Financování sociálních služeb a spolupráce obcí
Probíhající reforma sociálních služeb má dopady také na města a obce. Obce se stávají nejnižším článkem systému a objednávají sociální služby pro své občany. Objednávka obce na zajištění sociální služby je podmíněna finančním příspěvkem z obecního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že služby jsou často využívány občany více obcí, je nutné zajistit společné financování služeb obcemi. Existuje několik možností, jak se na spolufinancování služeb mohou podílet.
Na financování služeb se podílí především stát, kraj, obec a uživatel služby formou úhrady nákladů za poskytování sociálních služeb. Podle zákona o sociálních službách probíhá přidělování financí poskytovatelům od Ministerstva práce a sociálních věcí, od roku 2009 by pak o přidělování financí měli rozhodovat kraje. Dnes se ukazuje, že podíl státního rozpočtu na přímém financování poskytovatelů sociálních služeb neporoste, bude tedy nutné zajistit financování prostřednictvím rozpočtů obcí a krajů, a zvýšením podílu úhrad ze strany uživatelů sociálních služeb.
Struktura financování služeb se značně liší podle toho, je-li poskytována organizační složkou, příspěvkovou organizací města či soukromým poskytovatelem. Poskytovatelé zřizovaní městy mají vyšší podíl financí z městského rozpočtu, nezávislí poskytovatelé jsou financování především prostřednictvím dotací MPSV. Z dlouhodobého hlediska bude nutné tento poměr vyrovnávat.
Role obcí
Obce se často podílejí na financování služeb prostřednictvím svých organizačních složek a jejich ztráta je součástí obecního rozpočtu. V takovém případě je nutné pro zajištění služeb občanům jiných obcí uzavřít veřejnoprávní smlouvu mezi obcemi. Podílejí se také prostřednictvím příspěvku na úhradu ztráty zřizované příspěvkové organizace. V tomto případě je zajištění služeb pro okolní obce možné na základě smlouvy mezi obcí a organizací, kdy smlouva upravuje také úhradu nákladů. V případě, že se jedná o soukromou organizaci, probíhá financování na základě dotace obce na zajištění služby, případě na základě smlouvy o úhradě části nákladů na službu.
Podle toho, kdo službu zřizuje, liší se i objem financí plynoucích do jednotlivých služeb. Obecně lze říci, že služby zřizované městy hospodaří s větším objemem peněz než služby nezávislých zřizovatelů. Hodnocení efektivity a kvality služeb vyžaduje podrobnější rozbor.
Do budoucna je nutné změnit přístup k financování nevládních neziskových organizací poskytující sociální služby. Tyto organizace totiž poskytují veřejné služby v kvalitě stanovené zákonem, v řadě měst však k nim přetrvává přístup jako k zájmovým či volnočasovým spolkům, což značně omezuje jejich možnosti a ohrožuje jejich existenci. V zásadě existují tři způsoby určení výše příspěvku obce na realizaci sociálních služeb.
Přímá úhrada za financování
Obec se podílí na úhradě nákladů služby, které nejsou pokryty z jiných zdrojů, podle reálných nákladů na čerpané služby uživatelů z konkrétní obce. Tento model je uplatňován zejména u služeb sociální péče (např. pečovatelských služeb, osobní asistence, stacionářů) a u některých služeb sociální prevence (např. rané péče, azylových domů). Tedy tam, kde uživatele známe a můžeme vyčíslit náklady na konkrétní služby. Výhodou je, že obec platí skutečně to, co její občan odebral a umožňuje lepší kontrolu poskytovatele. Tato pozitivní stránka však s velikostí sídla klesá.
Nevýhoda spočívá v jednorázovém růstu nákladů obce na službu a špatné predikci budoucích nákladů, což přináší problémy především rozpočtům malých obcí. Při tomto modelu hrozí, že obec, která bude mít více občanů, kteří potřebují pomoc, bude značně zatížena výdaji na tyto služby. Nevýhodou je také riziko negativního vnímání občana, který služby čerpá, ze strany ostatních občanů. Negativní stránky jsou výraznější u menších sídel. Poskytovatelům pak tento model přináší větší administrativní náročnost.
Paušální příspěvek
Další možností jsou paušální příspěvky -- pravidelné dotace, které lze poskytovat na základě počtu obyvatel, případně za klienta dle velikosti obce. Dotace také může být poskytnuta na konkrétní počet občanů, nezjišťuje se však, jaké úkony občan čerpal.
Výhodou tohoto způsobu jsou snáze předvídatelné částky. Společným postupem také mohou obce udržet kapacitu služby, protože umožňuje její fungování, i když je přechodně nižší počet klientů. Tento model také umožňuje sdílet náklady na službu, protože přispívají i obce, které momentálně žádné uživatele služeb nemají.
Nevýhodou je, že ne každá obec bude ochotna přistoupit na tento "model solidarity", který může být v krátkodobém horizontu nevýhodný pro určitou obec a výhodný pro jinou. Použití je podmíněno těsnou spolupráci mezi obcemi. Zároveň je nutné stanovit, jaké služby a za jakých podmínek jsou občanům dostupné.
Pro financování sociálních služeb na venkově se jeví jako vhodná kombinace obou modelů financování služeb, kdy část příspěvků jde paušálně za "přistavenou kapacitu" a část je financována na základě reálně odebraných služeb občanem dané obce. Optimální je spolupráce, kdy větší města, která obvykle služby zajišťují, jsou ochotna menším obcím příspěvek na provoz služby úměrně snížit.
Řízení sociálních služeb obcemi
Většina služeb sociální prevence je poskytována bez úhrady a je tedy většinou závislá na příspěvcích z veřejných rozpočtů. Navíc ochota financování těchto služeb ze strany obcí je menší, protože klienti jsou hůře identifikovatelní a často jde o osoby v konfliktu se společenskými normami.
Tyto služby obvykle fungují ve větších městech a vzhledem k tomu, že je mohou využít všichni občané, měly by se na jejich financování podílet všechny obce a nabízí se paušální dotace. K usnadnění administrativy je zde prostor pro společné dohody obcí o zajištění sociálních služeb, případně pro financování těchto služeb prostřednictvím svazků obcí.
Ať se obce rozhodnou pro jakýkoli model, mělo by docházet k zachycení dohody mezi obcemi v rámci plánu sociálních služeb stanovených pro dané území tak, aby bylo poskytování a financování služeb transparentní a předvídatelné. Kromě stabilizace sektoru sociálních služeb obce získají nový nástroj na řízení tohoto sektoru a umožní zvyšovat jeho efektivitu. Ignorování financování služeb ze strany obcí může vést k deformacím sektoru, především omezení služeb sociální prevence. Náklady na obnovu systému v budoucnu pak mohou být mnohem vyšší než nyní.