Hodnoty venkovské krajiny
Krajina, její management, ochrana a plánování jsou často zmiňovanými tématy v odborných kruzích, politice a praxi i v běžném životě. Nejen proto, že krajina je nedílnou součástí životního prostředí lidí, ale také proto, že pro mnohé z nás představuje část naší identity, tedy toho, kým jsme. A to zdaleka nejen v Česku.
Jedním z dokumentů, jež v současnosti upozorňuje na význam krajiny (české i evropské), je Evropská úmluva o krajině přijatá Radou Evropy v roce 2000. Jde o mezivládní dokument, který se výhradně věnuje problematice krajiny v Evropě a je volně otevřený k podpisu a schválení jednotlivým evropským státům. Stát, který se k Úmluvě přihlásí, to zavazuje k dodržování určitých principů v přístupu ke krajině na jeho území. Úmluva definuje vybrané klíčové pojmy (krajina, cílová charakteristika, ochrana, správa a plánování krajiny), a všeobecná a zvláštní opatření pro nakládání s krajinou (viz tabulka). Hlavní přínos Evropské úmluvy o krajině však lze spatřovat ve zviditelňování problematiky správy, ochrany a plánování krajiny a v podpoře tvorby společné platformy pro její diskusi. Do popředí se tak mimo jiné dostává i téma krajinných hodnot.
Tabulka: Klíčové pojmy a opatření Evropské úmluvy o krajině
| Definice klíčových pojmů |
|---|
|
|
|
|
|
| Všeobecná opatření |
|
|
|
|
| Zvláštní opatření |
|
|
|
|
|
Zdroj: Upraveno podle Evropské úmluvy o krajině.
Krajinné hodnoty
Hodnoty přisuzované krajině bývají rozmanité, přičemž různé krajiny mají také různě vnímané hodnoty. Ty mohou být spojovány například s domnělou krásou určité krajiny, její historií nebo aktivitami, které v ní lze či nelze uskutečňovat. Z různých důvodů se nám mnohé krajiny líbí a jiné nelíbí. Krajiny si zpravidla pamatujeme, pokud se vážou k důležitým událostem v našem životě anebo pokud se stávají součástí naší identity – identity jedince, nebo takzvané kolektivní paměti vybraného společenství lidí (např. celého národa).
Při spatření určité krajiny se nám mohou vybavit s ní spojené události. Podobu krajiny nám často zprostředkovávají záznamy (umělecká díla, fotografie, zápisky), které poslouží jako "zápisník" k tomu, abychom si vybavili, kde se co stalo. A teprve při opětovném prohlížení záznamů se nám vybavují vzpomínky s danou krajinou spojované.
Lidé také někdy celé krajiny záměrně upravují, aby získaly nový, jim bližší a upřednostňovaný význam. Z takového důvodu vznikla v krajině řada staveb a jejich souborů (pomníky, církevní stavby nebo zámky s přilehlými parky). Můžeme se dokonce setkat s pokusy architektonicky utvářet značně rozsáhlá území (okolí Jičína nebo v oblasti Lednice a Valtic). Příkladem přetváření krajiny s cílem uchovat povědomí o určitých důležitých událostech jsou pak místa významných bitev, řada pomníků a památníků, připomínající místa historických bojů a padlých (Slavkov u Brna, Sadová u Hradce Králové).
Vnímání krajiny
Má-li krajina svoji určitou hodnotu a přispívá k tvorbě lokální a regionální identity jednotlivců i skupin obyvatel, můžeme se ptát, jak tito lidé vnímají vývoj dané krajiny a co na ní považují za výjimečné. V následujícím textu proto prezentujeme základní výsledky jednoduchého anketárního šetření mezi zástupci jednotlivých obcí ve vybraných zájmových územích.
Soubor dotázaných není veliký a reprezentativní. Z hlediska odpovědí představitelů samosprávy jej však můžeme považovat za dostatečně vypovídající v tom smyslu, že jde o zástupce lokálních komunit a tedy znalce místního prostředí.
Zájmová území byla záměrně vybrána tak, aby se vzájemně lišila jak z hlediska současného stavu krajiny, tak s ohledem na minulé i možné budoucí proměny krajiny. Zastoupeny jsou turisticky a rekreačně využívané oblasti zasahující do chráněných území (CHKO Bílé Karpaty, CHKO Kokořínsko a NP Krkonoše), ale také příměstské území zasažené suburbanizací (Hostivicko) a dále zemědělská vnitřní periferie (Podbořansko, Mladoticko) – viz mapa.
Kartogram: Zájmová území
Do každé obce v zájmových územích byl se žádostí o vyplnění zaslán anonymní dotazník zaměřený na vnímání místní krajiny, jejích hodnot a proměn. Dotazník se skládal z jedenácti otázek, které můžeme rozdělit do tří hlavních okruhů. První část dotazníku se týkala vztahu obyvatel k jimi obývanému území a zdejší krajině, druhá se zaměřila na vnímání charakteristik místní krajiny a třetí na roli a význam různých aktérů při ovlivňování stavu a potenciálního vývoje krajiny.
Prvky sounáležitosti
Úvodní otázka dotazníku zjišťovala délku pobytu tázaného v obci. Nejkratší dobu (až dvakrát kratší než v jiných oblastech) žili respondenti na Kokořínsku. Sama o sobě, bez dalších souvislostí je však tato informace nevýznamná, jelikož nemusí reprezentovat stav v regionu, ale pouze životní situaci dotazovaného.
Graf: Jaká je krajina, ve které leží Vaše obec?
Zdroj: Šetření autorů.
Druhá otázka se ptala na pojmenování oblasti, ve které se daná obec nachází. Svou oblast respondenti nejčastěji pojmenovávali vžitým tradičním názvem (Valašsko, Kokořínsko, Krkonoše či Podkrkonoší), podle názvu blízkého centra osídlení (okolí Prahy, Dubsko, Kralovicko) a dále pak přímo podle obce bydliště. Vyskytla se ovšem i specifická označení jako "Brána do křivoklátských lesů" (Hostivicko), "Ráj turistiky a houbařů", "Máchův kraj" (Kokořínsko) nebo "Chmelová oblast" (Podbořansko).
Cílem bylo také zjistit, zda v regionu existuje přirozené společenství – tím se rozumělo, že obyvatelé určitého území tvoří komunitu, která má některé společné zájmy, cítí vzájemnou sounáležitost a společné kořeny. Podle odpovědí projevují největší sounáležitost obyvatelé Karpat, Mladoticka a některých částí Hostivicka. Přestože bývá proces suburbanizace považován za hrozbu pro formování místních společenství, stojí za povšimnutí skutečnost, že deklarovaná sounáležitost v příměstské zóně je obdobná jako v oblasti tradičních venkovských komunit. Naopak nejméně přirozená společenství najdeme podle respondentů na Podbořansku, Kokořínsku a v Krkonoších.
Následně byli představitelé obcí dotázáni, zda v jejich oblasti existuje hrdost na některou z komponent tvorby sounáležitosti (tj. regionální identity):krajina, památky/architektura (např. objekty lidové architektury, hrad, zámek, kostel), příroda, zvyky a tradice (masopust, pouť apod.), místa hodná paměti (spojovaná s pověstí či významnou událostí), místní produkty, osobnosti spjaté s obcí či oblastí, sportovní aktivity. S výjimkou Hostivicka byli respondenti podle očekávání nejvíce hrdi na krajinu a přírodu, případně památky a architekturu, přičemž se v některých oblastech ještě přidávaly zvyky a tradice (Karpaty) nebo sport (Krkonoše).
Vztah ke krajině
Při odpovědi na úvodní otázku druhé části dotazníku bylo úkolem představitele obce se na chvíli vcítit do myšlení místních občanů a pokusit se odhadnout, jaký vztah ke zdejší krajině má většina obyvatel. Zatímco na Hostivicku, Mladoticku a v Karpatech převládaly odpovědi pozitivní, v ostatních zájmových územích zástupci obce referovali kupodivu více o negativních vztazích (překvapivé zejména v celospolečensky atraktivních Krkonoších).
Následující otázky zjišťovaly, jak na tazatele osobně působí "jejich" krajiny, jaké pocity v nich vyvolávají.
Nejvíce se od krajin v ostatních zájmových územích odlišovala krajina Hostivicka (viz obrázek). Jedná se o příměstskou oblast, která si sice v mnoha ohledech udržuje venkovský charakter, ale krajina je považována za nerychleji se měnící, moderní, umělou a nejméně čitelnou. Hostivicko je nejvíce přetěžovanou krajinou z hlediska dopravy a rozvoje bydlení.
Ve všech oblastech by si respondenti shodně přáli vyšší zastoupení rozptýlené zeleně a vodních ploch, v případě zemědělsky intenzivně využívaného Podbořanska i více lesních ploch. Právě podíl polí v krajině by bylo podle vyjádření mnohých dotázaných vhodné snížit ve prospěch prvně jmenovaných ploch. Je obecným faktem, že spíše než odlesněnou zemědělskou krajinu jako krásnou častěji označujeme krajinu mozaikovitou, s vyváženým zastoupením lidských sídel, vegetace, vodních a zemědělsky obhospodařovaných ploch.
Závěrem dotazníku jsme zjišťovali, kteří aktéři mají největší vliv na změny krajiny v zájmových územích, jak aktivity těchto subjektů ovlivňují rozvoj obce, a kdo má podle názoru respondentů nejvýznamnější postavení při tvorbě příznivého stavu krajiny v Česku obecně. Ve všech územích za významné aktéry při ovlivňování změn krajiny jsou považovány obce, což může být ovlivněno i faktem, že dotázaní vzešli převážně z řad zastupitelů.
Důležitost dalších klíčových subjektů a institucí vždy úzce souvisela s charakterem příslušného území. Proto měly v příměstské oblasti druhé nejvýznamnější postavení developerské společnosti, zatímco v Karpatech, na Kokořínsku a v Krkonoších stav krajiny nejvíce ovlivňuje ochrana přírody, k níž se v případě Kokořínska ještě přidávají památková péče a chalupáři a rekreanti. Jedná se totiž o území s výjimečnou koncentrací památkových rezervací, zón a objektů, z nichž velká část je využívána k druhému bydlení (viz obrázek). V územích, kde je vliv ochrany přírody na vývoj krajiny vnímán jako nejsilnější, pak vzniká jistý paradox: Na jednu stranu se hodnoty místní krajiny a přírody vnímají velmi silně, na druhou stranu je však ochrana přírody považována za nejvýznamnější překážku rozvoje obce.
Největší překvapení však přinesly odpovědi na poslední otázku, v nichž respondenti přisuzovali největší vliv při utváření příznivého stavu krajiny v Česku obcím a veřejnosti. Teprve za nimi následovaly ochrana přírody (Hostivicko, Karpaty, Kokořínsko, Krkonoše, Mladoticko), památková péče (Kokořínsko) a zemědělci (Mladoticko, Podbořansko). Právě až na posledních místech uvádění zemědělci bývají velmi často prezentování jako hlavní správci krajiny.
Závěr
Představení výsledků našeho anketárního šetření je velmi stručné a zasluhovalo by zarámování do širších souvislostí. To krátký článek neumožňuje a je nasnadě námitka, že jakékoli hodnocení krajiny, jejího vnímání, funkcí je značně subjektivní a závisí na osobě respondenta. Přesto je jim třeba věnovat pozornost. Jedině tak se lze totiž přiblížit takovému způsobu správy, ochrany a plánování krajiny, který bude ohleduplný a přijatelný pro většinu uživatelů místní krajiny.
Příspěvek vzniknul za podpory projektu WD-01-07-1 Regionální diferenciace venkovských obcí Česka: disparity a možnosti rozvoje.