Sociální služby a dostupnost finančních prostředků na jejich realizaci

Záměrem tohoto článku je seznámit s výsledky výzkumného šetření, které bylo provedeno mezi pracovníky referátů sociálních věcí pověřených obecních úřadů na celém území ČR a ve správních obvodech hlavního města Prahy.

Respondenti v rámci tohoto šetření hodnotili mimo jiné množství finančních prostředků dostupných na realizaci 26 vybraných typů sociálních služeb. S ohledem na míru návratnosti (114 platných vyplněných dotazníků, tj. 27,8 % z jejich celkového počtu) neposkytují dále předkládaná zjištění dostatečně ucelenou informaci o situaci v ČR a výsledky nelze považovat za vyčerpávající popis současné situace.

Množství shodujících se parametrů u obcí tohoto typu v ČR a ve sledovaném vzorku ovšem naznačuje, že zjištěné skutečnosti znamenají více než pouhé indikativní zachycení rámcových charakteristik o současné situaci a nejvýraznějších trendech.

Nejrozšířenější jsou pečovatelské služby

Nejrozsáhleji realizovanými typy služeb byly podle respondentů pečovatelská služba a domovy s pečovatelskou službou (viz tabulka 1). V prvním případě rozsah realizace jako značný hodnotilo 88,6 % respondentů, v případě druhém 78,6 %. S odstupem následovaly domovy důchodců – 56,6 %. U zbylých typů sociálních služeb rozsah realizace jako značný hodnotila nanejvýš třetina respondentů. Nejnižší rozsah realizace byl zaznamenán u služeb sociální rehabilitace (2,7 %) a terapeutických komunit (2,7 %).

Tab. 1: Srovnání jednotlivých typů služeb podle rozsahu realizace (v % validních odpovědí)

U poloviny sledovaných služeb se odpovědi "realizace služby má zásadní význam" nebo "má v rámci realizovaných služeb významné místo" objevily v méně než 10 % případů. Alespoň jeden typ služeb z této skupiny měl pro obec zásadní význam nebo zaujímal významné postavení podle 33,3 % respondentů.

Chybí finanční prostředky

Pouze u sedmi typů sociálních služeb uvedla více než polovina respondentů, že službu je potřebné řešit. U šesti z nich se přitom jednalo o služby hodnocené z finančního hlediska převážně pozitivně. Ve zbylých případech je při interpretaci výsledků nezbytné reflektovat rostoucí riziko zkreslení, vyplývající z klesajícího počtu respondentů, kteří považovali realizaci příslušné služby za potřebnou a vyjádřili se následně i k výši finančních prostředků. Nicméně i přes tuto skutečnost je zřejmé převažující kritické hodnocení u souboru všech 26 sledovaných typů služeb (viz tabulka 2). Více než dvě třetiny respondentů uvedly dostatek finančních prostředků pouze u pěti typů služeb, u žádného z nich přitom nebyli s výší prostředků spokojeni všichni dotázaní. Srovnatelný byl počet spokojených a nespokojených respondentů u dalších 10 služeb a převaha negativního hodnocení byla zaznamenána u 11 zbývajících sociálních služeb.

Tab. 2: Srovnání hodnocení výše finančních zdrojů na realizaci jednotlivých typů služeb (% z celkového počtu případů, v nichž byly služby příslušného typu realizovány; typy služeb řazeny na základě tohoto kritéria)

Přiměřenost rozsahu realizace nejlépe odpovídala stávajícím potřebám v případě pečovatelské služby a domovů s pečovatelskou službou. Mezi typy služeb, u nichž byla míra vybavenosti hodnocena většinou respondentů, byla nejnižší přiměřenost zaznamenána v případě poskytování pomoci v krizové situaci a u osobní asistence či odlehčovacích služeb. Z celkového počtu 26 sledovaných sociálních služeb uvedla dostatečnou vybavenost více než polovina respondentů pouze u pěti z nich.

Charakteristika služeb

Údaje o výši finančních prostředků byly následně porovnány s hodnocením rozsahu realizace a s hodnocením přiměřenosti jednotlivých služeb aktuálním potřebám. Pozornost přitom byla zaměřena pouze na případy, kdy měla realizace příslušného typu služeb v obci uplatnění (jedině v těchto případech bylo možné všechny tyto charakteristiky u příslušné služby vzájemně porovnat).

Na základě tohoto vzájemného srovnání jednotlivých služeb bylo možné konstatovat tyto základní skutečnosti o sociálních službách:

• Rozsah realizace sociálních služeb a jejich přiměřenost potřebám výrazným způsobem souvisely s hodnocením dostupných finančních prostředků. U většiny sociálních služeb byl nárůst finančních prostředků doprovázen nárůstem pozitivního hodnocení přiměřenosti realizovaných služeb a vyšším rozsahem realizovaných aktivit.
• Situaci, kdy nebyla služba realizována v dostatečném rozsahu, ovšem nelze ve všech případech vysvětlovat pouze nedostatkem finančních prostředků. U většiny sociálních služeb byly počty respondentů hodnotících dostupné finanční prostředky jako dostatečné vyšší nežli počty respondentů, kteří za dostatečný považovali rozsah realizovaných aktivit.

Vzájemné srovnání přiměřenosti realizovaných aktivit doložilo, že mezi jednotlivými typy sociálních služeb existují hluboké rozdíly (viz tabulka 3). Do tohoto srovnání přitom byly zařazeny pouze případy, v nichž byla realizace příslušného typu sociálních služeb hodnocena jako potřebná. Tyto rozdíly tak nebyly ovlivněny lišící se poptávkou po různých typech sociálních služeb, byly naopak zaznamenány na případech, kdy byla poptávka po službě respondentem konstatována. Některé typy sociálních služeb tak jsou zajišťovány vzhledem k potřebám úspěšněji než jiné.

Tab. 3: Srovnání přiměřenosti rozsahu realizace jednotlivých typů služeb (% z celkového počtu případů, v nichž měly služby příslušného typu uplatnění; typy služeb řazeny na základě tohoto kritéria)

Setrvačnost postupů a komunitní plány

Nejnižší procento odpovědí uvádějících dostatečnou vybavenost z celkového počtu validních případů bylo zaznamenáno u služeb sociální rehabilitace a terénních programů v rizikových komunitách. Lze tedy konstatovat značnou setrvačnost postupů realizovaných v oblasti sociálních služeb, kdy pozornost byla věnována službám s ustálenou tradicí a velmi málo pozornosti bylo věnováno sociálním službám zaměřeným na řešení problémů, s nimiž má ČR zkušenosti až po roce 1989. 

Vedle snahy o změnu systémových předpokladů pro realizaci sociálních služeb (např. zavádění změn v souvislosti se zákonem o sociálních službách, tvorba regionálních strategií, grantové programy apod.) je potřebné usilovat o adekvátnější nastavení priorit v oblasti sociálních služeb v obecní politice. Klíčovým parametrem je především kritérium potřebnosti realizace jednotlivých typů sociálních služeb.

Kvalifikované rozhodování o prioritách v oblasti sociálních služeb je nezbytné realizovat ve vazbě na znalost situace v mikroregionu. Realizace sociálních služeb by se proto měla opírat o zpracovaný komunitní plán, který představuje účinný prostředek k optimalizaci sociálních služeb zajišťovaných na obecní úrovni vzhledem k existujícím potřebám. Účelem optimalizace služeb samozřejmě není "nivelizace" prostředků přidělovaných na jednotlivé typy sociálních služeb, nicméně zjištěné disproporce mezi výší finančních prostředků na realizaci jednotlivých typů vzhledem k uváděné potřebě realizace svědčí o velmi slabé vazbě mezi potřebností a prioritou, jež je službě skutečně přisuzována.

Významným poznatkem je rovněž převažující nepříznivé hodnocení výše finančních prostředků na realizaci sociálních služeb. Lze z něho usuzovat, že na sociální služby je na obecní úrovni v současnosti poskytováno velice omezené úhrnné množství finančních prostředků. Jejich další rozdělení mezi jednotlivé typy služeb a nastavení priorit v oblasti sociálních služeb vzhledem k existujícím potřebám je tak skutečně nelehkým úkolem.

Závěrem

Zjištěné údaje tak zároveň hovoří pro zvýšení prostředků poskytovaných na realizaci sociálních služeb na obecní úrovni. Značné rezervy přitom lze spatřovat především při získávání prostředků z různých zdrojů (prostřednictvím otázky v provedeném šetření, která sledovala strukturu zdrojů byla zjištěna dominantní role státních dotací a prostředků obcí; prostředky z Evropské unie či jiné zdroje podle respondentů prakticky nebyly v sociální oblasti využívány).

Mgr. Pavel Bareš, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí