejich výměnou, a soustředěním holubího trusu do holubníku) se dostavil, jakmile se holubi ve městě začali vázat na holubník.
- Jako úspěch hodnotí místní orgány pokles počtu stížností občanů.
- Ve většině měst spolupracují úřady s ochránci zvířat, náklady nese město a ochránci projekt prakticky provádějí.
- Rozsah výměny vajec je až 6000 ročně.
Kontrolou rozmnožování v holubnících se docílilo regulace počtu městských holubů a zároveň se pro tyto ptáky vytvořily příznivé životní podmínky.
Podle materiálů Spolkové pracovní skupiny pro městské holuby.