Oblast zaměstnanosti a sociální péče je třeba analyzovat a změnit v centru i na úrovni obcí
Mezi priority nové vlády patří mimo jiné důchodová reforma a celá oblast v působnosti resortu práce a sociálních věcí. Oblast zaměstnanosti, sociální péče a sociálních dávek se úzce dotýká života obcí a měst, jejich působnosti a možností, jak tyto citlivé záležitosti ovlivnit v rámci činnosti orgánů veřejné správy.
V tomto smyslu jsme se obrátili na I. náměstka ministra práce a sociálních věcí Bc. Vladimíra Šišku, MBA, který má řadu zkušeností ze svého působení ve státní správě (náměstek ministra informatiky) i ze sféry podnikání (tajemník Hospodářské komory ČR).
Jak vidíte roli jednotlivých úřadů veřejné správy?
K reformě veřejné správy existují dva základní přístupy, se kterými ovšem nejsem zcela konformní. První zdůrazňuje elektronizaci a druhý politická řešení. Při reformě je však prioritní podívat se na kompetence jednotlivých aktérů veřejné správy, rozklíčovat jejich působnost a na základě toho formulovat skutečné postavení příslušného úřadu. Pokud má konkrétní úřad stanovenou agendu, existují k tomu nastavené procesy, které musí být podporovány organizovaným systémem, jenž se opírá o určitý pevně stanovený počet lidí. Všechno ostatní, co je navíc, je třeba podrobit důkladné analýze, zda jde o potřebné záležitosti, nebo o zbytnou agendu, která se v průběhu let nabalila na činnost úřadu z nejrůznějších příčin. Nesoulad činností s kompetencemi je v přímém rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech, a tudíž je ze zákona nelze ani financovat.
S jakým záměrem tedy přicházíte do resortu MPSV?
Ze zkušenosti vím, že z agend, které jsou mimo zákonné kompetence úřadu, vznikají sekundární finanční náklady, jako jsou nároky na nové pracovní síly, prostory, a vše co k tomu patří. Na ministerstvech, správních úřadech, ale i v krajích a v obcích potom existují pracovníci, kteří nejen že vykonávají nepotřebnou agendu, ale jejich činnost jen komplikuje výkon těm pracovníkům, kteří se zabývají zákonem svěřenou působností a posláním daného úřadu. Zamezit takové praxi, to je moje základní filosofie, se kterou přicházím do tohoto úřadu.
Jaké časové dimenze budou pro změny potřeba?
Nelze dělat jakoukoliv reformu jednoduše tak, že se znectí vše co bylo dosud vykonáno. Víme, že naše ministerstvo se zabývá agendou, při které se rozhoduje o podporách lidem, kteří očekávají a potřebují pomoc od státu. Proto naše současné kroky v této chvíli jsou spíše opatrným posunováním v některých otázkách, ale zaměřujeme se na důkladnou analýzu. Aktuální balíček opatření, který se nyní zpracovává v souvislosti s řešením deficitu státního rozpočtu v tomto roce, je vlastně hašením vznikajícího požáru. Připravujeme však skutečně koncepční pohled na celou problematiku resortu. Tady se zaměříme nejenom na vnitřní analýzu, ale provedeme konfrontaci veškeré činnosti s kompetencemi, které resortu ze zákona náleží. Chceme do konce roku tento rozbor dokončit a navrhnout příslušné změny včetně ne jednoduchých legislativních úprav. Předpokládáme tedy, že vše proběhne až v průběhu příštího roku.
Které změny považujete za hlavní?
Jednou ze zásadních změn, se kterými přicházíme, je sjednocení Úřadů práce. Znamená to, že přestane působit 77 jednotlivých subjektů, ale vznikne jeden právní subjekt při zachování dostupnosti služeb. Obecně vycházíme z toho, že dostupnost služby v této oblasti by měla být na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Domníváme se, že všechno co je navíc, je nesystémové. Pokud jde o aktivity ve vztahu k zaměstnanosti, měli bychom mít kromě obcí s rozšířenou působností kontaktní místa v blízkosti personálních útvarů velkých zaměstnavatelů.
Jak se díváte na systém podpory nezaměstnaných?
V oblasti zaměstnanosti je dneska preferován nežádoucí princip. Nezaměstnaným dáváme to nejhorší co můžeme udělat – dáváme jim peníze. Bez motivace, bez stimulů, které by vedly k základním pracovní návykům a povinnostem. Je nepřijatelné, aby se v některých rodinách stávalo, že děti neznají povinnost a pravidelný návyk rodičů chodit do práce. Tyto morální nedostatky systému chceme odstranit, aniž bych nyní chtěl uvádět konkrétní kroky. Existují však již dnes určité prvky (např. veřejně prospěšné práce), které lze využít a rozvíjet. Lze počítat i ze zapojováním nezaměstnaných do sociálních služeb a s využitím schopností některých vedoucích pracovníků, kteří jsou bez zaměstnání. Dopracování systému v těchto intencích bude těžká práce a složitý proces. Chce to však najít společnou vůli a prosadit návrhy do legislativní podoby. V těchto otázkách budeme rovněž spolupracovat s obcemi, které v této oblasti mají velké zkušenosti.
Dotknou se obcí změny v oblasti sociálních služeb?
Decentralizace financování sociálních služeb, resp. převod kompetencí a odpovědnosti financování na kraje, které je naplánováno od 1. ledna 2012, budou jistě vnímat i obce. Převod doplnit opatřeními, která zajistí krajům dostatečný příjem peněz. K předání dojde i spolu se zdroji financování, přesný mechanismus je věcí další diskuze s ministerstvem financí. Je třeba nastavit doprovodná opatření, která zajistí rovné podmínky uvnitř kraje i mezi nimi navzájem.
Jaké budou přístupy k zjednodušení systému sociálních dávek?
Složitost systému sociálních dávek napomáhá tzv. "profesionálům" ve vybírání sociálních dávek, tedy lidem, kteří programově žijí z tohoto systému. Toto zneužívání je velmi nebezpečné nejen pro sociální systém, ale pro morálku celé společnosti. Abychom tyto "způsoby" vymýtili, musíme systém upravit tak, aby byl natolik průhledný a jednoduchý, že know how těchto lidí nebude fungovat. Musí být rovněž natolik tvrdý a přísný, aby se sociální dávky dostaly pouze k těm lidem, kteří je skutečně potřebují a kterým je určen.
Budou do budoucna pouze tři typy dávek?
Není diskuze o tom, zda budou dávky tři, čtyři nebo pět, ale hovoříme o tom, že dávky budou jasně definované, bude jich minimální počet z hlediska typu a určení. Kritéria pro výplatu dávky v příslušné výši budou jednoznačně nastavena. Jinými slovy, o dávkách nemá rozhodovat jeden konkrétní pověřený úředník, ale musí být jasně určeny systémem, nastaveným kolegiem odborníků z různých oblastí tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. V nejbližších měsících musíme systém přenastavit a opět počítáme s tím, že základe bude spolupráce s obcemi s rozšířenou působností. Nejde nám o to zatěžovat tyto úřady administrativní agendou, ale o vytvoření kontaktních míst se službami v terénu, které budou spolupracovat s těmito obcemi a budou koordinovány krajem.
Můžete závěrem několik slov k připravované důchodové reformě, která patří k stěžejním úkolům nové vlády?
Všechny otázky, které se dotýkají důchodové reformy patří převážně do agendy našeho ministerstva. Musíme zabezpečit především to, aby resort byl na reformu plně připraven z hlediska své výkonné funkce v systému veřejné správy. Dneska již je zřejmé, že celá důchodová soustava se musí vedle státního pilíře opírat ještě o pilíř privátního důchodového pojištění. Půjde o to, aby politická reprezentace rozhodla, za jakých podmínek a v jakém poměru dojde k tomuto rozdělení mezi tyto dva pilíře důchodového zabezpečení. Ministerstvo nemůže čekat, až dojde k tomuto politickému rozhodnutí, ale musí být připraveno, aby v okamžiku schválení reformy dokázalo systém akceptovat a realizovat všechny potřebné kroky. Jedním z nich bude i příprava příslušného informačního systému, který bude podpůrným nástrojem realizace důchodové reformy. Tyto systémy musí být otevřené. Jde však o oblast, kterou v našich podmínkách nelze přesunout na samosprávu, protože naše země není tak velká, abychom mohli diferencovat podle regionů. V sociální oblasti musí být podmínky jednotně definovány, systémově nastaveny a realizovány prostřednictvím orgánů státní moci.
Děkuji za rozhovor.