Partnerství veřejného a soukromého sektoru a možnosti rozvoje vodárenské infrastruktury
Téma partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v oblasti provozování vodárenské infrastruktury je v současné době velmi aktuálním v rámci celé Evropské unie. Vztah mezi veřejným a soukromým sektorem v rámci provozování vodárenské infrastruktury nelze paušálně označit za "naprosto vyvážené a harmonické partnerství".
Přesto se lze přiklonit k názoru, že v tomto vztahu, je-li důkladně nastaven, převažují kladné přínosy nad jeho negativy, a to jak pro municipalitu, tak pro koncového spotřebitele. Tuto teorii potvrzuje i liberalizační proces postupně probíhající v jednotlivých síťových odvětvích i rozvoj a podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru ze strany orgánů Evropské unie.
Principy partnerství
Základním principem spolupráce, ve které veřejný a soukromý sektor spojují své síly a realizují určité aktivity na základě předem rozdělených zodpovědností a rizik, je snaha, aby oba sektory dělaly to, co umí nejlépe, a dosahovaly vyšší efektivity a kvality služeb pro veřejný sektor i pro koncového zákazníka.
Postoj orgánů EU
Názory na poskytování služeb ve vodárenství v rámci EU lze pozorovat ve vyjádřeních příslušných orgánů a následném promítání do legislativy EU. Například Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. 3. 2009 "žádá, aby se v souvislosti se zachováním veřejného vlastnictví a na základě vhodného předpisového a právního rámce více usilovalo o zapojení soukromého sektoru do distribuce vody, s cílem co nejvíce těžit z jeho kapitálu, znalostí, technologie, a zlepšit tak přístup k vodě a kanalizaci pro všechny" a domnívá se, že "systémy partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou být jedním ze způsobů, jak zajistit lepší přístup k vodě a kanalizaci".
Na druhou stranu EP zdůrazňuje "nutnost podpory orgánů místní samosprávy v zavádění účinné, transparentní, regulované správy, která by zohledňovala cíle trvale udržitelného rozvoje a tak přispěla k uspokojení potřeb obyvatelstva". Také Evropská komise zahájila iniciativy v oblasti PPP například vydáním metodického materiálu Zelená kniha o PPP.
Postavení soukromého sektoru ve vodárenství
Provozovatelské modely a jejich podíl ve vodárenství se napříč Evropou liší, nicméně lze navzdory přístupu k liberalizaci v rámci EU (kromě několika významných výjimek, jakými jsou mimo České republiky, např. Francie, Španělsko, Anglie a Wales) stále pozorovat značnou dominanci veřejného, zejména municipálního, řízení. Většina evropské populace (cca 55% ) je zásobena vodou poskytovanou veřejnými provozovateli, následovaná soukromými provozovateli (cca 35% ) a dále provozovateli na bázi joint venture (cca 10% provozovatelů). Země, které přistoupily k EU po roce 2004 procházejí významným restrukturalizačním procesem s důrazem na decentralizaci, nicméně co se týká rozsahu privatizace provozování vodárenské infrastruktury, je ČR průkopníkem.
Enviromentální požadavky
Vývoj v odvětví, který má dopad i na rozvoj účasti soukromého sektoru ve vodárenství, byl zvláště ovlivněn zvyšujícími se environmentálními požadavky, které vyžadovaly významná technologická zlepšení, zavedení nových monitorovacích programů a nástrojů pro zkvalitňování pitné vody, snižování ztrát v distribuci a zlepšení v oblasti odvádění a čištění odpadních vod. Tyto později také legislativně ukotvené požadavky EU jsou spojeny s významnými investicemi a technologickým know-how, kvůli kterým byl veřejný sektor nucen hledat alternativní zdroje financování a inovací zejména v rámci partnerství se soukromými společnostmi, které mají dostatečnou informační, finanční i pracovní kapacitu.
Zásady rozhodování
Rozhoduje-li se municipalita, zda je vhodné delegovat zajišťování vodárenských služeb na soukromý sektor, je naprosto klíčové kalkulovat skutečnou ekonomickou zátěž, která municipalitě s poskytováním těchto služeb vzniká a zohlednit budoucí potřeby investic do infrastruktury. Takový výpočet je nezbytné kalkulovat dle principů plných nákladů "voda platí vodu" nebo "znečišťovatel platí", tj. zahrnout veškeré související náklady a přenést tyto platby na koncového uživatele.
Častým argumentem municipalit je tvrzení, že dokáží provozovat vodárenskou infrastrukturu výhodněji než soukromý provozovatel. Faktem však je, že v mnoha případech municipality neznají nebo neumí vyčíslit skutečné náklady spojené s výrobou a distribucí pitné vody a odváděním odpadních vod a "subvencují" tyto činnosti z obecního rozpočtu. Zejména v oblastech, kde lze spravovat územně větší celky, soukromý provozovatel dokáže využívat synergie a úspor z rozsahu a dodat požadovanou kvalitu s nižšími celkovými náklady než v případě samoprovozování municipalitou, což potvrzuje i projekt Evropské komise Euromarket.
Vzhledem ke specializaci soukromého provozovatele a přehledu o spravovaném infrastrukturním majetku a vzhledem k vlastnictví moderních technologií a zkušenostem a znalostem ze zahraničí mohou být lépe vyhodnoceny potřebné investiční záměry s ohledem na potřeby a maximalizaci efektivity investovaných prostředků.
Eliminace rizik
Zapojení soukromého sektoru samozřejmě obnáší určitá rizika, která však lze smluvně a v rámci současného regulačního nastavení omezit. Největší obavou municipalit je zejména nepřiměřené zvyšování tarifů a nepřiměřený zisk provozovatele. Při zachování a zpřesnění současné regulace odvětví, kdy municipalita schvaluje tarify vodného a stočného a výši nájemného, jsou samotnou municipalitou eliminována tato rizika, která mohou obce vnímat jako politicky citlivé téma.
Při vhodném a transparentním nastavení smluvního vztahu (zejména přesného seznamu povinností uložených provozovateli a indikátorů kvality poskytovaných služeb i efektivity provozování) mohou být minimalizována také rizika spojená s přerušením dodávek a služeb, zvýšenými náklady a nízkou výkonností provozovatele.
Závěrem
Naše vodárenství patří nejen technologicky k nejrozvinutějším v regionu, a to i díky vlivu soukromého kapitálu, a proto může sloužit jako dobrý příklad soukromého a veřejného partnerství, které přináší benefity široké veřejnosti.