Novelizace stavebního zákona
Stavební právo má v českých zemích dlouholetou tradici a proto je v této oblasti snaha o zavedení nových prvků vždy předmětem rozsáhlých diskusí. Na základě poznatků z praxe byla od podzimu loňského roku připravována tzv. velká novela stavebního zákona, který byl nově schválen v roce 2006.
Garantem a zpracovatelem zákona a jeho novelizace – Ministerstvem pro místní rozvoj – byl přitom tento právní předpis označován za revoluční změnu, představující zjednodušení, zejména při umisťování a povolování staveb. Přesto k návrhu velké novely zaujalo mnoho organizací (např. Svaz měst a obcí České republiky, Spolek pro obnovu venkova, Česká komora architektů) vesměs odmítavý postoj. Důvodem bylo nedostatečné zohlednění potřeb obcí, resp. jejich občanů.
Už během přípravy novely tak vznikaly pochybnosti o proklamovaném zjednodušení a ministerstvu byly zasílány připomínky, jejichž přijetí mohlo znamenat skutečné nastavení jednodušších a transparentních řízení před stavebním úřadem. Z těchto podnětů se ovšem v návrhu novely objevilo jen málo, byl například vypuštěn již několikátý pokus o zrušení stavebních úřadů na obcích I. stupně.
Územní plánování
Pro koncepci zákona v části územního plánování je charakteristický schizofrenní přístup obce k celému procesu územního plánování. Pořizování územně plánovací dokumentace náleží do přenesené působnosti obce, ale jednotlivé kroky, povinně činěné zastupitelstvem obce, jsou v působnosti samostatné. Týká se to například usnesení o schválení pořízení územního či regulačního plánu, o schválení zadání územního či regulačního plánu, o schválení návrhu pokynů pro zpracování návrhu územního či regulačního plánu, o schválení vydání územního či regulačního plánu.
V této části Svaz měst a obcí České republiky spolu s Českou komorou architektů doporučuje proces ujednotit do režimu samostatné působnosti. Bohužel nový zákon nakonec přinesl posílení centralistické role státu, administrátorem procesu tvorby územního plánu je zákonem stanovena obec s rozšířenou působností a ani návrh velké novely na tomto nic nemění.
Návrh novely však přichází s návrhem na vypuštění jedné z fází přípravy územního plánu, a to konceptu územního plánu. Důvodem, a to bez přílišného omezení práva veřejnosti vyjádřit k návrhu územního plánu, resp. jeho variantám při společném veřejném projednání, je časová úspora při tvorbě územního plánu v řádech 6–12 měsíců.
Povolování staveb
Již v minulosti bylo několikrát zabráněno zrušení více jak tří stovek stavebních úřadů. Jde totiž o krok v přímém rozporu s nastavenou reformou veřejné správy, tj. její přiblížení občanovi. Bohužel, při konstrukci nového zákona se už nepočítalo s tím, že drobné stavby by mohly i nadále povolovat stavební komise rady (starosty) obce. Podle § 124 starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb. šlo o možnost obce vykonávat částečnou pravomoc stavebního úřadu, přičemž předseda této komise musel mít zvláštní odbornou způsobilost, zaměřenou na povolování drobných staveb (např. kolny, voliéry) s dopadem jen v dané lokalitě. Této možnosti využívala téměř polovina z 6250 obcí České republiky, k 1. lednu 2007 ovšem s účinností nového stavebního zákona tato agenda přešla na více jak 700 stavebních úřadů (čímž opět došlo k nárůstu agendy vykonávané stavebními úřady).
Od počátku bylo zřejmé, že nový stavební zákon vyvolá značné náklady v procesu aplikace v obcích a městech. Zejména to platí pro zabezpečení administrativně-technického zázemí pracovníků a pro nutnost zajistit kvalifikované úředníky. Vzhledem k tomu, že mnoho kompetencí bylo převedeno na obce III. typu, řada kvalifikovaných lidí z obcí II. a I. typu přešla na tato pracoviště. Nárůst činností je dán zejména povinnou aktualizací územně analytických podkladů každé 2 roky. Tyto podklady představují informace o stavu a vývoji území. Velkou část agendy tvoří i pořizování územního plánu na žádost obcí (cca 2 000 obcí nemá územní plán).
V mnoha případech lze územní či stavební řízení vést v tzv. zjednodušených nebo zkrácených řízeních, popřípadě využít i služeb soukromé sféry (tzv. autorizovaný inspektor vydávající doložku správnosti zpracované prováděcí dokumentace ke stavbě). Ovšem vždy za podmínky, že nenastanou sporné situace v řízení, vyvolané zásadním odporem dotčených vlastníků nebo uživatelů nemovitostí (např. sousedé) nebo orgánů státní správy (např. orgán ochrany přírody a krajiny, vodoprávní úřad). Znalost těchto řízení zatěžuje nejen občana ale i úředníka, jelikož mnoho těchto institutů je nejasných a je třeba je dodatečně podrobit metodickému výkladu ministerstva. Garant zákona tedy dosáhl stavu, kdy ve snaze o zjednodušení se dostala drtivá většina staveb pod velmi rigidní proces územního a stavebního řízení, které je prováděno mnohem menším počtem stavebních úřadů než bylo v roce 2006.
Za tímto účelem už se připravuje ustanovení § 96 stavebního zákona o územním souhlasu, které by mělo rozšířit výčet staveb, pro které jej lze využít. Toto je stále ještě předmětem odborných diskusí.
Některé návrhy z velké novely
Když se nepodařilo zrušit stavební úřady na obcích I. typu, přišlo ministerstvo s požadavkem vysokoškolské kvalifikace pro úředníka stavebního úřadu v oboru architektury nebo stavebnictví. S tímto ovšem nelze jednoznačně souhlasit, neboť finanční možnosti obcí jsou omezené, nehledě na skutečnost, že takovým počtem odborníků český stát nedisponuje. Je možné navrhovat základní středoškolské vzdělání v oboru stavebnictví či veřejné správy a následné vzdělávání v oboru. Již z výběrových řízeních na pracovní místa stavebního úřadu vyplývá akutní nedostatek kvalitních odborníků, kteří splňují alespoň požadavek středoškolského vzdělání.
Jednou z myšlenek promítnutých do návrhů novely stavebního zákona je i zakomponování procesů vyhodnocování vlivů na životní prostředí (ať již stavby a záměry – EIA, nebo koncepce – SEA) do územního plánování i územního řízení, s tím, že by bylo vyloučeno dublování těchto procesů. V současnosti jde o samostatné procesy vedené krajskými úřady před vlastním územním rozhodnutím o záměru (stavbě), nebo koncepci a zakončeny vyjádřením. Obecně může jít o zjednodušení pro stavebníky, pro stavební úřady ovšem půjde o nárůst agendy.
Velká novela i nadále počítá (u tvorby politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územních plánů) s autonomním hodnocením vlivů na trvale udržitelný rozvoj území podle stavebního zákona navzdory tomu, že existuje zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Jednoduší by bylo nově a přehledně formulovat souběžný postup příslušných projednávání (včetně SEA, popř. EIA) tak, aby projednávání s dotčenými orgány státní správy nekončilo před projednáním s veřejností a obcemi. Dotčené orgány by tak mohly případné rozpory řešit v návaznosti na výsledky projednání s veřejností a obcemi.
V průběhu připomínkového řízení bylo navrženo, aby při výkonu rozhodnutí o neodkladném odstranění stavby z důvodu ochrany majetku, zdraví a životů obyvatelstva (§ 135) byly náklady na provedení demolice placeny, namísto z rozpočtu obce, z rozpočtu ministerstva. Je neodůvodnitelné, aby samosprávný celek nesl plně náklady, související s výkonem rozhodnutí v přenesené působnosti, tedy delegované od státu. Tuto výtku podpořil i Veřejný ochránce práv.
Naprosto nepřijatelný je návrh, aby byly poskytovány za úplatu údaje o veřejné infrastruktuře (uložených sítích), které sděluje jejich správce žadateli (stavebníkovi). Tyto údaje by měly být poskytnuty bezplatně, neboť vlastník (správce) sítí má stejné postavení jako účastník řízení či jako dotčený orgán státní správy. Musí hájit a chránit veřejné sítě, a to v souladu s zvláštními předpisy (ochranná pásma apod.), ale za možnost chránit své zájmy by neměla být požadována úplata.
Závěr
Vedle uvedených návrhů a požadavků se připravuje i novela zákona o správních poplatcích za úkony prováděné před stavebními úřady. Ty by měly být navýšeny a rovněž by měly být zavedeny nové správní poplatky v souvislosti se vznikem nových institutů ve stavebním zákoně (např. vydání územně plánovací informace, vydání územního souhlasu). Konečné znění návrhu novely je dopracováváno na Ministerstvu pro místní rozvoj, ovšem kritické připomínky jednoho z hlavních aktérů – Svazu měst a obcí ČR nebyly dosud uspokojivě vypořádány, proto jsou stále očekávána příslušná jednání k jejich řešení.