Pochybení obcí v oblasti jejich samostatné působnosti
Na nedávných Dnech malých obcí se setkalo s velkým ohlasem vystoupení ředitelky odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra Ing. Marie Kostruhové na téma zjištěných pochybení obcí při výkonu jejich samostatné působnosti. Proto jsme se na ni obrátili s několika otázkami.
S jakými pochybeními obcí se při výkonu dozoru a kontroly nad samostatnou působností obcí nejčastěji setkáváte?
Pochybení obcí, s nimiž se při výkonu dozoru a kontroly setkáváme, lze rozdělit podle četnosti jejich výskytu v podstatě do dvou skupin. Z pochybení, která se stále opakují, lze zmínit zejména ne zcela správné postupy orgánů obcí při realizaci práv občana obce podle § 16 zákona o obcích. Častá jsou rovněž pochybení spojená se svoláváním a konáním zasedání zastupitelstva obce, typicky při zveřejňování informace o připravovaném zasedání. Mezi "stálice" pak patří též pochybení při zveřejňování záměru obce disponovat s nemovitým majetkem podle § 39 zákona o obcích. O něco méně obvyklé bývají chyby související s činností výborů zastupitelstva obce, např. při vyžadování součinnosti obecního úřadu či nesprávné reakce na žádosti členů zastupitelstva obce o poskytnutí informací v režimu práv člena zastupitelstva dle § 82 zákona o obcích. Ostatní pochybení při aplikaci zákona o obcích se vyskytují spíše sporadicky. Specifickou kategorií jsou obecně závazné vyhlášky obcí, zejména v oblasti veřejného pořádku, u nichž však s ohledem na vývoj judikatury Ústavního soudu došlo i ke změně nazírání ze strany Ministerstva vnitra.
Jak reaguje Ministerstvo vnitra na nejčastěji se vyskytující pochybení?
Ministerstvo vnitra se snaží jednotlivá zjištění zobecňovat a formou metodické pomoci působit na obce i "preventivně". Za tímto účelem zpracováváme např. výkladová stanoviska k aktuálním problémům aplikace zákona o obcích, dále vzory obecně závazných vyhlášek obcí, pořádáme odborná školení a účastníme se místních setkání představitelů obcí, na nichž informujeme o aktuálních problémech. Odbor dozoru a kontroly veřejné správy má v každém kraji svá pracoviště, na nichž poskytuje individuální metodickou pomoc. Naši činnost výrazně usnadňuje internet, neboť všechny metodické materiály jsou dostupné na internetových stránkách našeho odboru; zde jsou též k dispozici i kontakty na pracoviště v krajích. Za nikoli nevýznamné je třeba považovat též zodpovídání individuálních dotazů souvisejících s výkladem zákona o obcích.
Hovořila jste o pochybeních obcí při svolávání a konání zasedání zastupitelstva obce. Mohla byste uvést některé typické příklady?
Pravděpodobně nejčastějším pochybením bývá porušení povinnosti uložené obecnímu úřadu v § 93 odst.1 zákona o obcích, tedy povinnosti zveřejnit nejméně 7 dní předem na úřední desce obecního úřadu informaci o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Mezi zjištěnými chybami zřetelně dominuje nedodržení zákonem uložených sedmi dnů pro zveřejnění uvedené informace, a to buď tím, že obec informaci vůbec nezveřejnění nebo ji nezveřejní po celých 7 kalendářních dnů. Ministerstvo vnitra k porušení této povinnosti přistupuje z věcného hlediska, nikoli formalisticky, a možné dopady vždy poměřuje narušením zásady veřejnosti zasedání zastupitelstva obce. Např. pokud informace nebyla zveřejněna po celých 7 dnů, avšak došlo ke zveřejnění i jinými v obci obvyklými způsoby (typicky místním rozhlasem) a pokud byl zachován základní požadavek veřejnosti zasedání zastupitelstva, nemá, dle našeho názoru, porušení 7 denní lhůty vliv na platnost či zákonnost usnesení přijatých na zasedání zastupitelstva. Svou roli může hrát i nutnost okamžitého rozhodnutí o některé otázce k zabránění vzniku škody na majetku obce apod.
O něco vážnějším problémem bývají tzv. neveřejná zasedání zastupitelstva obce. Obce si často vůbec neuvědomují, že základní podmínkou pro to, aby mohlo být určité "setkání" členů zastupitelstva obce vůbec považováno za zasedání tohoto orgánu, musí být splněna podmínka veřejnosti, jejíž součástí je nejen zveřejnění informace o konání zasedání, ale i faktická možnost veřejnosti se na zasedání účastnit. Právní úprava samozřejmě nevylučuje -- a potvrdil to i Nejvyšší správní soud -- konání neveřejných pracovních porad zastupitelů, nicméně takové porady nemohou být považovány za zasedání zastupitelstva obce a tudíž na nich nelze rozhodovat, přijímat usnesení, tzn. formulovat vůli obce. Taková "usnesení" pak vůbec nemají povahu rozhodnutí zastupitelstva se všemi s tím spojenými důsledky.
A nejčastější pochybení při realizaci práv občanů obce?
Zde bych zmínila pravděpodobně nejobvyklejší chybu související s právem občana obce vyjádřit na zasedání své stanovisko k projednávaným věcem. Pochybení bývají různého druhu, společné jim však je, že občanovi obce bývá znemožňováno toto právo vůbec uplatnit. Přitom platí, že občanovi obce musí být dána možnost vyjádřit své stanovisko ke každému projednávanému bodu a to dříve, než je o tomto bodu přijato rozhodnutí. Správní soudy dovodily, že možnost vyjádřit stanovisko by měla být občanovi dána po diskusi zastupitelů. Nesmí se přitom zapomínat, že bodem jednání je též schvalování samotného programu zasedání. Na druhou stranu se však občan obce s odkazem na toto své právo nemůže domáhat zařazení nového bodu na program právě probíhajícího zasedání. Jednací řád může právo občana obce vyjádřit své stanovisko usměrnit např. stanovením přiměřené maximální doby pro délku vystoupení, nemůže však toto právo zcela vyloučit.
Obce též, zpravidla z neznalosti, nesprávně vyřizují požadavky občanů na projednání určité záležitosti v samostatné působnosti radou nebo zastupitelstvem obce. Jedná-li se o tzv. kvalifikovanou žádost, tj. žádost podepsanou alespoň 0,5 % občanů obce, musí ji oslovený orgán věcně projednat vždy, což znamená, že tuto otázku musí učinit bodem programu a přinejmenším umožnit přítomné veřejnosti vyjádřit své stanovisko. Jedná-li se o "běžnou" žádost, např. podanou pouze jedním občanem obce, je dle našeho názoru -- opět potvrzeného Nejvyšším správním soudem -- pro správné vyřízení takového požadavku nutno zastupitelstvo či radu o tomto požadavku informovat, což např. v případě zastupitelstva znamená učinit jej součástí návrhu programu. Zastupitelstvo však samo může rozhodnout, zda se tímto požadavkem bude věcně zabývat či nikoli, jinak řečeno při schvalování návrhu programu samo rozhodne, zda požadavek občana na program zařadí či nikoli.
Zpracoval Váš odbor k těmto problémům nějaký metodický materiál?
Ano, náš odbor shora uvedené otázky zpracoval do podoby odborných výkladových stanovisek. Při přípravě všech výkladových stanovisek se snažíme plně využívat veškerou dostupnou judikaturu správních soudů, na kterou navazujeme při formulování odpovědí na soudy dosud neřešené otázky.