Cesta k respektu a důvěře

Na základě podnětu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se bude v Jihlavě konat 18. října celostátní konference Kontrola ve veřejné správě. V územní samosprávě bývá ještě pořád kontrola mnohdy chápána spíše jako represe, než nástroj řízení.

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřuje na hospodaření s majetkem státu a využívání finančních prostředků ze zahraničí. Proč nyní přicházíte s myšlenkou na konferenci o kontrole ve veřejné správě jako takové?

Zákonné vymezení kompetencí pro NKÚ je sice trochu širší, ale máte pravdu, že se v České republice nezabýváme kontrolou hospodaření samospráv, tak jak je to obvyklé v zahraničí. Přesto se při kontrolách využití státních peněz setkáváme často s obecními i krajskými samosprávami, protože i ony jsou příjemci a státních dotací. V posledních letech samosprávy také začaly využívat více i evropské peníze, které mají obecně nastavena poněkud jiná pravidla než dotační peníze ze státního rozpočtu, včetně kontrolních mechanismů. Vedle toho však nejvyšší kontrolní instituce nejenom kontroluje, je také propagátorem principů tzv. dobré praxe. Ty by obecně měly sloužit k tomu, aby mohly být používány jako vzor pro ostatní, kteří se s danou problematikou setkávají například poprvé. Naším zájmem tedy je, abychom při následné kontrole mohli konstatovat, že jsme žádné závažné nedostatky neshledali. Nikoli ovšem tak, že bychom případné nedostatky prostě přehlíželi, ale byli bychom rádi, aby používané metody řízení, účtování či posuzování hospodárnosti v celé veřejné správě samy zachytily porušení zákona či nehospodárnost při používání peněz z veřejných zdrojů.

Často se objevují názory, že kontrola hospodaření samospráv je nedostatečná. Pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na Slovensku byly v nedávné době rozšířeny i na samosprávy. Jaká je Vaše zkušenost z praxe starosty či hejtmana?

Přezkum hospodaření samospráv má na Slovensku a v Čechách odlišný historický vývoj, takže jednoduché srovnávání současného stavu může být zavádějící. Slovenští kolegové využívali ke kontrole pouze vnitřní mechanismy typu kontrolních výborů zastupitelstva. V českých podmínkách byla od devadesátých let vyvíjena snaha dostat přezkum hospodaření obcí pod externí kontrolu, což se víceméně podařilo. Obce dnes používají externí dohled krajského úřadu nebo využívají služby nezávislého komerčního auditora. Krajům přezkum hospodaření zajišťuje ministerstvo financí. Podle mých zkušeností jsou služby auditora pro obec či kraj lepší, má to však některá ale.

Také souhlasíte s názorem, že audit, který si obce zaplatí, není nezávislý, a auditorská firma vydá výrok, který je pro obec výhodný, protože dostala zaplaceno?

Takové názory občas slyším nebo čtu a považuji ji za podivné. Kdyby tomu tak bylo, proč tedy nezávislé auditory nezrušíme? Proč vyžadujeme běžně zprávy auditora pro hospodaření v soukromém sektoru, u velkých podniků, u bank? Byl by to přece stejný problém. Nebo budeme chtít, aby všechno kontroloval stát, protože tomu jedinému důvěřujeme? Tím neříkám, že auditor nemůže udělat chybu a odevzdá nekvalitní práci, ale pak je to chyba konkrétního auditora, a dříve nebo později se to zjistí. Mimochodem i Komora auditorů má přísná pravidla pro kvalitu práce. Mnou zmíněná ale mají jiné souvislosti. Zaprvé ne všechny obce si mohou práci auditora zaplatit, protože to samo o sobě není levné. Dobrý auditor pro obec pracuje během celého roku a sám vede obec tak, aby na závěr mohl osvědčit dobrý stav účetnictví. Trvalá spolupráce s auditorem je pak samozřejmě dražší než návštěva auditora jednou za rok, při které stejně už může pouze říci, kde obec udělala chybu. Druhý problém je ale závažnější a nemá jednoduché řešení. Přezkum hospodaření a práce auditora se zaměřují pouze na jeden druh kontroly, tedy na kontrolu typu finančního auditu. Jejich úkolem není ani ověřit legálnost všech transakcí a procedur při hospodaření v běžném roce a už vůbec nekontrolují hospodárnost při hospodaření s obecním majetkem. Nedostatky v těchto oblastech vidíme u řady kontrolovaných státních organizací a na některé narážíme i u samospráv.

Posuzování hospodárnosti u samospráv však může vést k zásahům do jejich nezávislosti, což by bylo nepřípustné.

To by se skutečně stát mohlo, pokud by nebyly při kontrole respektovány principy nezávislosti rozhodování samospráv. Myslím, že to je jedna z citlivých oblastí, která v budoucnu bude diskutována a bude hledáno řešení. Nicméně v téhle chvíli to není záležitost, která potřebuje okamžité zásadní změny. Kontrola legálností transakcí a procedur však takovým problémem je a právě na ni je často poukazováno v tisku, ačkoliv se obvykle přitom mluví pouze o hospodaření obcí a následně se zmíní právě výše uvedený přezkum hospodaření. Zajímavý je i určitý rozdíl v přístupu k této problematice u malých a velkých obcí. Spíše by se asi dalo mluvit o rozdílu mezi obcemi, které mají či nemají k dispozici kvalitní profesionální aparát obecního či městského úřadu. Nakonec v této oblasti můžeme také uvádět své zkušenosti z prováděných kontrol.

Na co tedy chcete při tvorbě programu konference soustředit?

Nemyslím si, že bychom dokázali rázem všechno zlepšit, ale jsem přesvědčen, že vzájemným dialogem můžeme celou oblast hospodaření s veřejnými prostředky posunout výrazně dopředu. Rádi bychom připravované konference využili jednak k předání našich zkušeností s kontrolami samosprávných celků a jednak očekávám výměnu názorů na celou problematiku kontroly ve veřejné správě. Do působnosti NKÚ patří i dohled nad zadáváním veřejných zakázek což je další oblast, kde je skutečně co zlepšovat. Vedle našich zkušeností se kontrolou samosprávných obcí setkávají i pracovníci krajských úřadů či nezávislí auditoři. I jejich zkušenosti jistě budou zajímavé a já se osobně velmi těším na diskuze o různých přístupech ke kontrole. Uvědomuji si přitom, že vést diskuzi s více než šesti tisíci obcí je neřešitelný technický problém. V prvním ročníku konference se proto chceme zaměřit na kraje a obce s rozšířenou působností, které by se měly cítit také trochu spoluodpovědné za obce ve své působnosti. Pokud má obec v našem kraji či v okruhu naší působnosti problémy s hospodařením, netěší to nikoho, protože takové problémy dříve nebo později dopadnou na všechny okolo.