K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Daň z nemovitostí – vyšší fiskální pravomoc obcí

Datum: 4. 5. 2009, zdroj: OF 1/2009, rubrika: Ekonomika

Od ledna 2009 došlo v řadě obcí ke zvýšení daně z nemovitostí (která je stoprocentním příjmem obce) -- někde dokonce až na pětinásobek. Některé obce totiž využily možnosti, které s sebou přinesl reformní "daňový balíček" obsažený v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.

V rámci tohoto zákona byl novelizován i zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, jenž v § 12 zavedl nový koeficient -- tzv. místní koeficient, kterým se může vynásobit daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich soubory. Jeden místní koeficient může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce, a to ve výši 2, 3, 4 nebo 5.

Uvedený § 12 zákona o dani z nemovitostí, který zvýšil fiskální pravomoc obce spočívající ve stanovení nového místního koeficientu, sice nabyl účinnosti již dnem 1. ledna 2008, nicméně k jeho faktické realizaci mohlo dojít až od ledna 2009, a to s ohledem na § 16a zákona o dani z nemovitostí, podle něhož obecně závazná vyhláška vydaná obcí podle ustanovení § 12 musí nabýt platnosti nejpozději do 1. srpna předchozího zdaňovacího období a účinnosti nejpozději do 1. ledna následujícího zdaňovacího období (má-li obecně závazná vyhláška zpětnou účinnost, je neplatná). Pokud obce pojaly záměr zvýšit daň z nemovitostí prostřednictvím stanovení místního koeficientu, musela nabýt příslušná obecně závazná vyhláška platnosti nejpozději do 1. srpna 2008. 

Pravidla o platnosti právních předpisů obce stanoví § 12 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož právní předpisy obce (tj. obecně závazné vyhlášky a nařízení obce) musí být vyhlášeny, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení právního předpisu obce je první den jeho vyvěšení na úřední desce. Na časovou souslednost přijímání místních koeficientů pamatovalo "pro jistotu" i přechodné ustanovení novely zákona o dani z nemovitostí, když výslovně stanovilo, že pokud obec stanoví místní koeficient obecně závaznou vyhláškou, použije se tento koeficient poprvé pro zdaňovací období roku 2009.

Vynětí zemědělských pozemků

Ustanovení § 12 zákona o dani z nemovitostí však bylo zároveň s účinností od 1. ledna 2009 částečně novelizováno (viz novela č. 1/2009 Sb.), neboť stanovení místních koeficientů se nijak nedotkne pozemků uvedených v § 5 odst. 1 cit. zákona, tj. pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů.

Tato novela reagovala na předchozí stav, kdy novelou zákona o dani z nemovitostí, přijatou v rámci stabilizace veřejných rozpočtů, bylo od 1. ledna 2008 umožněno obcím osvobodit od daně z pozemků prostřednictvím obecně závazné vyhlášky zemědělské pozemky. Pokud obec uvedené pozemky od daně z pozemků takto osvobodila, toto osvobození se nevztahovalo na pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše obce, jestliže tak opět obec stanovila obecně závaznou vyhláškou, ve které současně vymezila tyto pozemky jejich parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží.

Oproti tomu však současně bylo do novely zákona o dani z nemovitostí v rozporu se záměrem vyjádřeným v jeho § 4 odst. 1 písm. v) doplněno oprávnění obcí zvýšit daň z pozemků formou stanovení místního koeficientu (ve výši 2, 3, 4 nebo 5), a to pro všechny nemovitosti na území celé obce, tedy bez omezení z hlediska rozlišení jejich druhu a polohy (intravilán, extravilán). Stanovením tohoto místního koeficientu, kterým se násobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy (všech) pozemků v obci, by tak mohlo dojít k negaci smyslu a účelu ustanovení § 4 odst. 1 písm. v). Uvedená úprava měla obecně pro zemědělství velmi negativní dopady, neboť v případě jejího využití by vyvolala poměrně značné finanční dopady na podnikatele v zemědělství. Z tohoto důvodu proto novela č. 1/2009 Sb. provedla vyjmutí všech zemědělských pozemků z dosahu fiskální pravomoci obecní samosprávy, aby nemohla zvýšit cestou místního koeficientu daň z těchto zemědělských pozemků.

Rozlišovat koeficienty

Je vhodné zdůraznit, že institut místního koeficientu zakotvený v § 12 zákona o dani z nemovitostí nelze zaměňovat s jinými koeficienty v tomto zákoně, jejichž výši může obec také ovlivňovat prostřednictvím svých obecně závazných vyhlášek. Konkrétně se jedná o koeficient pro výpočet daně z pozemků (§ 6 odst. 4 zákona č. 338/1992 Sb.) a koeficient pro výpočet daně ze staveb (§ 11 odst. 3 zákona č. 338/1992 Sb.), které jsou přiřazeny k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu (obec může tyto koeficienty pro jednotlivé části obce zvýšit o jednu kategorii nebo naopak snížit o jednu až tři kategorie). Tzv. základní sazba daně u příslušných nemovitostí se násobí koeficientem, což má následně dopad na celkovou výši daňové povinnosti poplatníka daně z nemovitostí, kterým je zpravidla vlastník dané nemovitosti (v některých -- zákonem stanovených -- případech její nájemce). Rovněž tyto koeficienty byly zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, změněny, a to tak, že z původních devíti koeficientů zůstalo pouze sedm (koeficienty 0,3 a 0,6 byly zrušeny, což znamená, že "výsledná" sazba daně nemůže být nadále nižší než je základní sazba daně stanovená pro konkrétní nemovitost v § 6 a § 11).

Podle přechodného ustanovení novely zákona o dani z nemovitostí obsažené v zákoně č. 261/2007 Sb., že pokud obec přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2008) stanovila koeficient 0,3 nebo 0,6 obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 6 nebo 11 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se tyto koeficienty naposledy pro zdaňovací období roku 2008.

Samostatná působnost

V souvislosti s uvedenými koeficienty pro výpočet daně z nemovitostí lze stručně zmínit dnes již historický spor o to, zda obecně závazné vyhlášky obcí stanovující koeficienty pro výpočet daně z nemovitosti pro jednotlivé části obce upravovaly společenské vztahy spadající do samostatné nebo přenesené působnosti obce.

V minulosti převládal názor (před nabytím účinnosti zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), že stanovení těchto koeficientů je výkonem státní správy a příslušné obecně závazné vyhlášky obcí tak byly vydávány v přenesené působnosti v souladu s příslušným stanoviskem Ministerstva financí, č. j. 261/38 578/94 ze dne 30. září 1994. Po nabytí účinnosti zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, tj. 12. listopadu 2000, však došlo k překvapivému názorovému posunu Ministerstva financí v této věci, vyjádřeného v novém stanovisku, č. j. 261/58 251/2001 ze dne 3. července 2001, kdy se ministerstvo naopak přiklonilo k argumentům, že předmětné koeficienty lze stanovovat pouze právním předpisem obce vydaného v samostatné působnosti. (Pravidlo o určování působnosti obce obsažené v § 8 obecního zřízení bylo aplikovatelné až od 1. ledna 2003 -- viz § 152 odst. 1 obecního zřízení.) Hlavním a v podstatě jediným argumentem nepřímo uvedeným v tomto stanovisku pro takovouto zásadní změnu názoru byl vcelku nevinný fakt, že nový zákon o obcích "přejmenoval" označení právních předpisů obcí vydávaných v přenesené působnosti, tj. místo "obecně závazných vyhlášek" vydávaných ve věcech patřících do přenesené působnosti, se pro nové právní předpisy obcí upravujících výkon státní správy v obci nově zavedlo označení "nařízení obce", přičemž zákon o dani z nemovitostí se vždy zmiňoval o obecně závazných vyhláškách (ovšem bez žádoucího upřesnění o samostatné či přenesené působnosti) a tato ustanovení nebyla přijetím nového zákona o obcích nijak dotčena. Podle názoru autora spadalo stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitostí vždy do samostatné působnosti obce, a to bez ohledu na nabytí účinnosti nového zákona o obcích.

Zrušeno osvobození od daně

Novela zákona o dani z nemovitostí č. 1/2009 Sb. s účinností od 1. ledna 2009 dále zrušila dosavadní osvobození od daně ze staveb pro nové stavby obytných domů ve vlastnictví fyzických osob nebo byty ve vlastnictví fyzických osob v nových stavbách obytných domů, a to na dobu 15 let. Toto daňové zvýhodnění vlastníků novostaveb po velmi dlouhou dobu se ukázalo politicky a -- z hlediska dopadů na obecní rozpočty -- též ekonomicky jako již nadále zcela neudržitelné, neboť způsobovalo výraznou daňovou nerovnoprávnost mezi vlastníky starých a nových domů a bytů, což bylo ještě prohloubeno možností obcí od ledna 2009 nově upravovat (zvyšovat) daň z nemovitostí prostřednictvím místních koeficientů až na pětinásobek. Absurdita daňového osvobození u novostaveb je patrná především u tzv. satelitních městeček kolem velkých měst, kdy tyto stavby ve vlastnictví zpravidla bohatší vrstvy dosud byly zcela osvobozeny od daně z nemovitostí, zatímco chudším starousedlíkům se mohla stávající daň z jejich starších nemovitostí ještě zvýšit až pětinásobně "díky" místním koeficientům. Uvedené daňové osvobození u novostaveb bude platit naposledy ve zdaňovacím období roku 2009.

Novela č. 1/2009 Sb. dále zrušila osvobození od daně z nemovitostí u staveb, u kterých jsou prováděny změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení. Ukázalo se, že v současné době je takové ustanovení již překonané, protože nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. umožňuje provádění zateplení staveb jak na základě stavebního povolení, tak i na základě ohlášení. V praxi je zcela běžné zateplování staveb bez ohlášení stavebnímu úřadu. Smyslem zateplování má být úspora na vytápění, nikoliv dosažení osvobození od daně z nemovitostí. Daňové osvobození zateplování staveb bude platit naposledy ve zdaňovacím období roku 2012. Ve zbývající části ustanovení § 9 odst. 1 písm. r) zákona č. 338/1992 Sb., které se týká změny vytápění přechodem z pevných paliv na obnovitelnou energii solární, větrnou, geotermální či vytápění biomasou, bylo daňové osvobození ponecháno, neboť se jedná o ekologické vytápění, které je šetrné k životnímu prostředí a nadto je investičně velmi nákladné.

Závěrem lze uvést, že výnos daně z nemovitostí spadá podle zákona o rozpočtovém určení daní v celé své výši do daňových příjmů rozpočtů obcí. Konkrétním příjemcem této daně je ta obec, na jejímž území se zdaňovaná nemovitost nachází.

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist