Využití evropských fondů v oblasti vodohospodářských investic
Česká republika se v přístupové smlouvě zavázala, že voda z kanalizace všech obcí s více než 2000 tzv. ekvivalentními obyvateli bude do konce roku 2010 vyčištěna podle evropských norem, jinak se nesmí vrátit zpět do přírodního koloběhu. Na dotace z Evropy na výstavbu kanalizace a čističek dnes čeká řada obcí a měst.
V letech 2006 až 2010 poskytnou do vodohospodářské oblasti zhruba 28,5 miliard korun zahraniční zdroje, tedy zejména unijní fondy. Dalších asi 6,5 miliard má jít ze státního rozpočtu a Státního fondu životního prostředí. Zhruba 11 miliardami korun se mají podílet sami investoři, tedy hlavně města a obce.
Operační program životní prostředí, druhý největší operační program České republiky, pro období 2007--2013, čerpá 18,4 % z částky 26,96 miliard eur určených ze Strukturálních fondů EU pro Českou republiku. Celkem OPŽP nabídne finanční objem přes 5,2 miliard eur, tj. cca 150 miliard korun.
Překážky čerpání
Problém a překážku pro čerpání unijních dotací však podle Evropské komise představují tzv. provozovatelské smlouvy vlastníků infrastruktury s provozovateli. Rozpor se datuje již od roku 2006, kdy byly dokonce pozastaveny dotace pro některé vodohospodářské projekty a EK dokonce požadovala přepsání stávajících provozovatelských smluv.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), řídící orgán Fondu soudržnosti, předložil ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství (Mze) již v roce 2006 na základě připomínek Bruselu analýzu se závěrem, že smluvní vztahy a právní předpisy, kterými se tyto smlouvy řídí, jsou plně kompatibilní s evropskými směrnicemi a nařízeními. Navíc EK dosud nepředložila případný důkaz o nesouladu právního rámce, správních rozhodnutí a smluvních ujednání ani u jedné provozovatelské smlouvy.
Neznalost českého legislativního prostředí v oblasti vodního hospodářství zcela jasně potvrdila zavádějící nepřesná zpráva z dubna 2006, zpracovaná anonymní skupinou expertů financovaných EK. Skutečnost, že tato zpráva nikdy nebyla konzultována s relevantními orgány na české straně, je příznačná pro přezíravý postoj Bruselu.
V březnu tohoto roku proběhla na MMR koordinační schůzka s cílem dohodnout, jak reagovat na stanovisko EK týkající se smluvních vztahů v oblasti vodovodů a kanalizací. Byl vytvořen expertní tým ze zástupců ministerstev zemědělství, životního prostředí (MŽP), financí, pro místní rozvoj a Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK. Jeho úkolem bylo připravit podklady a stanoviska pro jednání takzvaného Společného řídícího výboru, jejž navrhla za tím účelem zřídit EK. Jinak řečeno, šlo o dosažení dohody o obsahu a rozsahu přímých požadavků na smluvní závazky některých žadatelů, nepřímo však i o vymezení míry regulace celého oboru vodovodů a kanalizací v ČR.
Mizivá spolupráce
Ačkoli byla dohodnuta maximální míra spolupráce mezi všemi dotyčnými resorty, MMR jako řídící orgán pro schválení NSRR odstoupilo ze hry, neboť věc obsahově patří do operačního programu Životní prostředí, kde je v roli řídicího orgánu MŽP. S mandátem od vlády tak ministr Bursík může jednat v této věci sám, přestože byl v tu dobu již hlavním vyjednávačem jmenován pro oblast životního prostředí Petr Moos. To je v rozporu s dohodou z března 2007 a tým generálních sekretářů představený oficiálně Evropské komisi se tak dostává na vedlejší kolej.
Představitelům Svazu měst a obcí i Asociace krajů se přes úsilovnou snahu nedaří sjednat schůzku s ministrem životního prostředí, přestože jednáni s Bruselem má být ukončeno do v září či říjnu. Svaz měst a obcí nedostal od MŽP vůbec k připomínkám Podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů pro Operační program Životní prostředí, což je stěžejní dokument pro obce, jako potencionální žadatele o podporu z evropských fondů.
Ministr Bursík navíc poslal během května a června do Bruselu v té době ještě nejmenovaného ředitele odboru fondů EU MŽP Jana Kříže, aby vše domluvil. Ačkoli je oblast vodovodů a kanalizací složitou problematikou, vyslanec Kříž se s ní v rekordně krátké době seznamuje a expertní tým, dohodnutý v březnu, formálně rozpouští.
Na všechny tyto nesrovnalosti upozorňovali představitelé Asociace krajů (ústecký hejtman Petr Skokan), Svazu měst a obcí (primátor Kladna Jaromír Jiránek) i zástupci vodohospodářských společností. Na konferenci Využití evropských fondů ke splnění závazků ČR v oblasti odvádění a čištění odpadních vod, která se konala 6. září v Praze zaznělo v tomto smyslu mnoho kritických slov.
Občan zaplatí
Jaké mohou být důsledky nedohody? Pokud Brusel nezačne schvalovat a dotovat projekty řešící problematiku čističek odpadních vod, budou finanční výpadky hradit ze svých kapes koncoví uživatelé -- občané. Tarif vodného a stočného totiž musí pokrýt veškeré náklady spojené s poskytováním služby -- to znamená i nové investice vyplývající z požadavků EU. Navíc je jasné, že bez evropských podpor pro nutné vodohospodářské investice nelze v tuzemsku udržet sociálně únosnou cenu vodného a stočného. Zátěž plateb za vodu nejchudších domácností ČR je již nyní na hranici únosnosti v kontextu jiných zemí OECD.
Stát v roce 2002 převedl na obce vodárenskou infrastrukturu. V současné době však vytváří takové podmínky, že se obce a města nemohou chovat jako vlastníci a mohly se stát příjemci dotací.
Závazek, že voda v obcích s více než 2000 ekvivalentními obyvateli bude do konce roku 2010 vyčištěna přijal stát, ale povinnost jej splnit je na obcích, které potřebují zdroje. Diskriminace municipalit, jejich přehlížení tak v případě neúspěchu při žádostech o evropské dotace mohou vést k tomu, že obce jakožto majitelé vodárenské infrastruktury, budou prostředky požadovat po státu a někteří renomovaní právníci nevylučují dokonce ani možnost podání arbitrážních žalob. Taková situace by se neměla připustit.