Výdaje územní samosprávy

Základní struktura výdajů územní samosprávy (krajské i obecní) je dána nejenom zákonem o obcích a krajích, ale i řadou dalších zákonných norem. Následující text poskytuje pohled na kvantifikaci výdajů v roce 2005 v jednotlivých krajích, resp. za souhrn výdajů obcí a krajské samosprávy. Rozdílnost krajů, pokud jde o jejich rozlohu, počet obyvatel, počet a velikostní strukturu obcí na jejich území, je značná a tato skutečnost se odráží i v rozsahu a struktuře výdajů v jednotlivých krajích. Proto je vypovídací schopnost dále uváděných ukazatelů do určité míry podmíněná. Tyto údaje však mohou sloužit jako východisko pro další, podrobnější propočty, které více odrazí specifika krajů. Výdaje se zde zkoumají na základě odvětvového členění vymezené rozpočtovou skladbou, resp. podle základního členění na výdaje na školství, sociální věci, zdravotnictví atd. tak, jak ji dává k dispozici Ministerstvo financí.

Běžné a kapitálové výdaje

Výdaje územních samospráv v členění na běžné a kapitálové v roce 2005 a podíl obcí na nich ukazuje tabulka 1. Je z ní zřejmé, že obce stále financují podstatnou část celkových výdajů územní samosprávy. V průměru za ČR se podílely téměř dvěma třetinami na celkových výdajích a 87 % na kapitálových výdajích samosprávných celků. Váha jejich výdajů v jednotlivých odvětvích však kolísá. Nejnižší podíl vykazují obce u celkových výdajů na zdravotnictví. V případě školství je relativně nízká váha obcí patrně výrazně ovlivněna způsobem vykazování dotací na školy základní a mateřské v roce 2005. Výdaje obcí představují téměř celé výdaje územních samosprávných celků u kapitol obrana a bezpečnost, bydlení a komunální služby a životní prostředí.

Tabulka 1: Výdaje územních samospráv (mil. Kč, rok 2005)

Podíl obcí na výdajích územní samosprávy se změní, pokud vyjmeme Prahu, která plní funkci jak obce, tak i kraje. Tabulka 2 ukazuje, že podíl obcí (bez zahrnutí Prahy) na celkových výdajích územních samospráv byl o více než 6 procentních bodů nižší a činil necelých 60 % a jejich podíl na kapitálových výdajích se snížil o necelé 4 procentní body. Rozdělení běžných výdajů mezi obecní a krajskou samosprávu je téměř vyrovnané. Výrazně se však snížil podíl obcí na financování celkových i kapitálových výdajů v odvětví dopravy a ve školství, mnohem nižší pokles lze zaznamenat i u všeobecné veřejné správy a zdravotnictví. Ostatních výdajových položek se vyloučení výdajů Prahy, pokud jde o podíl obcí na financování jednotlivých odvětví v rámci územních rozpočtů, příliš nedotklo.

Tabulka 2: Podíl obcí na výdajích územní samosprávy (nezapočítána Praha, mil. Kč, rok 2005, v %)

Nejvyšší výdaje ve školství

Zdaleka nejvyšší podíl ve výdajích územních samosprávných celků vykazuje školství, které tak představuje nejvýznamnější výdajovou kapitolu v územních rozpočtech. Patří sem výdaje spojené s chodem mateřských škol, základních škol, středního školství (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště), pedagogicko psychologických poraden, dále školní stravování, školní družiny, vyšší odborné a zájmové umělecké školy a případně i nová výstavba v tomto odvětví.

Výdaje kapitoly doprava zaujímají se značným odstupem druhé místo v územních rozpočtech. Svou roli zde hraje především financování dopravní obslužnosti. Do odvětví doprava se zařazují mj. výdaje na pozemní komunikace, dotace veřejné silniční dopravě, slevy na jízdné pro žáky, bezpečnost silničního provozu, regionální dráhy, metro a lanové dráhy.

O něco méně než na dopravu vydaly územní samosprávné celky na všeobecnou veřejnou správu, kam jsou zařazeny výdaje spojené s vlastní správní činností krajů a obcí a s volbami do zastupitelstev územní samosprávných celků. Dále jsou to výdaje na bydlení a komunální služby (podpora bydlení, bytové hospodářství, včetně regenerace panelových sídlišť, veřejné osvětlení, údržba a správa hřbitovů, plynofikace, elektrifikace, lokální zásobování teplem, územní plánování a rozvoj) a na sociální věci (dávky sociální péče pro staré občany, pro rodinu a děti, pro sociálně vyloučené, zdravotně postiženým, dále provoz a případně výstavba sociálních ústavů pro dospělé, pro zdravotně postižené, pečovatelská služba, včetně v domech s pečovatelskou službou, domovy důchodců, domovy--penziony, dětské domovy, poradny, linka důvěry).

Poměrové ukazatele

Protože jsou kraje velmi rozdílné, je užitečné porovnávat relativní, resp. poměrové ukazatele. První sadou údajů jsou výdaje územní samosprávy na obyvatele, a to jak výdaje celkové, tak i běžné a kapitálové v rozdělení podle jednotlivých odvětví v průměru za ČR, což ukazuje tabulka 3. Rozdíly ve výdajích na jednoho obyvatele v odvětvích v působnosti samosprávy podle jednotlivých krajů jsou pak zobrazeny v tabulce 4.

Tabulka 3: Rozpočtové výdaje (v 1000  Kč na obyvatele, rok 2005)

Kapitoly, v jejichž rámci vydaly územní samosprávy v roce 2005 v přepočtu na obyvatele nejvíce peněz jsou školství, následované dopravou a všeobecnou veřejnou správou. Váha školství by byla ještě větší, kdyby mzdy učitelů nebyly placeny z rozpočtu ministerstva školství (MŠMT). Výrazná je i kapitola bydlení a komunální služby. Nízký podíl zdravotnictví souvisí s daným systémem financování zdravotní péče prostřednictvím systému zdravotních pojišťoven.

Malá částka ve výdajích na obranu a bezpečnost souvisí s funkcemi krajské a obecní samosprávy v této oblasti. Zařazují se sem výdaje související s plněním úkolů civilní ochrany, s činností orgánů krizového řízení, obecní policie, požární ochrana a bezpečnostní integrovaný systém. Kapitola životní prostředí zahrnuje mj. výdaje změny technologií vytápění, monitoring životního prostředí, svoz a sběr komunálního odpadu a nebezpečných odpadů, ochrana půdy a podzemních vod, přírody a krajiny.

Výdaje na kulturu zahrnují celou řadu činností financovaných z rozpočtu územní samospráv. Především sem patří např. městská divadla, ochotnické soubory, pořádání přehlídek, dále hudební festivaly a soutěže, činnost knihoven, muzea a galerie (tematické výstavy, konference, semináře, obecní kroniky), péče a zpřístupnění hradů a zámků, informační systém o památkovém fondu, místní památníky, kapličky, registrované církve a náboženské společnosti, místní rozhlas a televize, místní noviny a časopisy. Tělovýchova a zájmová činnost obsahují výdaje na sportoviště, tělocvičny, koupaliště, dětská dopravní hřiště a na centra pro zábavu.

Přepočet na obyvatele

Tabulka 4 potvrzuje známou pravdu, že s výjimkou Prahy se výdaje v přepočtu na obyvatele za územní samosprávu jednotlivých krajů významně neliší. I když pro některá odvětví existují výjimky. Celkové výdaje na obyvatele kolísají od nejvyšších 44,8 tis. Kč v Praze a se značným odstupem 32,1 tis. Kč v kraji Plzeňském až po nejnižší hodnotu 29,1 tis. Kč shodně v krajích Středočeském a Pardubickém. Výrazný odstup Prahy od ostatních krajů je způsoben především výdaji na dopravu (a v tom zejména na metro). Pak jsou již jen dvě odvětví, ve kterých Praha zaujímá první místo (nikoli však s takovým odstupem jako v případě dopravy), a to životní prostředí a bydlení a komunální služby.

Tabulka 4: Celkové výdaje podle krajů a jednotlivých odvětví

Ve školství se výdaje na obyvatele mezi kraji lišší jen velmi málo. V průměru utratily územní samosprávy v této oblasti 8,9 tis. Kč na obyvatele. Nejvíce peněz vydal v daném roce v přepočtu na obyvatele kraj Vysočina (9,5 tis. Kč), následovaný Prahou 9,4 tis. Kč. Na druhém konci žebříčku najdeme s 8,0 tis. Kč Středočeský kraj a s 8,5 tis. Kč kraj Plzeňský. Malé rozdíly jsou ovlivněny jednak tím, že mzdy učitelů rozpočty územní samosprávy neprocházejí, jednak tím, že systém dotací na školy zajišťuje podstatnou část potřebných finančních prostředků.

Po školství a dopravě je třetí nejvýznamnější kapitolou všeobecná veřejná správa. V průměru vydaly územní samosprávy v roce 2005 v přepočtu na obyvatele 4,7 tis. Kč. Nejvyšší výdaje dosáhla Praha (6 tis. Kč), dále kraj Karlovarský (5,7 tis. Kč). Naopak nejméně kraj Moravskoslezský (4,1 tis. Kč) a kraje Ústecký a Královéhradecký (shodně 4,2 tis. Kč).

Čtvrtou nejvýznamnější kapitolou, pokud jde o výdaje územní samosprávy, je bydlení a komunální služby. Průměrná hodnota za ČR je 3,2 tis. Kč na obyvatele. Nejvyšší hodnoty dosáhla Praha (4,7 tis. Kč) následovaná krajem Plzeňským (3,9 tis. Kč), nejnižší pak kraj Olomoucký a Zlínský.

Běžné výdaje

Kapitálové výdaje územní samosprávy se mohou z roku na rok výrazně lišit, a to i přesto, že kraj je již relativně velkou jednotkou. Tabulka 5 poskytuje přehled o běžných výdajích územních samospráv v přepočtu na obyvatele, které jsou v čase stabilnější.

Tabulka 5: Běžné výdaje podle krajů

Nejvyšší váhu v běžných výdajích mělo stejně jako v případě celkových výdajů územní samosprávy, školství, následované všeobecnou veřejnou správou a dopravou. Praha se od ostatních krajů opět výrazně liší výší běžných výdajů na dopravu (9,1 tis. Kč na obyvatele, průměr činil 3,6 tis. Kč). Značný odstup si zachovává i v případě běžných výdajů na obranu a bezpečnost (0,9 tis. Kč, průměr za všechny kraje 0,4 tis. Kč), menší odstup vykazuje v případě běžných výdajů na životní prostředí (1,7 tis. Kč, průměr byl 1,1 tis. Kč). V případě běžných výdajů na životní prostředí se ostatní kraje od průměru za ČR liší jen velmi málo.

Běžné výdaje na školství v přepočtu na obyvatele byly nejvyšší v Jihočeském kraji (8,7 tis. Kč) a dále v kraji Vysočina a Královéhradeckém (shodně 8,6 tis. Kč), nejnižší pak v kraji Středočeském ( 7,5 tis. Kč) a Plzeňském (7,8 tis. Kč). Obdobný ukazatel ve všeobecné veřejné správě dosáhl nejvyšších hodnot v Praze (5,6 tis. Kč) a v Jihočeském kraji (4,6 tis. Kč). Průměr činil 4,3 tis. Kč. Nejnižší výši výdajů v této kapitole vykázal Kraj Moravskoslezský (3,8 tis. Kč).

Určité rozdíly mezi kraji v běžných výdajích na obyvatele existují v případě sociálních věcí. Nejvyšších hodnot dosáhl kraj Ústecký (4,0 tis. Kč) a Moravskoslezský (3,7 tis. Kč), přičemž průměr byl pouze 2,6 tis. Kč. Na druhé straně pořadí skončila Praha (1,8 tis. Kč) a s malým odstupem kraj Plzeňský (1,9 tis. Kč). Toto pořadí koreluje s hodnotami nezaměstnanosti v jednotlivých krajích, což ovlivňuje výši výdajů v oblasti sociální péče.

Tabulka 6: Vybrané ukazatele celkových výdajů územní samosprávy

Související ukazatele

Vzhledem k tomu, že struktura obyvatel není v jednotlivých krajích stejná, následující tabulky vztahují výdaje v rámci některých kapitol rozpočtu ještě k jiným ukazatelům. Význam těchto ukazatelů je jen orientační, neboť vystihuje výdaje v daném odvětví jen omezeně.

Tabulka 7: Vybrané ukazatele běžných výdajů územní samosprávy

Tabulka 8: Vybrané ukazatele kapitálových výdajů územní samosprávy (v tis. Kč)

Nízké výdaje Prahy na zdravotnictví v přepočtu na jedno lůžko v nemocnicích jsou dány vysokým podílem fakultních nemocnic řízených přímo Ministerstvem zdravotnictví. Naopak výdaje na dopravu několikanásobně převyšující průměr za ČR jsou ovlivněny výstavbou a provozem metra a relativně malou délkou silnic.

Nejvyšší výdaje na zdravotní péči v přepočtu na jedno lůžko v nemocnicích vykazuje kraj Vysočina (208 tis. Kč) a s odstupem pak kraj Plzeňský a Karlovarský (shodně 187,9 tis. Kč). Nejdále od průměru (137,8 tis. Kč) je kromě Prahy kraj Jihočeský (100,5 tis. Kč) a Olomoucký (115,6 tis. Kč). Vztáhneme-li výši celkových výdajů na zdravotní péči k počtu ambulantních lékařů, dostává se do popředí kraj Ústecký a Liberecký (shodně 469,5 tis. Kč) při průměrné hodnotě ve výši 303,7 tis. Kč. Na konci pořadí se pak, kromě Prahy, vyskytují stejně jako v předchozím případě kraj Olomoucký a Jihočeský (230,3 tis. Kč, resp. 231 tis. Kč).

U celkových výdajů na vzdělání v přepočtu na žáka všech typů škol, které mají územní samosprávy v kompetenci, tj. mateřských, základních a středních odborných škol, gymnasií a středních odborných učilišť, se kraje s výjimkou Prahy mezi sebou liší jen velmi málo.

Nejvyšší celkové výdaje na dopravu, upravené podle délky silnic na území kraje, vykázal v roce 2005, s výjimkou Prahy, kraj Moravskoslezský (1 471,4 tis. Kč) a Jihomoravský (1 123,3 tis. Kč), přičemž průměrná hodnota ve výši 1 022,4 tis. Kč je výrazně zkreslena výdaji Prahy. Už jen jeden kraj se přibližuje k hranici 1 mil. Kč, a tím je další kraj na Moravě -- kraj Zlínský. Nejnižších hodnot tohoto ukazatele dosáhl další moravský kraj -- kraj Vysočina (452,5 tis. Kč) a dále kraj Jihočeský (489,6 tis. Kč).

Poslední zde uvedený ukazatel vztahuje výdaje územní samosprávy na jedno místo v zařízeních sociální péče. Jeho průměrná hodnota činí 374,1 tis. Kč. Nejvyšší hodnotu vykázala Praha (489,5 tis. Kč) a kraj (Liberecký 415,2 tis. Kč). Nejnižší hodnota nalezneme u kraje Plzeňského (261,3 tis. Kč) a Zlínského (298,2 tis. Kč).

Pro doplnění jsou připojeny i dvě tabulky zobrazující rozdíly ve vybraných poměrových ukazatelích v případě běžných a kapitálových výdajů územních samosprávných celků.

Ing. Věra Kameníčková, CSc.