K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2017

Zákon o loteriích – novela je pouze dočasné řešení

Datum: 18. 8. 2010, zdroj: OF 3/2010, rubrika: Legislativa

Na konci funkčního období dnes již minulé Poslanecké sněmovny (2006–2010) došlo k přijetí novely zákona o loteriích. Projednávání bylo spojeno se silnou přesvědčovací kampaní příznivců i odpůrců regulace hazardu. Všichni se však shodují, že novela představuje pouze dočasné řešení a že nový zákon musí nahradit 20 let starou normu.

Hazardní průmysl je oblastí podnikání, jehož důsledky jsou zřejmě ve společnosti považovány za jedny z nejzávažnějších – patologické hráčství je příčinou rodinných rozvratů, kriminality, porušování veřejného pořádku, degradace lidské důstojnosti aj. Některé státy, při vědomí tohoto rysu hazardu, se s problémem vypořádaly tak, že z tohoto podnikání vytvořily státní monopol (např. Rakousko). V jiných státech přistoupili k soutěžení licencí mezi provozovateli (např. Švýcarsko, Itálie) a jinde pouze stanovili podmínky pro udělení povolení k provozování hazardní hry pro neomezený počet zájemců (Česká republika). Český zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů je poplatný své době vzniku, regulace hazardu byla pro mladou demokracii novinkou, proto se nastavily podmínky poměrně benevolentně, z čehož vyplynuly i pozdější problémy. Zejména nechuť zpřísnit regulaci a tím i omezit výnosy z hazardu pro jeho provozovatele, které se pohybují v řádech desítek miliard korun.

Jak regulovat neregulovatelné?

Obce jsou podle zákona o loteriích do procesu regulace hazardu zapojeny v několika rovinách. Jednak obecní úřad jako orgán vydávající povolení k provozu výherních hracích přístrojů (hracích automatů), za což dostává správní a místní poplatek a dále povoluje malé věcné tomboly. V samostatné působnosti může obec vydat obecně závazné vyhlášky, které nastavují obecné podmínky působení hazardních her na jejím území, a to určením míst a časů pro jejich provozování, nebo stanovením zákazu, na kterých veřejně přístupných místech v obci jsou hazardní hry zakázány. Tyto vyhlášky se ale vztahovaly pouze a jen na výherní hrací přístroje (hrací automaty).

Ostatní hry, a to i nové způsoby hraní, spadají do povolovací gesce Ministerstva financí. A zde nastává problém, neboť vývoj nových technologií zasáhl i herní průmysl a přišly nové, tzv. interaktivní způsoby provozování sázkových her pomocí elektronických či elektromechanických zařízení. Jedním z nejrozšířenějších typů takových zařízení je videoloterní terminál (VLT), vypadající obdobně jako hrací automat, který ovšem umožňuje přijímat daleko vyšší sázky a rovněž platbu přes běžně užívané platební instrumenty, např. platební či kreditní karty. Obce, které tedy vydaly vyhlášku na omezení výskytu hracích automatů, tvrdě narazily, neboť stejní či jiní provozovatelé si zažádali u Ministerstva financí o povolení provozovat VLT na stejných místech, kde bylo zakázáno hrát na automatech. A ministerstvo povolení vydalo. Dnes takových povolení existuje cca 40 tisíc, přičemž velká část z nich je až na období 10 let. A obce? Nemohou dělat nic. Radnice (např. Chomutov, Zlín, Bohumín), které se rozhodly hazard regulovat, resp. hrací automaty, vypadají před svými občany jako dokonalí amatéři.

Pravidlo "1. června"

Po několika letech nejistoty měl být v loňském roce zaveden pořádek do povolování provozu videoloterních terminálů a dalších moderních druhů hazardu. Tzv. videoterminály se začaly prosazovat v průběhu roku 2006, kdy jich bylo povoleno na 3000 ks. Zásadní problém to vyvolává zejména tam, kde obec vydá obecně závaznou vyhlášku o regulaci výherních hracích přístrojů (hracích automatů) podle § 50 odst. 4 nebo podle § 17 odst. 11 zákona o loteriích a Ministerstvo financí následně v těchto obcí regulovaných místech povolí umístění videoloterie.

Na základě tlaku Svazu měst a obcí České republiky došlo v loňském roce k dohodě na zavedení tzv. pravidla 1. června 2009. Pravidlo říká, že Ministerstvo financí bude vyžadovat pro povolení provozu všech sázkových her, které zákon o loteriích výslovně nezná dle § 50 odst. 3 (např. videoterminály), aby žadatel přikládal k žádosti o povolení písemné vyjádření obce. Ve vyjádření musí být stanoveno, že obec nemá námitky k umístění videoterminálu (či jiné hry, která je povolována postupem podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích Ministerstvem financí), pokud jde o místo, kde je zakázán nebo omezen provoz hracích automatů obecně závaznou vyhláškou.

Došlo rovněž k ustanovení tzv. principu 3K pro stávající umístěné hry podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Ten spočívá v tom, že konkrétní obec označí konkrétní problémy při provozu hazardních her a vyzve konkrétního provozovatele k jednání o jejich odstranění. Pokud k dohodě nedojde, bude tento podnět prostřednictvím Svazu měst a obcí postoupen příslušné asociaci provozovatelů a ta jej bude řešit s konkrétním provozovatelem.

Objevily se však informace, že ministerstvo upozornilo provozovatele na budoucí omezení, a proto na konci května loňského roku došlo k podání enormního množství žádostí ve "zrychleném řízení", aniž by byly zkoumány místní podmínky (např. zda obec nemá vyhlášku o regulaci hracích automatů) v lokalitách navržených provozovateli k provozování videoloterních terminálů.

Čtyři novely – jeden cíl

V záležitosti regulace hazardu se silně angažovali někteří senátoři, kteří v roce 2008 připravili senátní návrh zákona, jenž umožňoval obcím regulovat vyhláškou jak hrací automaty, tak VLT, ale tento návrh ležel od podzimu 2008 v Poslanecké sněmovně.

Na podzim roku 2009 se v Poslanecké sněmovně objevily další tři návrhy novel loterijního zákona, každá s jiným přístupem k odvodu z výtěžku na veřejně prospěšné účely, ať již z hlediska jeho transparentnosti, jeho výše, či jeho směřování. Tak i tak, měly všechny novely společný bod, a to zvýšení role obcí, a to zejména formou obecně závazné vyhlášky, která by se vztahovala na jakoukoliv hazardní hru na jejím území.

S ohledem na seskupení politických sil v Poslanecké sněmovně byl dále posunut návrh z dílny poslanců ČSSD a KSČM (sněmovní tisk č. 971). Návrh je poměrně jednoduchý, umožňuje vydat obcí vyhlášky na zákaz či určení míst a času k provozování jakékoliv hazardní hry. Dále stanovuje omezenou platnost vydaných povolení k provozu hry, a to maximálně na tři roky od dne účinnosti vyhlášky obce, pokud mají platnost delší. Jako určitý "bonus" pro obce návrh obsahuje i povinnost akceptovat obec, na jejímž území má být hra provozována, jako účastníka tohoto řízení se všemi právy a povinnostmi účastníka, zejména tedy možností se odvolat proti rozhodnutí.

Útok na city

V průběhu projednávání novely se v různých médiích objevovaly emotivně laděné příspěvky, které upozorňují na předpokládané negativní dopady. Většina z nich však záměrně nebo z neznalosti nereagovala na skutečné znění novely a přinášela dojemné příběhy organizací, které bez prostředků z hazardu nebudou nadále moci provozovat svoji činnost. Je však třeba upřesnit, že mezi možnými příjemci části výtěžku z loterií, kromě obcí a krajů, zůstávají i nadále nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení a státem registrované církve.

Existuje evidentně chybný systém financování, na který upozorňovali sami senátoři. Systém například nutí ředitele státních příspěvkových organizací, jako je třeba Národní divadlo, bojovat za zachování výnosů z hazardu. Je zřejmé, že současná podoba rozdělování části výtěžku vytváří nežádoucí závislost poskytovatelů kulturních, sportovních či sociálních služeb na provozovatelích hazardu.

Obce a města již dnes ze svých rozpočtů financují podstatnou část neprofesionálních i profesionálních sportovních klubů, vlastních a regionálních kulturních zařízení. Města jsou rovněž zřizovateli desítek divadel, které obvykle fungují jako příspěvkové organizace. V případě, že příjmy samosprávy vzrostou v důsledku přijaté novely, není důvodu, proč by se nemohly na financování sportu a kultury ještě více podílet, a to i podporou státních příspěvkových organizací.

Rovněž i Ministerstvo financí sdílelo v proběhu projednávání této novely názor, že směřování příspěvku přes omezený okruh příjemců, zejména přes obecní a krajské rozpočty je mnohem průhlednější, jelikož provozovatel hazardní hry si nevybírá příjemce, ale pouze odvádí část výtěžku.

Potřeba nového zákona

V roce 2008 se vsadilo v Česku cca 129 mld. Kč, vyplaceno na výhrách bylo cca 99 mld. Kč. Ze zisku cca 30 mld. Kč musí provozovatel odvést část pro veřejně prospěšné účely. Současná podoba rozdělování části výtěžku svým charakterem odpovídá daňové asignaci, ačkoliv výnosy z loterií jsou osvobozeny od daně z příjmů a provozování loterií patří mezi plnění osvobozené od daně z přidané hodnoty. Novela nezakládá riziko odchodu významných provozovatelů do zahraničí. Základní podmínkou provozování loterie nebo jiné podobné hry (tedy také internetového sázení) zůstává sídlo právnické osoby na území České republiky a bez povolení Ministerstva financí nelze žádnou hazardní hru provozovat.

Je zřejmé, že v oblasti provozování sázkových (hazardních) her je třeba provést systémové změny v přístupu státu i obecně veřejné správy k regulaci tohoto odvětví podnikání. Vždyť poslední významnější novela zákona o loteriích byla přijata v roce 1998, od té doby se podmínky na trhu významně změnily. Naděje jsou vkládány právě do připravovaného věcného záměru vlády. Dle ministerstva financí však nelze očekávat nový zákon před rokem 2013, takže alespoň částečné zpřísnění regulace je vhodné již vzhledem k objemu prostředků, o kterých hovoříme. Jednou z možných cest je omezit počet licencí a soutěžit, nebo se zamyslet nad tím, zda by provozovatelé loterií neměli podléhat "klasickému" zdanění příjmů právnických osob.

Prezident republiky dne 9. 6. 2010 novelu zákona vetoval – legislativní proces znova začíná.

Mgr. Pavel Drahovzal, Legislativně-právní oddělení Svazu měst a obcí ČR

TOPlist
TOPlist