Staráte se o dětské hřiště?
Každé město a téměř každá obec má na svém pozemku dětské hřiště. Mnohdy se jedná pouze o jedno nebo několik zařízení, na kterém si děti mohou hrát. A protože i v té nejmenší obci jsou děti, zařízení dětského hřiště musí být udržované a bezpečné.
I kdyby dětské hřiště bylo minimálně využíváno, například dětmi, které jsou na návštěvě nebo na prázdninách, je povinností provozovatele – města, obce, ale i firmy nebo soukromníka – zajistit, aby si děti mohly hrát podle jejich představ a fantazie tam, kde jim nehrozí žádné nebezpečí.
A nebezpečí nehrozí jen na dětském hřišti, které odpovídá současným platným normám.
Bezpečnost dětí obecně je téma, kterým se legislativa vyspělých států zabývá již velmi dlouho. Bezpečnost na dětských hřištích je v porovnání s tím poměrně nová záležitost. Evropská norma EN 1176, vypracovaná na základě národních norem Anglie, Německa, Švédska a dalších, byla vydána v roce 1998. V České republice doposud platila norma ČSN EN 1176 – Zařízení dětských hřišť. Jako u všech norem, i u ní probíhala v EU revize a výsledkem je v letošním roce vydaná nová ČSN EN 1176 – Zařízení a povrch dětského hřiště. Platná norma je důležitá hlavně pro výrobce, kteří jsou povinni její požadavky respektovat při výrobě zařízení dětských hřišť. Ukládá jim to od 1. prosince 2002 nařízení vlády č. 173/1997 Sb., vydané na základě zákona č. 22/1997 Sb., oboje v platném znění.
Prohlášení o shodě
Podle nich jsou všichni výrobci v ČR a dovozci ze zemí mimo EU povinni, před uvedením zařízení dětského hřiště na trh, prokázat prostřednictvím autorizované osoby – zkušebny, shodu s relevantními částmi ČSN EN 1176. Na základě certifikátu typu, který tak získají, mohou zařízení začít dodávat.
Při výběru nového zařízení se proto doporučuje požadovat od příslušného výrobce nebo jeho zástupce "Prohlášení o shodě", které je povinen vydat. Pro jistotu, minimálně k nahlédnutí, vyžadujte také certifikát, na základě kterého bylo Prohlášení o shodě vydáno. Oba dokumenty musí výrobce mít, certifikát musí být platný a musí se vztahovat k dodanému výrobku. Posoudit je to možné také porovnáním s katalogovým listem, který opět musí výrobce podle normy mít k dispozici. V případě dovozu může být platný certifikát vydán i některou ze zkušeben příslušného evropského státu, požadavky normy jsou stejné.
Státní normy
ČSN EN 1176 – Zařízení a povrch dětského hřiště má devět částí označených 1–11, když část 8 a 9 je volná. První část je všeobecná a uvádí bezpečnostní požadavky, které se vztahují na všechna zařízení dětských hřišť. Jednotlivé požadavky pak mohou být upřesněny v některé z dalších částí, které se týkají: část 2 – houpaček, část 3 – skluzavek, část 4 – lanovek, část 5 – kolotočů, část 6 – kolébaček (vahadlové houpačky, pružinová houpadla a další), část 10 – zcela ohrazených zařízení, část 11 – prostorových sítí.
Specifická je část 7 – Pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz. Ta se spolu s bodem 6 v části 1 zabývá pravidly, která mají zabezpečit bezpečný provoz dětského hřiště od vybudování, po ukončení doby životnosti.
Provozovatel – město, obec, škola, školka, firma nebo soukromník, který má na svém pozemku zařízení dětského hřiště a chce, aby bylo bezpečné, musí mít také systém péče o ně, který to umožní. Vodítkem k němu mají být pokyny, které při předání nového zařízení musí dodat výrobce. V nich musí být uvedeno jak často, jakým způsobem a kde je nutno zařízení kontrolovat, jak má provozovatel postupovat při péči o dětské hřiště, provádět kontroly, údržbu a opravy. Pokud tyto pokyny nejsou k dispozici, mělo by to být pouze u zařízení instalovaných před rokem 2003. U nich je nutno vycházet z výše uvedených částí ČSN EN 1176 a bezpečnostní požadavky respektovat. Většina měst a obcí systém péče o dětská hřiště zpracovalo. Jeho kvalita je individuální, odvíjí se od místních preferencí a celkového přístupu k dětem. Města a obce, kterým záleží na dětech, mají funkční a používaný systém, jinde je pouze pracovník, který dětská hřiště "má na starosti".
Systém péče o dětská hřiště
Fungující systém péče o dětská hřiště předpokládá dodržení několika základních principů:
- Stanovení odpovědnosti a jednoznačné vymezení pravomocí ve vztahu k dětským hřištím. Příslušný pracovník nebo útvar musí být obeznámen s platnou normou a být při rozhodování o dětských hřištích od začátku do konce (občasná místní praxe, kdy o výstavbě hřiště rozhoduje někdo jiný než ten, kdo má hřiště po instalaci zařízení na starosti není správná). Minimálně je nutná úzká spolupráce mezi všemi zúčastněnými.
- Přidělení prostředků a pracovníků na péči a obnovu zařízení. Ve větších městech je péče o hřiště řešena často dodavatelsky. Praxe je to správná, předpokládá však výběr firmy, která má dostatečně odborně zdatné pracovníky a pro prokázání shody s normou využívá kvalifikované subjekty.
- Zpracování plánů kontrol a údržby (může být úkolem dodavatelské firmy) a vedení dokumentace (písemné nebo elektronické) o výsledcích provozních a ročních kontrol, provedených opravách a údržbářských pracích.
- Pravidelné, minimálně roční hodnocení bezpečnosti na hřištích, kterému by měl předcházet rozbor situace, vyplývající z provedených kontrol a nutné údržby. Z hodnocení by měla vyplynout opatření ke zlepšování bezpečnosti na provozovaných dětských hřištích a celého systému péče o ně. Hodnocení musí být vzhledem ke svému významu projednáno na nejvyšší úrovni.
Kontrolní činnost
Základem pro udržení bezpečnosti při provozu dětského hřiště je pravidelná kontrolní činnost a údržba. Podle doporučení revidované normy by kontrola měla začít hned po instalaci nového zařízení na místo. Před předáním zařízení k užívání doporučuje ČSN EN 1176–7 kontrolu shody s odpovídajícími bezpečnostními požadavky příslušné části normy kompetentní osobou. Tou může být i osoba autorizovaná, tedy zkušebna. Případná kontrola instalace výrobcem je součástí jeho práce před předáním objednateli a není nezávislou kontrolou.
Kontrolní činnost musí být pravidelná. V souladu s pokyny výrobce a minimálně v jím doporučených intervalech by měla probíhat:
- Běžná vizuální kontrola, která má odhalit markantní zdroje nebezpečí, vzniklé provozem nebo jinými okolnostmi. Jedná se o prasklé, zlomené, nebo jinak poškozené části zařízení, cizorodé předměty vnesené na hřiště, poškození, nebo přemístění tlumivého povrchu apod. Kontrolu by měl provádět pracovník, který byl poučen o možných zdrojích rizik a který, v případě závažných neshod s požadavky normy, informuje svého nadřízeného. Ten zabezpečí vše potřebné. Na exponovaných dětských hřištích je tento typ kontroly nutný i denně. Nevede se o ní záznam, pokud však proběhne na základě zjištění této kontroly oprava, je záznam nutný.
- Provozní kontrola, která prověřuje zařízení z hlediska jeho funkce a konstrukční pevnosti. Kontrolu má provádět proškolený pracovník, seznámený s požadavky ČSN EN 1176. O provozní kontrole a jejích výsledcích se vede záznam v dokumentaci provozovatele. Předpokládá se u ní jedno až tříměsíční interval.
- Roční hlavní kontrola, prováděná proto, aby byl zjištěn stav zařízení vzhledem k bezpečnostním požadavkům platné normy. Kontrolu provádí oprávněná osoba, nezainteresovaná na výrobě a vývoji zařízení, která k tomu má příslušnou kvalifikaci. Kontrolu by neměl provádět výrobce zařízení, u kterého je možná podjatost. O kontrole musí být proveden zápis, běžně se jedná o "protokol o kontrole", podepsaný odborným technickým kontrolorem. Tento protokol by měl být také projednán při ročním hodnocení bezpečnosti provozovatelem.
Údržba, kterou norma rozlišuje na běžnou a opravy, by se měla vykonávat na zařízení vyřazeném z provozu a pracovník údržby by měl mít odpovídající kvalifikaci. O údržbě se vedou záznamy.
Závěrem
Dětská hřiště, vzhledem k celkovému poklesu tělesné zdatnosti u dětí jsou téměř nutností. Zvláště ve městech a větších obcích, kde není přímý kontakt s přírodou, u škol, kde dětem umožní odčerpat trochu přebytečné energie a školek, kde umožní základní nácvik pro pohyblivost a obratnost. Je proto potřebné, aby provozovatelé těchto hřišť věnovali jejich provozu patřičnou pozornost a ze své strany plnili minimální požadavky, které jsou podmínkou pro bezpečnou hru. Prostředky, které věnují kontrole a údržbě, jsou vzhledem k minimalizaci rizik úrazu způsobeného zařízením, investovány do dobré věci.