K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Obchodní tajemství nebo veřejná informace o společnosti založené obcí?

Datum: 12. 5. 2008, zdroj: OF 1/2008, rubrika: Reforma veřejné správy

Právo na informace je téma, o kterém bylo napsáno již mnoho. Podle existujícího zákona o svobodném přístupu k informacím musí vyjmenované povinné subjekty zveřejňovat stanovené informace nebo informace poskytovat za stanovených podmínek.

Realizace ústavně garantovaného práva na informace v širším slova smyslu však nesouvisí pouze s aplikací uvedeného zákona, ale váže se i na zákon o právu na informace o životním prostředí, zákon o obcích, o krajích, apod.

V praxi se často setkáme s pochybnostmi povinných subjektů, zda požadovaná informace musí být poskytnuta, jestli splňuje všechny podmínky pro zveřejnění, případně není-li podrobena režimu jiného zákona. Jak ovšem vnímat poskytování informací o soukromoprávní obchodní společnosti, v níž má obec majetkovou účast nebo je obec dokonce jejím jediným společníkem? Jak je tomu s informacemi o jejím hospodaření? Setkal jsem se s názorem, že v takovém případě může jít dokonce o obchodní tajemství. Je tomu skutečně tak?

Obce a obchodní společnosti

Zákon o obcích umožňuje obcím zakládat a zřizovat vedle svých organizačních složek také právnické osoby pro výkon samostatné působnosti, nestanoví-li zákon jinak. Toto stručné ustanovení je nutno spojit se zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (zákon č. 250/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který blíže uvádí, že územní samosprávný celek může založit k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností mimo jiné obchodní společnosti. Zákon stanoví, že územní samosprávné celky mohou založit obchodní společnosti pouze ve dvou formách, a to společnost s ručením omezeným a akciovou společnost.

Pokud nahlédneme do obchodního zákoníku, který velmi podrobně reguluje jednotlivé formy obchodních společností zjistíme, že vzhledem k jejich základní charakteristice je vcelku logické, že územní samosprávné celky mohou zakládat jen kapitálové obchodní společnosti. Jak vyplývá z dosavadního výkladu, zákon také přesně stanoví, za jakým účelem mohou být obchodní společnosti územními samosprávnými celky zakládány. V těchto případech budou obce nejčastěji jedinými společníky jimi založených obchodních společností.

Zároveň je obcím umožněno do obchodních společností vstupovat spolu s jinými osobami, a stát se tak jejich společníky. Zde zákon obce neomezuje pouze na formu kapitálových společností, mohou se vyskytnout případy, kdy budou obce příkladně komanditisty komanditní společnosti.

Majetek obcí

Přestože se činnost, fungování a organizace soukromoprávních obchodních společností řídí právní úpravou v režimu obchodního zákoníku, je nutné si uvědomit specifika účasti územních samosprávných celků, tedy veřejnoprávní korporace. Ať již jako jediný společník příslušné společnosti nebo pouze jako podílník, tedy společník s majetkovou účastní, která nedosahuje 100 %. Hlavní specifikum je v tom, že územní samosprávný celek (je jedno jestli obec nebo kraj) vkládá do těchto společností část svého (veřejného) majetku a financí, se kterými hospodaří. Ať již jde o tvorbu základního kapitálu tvořeného peněžitými i nepeněžitými vklady společníků nebo o správu majetku na základě nejrůznějších smluv, či o činnosti a služby poskytované územnímu celku za úplatu, která je realizována z veřejných prostředků.

Obchodní společnosti, kdy je územní samosprávný celek jediným společníkem, jsou založeny za konkrétním účelem a plní pro svého zakladatele konkrétní úkoly. Za tyto úkoly dostává tato společnost zaplaceno přímo z rozpočtu příslušného územního samosprávného celku -- tedy z veřejných peněz. Samozřejmě může tato společnost poskytovat služby v rámci předmětu podnikání nejen svému zakladateli, ale i dalším osobám. Přesto je nezbytné společnost nebo její část, která je ve vlastnictví veřejnoprávní korporace, považovat za veřejný majetek. Jak bylo uvedeno, obchodní společnosti založené územními samosprávnými celky plní pro své zakladatele stanovené úkoly, které jsou posléze financovány skrze výdajovou stránku příslušného rozpočtu územního samosprávného celku. Proto jde o financování z veřejných financí.

Všechny tyto záležitosti si musíme uvědomit už proto, že hospodaření s veřejným majetkem a veřejnými rozpočtovými prostředky podléhá veřejné kontrole. Nelze tedy tvrdit, že založením soukromoprávní obchodní společnosti územním samosprávným celkem, se obec zbavuje povinností jí vyplývajících jako veřejnoprávního subjektu. Z hlediska vystupování v právních vztazích se tato obchodní společnost chová jako všechny ostatní soukromoprávní subjekty, ovšem jako správce veřejného majetku nebo poskytovatel veřejných služeb má přesto povinnosti, které vyplývají ze samotné podstaty věci.

Obchodní tajemství a poskytnutí informací

Z výše uvedeného vyplývá, že žádosti o informace o obchodní společnosti založené veřejnoprávní korporací, budou muset být poskytnuty stejně jako informace o samotné veřejnoprávní korporaci (pochopitelně v rámci zákonného omezení). Příkladně informace o nakládání s majetkem společnosti ve vlastnictví obce, jeho stavu k určitému datu, stejně tak výsledky hospodaření společnosti, jejích jednotlivých organizačních složek, apod. Ani jedna z těchto informací nemůže být považována za obchodní tajemství, protože dle obchodního zákoníku je obchodním tajemstvím skutečnost splňující všechny následující podmínky:

  • obchodní, výrobní nebo technické povahy související s podnikem,
  • mající skutečnou nebo potenciální hodnotu,
  • není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná,
  • je určená k utajení podle vůle podnikatele a její utajení je podnikatelem zajišťováno.

Těžko si lze představit, že hospodaření s veřejným majetkem a veřejnými prostředky by šlo podřadit pod všechny uvedené podmínky. Naopak, zákon o svobodném přístupu k informacím dokonce zdůrazňuje, že informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje za obchodní tajemství ani pokud jde o rozsah a příjemce těchto prostředků.

Ani soudní judikatura k tomuto nemlčí. Podle ní nelze z důvodu ochrany obchodního tajemství odepřít ani informace o ceně, která bude hrazena z veřejných rozpočtů. Tato informace musí být poskytnuta zároveň s alespoň rámcovou informací o předmětu plnění, a to v rozsahu takovém, aby bylo možné posoudit hospodárnost využití veřejných prostředků a umožnit veřejnou kontrolu. Jiný judikát zase zdůrazňuje veřejnost výdajů územních samosprávných celků včetně konkrétního užití rozpočtových prostředků. Všechny uvedené teze nepřímo potvrzují, že o obchodní tajemství ani v našem případě nepůjde.

Zákon o obcích a informace o společnosti

Rozbor tohoto problému by nebyl úplný, kdyby nebylo vedle práv garantovaných obecným "informačním zákonem" také připomenuto tzv. právo interpelace a právo na informace člena zastupitelstva, které upravuje zákon o obcích. Ten přiznává členům zastupitelstva některá práva a povinnosti, čímž se snaží vytvořit co možná nejlepší podmínky pro řádný výkon jejich funkce. Za základní práva stanovená zákonem se považují tzv. právo iniciativy, interpelace a právo na informace. Pro náš případ jsou důležitá právě poslední dvě.

Člen zastupitelstva obce má při výkonu své funkce právo interpelační, které mu umožňuje vznášet dotazy, připomínky a podněty mimo jiné na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, tedy i na obchodní společnosti založené příslušnou obcí. Tyto podněty směřují přímo na statutární orgány, kterými jsou jednatel (jednatelé) v případě společnosti s ručením omezeným nebo představenstvo u akciové společnosti. Uvedené právo umožňuje, aby byly zastupitelům obcí statutárními orgány společnosti zodpovězeny všechny dotazy týkající se dané společnosti, ale umožňuje také aktivním přístupem předkládat připomínky k činnosti obchodní společnosti, podávat nejrůznější podněty, apod.

S tím souvisí také další oprávnění, které dává zákon členům zastupitelstev obcí požadovat od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem funkce zastupitele. Zákon též stanoví třicetidenní lhůtu, do kdy musí být informace poskytnuta. Jelikož se tato oprávnění vztahují na výkon funkce člena zastupitelstva obce, nikoliv na kolektivní orgány jako takové, lze říci, že tímto zákon zajišťuje kontrolu ze strany zastupitelů ve vztahu k činnosti obchodních společností obce.

Závěr

Obce mohou zřizovat soukromoprávní obchodní společnosti, které spravují majetek obce, poskytují obci některé služby, apod. Obvykle poskytované služby těmito společnosti jsou hrazeny (nebo se na ně přispívá) z rozpočtových prostředků obce. Jde jednoznačně o správu veřejného (obecního) majetku a výdaje z veřejného rozpočtu územního samosprávného celku. Informace o hospodaření těchto společností s veřejným majetkem a veřejnými prostředky musí tedy podléhat zákonu o svobodném přístupu k informacím. Nelze je v žádném případě považovat za obchodní tajemství. Obdobně patří obchodní společnosti obcí mezi subjekty, na které se mohou členové zastupitelstev v režimu zákona o obcích obracet se svými podněty a žádat je o informace, které souvisejí s výkonem jejich funkcí.

JUDr. Martin Netolický, student doktorského studia PrF MU Brno

TOPlist
TOPlist