Regionální výkonnost a některé sociálně ekonomické souvislosti

19. 6. 2007 OF 2/2007 Ekonomika

Sociálně ekonomický vývoj v území není homogenní. Vznikající negativní disparity v regionech mohou oslabovat jeden z jejich pilířů -- to je soudržnost regionu. Lze si ovšem představit i pozitivní alternativu, kdy dochází k odstraňování rozdílů mezi regiony, probíhá žádoucí proces sbližování a to vede k posilován konkurenceschopnosti celku. Na počátku devadesátých let byly regionální disparity v České republice, měřeno subjektivně, tj. převládajícím povědomím, i objektivně, na základě komparací s jinými státy Evropské unie, relativně malé. Postupně však narůstaly a stávají se tak rizikem vyžadujícím řešení; v prvním kroku přinejmenším analýzu.

Výkonnost regionu

Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele je základním indikátorem výkonnosti regionu. Srovnání údajů za období 2000--2002 s roky 2005--2006 (referenční období pro Evropskou komisi) ukazuje jednak, že Česká republika jako celek se přibližuje průměru EU díky vyšším tempům růstu, ale zároveň naznačuje, že regionální disparity uvnitř republiky se v čase zvětšují, neboť všechny regiony nerostou stejně rychle (nadprůměrná Praha a zaostávající region Severozápad a Moravskoslezsko). Regionální disparity na nižší úrovni agregace, konkrétně na úrovni krajů, jsou ještě významnější. To je závažné a varující zjištění.

Míra nezaměstnanosti a její regionální rozdíly jsou především negativním sociálním jevem. Zároveň jsou však indikátorem míry nevyužití pracovního potenciálu regionu a tedy příležitostí pro budoucnost (viz kartogram).

Zahraniční investice jsou v poslední době významným faktorem i z pohledu regionální analýzy. Investice obecně vypovídají o výkonnosti a potenciálu, avšak alokace zahraniční investice evidentně potvrzuje atraktivnost území a prokazuje vesměs spojení s vyšší produktivitou práce. Nemusí však nutně přinést očekávané efekty v zaměstnanosti. To je i případ České republiky a jejích regionů.

Malé a střední podniky (MPS) nejsou jen módní záležitostí. Specifické rysy tohoto segmentu jsou zcela jistě významné i z hlediska regionální analýzy. Počet MSP v území signalizuje regionální rozdíly v ochotě a schopnosti samostatně podnikat, MSP mají -- vzhledem ke své pružnosti a obvykle nižší produktivitě práce -- větší schopnost absorpce volné pracovní síly (MPS se celostátně již podílejí cca ze 60 % na zaměstnanosti). Regionální rozdíly jsou i zde zřejmé.

Struktura obyvatelstva

Stárnutí populace není jen český, ale obecně evropský problém. Z pohledu regionální analýzy je podstatné, že věková struktura obyvatelstva je regionálně značně rozdílná. Vyšší podíl osob v regionu, které dosáhly důchodového věku má řadu negativních sociálních důsledků, ale zároveň má pozitivní vliv na trh práce. Nebo naopak, v regionech, kde je relativně více obyvatel v produktivním věku, existuje také větší napětí na trhu práce. Výdaje na podporu v nezaměstnanosti a výdaje na starobní důchody mají i regionální dimenzi. Vyšší míra nezaměstnanosti koreluje s regiony s mladší věkovou strukturou.

Migrace -- regionální rozdíly ve výkonnosti ekonomiky a v demografické situaci jsou částečně řešeny migrací obyvatelstva; dlouhodobou (trvalou), neboli stěhováním z jednoho regionu do jiného, a krátkodobou, čili dojížďku za prací. Pokud dlouhodobá migrace zachovává určitý směr, dochází k vysidlování určitého území se všemi negativními důsledky. To je bohužel i případ České republiky. Krátkodobá migrace a její problémy zase souvisejí s dopravní obslužností (viz níže). Území s kladnými saldy migrace jsou převážně v zázemí velkých měst, záporná bilance se týká venkovských regionů, ale také Ostravska a Mostecka.

Vzdělanostní struktura je zároveň struktura kvality nabídky pracovní síly na pracovním trhu. Z analýz vyplývá, že nejvyšší míra vzdělání je kolem velkých měst, nejnižší míra vzdělání v regionech koreluje s nejvyšší regionální nezaměstnaností (významnou výjimkou je Moravskoslezsko). Důležité je regionální rozdělení pracovníků ve vědě a výzkumu, které se vyznačuje mimořádnou koncentrací, která je ve vědě nezbytná. Problém k řešení jsou efekty výzkumu, šíření poznatků z center, tzv. pólů rozvoje do území, v podobě inovací.

Prostředí a infrastruktura

Poloha regionu a sídelní struktura -- většina regionů NUTS II se rozkládá od centrální oblasti republiky až po její periferii a už z tohoto hlediska nejsou zcela vnitřně homogenní. Závažná je změna, jež postihla Moravskoslezsko a Zlínský kraj, které se po rozdělení Československa dostaly ze středu na okraj republiky. Významná je i sídelní struktura a postavení aglomerací.

Urbanizované území (aglomerace) hrají rozhodující roli v rozvoji celých regionů, přestože v ČR je více než 6000 obcí, z nichž pouze malou část lze na základě mezinárodních standardů označit za města (pouze 5 měst převyšuje hranici 100 000 obyvatel -- Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc).

Venkovský prostor podle definice EU zaujímá převážnou část území republiky s hustou sítí malých obcí a stává se vážným problémem regionálního vývoje, nejenom v důsledku transformace zemědělství. Vedle trendu k vysidlování venkova lze sledovat nárůst počtu obyvatel v některých venkovských obcích související s procesem suburbanizace. Zastoupení ekonomicky aktivního obyvatelstva roste s velikostí obce.

Periferní regiony -- příhraniční oblasti byly dlouhodobě v rámci národních států periferními ve smyslu vzdálenosti od rozvojových center. V případě ČR tato zákonitost platí obzvláště vzhledem k výrazně koncentrickému tvaru území republiky. Rozvojový potenciál se nabízí v oblastech přiléhajících k sousedním zemím a jejich centrům. V rámci osídlení existují v ČR ovšem i periferní regiony v úrovni mikroregionů zejména v hornatých oblastech ČR.

Průmyslová infrastruktura se obvykle nezahrnuje do infrastruktury území a přeci vytváří velmi závažnou charakteristiku prostředí, danou přírodně historickými vlivy a ovlivňující všechny aspekty regionálního rozvoje. Odvětvová struktura průmyslových objektů a zařízení není u nás rovnoměrně zastoupena ve všech regionech. Její historicky nejvýznamnější determinantou byly přírodní podmínky, naleziště surovin, vodní zdroje apod. Postupně nabývaly na významu jiné faktory a rozmístění průmyslu už nebylo tolik závislé na přírodě. V současné době je rozhodující determinantou pracovní síla, její kvalifikace a cena, vědecko technické zázemí a dopravní infrastruktura. Nedávná transformace ekonomiky a restrukturalizace průmyslu způsobily zásadní změny v postavení regionů. Netýká se to jenom regionů Moravskoslezsko a Severozápad, ale např. i regionů, v nichž byl historicky soustředěn textilní průmysl aj.(např. Severovýchod).

Dopravní infrastruktura se vyznačuje relativně vysokou hustotu (to souvisí s rozdrobeným osídlením), ale evidentně nedostatečnou kvalitou (což se týká její kapacity i nedostatečné údržby). Struktura dopravních sítí navíc (stejně jako průmyslová infrastruktura) odráží historii sociálně ekonomického vývoje, který však v posledním období doznal zásadních změn, jimž se tato struktura jen pomalu přizpůsobuje. Mezi nedostatky patří nedostatečné vzájemné propojení krajských měst, nedostatečná vazba hlavních komunikací se silnicemi II. a III. třídy (nemluvě o jejich kvalitě) a chybějící obchvaty měst. Samostatným problémem je železniční síť, resp. její nedostatečné regionální využití na jedné straně a náročná výstavba transevropských koridorů na straně druhé.

Dopravní obslužnost -- dopravní síť je jedna věc, druhou je její využití veřejnou dopravou. Stesky na zhoršenou dopravní obslužnosti veřejnou dopravou zejména venkovských a periferních regionů slyšíme v souvislosti s potížemi starých lidí při dojížďce do zdravotnických zařízení. Neméně závažný problém však způsobuje při dojížďce do zaměstnání; a co víc může být i jednou z příčin nezaměstnanosti.

Technická infrastruktura -- představuje řadu životně důležitých sítí, avšak prioritním problémem je vybavenost sítěmi vodovodů a kanalizací s čističkami odpadních vod. Do budoucna se problémem může stát energetická siť.

Životní prostředí -- tvoří významnou součást prostředí vůbec, je ovlivňováno řadou faktorů regionálního rozvoje a míra jeho znehodnocení negativně působí na mnoho jiných faktorů, nejenom zdravotních, ale obecně na celkovou atraktivnost regionu. Životní prostředí v ČR se prokazatelně v mnoha aspektech dlouhodobě zlepšuje, jsou ukazatele, které signalizují zhoršení, ale hlavně i v této oblasti existují regionální rozdíly.

Politologické faktory

Pod tento pojem lze zahrnout některé významné faktory -- jednak zprostředkovaný odraz situace v regionu ve volebních výsledcích, jednak některé měřitelné faktory politických rozhodnutí, více či méně respektujících regionální rozdíly mírou veřejné podpory.

Veřejné příjmy jsou přerozdělovány. Hlavním kriteriem je počet obyvatel, což se na první pohled zdá rozumné. Z hlediska řešení regionálních disparit je to sporné, neboť rozdílné postavení regionů v zájmu soudržnosti vyžaduje spíše rozdělování podle regionálních disparit. Takový pohled jenom částečně sleduje tzv. veřejná podpora.

Veřejná podpora. V míře, v jaké hospodářská politika respektuje regionální disparity a pomocí nástrojů tzv. veřejné podpory se snaží o jejich zmírnění, nalézáme údaje kvantifikující diferencovanou míru této podpory.

Statistická analýza disparit

Disponibilní data je žádoucí utřídit, všechna nejsou stejně relevantní. První krok v tom směru byl učiněn určitou hierarchizací těchto dat. Deskripce se soustředila na základní socioekonomické faktory, neboť ty měly nepochybně klíčový vliv na vývoj regionálních disparit. Neznamená to, že ostatní typy faktorů jsou nepodstatné, ale spíše pouze modifikují základní poznatky získané ze sociálně ekonomických ukazatelů.

I bez přesné statistické analýzy zjišťujeme, co je notoricky známé; mimořádný a zesilující odstup Prahy od "zbytku" republiky. Jakkoliv je to pochopitelné, nelze tvrdit, že jde o jednoznačně pozitivní jev. Na úrovni NUTS II vystupují dva regiony soudržnosti, Severozápad a Moravskoslezsko, které se -- nejvýrazněji postiženy restrukturalizací průmyslu -- potýkají s řadou významných disparit od průměru republiky. I to je dlouhodobě známo, závažné je však zjištění, že se zatím situace významněji nelepší. Překvapivější je nelichotivé postavení Střední Moravy. Zřetelná je také regionální disparita mezi Čechami a Moravou, i když není snadné jednoznačně vymezit její příčiny.

Co bylo donedávna v menším povědomí, je fakt, že regionální disparity se zvětšují s mírou desagregace, jsou tedy větší na úrovni krajů (NUTS III) a mikroregionů, a co víc, v čase se tyto disparity spíše zvětšují. Takový poznatek lze do jisté míry zobecnit tak, že se rozevírají nůžky mezi centrálními regiony (vnitrozemím) a periferií (příhraničními regiony). Totéž ovšem platí i o samotných regionech NUTS II event. III; existují disparity uvnitř regionů, tj. mezi jejich centry a periferií. Do jisté míry lze konstatovat, že se zvětšily rozdíly mezi městy a venkovem. Je třeba i upozornit na narůstající nový problém, a tím jsou sociálně ekonomické jevy a disparity uvnitř měst, tzv. urbánní problematika.

Kauzální analýza disparit

Regionální disparity přesvědčivě ilustrují již údaje o úrovni a vývoji HDP na obyvatele. Mají několik rozhodujících příčin.

Výchozí stav

Existují tzv. slabé regiony např. Jesenicko, kde souhrn příčin (poloha, dopravní nedostupnost, sociální faktory) způsobil jejich historické zaostávání. Naopak některé regiony "startovaly" z mnohem výhodnější pozice a setrvačnost hraje stále jistou roli a např. historický vývoj mezd zcela neodráží změny v jejich postavení.

Důsledky transformace

Existují regiony, které byly více než ostatní postiženy transformací ekonomiky a restrukturalizací průmyslu, jiné jsou významněji ovlivněny změnami v zemědělství:

Výrazný pokles výroby a zaměstnanosti v těžkém průmyslu -- těžba uhlí, hutnictví, těžké strojírenství, chemie, který dominoval v ekonomické struktuře regionů soudržnosti Moravskoslezsko a Severozápad
Pokles výroby textilního a elektrotechnického průmyslu se projevil vážnými dopady zejména na ekonomiku a zaměstnanost v regionu soudržnosti Severovýchod a pokles výroby oděvního a obuvnického průmyslu dopadl na zaměstnanost v regionech soudržnosti Severovýchod, Střední Morava (Zlínský kraj) a Jihovýchod (Vysočina)
Snižování počtu pracovníků v zemědělství bylo výrazné zejména v horských a podhorských oblastech. Postihlo zejména regiony soudržnosti Jihovýchod a Střední Morava (Olomoucký kraj!)

Pozitivní adaptace

Je ovšem třeba vidět i míru pozitivní adaptace a rozvoj jiných sektorů ekonomiky (cestovního ruchu a služeb vůbec) a zvláště pak vliv zahraničních investic a sektoru MSP

Rozvoj terciérního sektoru se logicky s větší intenzitou koncentroval do velkých měst a aglomerací. Obecná zásada, že relativní pokles primárního a sekundárního sektoru je substituován rozvojem terciárního sektoru, má tak svou regionální dimenzi
Nestejnoměrný rozvoj MSP sám o sobě má řadu příčin, ale za rozhodující lze považovat regionálně diferencovanou připravenost k podnikání a podobně regionálně diferencovanou možnost takového podnikání (pracovní síla, koupěschopná poptávka). Proto v řadě regionů, kde by byl žádoucí rychlejší rozvoj MSP a jeho absorpce pracovní síly, jsou takové podněty naopak slabší. Do jisté míry totéž platí o rozvoji cestovního ruchu.
Zahraniční investice a investice vůbec jsou alokovány podle jiných, tržních kriterií, nikoliv podle principu soudržnosti či solidarity; ani poměrně masivní investiční pobídky na tom nemohou zásadně moc změnit. (Ale abychom byli objektivní, investoři se sice do postižených regionů "nehrnou", Severozápad a Moravskoslezsko se podílejí na investicích pouze cca 20 %, ale přínos v podobě vykázaných pracovních míst je významnější, cca 60 % celkového počtu.)
Veřejná podpora má dosud také omezený význam, buďto proto, že tzv. regionální programy podpory, tj. přednostní alokace zdrojů do postižených regionů, se v praxi uplatňuje jen v omezené míře, nebo proto, že zdroje jsou rozdělovány do značné míry rovnoměrně, podle zásady "každému trochu".

Komplex příčin nezaměstnanosti

Míra nezaměstnanosti samozřejmě koreluje s (ne)výkonností určitého regionu, ale nelze ji tím vysvětlit beze zbytku. Je nezbytné hledat výrazně modifikující roli dalších faktorů (struktura obyvatelstva) a "atraktivnosti" prostředí (dopravní obslužnost, životní prostředí) vč. polohy na základní rozvojové ose západ--východ.

Kvalita lidských zdrojů (vzdělanost, podnikatelská tradice) a místní samosprávy (orientace na koncepční přístupy, strategické plánování apod.). Skoro se zdá, že ilustruje rozdíly mezi jinak stejně postiženými regiony Severozápad a Moravskoslezsko.
Nízká meziregionální mobilita pracovních sil je -- z historicko-psychologických příčin -- spojena s omezenou možností získání bytů v místech pracovních příležitostí a se zhoršující se dopravní obslužností zajišťovanou prostředky veřejné osobní dopravy. Ta se tíživě projevuje především v oblastech s nízkou hustotou zalidnění a většími vzdálenostmi mezi obcemi.
Nerovnoměrná vybavenost území technickou infrastrukturou.
Přetrvávající neuspokojivý stav životního prostředí zejména v těžebních oblastech s kumulací starých ekologických zátěží, brownfields a v oblastech s nepříznivou strukturou průmyslové základny -- Moravskoslezsko a Severozápad -- a v důsledku kumulace různorodých škodlivých vlivů ve velkých městech -- Praha, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Pardubice-Hradec Králové a jejich okolí.
Existence řady územně-technických specifik a problémů ztěžujících rozvoj některých regionů. Jedná se zejména o důsledky těžby nerostných surovin a o mimořádně velkou členitost krajiny (podíl horských a podhorských oblastí na území regionu), což způsobuje opět problémy v oblasti dopravní dostupnosti a ekonomické výkonnosti regionů.

Regiony se soustředěnou podporou státu

I. Strukturálně postižené regiony

Okresy: Most, Karviná, Chomutov, Teplice, Ostrava-město, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Sokolov
Celkem obyvatel: 1 436 182, tj. 14,1 % obyv. ČR
Území celkem: 537 723 ha, tj. 6,8 % území ČR

II. Hospodářsky slabé regiony

Okresy: Znojmo, Třebíč, Přerov, Svitavy, Šumperk, Hodonín, Jeseník, Bruntál, Opava, Louny
Vojenské prostory: Ralsko, Milovice--Mladá
Celkem obyvatel: 1 169 524, tj. 11,4 % obyv. ČR
Území celkem: 1 255 564 ha, tj. 19,9 % území ČR

III. Regiony s nadprůměrnou nezaměstnaností

Okresy: Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem
Obce s rozšířenou působností: Ostrov, Frýdlant, Králíky, Bystřice n.Pernšt., Bučovice, Mikulov, Šternberk, Uničov, Kroměříž, Rožnov p.Radh., Valašské Klobouky
Celkem obyvatel: 662 482, tj. 6,5 % obyv. ČR
Území celkem: 544 258, tj. 6,9 % území ČR

Celkem I + II + III

Obyvatel: 3 268 188, tj. 32,0 % obyv. ČR
Území: 2 337 545 ha, tj. 29,6 % území ČR

Poznámka: Strukturálně postižené regiony nejsou již řazeny mezi hospodářsky slabé a postižené nezaměstnaností, stejně tak hospodářsky slabé regiony již nejsou řazeny mezi regiony postižené nadprůměrnou nezaměstnaností.

Shrnutí

V nedávné minulosti narůstající regionální disparity lze interpretovat primárně jako náklady transformace. Transformací ovšem nelze vysvětlit všechno. Zároveň lze konstatovat dosud nedostatečné využití růstového potenciálu regionů, čili nedostatečnou pozitivní adaptaci. Demografický vývoj a (ne)atraktivnost prostředí představují modifikující faktory, které většinou zesilují obě výše uvedené tendence.

Ing. Václav Kupka