Problematika bydlení seniorů
Počet domácností seniorů činí 1677 tisíc, tj. bezmála dvě pětiny statisticky evidovaných domácností. Třicet procent těchto domácností vykazuje vysoké zatížení náklady na bydlení. Více než 30 % ze svých výdajů dává na bydlení polovina domácností žijících v nájemních bytech a více než jedna šestina bydlících v rodinných domech.
Stále roste podíl domácností seniorů v panelových bytových domech na sídlištích a senioři se postupně stávají jejich převládajícími obyvateli. Podle nedávného zjištění činí počet důchodců téměř 20 % z celkového počtu obyvatel České republiky. Průměrná penze 31. 12. 2007 byla 8747 Kč.
Na průměrnou výši důchodu přitom nedosahovalo 55 % důchodců. Nejvíce penzí (cca 900 tisíc osob) je vypláceno v pásmu 7 až 10 tis. Kč. Také rozdíl mezi platy a důchody se trvale zvyšuje a v nejbližších létech dojde u domácností seniorů bydlících v bytech s regulovaným nájemným k dalšímu růstu nákladů na bydlení v rozsahu, který výrazně převyšuje valorizaci důchodů. Nejsou dosud jasná pravidla a rozsah zvýšení příspěvků na bydlení pro seniory, bydlící v nájemních bytech. Do problémů se dostává i část důchodců, kteří zprivatizovali komunální byty, neboť nedokáží pokrýt investice do rekonstrukce domů.
Ohrožené skupiny
Možnosti stěhování do menších a levnějších bytů jsou prakticky nulové. Takové byty většinou neexistují a podpora jejich výstavby v rámci sociálního bydlení je blokována představou, že na venkově je dostatek volných bytů. Prokázalo se však, že vykazované neobydlené byty (539 tisíc) nejsou nikterak disponibilní.
Z hlediska politiky bydlení je potřebné se zabývat tím, kolik je domácností s nízkými příjmy, nejenom domácností seniorů, jaké jsou tendence jejich vývoje, jaké tvoří skupiny a kde žijí. Z výzkumu prováděném v Sociologickém ústavu Akademie věd jsou patrné tři ohrožené skupiny domácností:
- mladé rodiny mezi 20--35 lety s nízkými a středními příjmy (372 tis.),
- neúplné rodiny, matky nebo otcové s dětmi (320 tis.),
- senioři (1677 tis.).
Mladé rodiny jsou nuceny získávat vlastnické byty, ačkoliv by bylo účelnější, kdyby začínali bydlet ve startovacích nájemních bytech, jak je to obvyklé ve vyspělých státech. Neúplné rodiny mají cestu za vlastnickým bydlením ještě těžší a senioři rovněž nenalézají schůdná řešení jakmile se ocitnou v pasti chudoby. Postupně vzniká národohospodářský problém velkého socioekonomického dosahu.
Možnosti řešení
Developerské firmy začínají s výstavbou bezbariérových bytů v lázeňských lokalitách a ve velkých městech. Pro bydlící bude připravena nadstandardní nabídka služeb včetně zdravotní péče a kulturního vyžití. Cena bytů 2+1 bude začínat na 38 tis. Kč/m2, nájemné v garsoniéře by nemělo být vyšší než 7000, v dvoupokojovém bytě 10 800 Kč. Návratnost investic je rozpočítána na 10 let a projekty jsou ziskové.
Záměr je pochopitelně pozitivní a chvályhodný, nemine se jistě účinkem u bohatších vrstev. Ovšem tam, kde chybí finanční prostředky seniorů je tento záměr nereálný.
Náročnější, ale ekonomicky i sociálně potřebné řešení je spojeno s tím, že společnost, která chce aspirovat na vyspělou, racionální i humánní musí překonat stereotypy v pohledu na stárnutí. Prvním krokem by tedy mělo být zjištění jak postižené domácnosti žijí, co očekávají a proti tomu bilančně zjistit, jaké jsou v každém městě skutečné fyzicky disponibilní a finančně dostupné rezervy bytů.
Při řešení problému nezbytného stěhování seniora do jiného, menšího bytu pro nemožnost placení nájemného i s připočtenými příspěvky na bydlení, bude nutné situaci vidět citlivě, případ od případu. Od určitého věku je lepší hledat jiné řešení.
Zahraniční zkušenosti
Odborníci v těchto zemích vidí prioritně otázku: Co přinese dobré a bezpečné bydlení starému člověku? Nejde jen o technická vylepšení, i když jsou významná. Důležité je, aby senioři nebyli bezdůvodně přemísťováni a nevězela za tím snaha o izolaci. Především jsou zdůrazňovány podmínky, které by zabraňovaly polarizaci mezi starými a mladými. Vláda, obce a města se do řešení problému stárnutí účinně zapojují.
Nabídka a poptávka po bytech postupně směřuje k domácnostem seniorů. S tím je potřebné počítat při ovlivňování skladby bytů, vytvářet nové služby a zjišťovat, zda jsou zdroje na jejich placení. Představa, že péči o starší generaci zvládnou jejich děti, je stále méně reálná.
Přechod seniorů do speciálních zařízení se v obou zemích nevidí jako základní řešení. Cílem je vytvořit podmínky pro možné bydlení ve vlastním bytě, nejlépe tam, kde byla prožita velká část života. Dokonce i senioři, kteří potřebují cizí péči, chtějí zůstat ve svém bytě. Pouze 13 % vyslovuje přání přejít do speciálních zařízení.
V německém Dusseldorfu žije kolem 100 tisíc obyvatel starších 65 let, polovina z nich ve vlastním bytě. Speciální zařízení mají kapacitu 5000 míst a cca 40 samostatných bytů. Zdůrazňují se celoměstské programy pro všechny seniory, kteří se ocitají v tísni. Navrhuje se zainteresování vlastníků bytových objektů, v nichž bydlí senioři. U služeb je navrhováno zprostředkování, poskytnutí odborných porad a pomoci od obce a charitativních organizací a instalace nouzových prostředků spojení.
V Rakousku se podařilo seniorské organizace zainteresovat na spolupráci při vytvoření projektů i na jejich realizaci. Přesto i zde převládá spíše pesimističtější názor, že problémy spojené s bydlením seniorů budou narůstat.
Závěrem
Z problematiky bydlení seniorů plyne několik závěrů:
- v bydlení se koncentruje problematika jednotlivce a společnosti, zvláště v období stárnutí obyvatel, jejichž podíl se zvyšuje;
- rostou především zdravotní problémy včetně menší psychické odolnosti, v rámci bydlení seniorů je vhodné se vyvarovat nutnosti jejich přesídlení,
- přechod do speciálních zařízení je možný jen u malé částí domácností seniorů,
- senioři musí sami vznášet požadavky a náměty, a ty je potřebné velmi seriozně zvažovat,
- v ČR je potřebné reagovat na situaci značné části seniorů a nejistot při uchování bydlení; řešení nadměrné plochy v nájemních bytech seniorů je možné až po vyřešení existenční podmínky bydlení.