Korupce nebo veřejný zájem?

V roce 2004 se z celkového objemu veřejných zdrojů použilo na obecní úrovni neefektivně zhruba 15 miliard korun, na centrální úrovni 17,4 miliard korun. Je to výsledek výzkumu provedeného v loňském roce Transparency International Česká republika (TIC) podle metodiky navržené odborníky z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Tento na první pohled šokující údaj vychází z dat Ministerstva financí, Českého statistického úřadu a zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Na obecní úrovni je značná část prostředků vynakládána na nákup zboží a služeb. Efektivnost těchto prostředků často závisí na metodách zadání příslušné zakázky. Na základě poznatků obecné ekonomické teorie lze předpokládat, že největší ztráty nastávají v případech, kdy rozhodování o nákupu neprobíhá standardně přes veřejnou obchodní soutěž.

Uvedený výzkum, mapující současný stav na obecní úrovni, byl proveden s cílem odhadnout celkový objem neefektivně vynaložených prostředků v důsledku absence výběrových řízení. V rámci analýzy u 60 obcí byly získány informace o zajišťování určitých služeb (odvoz komunálního odpadu, provoz veřejného osvětlení apod.). Propočty vycházející z dat systému ARIS ukázaly, že náklady při zajišťování služeb se liší v případě, kdy byla použita určitá forma soutěže oproti situaci, kdy zakázka byla svěřena firmě bez výběrového řízení. Průměrná cena na osobu se lišila o 13,5 %. Přepočteno na všechny obce v ČR průměrná výše ekonomických ztrát vychází 12 %.

Při celkovém objemu nákupu zboží a služeb v roce 2004 v objemu 171 miliard korun bylo zjištěno, že cca 75 % těchto výdajů bylo vyplaceno zadáním z volné ruky nebo firmě s majoritní účastí obce. Za předpokladu, že 12 % těchto prostředků je vynakládáno neefektivně docházíme k citované částce 15 miliard korun finančních ztrát na obecní úrovni.

Neprůhlednost stavebních zakázek

Zadávání veřejných zakázek ve stavebnictví nemá u nás dlouhodobě dobrou pověst a zprávy o manipulacích se zakázkami jsou veřejným tajemstvím. Stavebnictví je celosvětově nejohroženějším odvětvím z hlediska rizika korupce a klientizmu. Transparency International se tudíž zaměřila na oblast stavebních zakázek na komunální úrovni.

Podle zprávy publikované v loňském roce trpí stavební zakázky obcí značnou neprůhledností a na komunální úrovni panuje klientizmus. Výzkum se soustředil na osm největších statutárních měst a jejich stavební zakázky nad 10 miliónů korun za posledních pět let. U vybraných zakázek se sledovalo jak probíhaly jednotlivé soutěže, zda byla použita standardní kritéria a zda zakázky prošly kontrolou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či NKÚ.

"Kombinace neefektivní kontroly a vysoké náchylnosti místních samospráv k netransparentním postupům způsobují každoročně vysoké finanční ztráty", říká Adriana Krnáčová, ředitelka TIC.

Obecné poznatky z průzkumu ukázaly, že politici na místní úrovni uplatňují svůj vliv při nastavení podmínek výběrového řízení. Rozhodování městských rad jsou neveřejná, zápisy ani hlasování jednotlivých radních se nezveřejňují. Místo osobní odpovědnosti tak nastupuje kolektivní neodpovědnost. V případě prokázání pochybení při zadání zakázek, není důsledně vyvozována osobní odpovědnost, včetně trestně-právní. Obce často nevypisují otevřené výběrové řízení. Stále převládá nízká ochota úřadů poskytovat relevantní informace. Žadatel se setkává s obstrukcemi, které úřady zdůvodňují časovou a finanční náročností. Možnosti veřejné kontroly ze strany opozice, médií, nevládních organizací i samotných občanů jsou tím velmi omezené.

Případ Slatinice

Zdaleka nejde jenom o statutární města, která byla součástí uvedeného výzkumu. Jak uvádí regionální tisk, mohly by například Slatinice na Olomoucku ušetřit nejméně 10 miliónů korun za kanalizaci v místní části Lípy.

Obec při výběrovém řízení oslovila jen několik předem určených firem. Byla vybrána nejlevnější nabídka -- tři kilometry kanalizace za 24 mil. Kč. Na vysokou cenu upozornil opoziční zastupitel, bývalý zkušený starosta, který obdobné akce mnohokrát v minulosti realizoval. Požadoval otevřenou soutěž a z vlastní iniciativy oslovil dvě firmy z jiného kraje, které nezávisle na sobě předložily poloviční rozpočet. Jeho připomínkami se nikdo nezabýval.

Současný starosta tvrdí, že žádná chyba nenastala, protože výběrové řízení prověřoval i antimonopolní úřad. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se však nezabývá jednotlivými cenovými nabídkami, ale zkoumá jen, zda konkrétní výběrové řízení proběhlo v souladu se zákonem.

Projekt byl předložen Státnímu fondu životního prostředí s žádostí o výjimku, neboť požadovaná dotace ve výši 80% neodpovídá stanoveným směrnicím. Přemrštěná cena a neúnosné požadavky byly také jedním z důvodů odmítnutí žádosti. Podle pravidel programů MŽP by obec musela z vlastních zdrojů hradit nejméně 17 mil. Kč (viz tabulka).

Tabulka: Žádost obce a směrnice MŽP

Místo k zamyšlení

Není smyslem tohoto textu rozebírat jednotlivé případy. Slatinice jsme vybrali proto, že již v roce 2002 jsme uváděli jejich příklad vzorové přestavby starého kravína na bytový dům (OBEC a finance č. 3/2002), který se setkal s velmi pozitivním ohlasem.

Naprostá většina obcí a měst realizuje větší či menší investice. Finanční zdroje na výstavbu jsou základem každého řešení a zastupitelé by měli hájit veřejný zájem, tj. využít svěřené prostředky efektivně s minimálními ztrátami.

Mnohdy je to neznalost, někdy nezodpovědnost, jindy nedostatek zkušeností. Jsem přesvědčen, že jen ve výjimečných případech jde u místní samosprávy a o úmyslné zneužití veřejných zdrojů k vlastnímu prospěchu. Aby toto přesvědčení měla většina občanů, je potřebné zveřejňovat záměry, naslouchat připomínkám, diskutovat s opozicí a otevřeně hodnotit fakta.

Vím, že prosadit dobrou myšlenku je mnohdy velmi těžké. Přesvědčit toho, kdo nechce slyšet je dokonce nemožné. Ale vést lidi v zájmu společné věci je nejenom umění, ale mnohdy také řehole, kterou na sebe zastupitelé berou. V nastávajících komunálních volbách by občané měli vybírat takové osobnosti, které to dokáží.

Antonín Eliáš