K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Solon – elektronická publikace pro pracovníky veřejné správy a návštěvníky knihoven

Finanční krize a její dopady na francouzské obce

Datum: 27. 11. 2009, zdroj: OF 4/2009, rubrika: Ekonomika

Finanční a hospodářská krize postupně stále více ovlivňuje život obcí – nejen českých. Zkušenosti za Francie ukazují, že kromě poklesu daňových příjmů a růstu výdajů v sociální oblasti se v tomto období plně realizovalo riziko různých, na první pohled výhodných, úvěrových produktů.

Francouzské obce nejsou financovány sdílenými daněmi, ale zdroje pocházejí z daní, jejichž sazbu mohou obce ovlivňovat. Jde však o daně, které většinou souvisejí s ekonomickou aktivitou poplatníků. Významnou část zdrojů tvoří živnostenská daň, která navíc prochází změnami vedoucími k jejímu postupnému rušení zatím v uvažovaném horizontu 2011. Další příjem představuje daň z převodu nemovitostí, jejíž výnos se v souvislost s útlumem na trhu výrazně snížil. Zároveň se však na straně druhé zvyšují náklady na sociální dávky, které zejména departementy nejen vyplácejí, ale také financují ze svých daňových příjmů. Jako problematický se navíc ukazuje vztah s bankami.

Toxické úvěry

Některé obce se však staly přímými oběťmi finanční krize z důvodu přijetí úvěrů, které se dnes označují jako "toxické". Nejedna z nich se potýká se skutečnými problémy se splácením. Toxické úvěry (v ekonomicky klidném období nazývané strukturovanými úvěry) představují finanční konstrukci, kde úrok se odvíjí od kurzu zahraniční měny, nejčastěji japonského yenu. Úroková sazba se v počátku pohybuje dokonce blízko nulové hodnoty, ovšem vždy existuje velké riziko související s volatilitou kurzu (kolísání výnosové míry kurzů, čím vyšší volatilita, tím větší je riziko ztráty). Pokles kurzu euro/yen v posledním roce vedl k nárůstu úrokové sazby v některých případech až na 25 %.

Francouzský Účetní dvůr (obdoba českého Nejvyššího kontrolního úřadu) důrazně nedoporučuje samosprávě využívat takových produktů. Ve své výroční zprávě dokonce nabádá k přijetí zákona, který by omezoval možnost obcí a měst uzavírat strukturované úvěry. K rozšíření úvěrů tohoto typu došlo od roku 2003 a dnes představují ve Francii 22 % celkového zadlužení francouzské samosprávy.

Existují i konkrétní příklady – dluhové úroky departementu Seine-Saint-Denis jsou z 97 % závislé právě na vývoji kurzu yenu a švýcarského franku. Dle auditorské zprávy může dluh, který dnes činí 21 mil. €, v roce 2011 vzrůst téměř dvojnásobně až na 39 mil. €. Dalším příkladem je město Saint-Etienne, jehož dluhy ve výši 400 mil. € tvoří ze 62 % takové, které lze označit za rizikové. Prostředky na splácení úvěrů museli zastupitelé zajistit prostřednictvím zvýšení místních daní o 7,5 % a zmrazením řady investičních projektů. Objevil se rovněž případ výstavby nemocnice v hodnotě 76 mil. €, jež byla financována pouze prostřednictvím strukturovaných úvěrů. Na straně druhé však např. město Lyon dokázalo prostřednictvím tohoto způsobu financování výrazně snížit míru svého zadlužení. Kritickou situací některých měst se již loni v říjnu zabývala vláda, která přislíbila pomoc na úrovni 5 mld. €.

Zmrazené úvěry

Navíc se ukazuje, že samospráva se pro rizikové financování svých projektů rozhodovala častěji než soukromé společnosti. Důvodem bylo umělé vylepšení své finanční a účetní situace. Dnes však některá zastupitelstva dokonce připravují žaloby, v nichž chtějí napadat nedostatečné informace o produktu, které měly v před podpisem smlouvy. Je pravda, že konstrukce produktů navázaných na vývoj kurzu předpokládá pochopení fungování devizového trhu a schopnost odhadnout jeho vývoj.

Ze strany bank byly strukturované úvěry chápány jako nástroj konkurence, a to zejména pro bankovní ústavy, které nemají ve Francii pobočkovou síť, resp. nezískávají prostředky z primárních vkladů od občanů, společnosti atd. Reakcí na finanční potíže bylo utlumení poskytování všech úvěrů, tedy také na mezibankovním trhu, z čehož plyne omezený objem prostředků také pro samosprávu.

Dodejme, že francouzské obce, departementy i regiony patří k největším investorům v zemi a zajišťují 70 % zakázek ve veřejném sektoru. Jednotlivé decentralizační vlny přenesly na samosprávu odpovědnost za investice dříve zajišťované ze státního rozpočtu (silnice, zdravotnictví, sociální péče či železniční doprava). Ačkoliv francouzská legislativa obsahuje povinnost zajištění finančního krytí předávaných kompetencí, žádná úhrada se nevztahuje na následně prováděné nutné opravy či rekonstrukce.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že samospráva se dostává do situace, kdy vykazuje schodek hospodaření, což ale dle zákona není možné. Jestliže pro rok 2009 očekává francouzská vláda schodek veřejných financí okolo 7 % HDP, pak hodnota by jistě byla vyšší při započtení případného deficitu financování samosprávy. Proto lze očekávat další nárůst komunálního zadlužení, a to nejen samotných obcí, ale také jimi zřizovaných organizací či společností, čímž se samospráva dostává do bludného kruhu.

William Gilles, Univerzita Paris I Pantheon-Sorbonne (překlad J. Kypetová)

TOPlist
TOPlist