Možnosti zpracování biologicky rozložitelného odpadu
Požadavek ekologického nakládání s trávou, dřevní štěpkou a průřezy zeleně, ale i s listím, spadaným ovocem a dalším biologickým odpadem vyplývá z Plánu odpadového hospodářství České republiky, podle kterého je třeba omezit do roku 2010 skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu o 25 % oproti roku 1995 a do roku 2013 o 50 %.
Tyto požadavky České republice ukládá Směrnice Rady 99/31/EC o skládkování odpadu. Důvodem je snaha omezit tvorbu skleníkových plynů při skládkování odpadů a omezit tvorbu kyselých výluhů, které na skládkách vznikají. Biomasa vzniklá z údržby veřejné a soukromé zeleně na území obce se sice nadále může na skládky ukládat, ale tento způsob je nákladný a neekologický. V některých obcích se tráva neorganizovaně ukládá do terénních nerovností, ale toho nezákonné jednání je postupně omezováno Inspekcí životního prostředí. Divoké skládky bioodpadů negativně ovlivňují vodní zdroje i koncentraci skleníkových plynů v atmosféře.
Zahraniční zkušenosti
V zemích Evropské unie je velmi hustá síť bioplynových stanic a kompostáren. Bioplynové stanice většinou zpracovávají zemědělské suroviny, ale čerstvou seč trávy z parků a golfových hřišť přijmou bez jakýchkoliv poplatků. Dřevní odpady se na bioplynových stanicích nezpracovávají, ty jsou odváženy na kompostárny. Bioplynových stanic je na území Německa a Rakouska vybudováno asi 6000, ale zařízení pro odpady ze zeleně jsou výjimkou. Bioplynové stanice jsou v zahraničí doplňovány sítí kompostáren, kam je možno bioodpady z obcí dovést ke zpracování. Poplatek za zpracování bioodpadů je často jediným finančním zdrojem provozovatelů kompostáren, neboť odbyt kompostů je omezen a často se občanům i obcím poskytuje zdarma.
Ve většině států EU je uplatňován zákaz skládkování bioodpadů, síť kompostáren a bioplynových stanic již kapacitně nestačí a jsou proto budovány tzv. zelené biorafinerie, zpracovávající trávu na řadu průmyslových produktů nebo paliv. Autor navštívil rafinerii v Schaffhausenu (Švýcarsko), kde se zpracovávalo 50 tisíc tun krátké seče trávy ročně. Hlavním produktem získávaným za tepla je travní vláknina, která je zpracovávána na nehořlavou tepelně izolační hmotu k výrobě stavebních izolačních desek. Při oddělování travních vláken se získávají proteiny sloužící k výrobě krmiv. Zbytek je zpracován anaerobní digescí na elektrický proud, teplo a organické hnojivo. V jiných podobných zařízeních byl hlavním produktem z trávy a dřevní štěpky bioetanol nebo biobutanol. V Německu je možno najít několik zařízení, které jsou schopny zpracovat suchou trávu a dřevní štěpku na pyrolýzní bioolej, využitelný jako motorové palivo. Uvedená zařízení jsou investičně náročná a jsou budována soukromými investory. Dřevní štěpka z parků a zahrad je v zahraničí často využívána k výrobě komprimovaných biopaliv používaných k vytápění rodinných domků nebo se využívá v centrálních kotelnách na biomasu.
Možnosti v ČR
Jak nakládat s bioodpady ze zeleně v podmínkách České republiky? V případě, že je na území obce vybudována bioplynová stanice, je vhodné ji využít pro zpracování trávy z obce a při přípravě investice si vyžádat jako podmínku vhodnou cenu za zpracování a povinnost přednostně trávu zpracovat. Pro provozovatele bioplynových stanic je ekonomicky výhodnější zpracovávat místo trávy odpadní tuky a gastroodpady, u kterých jsou vysoké ceny za zpracování a vysoká produkce bioplynu.
Kde jsou na území obcí již vybudovány kompostárny, je možné nejen trávu, ale i další dřevní a jiné biodegradabilní odpady zpracovat kompostováním. Kompostárny jako zařízení pro nakládání s odpady jsou uváděny do provozu na základě souhlasu Krajského úřadu. Až doposud bylo možné kompostovat pouze na vodohospodářsky zabezpečené kompostárně, přičemž investice střední kompostárny dosahovala několika milionů korun. To snížilo zájem investorů a jako kompostárny se používají již vybudované vodohospodářsky zabezpečené silážní žlaby nebo hnojiště.
Pro zpracování „zelených“ odpadů je nezbytné zajistit přiměřenou síť kompostáren, aby se snížily přepravní náklady. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni bylo zjištěno, že kompostování rostlinných odpadů nepředstavuje pro kontaminaci půdy a vody žádné nebezpečí a vznikl návrh budování malých kompostáren bez vodohozpodářského zabezpečení. Tato zjištění jsou v souladu se zahraniční praxí (NSR, Rakousko). Platí to však pouze pro kompostování „zelených“ odpadů. Při kompostování čistírenských kalů, živočišných tkání, zvířecích fekálií a průmyslových bioodpadů je vodohospodářské zabezpečení kompostárny nezbytné.
Malé kompostárny
Možnost provozování malých kompostáren zakotvuje novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (§ 33), přičemž technické požadavky na vybavení a provoz malé kompostárny uvede vyhláška „O podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady“. Budování a provozování malých kompostáren by mohlo být vedlejší podnikatelskou činností zemědělců a správců veřejné zeleně, která by zabezpečila dostatečnou síť pro zpracování „zelených“ odpadů.
Malá zařízení musí být zřízena v souladu s technickými požadavky a zvláště jde o lokalizaci zařízení tak, aby neobtěžovalo okolí prachem. Maximální výrobní kapacita malého zařízení je 150 tun odpadů ze zeleně ročně, přičemž jedna kompostová zakládka nesmí překročit 10 tun těchto odpadů. Zařízení je možné provozovat pouze na základě kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Při zřizování malého zařízení na kompostování se požaduje:
- zvolit místo se sklonem svahu max. do 3°
- dodržovat min. vzdálenost 50 m od povrchových vod
- dodržovat min. vzdálenost 100 m od zdrojů pitné vody
- zvolit místo mimo aktivní zónu záplavového území
- zabezpečit místo proti vstupu nepovolaných osob
- místo opatřit informační tabulí o kontaktu na provozovatele a provozní době zařízení
Kompostové zakládky se doporučuje pokrýt vodonepropustnou textilií nebo kompostovat ve vacích. Zakládky je možné zastřešit nebo využít stávajících přístřešků nebo objektů. V malých zařízeních musí být v průběhu kompostování dosažena teplota zrajícího kompostu nejméně 45 °C po dobu pěti dnů a v průběhu zrání je nutné uskutečnit minimálně dvě překopávky. Z malého zařízení nesmí být vyskladněn kompost, jehož teplota je vyšší než 40 °C. Minimální doba procesu po provedení homogenizace je na malém zařízení 60 dnů. Malou kompostárnu lze vybudovat s minimálními investičními náklady a jako hlavní mechanizace je čelní nebo drapákový nakladač, případně též závěsný štěpkovač na štěpkování větví.
Komunitní kompostování
U bioodpadu ze zeleně je rovněž důležitá prevence vzniku odpadů. Jedním ze způsobů jak prevenci odpadu zabezpečit je komunitní kompostování. Stanovení systému komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu se provádí v obci provádí obecně závaznou vyhláškou, na základě § 10 odst. 2 zákona o odpadech. Systém komunitního kompostování je nekomerční a vyrobený „zelený“ kompost lze využít jen k údržbě a obnově zeleně na území obce. Podnikatelé a fyzické osoby nepotřebují k využití tohoto systému smlouvu. Občané odevzdávají na komunitní kompostárně rostlinné zbytky bez poplatku. Rostlinné zbytky odnášené na komunitní kompostárnu nejsou považovány za odpad. Rozměry těchto kompostáren umožňují jejich umístění i v blízkosti bytových domů. Je však potřeba zajistit stálý odbyt kompostu a zajistit proškolenou obsluhu takové kompostárny. Komunitní kompostárny do roční produkce 150 t nevyžadují vodohospodářské zabezpečení nepropustnou úpravou.
V případě, že na území obce převažují rodinné domky se zahradami, je výhodné prevenci vzniku odpadů zajistit domovním kompostováním v kompostérech nebo na zakládkách na zahradě. Každý provozovatel zahrady si při domovním kompostování kompostuje své odpady a vyrobený kompost používá na své zahradě. Výhodné je pro obce systém domovního a komunitního kompostování propojovat.