Venkov nevymírá

Český statistický úřad (ČSÚ) vydal soubor třinácti regionálních publikací Postavení venkova v kraji. Tyto publikace popisují venkovské obce a srovnávají jej s městským prostorem v každém jednotlivém kraji s výjimkou hlavního města Prahy.

Pracovníci regionálních pracovišť ČSÚ po tři roky sbírali a finálně vybrali a uspořádali značné množství údajů o obyvatelstvu, bydlení, zaměstnání a hospodářské struktuře v jednotlivých obcích. Vznikl tak unikátní soubor umožňující srovnání mezi venkovem a městem a mezi kraji navzájem.

Pro potřeby průzkumu byly za venkovský prostor vzaty všechny obce s velikostí do 2000 obyvatel, a dále obce s velikostí do 3000 obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km². Rozložení venkovských a městských sídel dle tohoto způsobu členění je patrné z uvedeného kartogramu.

Vymezení venkovského a městského prostoru v České republice

Co je pravda a co už neplatí

Předně neplatí všeobecně rozšířená domněnka, že na vesnici žije stále méně lidí. Od roku 2000 ubývá obyvatel v městském prostoru ve prospěch venkova. Je to částečně dáno rozsáhlou výstavbou rodinných domků a celkovou suburbanizací v okolí velkých měst. Venkov není přestárlý a žijí zde i mladí lidé. Venkovské obyvatelstvo je mladší nejen díky vyšší plodnosti žen a migračního přírůstku, ale i v důsledku vyšší úmrtnosti, zejména na onemocnění oběhové soustavy. Zřejmě historicky je dáno, že se na venkově obecně rodí méně dětí mimo manželství než ve městech. Existují ale území, kde je tomu naopak, například na Plzeňsku a Karlovarsku, a asi nikoho nepřekvapí, že je na venkově menší rozvodovost. Ekonomické rozdíly mezi městem a venkovem stále existují, ale různí se. Zejména v okolí velkých měst, kde probíhá intenzivní bytová výstavba, se rozdíly zmenšují. Faktem je, že na venkově je menší nabídka pracovních míst, což vede k nižší ekonomické aktivitě obyvatelstva, zejména osob ve věku 55–64 let, a projevuje se ve vyšší míře nezaměstnanosti (především osob nad 50 let a žen). Je zajímavé, že v pěti krajích na západě Čech a na severu a východě Moravy je podíl zemědělské půdy vyšší ve městech než na venkově.

Venkovský prostor

Venkovský prostor v tomto pojetí tvoří území 5734 obcí, což představuje 79 % rozlohy státu. Nejvíce malých obcí (do 199 obyvatel) je v kraji Vysočina (342), Středočeském (261) a Jihočeském (239), nejméně pak v kraji Moravskoslezském (14) a Karlovarském (17). Obcí s počtem obyvatel 2000 a více (do 3000 s hustotou osídlení menší než 150 obyvatel/km²) je v ČR celkem 152, nejvíce jich je v kraji Jihomoravském (21), nejméně v kraji Vysočina (4).

Venkovská obec je průměrně 11 km² velká a má 550 obyvatel. Pokud jde o počet obyvatel, žije na vesnici 30 % obyvatel republiky, ale hustota zalidnění venkovského prostoru je devětkrát menší v porovnání s prostorem městským. V počtu osob na kilometr čtvereční vede opět kraj Vysočina (522 obcí s hustotou do 49 osob/km²), nejhustší osídlení (300–999 os/km²), resp. nejvíce "lidnatých obcí" obcí má Středočeský kraj (21) a po něm Moravskoslezský kraj (7).

Obyvatelstvo

Ve všech krajích se během posledních 8 let zvyšoval počet obyvatel na venkově. Největší migrační přírůstek v přepočtu na 1000 obyvatel byl zaznamenán ve venkovských obcích Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje, nejméně se obyvatelé přestěhovávali na Vysočině. Pro venkov je charakteristická vyšší obecná míra plodnosti, nižší podíl dětí narozených mimo manželství a nižší potratovost. Umírá zde ale více lidí na nemoci oběhové soustavy, což je dáno skutečností, že dostupnost lékařské péče v případě náhlého infarktu či mozkové mrtvice je menší než ve městech. Naopak, je zde nižší podíl zemřelých na novotvary. Průměrný počet zemřelých na 1000 obyvatel se v období 2001–2008 pohyboval ve městech od 9,1 (Vysočina) do 10,7 (Ústecký kraj), na venkově od 9,8 (Karlovarský kraj) do 10,9 (Liberecký kraj). Největší úmrtnost na nemoci oběhové soustavy ve sledovaném období byla na venkově v kraji Vysočina (57,5 %) a nejmenší v Karlovarském kraji (45,2 %), ve městech to byl Zlínský kraj (54,4 %) a Karlovarský kraj se svými 45,6 %.

Ekonomika a obecní rozpočty

Zajímavé je, že jak na vesnici, tak ve městech je obdobná intenzita podnikatelské aktivity. Nicméně počty ekonomických subjektů na 1000 obyvatel jsou na venkově nižší a méně často zde sídlí větší podniky právnických osob. Na venkově je také více zemědělsky a lesnicky zaměřených podniků a firem a na ně navazujícího zpracovatelského průmyslu, což je dáno charakterem venkovského prostoru.

Nejvíce ekonomických subjektů bylo na venkově v kraji Karlovarském (239 na 1000 obyv.), nejméně pak v kraji Vysočina (182 na 1000 obyv.), vše vztaženo k datu 31. 12 2008. Průměrný počet v ČR byl přitom 209 subjektů na venkově a 259 ve městech včetně Prahy. Celkové průměrné příjmy obecních rozpočtů na jednoho obyvatele v roce 2008 byly na venkově 16 554 Kč a 24 882 Kč ve městech bez Prahy. Na venkově byl tento průměr překročen v 5 krajích, nejvíce (20 279 Kč) v kraji Plzeňském, následován krajem Karlovarským (18 847 Kč), Jihočeským (18 648 Kč), Ústeckým (18 458 Kč) a Středočeským (17 262 Kč). Nad hranici 29 tis. Kč příjmů do obecního rozpočtu u měst se dostaly jen dva kraje (Jihomoravský a Plzeňský), nejnižší příjmy byly v krajích Ústeckém a Středočeském. Podrobněji viz tabulka 1.

Tab. 1.: Veřejné rozpočty*) v letech 2003 až 2008 (roční průměr)

^*) obecní rozpočty (tzn. bez rozpočtů krajů a dobrovolných svazků obcí)
Zdroj: Ministerstvo financí ČR

V přepočtu na 1 km² je největší hustota lůžek v ubytovacích zařízeních v Libereckém a Královéhradeckém kraji; nejnižší ve Středočeském a Karlovarském kraji.

Trh práce a zaměstnanost

Pracovní aktivita je však soustředěna především do měst: v roce 2001 bylo v městském prostoru bez Prahy celkem 3,2 mil. a ve venkovském prostoru 840 tisíc pracovních míst.

Na 1000 zaměstnaných, bydlících na venkově v ČR připadá 637 pracovních míst, nejméně jich je ve Zlínském, Jihomoravském a Olomouckém kraji, zatímco v Karlovarském kraji je počet pracovních míst na venkově a ve městech vyrovnaný. V roce 2001 tvořila pracovní místa v zemědělství a lesnictví ve venkovských obcích 17,6 % všech pracovních míst, ve městech převažovala pracovní místa ve službách (56,1 %).

Nezaměstnanost je velkým problémem dneška, a nevyhýbá se ani městům, ani vesnicím. Míra nezaměstnanosti ke konci roku 2008 byla obecně vyšší na venkově s výjimkou Moravskoslezského kraje. Průměrná nezaměstnanosti k 31. 12 2008 byla na venkově 5,95 (muži) a 8,74 (ženy), ve městech bez Prahy pak 6,09 (muži) a 7,61 (ženy). Na venkově je větším problémem nezaměstnanost osob starších 50 let, v městském prostoru zase dlouhodobá nezaměstnanost.

Bydlení a bytová výstavba

S výjimkou Vysočiny a Jihomoravského kraje se více stavělo na venkově než ve městech. Ve venkovském prostoru byla postavena jedna třetina bytů. Je to částečně dáno suburbanizačním procesem v okolí Prahy a dalších velkých měst: výstavba ve venkovských obcích ve Středočeském kraji je například 2,6 vyšší ve srovnání s Ústeckým krajem. Ve Středočeském kraji na venkově pak bylo v období 2001–2008 z celkového počtu 23 222 dokončených bytů 78,9 % v rodinných domech, jen 8,4 % v nových bytových domech a 7,5 % v nástavbách či přístavbách. Ve městech se ve stejném kraji i období postavilo 23 133 nových bytů, ale jen 41,9 % jich bylo v rodinných domech, 35,3 % bylo v bytových domech a 10,7 % v nástavbách. Naopak nejméně bytů bylo ve sledovaném období vybudováno v Karlovarském kraji, a to jak ve venkovském (1605), tak v městském (3394) prostoru.

Občanská a technická vybavenost

Vybavenost obcí souvisí s jejich velikostní strukturou. V roce 2006 měla napojení na kanalizační síť s ČOV třetina venkovských obcí. Co se týče plynofikace, počet obcí připojených k sítí se liší: například v Jihočeském kraji jich je napojena třetina, v Jihomoravském kraji pak 93 %. Veřejný vodovod je zřízen téměř v 85 % venkovských obcí, zatímco za celorepublikovým průměrem zaostává Plzeňský a Středočeský kraj. Školství je další oblastí, která byla sledována. Nejvyšší podíl obcí s mateřskou a základní školou je krajích Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém, nejnižší v kraji Vysočina.

Obecně, z celostátního pohledu však platí, že v občanské vybavenosti se situace venkovských obcí mírně zhoršuje (klesá podíl obcí se školou, knihovnou i poštou. Snižuje se podíl obcí s lékařskou ordinací, narostl však podíl obcí s lékárenskými službami a zejména počet bytů s pečovatelskou službou. Naopak technická vybavenost venkova se značně zlepšila (vodovody, kanalizace, plyn) a potěšitelný je zejména nárůst podílu obcí se schválenou územně plánovací dokumentací – viz tabulky 2 a 3.

Tab. 2.: Občanská vybavenost obcí venkovského prostoru v roce 2000 a 2006 (2007)

1. 1.–5. nebo 1.–9. ročník
2. včetně poboček
3. včetně poštovních středisek, poštoven a podacích pošt
4. včetně detašovaných pracovišť

Tab. 3.: Technická vybavenost obcí venkovského prostoru v roce 2000 a 2006 (2007)

Závěrem

"Faktem je, že i když se podmínky života na venkově zlepšují, rozdíly existují stále. Například vzdělanostní struktura je zde nižší oproti městům – podíl vysokoškoláků je na venkově 3,5 %, ve městech je to 14 %. Vytvářet pracovní příležitosti a zlepšit dopravní obslužnost, to jsou hlavní podmínky nutné pro další rozvoj venkova," zhodnotil na tiskové konferenci situaci Petr Dědič z ČSÚ.

Obsah jednotlivých regionálních publikací na internetových stránkách regionálních pracovišť ČSÚ

- EVí -