Velká novela zákona o odpadech aneb co funguje, je špatné?
Ministerstvo životního prostředí předložilo dne 28. února k veřejnému připomínkování tzv. "velkou" novelu zákona o odpadech, která kromě implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech navrhuje řadu zásadních změn v odpadovém hospodářství.
Především se navrhuje zavedení povinného třídění pěti složek komunálního odpadu (papír, plasty, sklo, nápojové kartony, biologicky rozložitelné komunální odpady). Dále se navrhuje podrobné vymezení a podmínky pro fungování kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení z domácností. Podrobněji se také navrhuje úprava povinností nakládání s autovraky. Má dojít k začlenění Krajské veterinární správy do soustavy orgánů na úseku odpadového hospodářství, ke zřízení Centrálního informačního systému odpadového hospodářství na MŽP a navrhuje se zpřesnění a zpřísnění provozování skládek odpadů i sběru a výkupu kovových odpadů.
V návrhu je také razantní navýšení poplatků za ukládání odpadu na skládky ("skládkovné") pro všechny druhy odpadů (ruší se výjimka bezplatnosti technologického materiálu na prokládání skládky), a to z 500 Kč v roce 2009 na 700 Kč, až na 1500 Kč v roce 2013. Navrhuje se zavedení poplatku za energetické využití odpadů, a to 200 Kč v roce 2009, až na 500 Kč v roce 2013. A konečně má dojít k navýšení horní hranice místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem z 500 Kč na 750 Kč;
Návrhem novely se podrobně zabýval Svaz měst a obcí České republiky a ve shodě s Asociací krajů České republiky a se zástupci "Petice obcí se skládkou na svém území" k němu vyjádřil zamítavý postoj, jelikož mnoho z výše uvedených návrhů může mít zásadní dopad i do činnosti měst a obcí.
Třídění je dobré, ale …
Povinné třídění pěti složek komunálního odpadu bez zohlednění ekonomických možností obcí a měst, místních podmínek a nedostatečných možností odbytu vytříděných složek na trhu s druhotnými surovinami může způsobit vážný zásah do vcelku dobře fungujícího a zavedeného systému třídění komunálního odpadu. Tento systém je soustavně budován od poloviny 90. let minulého století a díky maximálnímu úsilí měst a obcí, podnikatelů i nevládních organizací se daří mezi obyvateli rozvíjet ekologické smýšlení, na kterém tento systém stojí. Je proto velmi diskutabilní, zda uvedený návrh splní zamýšlený cíl -- zvýšit míru recyklace použitých materiálů. Pouhé stanovení povinnosti obcím nemůže její naplnění zajistit.
Oddělený sběr biologicky rozložitelného komunálního odpadu je v současnosti zaváděn ve větších městech, přičemž je sbírán v drtivé většině odpad rostlinného původu. Ovšem s odbytem takového produktu bude značný problém, neboť musí splňovat vysoké kvalitativní nároky, což jeho výrobu prodražuje. Další problém separace bioodpadu je udržení pořádku na místech pro jeho odkládání. V případě třídění bioodpadu rostlinného původu (např. odpad ze sekání trávy, listí, ořezané větve) je obtížná manipulace. Lze odpad třídit a zpracovávat, ale jen v sídlech s převahou zástavby domků se zahradami. Naopak shromažďování bioodpadu živočišného původu (zbytky jídel) přináší nebezpečí zvýšeného výskytu hlodavců, choroboplodných zárodků a šíření zápachu. V zájmu zajištění čistoty by obce musely takový odpad vyvážet v letních měsících i každý den, což opět systém třídění značně prodražuje.
Ekonomika třídění
Průměrná cena za vytřídění 1 t suroviny z využitelných složek komunálního odpadu je v současnosti cca zhruba 3000 Kč/t. Bude-li k tomu zavedeno třídění biologicky rozložitelného komunálního odpadu, náklady na provozování systému vzrostou na cca 5000 Kč/t. Tyto náklady jsou výrazně nad úrovní cen za odstraňování komunálního odpadu pomocí skládkování (ca 1000--1200 Kč/t) nebo spalování (cca 1500 Kč/t). Kromě jiného nebude do systému nakládání s bioodpady přispívat žádná povinná osoba (výrobce nebo distributor) jako je tomu v případě obalových odpadů.
Z návrhu novely není zřejmé, jak a kdy vlastně obec splní svou povinnost zavedení odděleného sběru některých složek komunálního odpadu (třídění). Systém by musel zohledňovat mnoho výjimek např. geografickou polohou obce, hustotu zástavby (liniové vs soustředěné obce), velikost území, složení zástavby (rodinné domy vs sídlištní zástavba), nasmlouvaní partneři (svozové společnosti, zpracovatelé), finanční možnosti obce, vůle občanů třídit. Je-li důvodem zavedení povinného pětikomoditního třídění umožnit všem občanů třídit odpad, tak z hlediska zvýšení separace komunálních odpadů nebude mít tato povinnost žádný významný efekt. Je třeba dodat, že tuto explicitní povinnost obcím není třeba v zákoně stanovovat, jelikož jako každý jiný původce odpadů mají i obce povinnost odpad třídit v souladu s prováděcí vyhláškou.
Dosud fungující oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu, který je provozován ve spolupráci s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a. s., je rozvinut v 80 % obcích, což pokrývá cca 95 % obyvatelstva České republiky. Jen cca 500 tisíc obyvatel nemá možnost třídit dnes vybírané tři základní komodity -- tj. plast, sklo a papír. Pokud by tito obyvatelé papír třídili, zvýšilo by se celkové množství vytříděných využitelných komunálních odpadů cca 8 tisíc tun, což představuje nárůst asi 2,4 %. Důvodem je malá obslužnost těchto území svozovými společnostmi a neefektivita sběru.
Zavedení plošného sběru nápojových kartónů je naprosto neefektivní, jelikož množství tohoto odpadu uvedeného na trh dosahuje 18 000 t na rozdíl od téměř 160 000 t plastových obalů. Zavádění samostatných nádob pro sběr nápojových kartónů je neúměrně drahé (určitý efekt mají pouze ve velkých městech). Smíšený sběr spolu s plasty nebo papírem nemá téměř žádný efekt z hlediska celkového množství separovaného odpadu. Nápojový karton se sbírá v současné době v cca 52 % obcí (cca 70 % obyvatel). Povinným zavedením sběru by se jeho sbírané množství zvýšilo o cca 0,2 % vytříděných odpadů.
Dělení skládkovného
Výnos ze skládkovného má dle návrhu novely být dělen mezi obec, na jejímž území skládka leží, a kraj, a to v poměru 20 % ku 80 %. Obce se skládkou by v letech 2009 až 2013 zaznamenaly rapidní pokles příjmů ve svých rozpočtech kvůli tomuto přerozdělování cca 650 mil. Kč. Návrh Svazu po dohodě s kraji a s představiteli Petice zní: Poplatek za ukládání komunálního a ostatního odpadu na skládku bude v letech 2009--2013 stanoven ve výši 700 Kč/t, přičemž obcím se skládkou na svém území má náležet 500 Kč a zbytek půjde do rozpočtu kraje. Princip dělení výnosu ze skládkovného je odůvodněný, jelikož kraje se zavázaly (a bude tak dáno i zákonem), že vytvoří účelově vázaný fond na financování projektů v odpadovém hospodářství na území kraje.
Dále se zmíněné subjekty shodly, že poplatek bude požadován přímo od původců odpadů a nikoliv od provozovatelů zařízení, aby byla jednoznačně identifikovatelná osoba, která odpad vyprodukovala a na skládku dovezla. Stejně tak byly odmítnuty návrhy na výběr poplatku zálohovou metodou, jelikož stávající systém výběru poplatku je vyhovující, přehledný, transparentní a snadno kontrolovatelný.
Příjem ze skládkovného obcím se skládkou na svém území by neměl klesnout, jelikož nesou největší zátěž na svém území -- na desítky let konzervovaná část území obce, neustálé opravy komunikací, prašnost, hlučnost, případné ekologické havárie apod. V době výstavby skládek v 90. letech 20. století byl ekonomický přínos nejzákladnější důvod, proč obce a zejména jejich občané souhlasili se zřízením skládek na svém území. Měnit pravidla hry v jejím průběhu je nepřijatelné a neobhajitelné.
Poplatky za ukládání
Obce i kraje jednoznačně odmítly razantní a neodůvodněné navyšování poplatků za ukládání na skládky. Navyšování poplatku totiž povede k tomu, že budou ještě více zatíženy rozpočty ostatních obcí bez skládky, které pravděpodobně tyto náklady promítnou občanům do "poplatků za komunální odpad". Jeho navyšování (viz níže) tak může být vzhledem k návrhu MŽP v enormně krátké lhůtě velmi razantní.
Srovnáme-li současnou výši nákladů na třídění odpadů, které každoročně vzrůstají stejně jako jiné druhy služeb (viz výše), s cenou za uložení 1 t opadu na skládku (tj. poplatek + připočtení dalších nákladů provozovatele zařízení a jeho zisk), je zřejmé, že třídění je mnohem dražší než skládkování (cena za skládkování 1 t je cca 1000--1200 Kč). Připočteme-li k tomu skutečnost, že množství směsného komunálního odpadu rok od roku stoupá, lze jen stěží očekávat, že jen díky navýšení poplatků dojde k výraznému omezení skládkování, nebudou-li nabídnuty jiné, plnohodnotné alternativy nakládání s odpady. Tímto způsobem je zaváděna vůči občanům další ekologická daň. Panuje zároveň obava, že s navýšením poplatků za skládkování stoupne i míra výskytu tzv. "černých skládek".
Energetické využití odpadů
Jiné formy odstraňování odpadů (hlubinné ukládání, spalování) než jejich ukládání na skládku by neměly být zpoplatňovány, jelikož vůči skládkování zde neexistují jiné, ekologicky příznivější alternativy, např. energetické využití odpadů. Nebude-li v budoucnu vytvořen systém nástrojů pro podporu "neskládkových" způsobů nakládání s odpady, existuje reálná hrozba, že s narůstajícím množstvím odpadů nebude moci být naloženo jinak než skládkováním. Materiálové využití (recyklace) odpadů má své limity, jelikož většina komunálního odpadu je směsného druhu a náklady na jeho třídění jsou velmi vysoké. Rovněž energetické využití odpadů je už dnes velmi ekonomicky náročné, jelikož tři spalovny komunálního odpadu v České republice (Brno, Praha, Liberec) jsou náročná zařízení, která musí splňovat mnoho limitů a technických podmínek. Návrh eskaluje spirálu poplatků za energetické využití odpadů, jelikož provozovatelé těchto zařízení jsou povinni platit např. za ukládání nespalitelných složek dovezeného odpadu, za vypouštění vod. Přesto má energetické využití jedno zásadní opodstatnění -- omezuje využívání primárních přírodních zdrojů jako paliva a zároveň omezuje množství vzniklého odpadu.
Podle stávajícího Plánu odpadového hospodářství ČR stát nehodlá podporovat výstavbu spaloven komunálního odpadu, ačkoliv ve všech vyspělých státech Evropy jsou součástí integrovaných systémů odpadového hospodářství. Poplatky za energetické využívání odpadů ve spalovnách nejsou běžně v evropských státech uplatňovány, a to ani v těch nejvyspělejších -- Švýcarsko, Německo, Nizozemí. Tam, kde jsou zavedeny (Rakousko, Švédsko od roku 2006, od roku 2008 Belgie) dosahují zpravidla výše do 10 % v porovnání s výší poplatku za skládkování. Návrh ministerstva stanovit "energetické poplatky" ve výši 30 % v poměru k poplatkům za skládkování odpadu bude působit proti rozvoji energetického využití odpadů.
Technologický materiál
Ministerstvo navrhuje zrušení výjimky, že odpad určený k technickému zabezpečení skládky (prokládání) nepodléhá zpoplatnění. Tento materiál má být zpoplatněn jako každý běžný odpad, ačkoliv je zřejmé, že u někdy jiný způsob nakládání s odpady není možný (např. stavební suť, azbest). Účel by tento poplatek splnil pouze u materiálů, které lze v praxi využít běžně používanými metodami (materiálové využití, kompostování apod.). Kromě tohoto má návrh i významné negativum ekonomické a ekologické. Pro zabezpečení skládky budou provozovatelé nuceni nakupovat levné přírodní materiály (písek, štěrk), což povede k vytěžování primárních surovin. Z výše uvedených důvodů je obcemi a kraji navrhováno, aby se tento druh odpadu nezpoplatňoval.
Místní poplatek za komunální odpad
Svaz měst a obcí navrhuje navýšení místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem, a to až na 1200 Kč/rok/osoba. Tento protinávrh navýšení horní sazby poplatku vyplývá ze skutečných a předpokládaných nákladů na provoz systému v budoucích pěti letech po účinnosti zákona o místních poplatcích. V letech 2010--2011 se očekávají náklady vzhledem ke stoupající ceně služeb, dopravy, energií ve výši cca 1100 Kč. Při vlastním stanovení poplatku obec vychází ze skutečných nákladů na provoz systému v předchozím roce, nemělo by tedy docházet k tomu, aby obec stanovila poplatek 1200 Kč, jsou-li náklady na jednu osobu 900 Kč v daném roce.
Dále je navrhováno zpoplatnit dvojnásobnou sazbou (tj. až 2400 Kč/rok/osobu) majitele rekreačních objektů, kde není k trvalému pobytu evidována žádná fyzická osoba. V současnosti jsou náklady na likvidaci 1 t směsného komunálního odpadu na jednoho občana za rok cca 750 Kč (návrh ministerstva pro roky 2009--2013), přičemž horní hranice místního poplatku je dnes 500 Kč.
Závěrem
Příprava novely zákona o odpadech probíhala již od poloviny roku 2007, bohužel nebyly dostatečně zapojeny obce, kraje a další subjekty, které se v odpadovém hospodářství pohybují. Připomínkové řízení k novele zákona probíhající v březnu a dubnu tohoto roku nemůže plnohodnotně nahradit veřejnou diskusi s odbornou i laickou veřejností nad návrhy zásadních změn v odpadovém hospodářství. Některé navrhované změny jsou potřebné a samosprávy je neodmítají (např. implementace směrnice o bateriích a akumulátorech, dořešení zpětného odběru elektrozařízení), ale vzhledem k přípravě nové evropské směrnice o odpadech jde o novelu s krátkodobou účinností. Zřejmě bude muset být připraven zcela nový zákon o odpadech, který by měl již vycházet ze skutečných možností původců odpadů a potřeb promyšleného odpadového hospodářství, zejména podpory energetického využití odpadů.