Financování sociálních služeb v roce 2010
Každoroční diskuse o stabilitě systému sociálních služeb v České republice nabrala novou dimenzi při projednávání "krizového" státního rozpočtu pro rok 2010. Vláda navrhla více než 50 % meziroční snížení dotací pro poskytovatele sociálních služeb. Výdaje nakonec kráceny nebyly.
Schvalovací proces se neobešel bez určitých peripetií: kritický okamžik nastal na konci listopadu, když rozpočtový výbor sněmovně nedoporučil schválit pozměňující návrhy navyšující původní vládní návrh.
Zajištění sociální péče, jejíž nedílnou součástí je i dostupnost sociálních služeb, patří nepochybně mezi základní úkoly veřejné správy. Jde o systémovou záležitost s pevným legislativním základem. Ovšem až na jednu "maličkost", bohužel velmi podstatnou. Dotace pro poskytovatele sociálních služeb nejsou na rozdíl od důchodů, sociálních dávek atd. mandatorním výdajem státního rozpočtu de iure. Jsou jím však jistě de facto. Parlament nakonec tuto skutečnost uznal, když v rámci druhého čtení rozpočtu schválil objem těchto dotací ve výši 6,8 mld. Kč. V médiích bylo rozhodnutí sněmovny prezentováno jako "navýšení peněz pro sociální služby", ačkoliv šlo o prosté dorovnání na skutečnost roku 2009.
Dotační řízení se tak vrátilo do normálních kolejí. Oproti loňskému roku, kdy bylo nutné finance pro sociální služby v průběhu roku několikrát navyšovat a poskytovatelé sociálních služeb se až v září (!) dozvěděli konečnou výši dotace, proběhlo dotační řízení pro rok 2010 již v průběhu prosince a ledna. Poskytovatelé tak již na počátku roku znají celou částku podpory, s níž mohou pro letošek od státu počítat. V řadě krajů se navíc do financování služeb zapojily prostřednictvím tzv. individuálních projektů i finanční prostředky z Evropské unie. Pro část poskytovatelů služeb znamenají finanční jistotu na dobu tří let.
Rychlým průběhem letošního dotačního řízení Ministerstva práce a sociálních věcí však debaty o systému financování sociálních služeb nekončí. Spolu s úpravou rozpočtu schválil parlament zároveň doprovodné usnesení č. 1518/1, kterým požádal vládu, aby připravila novelu zákona umožňující efektivní financování sociálních služeb. Krajská zastupitelstva byla vyznána, aby zvýšila objem dotací pro poskytovatele služeb na úroveň před přijetím zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.
Zásadní otázky
Před nastavením nového způsobu financování sociálních služeb je nutné nalézt odpovědi na několik zásadních otázek:
- Jakou formou budou sociální služby podporovány?
- Z jaké úrovně veřejné správy budou sociální služby podporovány?
- Jsou stávající výdaje veřejných rozpočtů do oblasti sociálních služeb dostatečné?
- Jsou stávající dotace pro poskytovatele sociálních služeb využívány efektivně?
Nabízí se ještě jedna (možná provokativní) otázka – je skutečně nutné, aby byly sociální služby podporovány z veřejných zdrojů? Není myslím potřeba zdůrazňovat humanitární rozměr existence vyžadovaných sociálních služeb. Vždyť je využívá 700 000 klientů. Na stránkách ekonomického časopisu však můžeme pohlédnout na sociální služby jako na fenomén hospodářský.
Dle údajů MPSV z dubna 2009 pracuje v České republice v sektoru sociálních služeb cca 55 000 pracovníků (tj. 1,2 % z celkového počtu všech zaměstnaných osob v ČR), z toho 38 000 v tzv. přímé péči. Jde o pečovatelky, osobní asistenty, pracovníky v pobytových zařízeních atd. Sociální služby nabízejí pracovní příležitosti i pro osoby s nižší nebo dokonce jen základní kvalifikací. Při zániku těchto často velmi špatně placených míst (povolání pracovníka sociálních služeb v přímé péči patří mezi deset nejhůře placených profesí v ČR), který při razantním omezením dotací reálně hrozí, mnozí z propuštěných pracovníků nenaleznou na trhu práce jiné uplatnění. Budou opět závislí na finančních prostředních státního rozpočtu, tentokrát ovšem jako příjemci sociálních dávek.
Také z ekonomického hlediska je proto pro stát výhodnější, aby pracovní místa v sociálních službách zachoval. MPSV dokonce odvážně označilo rozvoj sociálních služeb jako jednu z možných cest řešení nezaměstnanosti v době krize. Pro tuto vizi hovoří i fakt, že Česká republika stále pokulhává za vyspělými státy Evropské unie v počtu osob zaměstnaných v sektoru služeb.
Nutná stabilita sociálních služeb
Na celkových nákladech sociálních služeb se z 35 % podílejí klienti formou úhrad (na realizaci těchto úhrad však přes 220 000 tisíc osob dostává od státu "příspěvek na péči"), 25 % plyne z rozpočtů územních samospráv, 30 % ze státního rozpočtu. Zbytek připadá na fondy veřejného zdravotního pojištění a další zdroje. Dotacemi pro poskytovatele sociálních služeb si tak stát zároveň chrání své další "investice", zejména výdaje na již zmíněnou účelovou sociální dávku "příspěvek na péči". Pomiňme v tuto chvíli, že pravidla pro výplatu a využití této dávky jsou stanovena příliš liberálně a do systému se vrací pouze část vyplacených prostředků. Výdaje státu na příspěvek na péči každoročně rostou, oproti predikovaným 8 mld. Kč v době přijímání zákona č. 108/2006 Sb. se v roce 2009 vyšplhaly až k 20 mld. Kč. Bez existence sociálních služeb bude efektivní využívání tohoto příspěvku ještě více omezeno.
V dalších číslech časopisu Obec a finance chceme představit alternativní odpovědi na výše uvedené otázky včetně příkladů systémů uplatněných v ostatních evropských zemích. Je jisté, že stávající způsob financování sociálních služeb je velmi křehký a závisí na každoroční vůli či nevůli poslanců. Navíc podle sílících signálů z Evropské komise nejsme daleko od doby, kdy se bude i na tento sektor pohlížet jako na prostředí ekonomické konkurence, a kdy budou i v sociálních službách řešeny otázky veřejné podpory, zadávání zakázek atd. Zavedení nového způsobu financování musí předcházet široká odborná diskuse, na jejímž konci bude stát nový systém, zajišťující stabilitu sociálních služeb a umožňující jejich plánování a rozvoj.