Kdo bude rozhodovat o dotacích pro poskytovatele sociálních služeb?

Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhoduje každoročně o několika tisících žádostí poskytovatelů sociálních služeb. Od doby vzniku zákona o sociálních službách je zároveň vedena diskuse o tom, kdo má dotace rozdělovat – stát nebo kraje?

Dotace pro poskytovatele sociálních služeb tvoří významnou složku financování tohoto sektoru (cca 30 %) a jejich roční objem se pohybuje mezi 6–7 mld. Kč. Diskuse o tom, jaká úroveň veřejné správy má o dotacích rozhodovat, provázela již samotnou přípravu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Převážil názor, že v náběhovém období do 30. června 2009 bude o dotacích rozhodováno na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byl převod dotačního řízení do samostatné působnosti krajů posunut na rok 2012, a nyní probíhají debaty o dalším odkladu – až do roku 2014.

Současný stav

Kraje v současnosti přijímají žádosti od poskytovatelů sociálních služeb a připravují pro MPSV tzv. souhrnnou žádost, která obsahuje mj. i návrhy na výši dotací pro jednotlivé služby. Celý proces probíhá v režimu přenesené působnosti. Projednávání souhrnných žádostí probíhá ve dvou kolech. V první fázi kraje zpravidla navrhují optimální výši dotací, která je následně upravována na "reálnou" výši, v závislosti na tom, kolik financí je pro tento typ dotací vyčleněno ve státním rozpočtu. Pro každý kraj je stanoveno "směrné číslo" (objem dotací pro všechny poskytovatele působící v kraji). Ze strany MPSV je navíc pro jednotlivé typy služeb stanovena maximální výše dotace, vztažená k různým jednotkám – počtu klientů, kapacitě lůžek, počtu intervencí, pracovníků v přímé péči atd. Jde o velmi sofistikované výpočty, jejichž jedinou nevýhodou je plošnost. I ve stávajícím systému mají kraje na průběh dotačního řízení silný vliv, přesto usilují o posílení svých kompetencí. Proč?

V době rozpočtových škrtů se dotace pro poskytovatele sociálních služeb staly velmi "ohroženou" položkou státního rozpočtu. Dotace nejsou mandatorním výdajem a na jejich poskytnutí není právní nárok. Každoroční diskuse v parlamentu o míře krácení těchto dotací ke stabilitě systému rozhodně nepřispívají. Včlenění dotací do rozpočtového určení daní (RUD), tj. do vlastních příjmů krajů, je v tuto chvíli nereálné, jde však o jeden ze způsobů, jak tuto položku dlouhodobě zakotvit do výdajů veřejných rozpočtů. Je však nutné připomenout, že střednědobý rozpočtový výhled ČR počítá pro následující roky s částkami krácenými oproti současnému stavu o 50 %.

Dotační řízení (jde o zpracování 4235 žádostí) představuje pro MPSV mimořádnou administrativní zátěž, přestože jde o elektronické zpracování. Finanční prostředky se tak ke končeným příjemcům dostávají se značným zpožděním. Kontrola využívání poskytnutých prostředků je spíše teoretickou než praktickou záležitostí, na což poukázal nedávno NKÚ.

Přínosy a rizika převodu na kraje

Nejsilnějším argumentem pro převod dotačního řízení na kraje je možnost zavedení tzv. víceletého financování. Zatímco rozpočtová pravidla "státu" tento mechanismus neumožňují, v rámci rozpočtových pravidel územních rozpočtů víceleté financování zavést lze. Pro veřejnou správu i pro poskytovatele sociálních služeb znamenají víceleté granty efektivitu rozvoje a sníženou administrativu.

Kraje také znají lépe konkrétní poskytovatele a místní podmínky, v nichž jsou služby poskytovány. Do dotačního řízení na úrovni krajů bude možno zapojit i obce, které v současném systému stojí zcela stranou. Finanční prostředky v rukou krajů jsou také nezbytným předpokladem k využití střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb.

Na druhé zastánci dotačního řízení na centrální úrovni argumentují tím, že převodem na kraje vznikne 14 odlišných sociálních systémů. Priority jednotlivých krajů se mohou skutečně lišit. Praxe ukazuje, že k tomu dochází již v stávajícím systému. Další obava tvrdí, že kraje budou preferovat své organizace sociálních služeb. Tato rizika však lze eliminovat stanovením jasných zákonných pravidel dotačního řízení.

Převod dotačního řízení na kraje od roku 2012 je možný, jeho nezbytnou součástí musí být garance objemu financí ze strany státu. Existují i další alternativy řešení, jako je zcela jiný systémem financování. Hovoří se o výkonovém systému, "německém" modelu sociálních pojišťoven či o "nakupování" služeb ze strany veřejné správy přes veřejné zakázky (tento mechanismus byl úspěšně vyzkoušen v rámci tzv. individuálních projektů financovaných z prostředků Evropské unie). Tyto alternativy však představují zásadní systémovou změnu a mnohem složitější debatu než otázka převodu dotačního řízení. Podle stávající právní úpravy končí současný systém rozdělování dotací k 31. 12. 2011.

Mgr. Miloslav Macela, radní Pardubického kraje, zodpovědný za sociální péči