Patnáct let obnovy vesnice

V těchto dnech si připomínáme 15. výročí vzniku českého Programu obnovy vesnice, který sice všichni považujeme za úspěšný, který však, stejně jako dnes česká implementace Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), vždy nefungoval tak, jak jsme si představovali.

Program obnovy vesnice schválila národní česká vláda premiéra Petra Pitharta v květnu 1991 na základě návrhu tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Když se po volbách měly zajistit potřebné prostředky v rozpočtu, objevily se jiné priority. To byl také jeden z impulzů pro vznik Spolku pro obnovu venkova. Spolek si realizaci programu vytkl jako svůj hlavní cíl a začal ho vysvětlovat široké venkovské veřejnosti a lobovat za jeho finanční zajištění u poslanců. Prvních sto milionů korun se podařilo prosadit do rozpočtu až v roce 1994 pod názvem Program obnovy venkova (POV). Vláda se k venkovu vrátila ještě svým usnesením z roku 1998, které předložil tehdejší ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař.

Místní programy obnovy vesnice, které přijalo více než čtyři tisíce obcí, se staly skutečným základem obnovy především proto, že zahrnovaly všechny důležité oblasti venkovského života -- od péče o venkovské společenství přes rozvoj hospodářství, vlastní obraz vesnice, občanskou a technickou vybavenost až po krajinu.

Připravenost venkova

V roce 2004 finanční zabezpečení programu přešlo na kraje a jeho podpora dosáhla 520 mil. Kč ročně. Přesto nebylo možné pro nedostatek prostředků řešit všechny stanovené cíle. Podpora se proto omezila převážně na obnovu občanské vybavenosti, péči o veřejná prostranství a zeleň, budování a obnovu místních komunikací v obcích zhruba do 1000 obyvatel.

Významným impulsem Programu byla Corkská deklarace z listopadu 1996, přijatá představiteli zemí Evropské unie. Ta pod názvem "Živý venkov" položila základy dnešnímu druhému pilíři -- Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova (EAFRD).

V návaznosti na uvedenou deklaraci byl v roce 1998 do POV zaveden nový dotační titul "Integrované projekty venkovských mikroregionů". To napomáhalo venkovské spolupráci obcí, podnikatelů i neziskových organizací. Vznikaly pilotní projekty v intencích iniciativy LEADER+. Nedostatek prostředků měl být překonán hledáním vlastních zdrojů na úrovni venkovských regionů. Regiony se připravovaly na to, aby s pomocí profesionálních manažerů zvládly také náročnější projekty, podporované EU v rámci pro venkov využitelných operačních programů. Předvstupní program SAPARD ukázal dobrou připravenost venkova realizovat projekty s podporou evropských peněz.

Správné stanovení cílů

Proto dnes zavládlo velké zklamáni nad dosavadními strategickými dokumenty EAFRD, které ve finančních proporcích neodpovídají potřebám venkova a nevyužívají zkušeností starostů a potenciálu venkovských regionů, ověřených v dosavadní realizaci Programu obnovy venkova a předvstupního programu SAPARD.

Dalším velmi vážným problémem je nejasná podpora řešení specifických problémů venkova v rámci ostatních operačních programů připravovaných pro období 2007--2013, která se spíše blíží nule. To ještě násobí flustrace z implementace EAFRD na Ministerstvu zemědělství, které nepřijalo politickou zodpovědnost za rozvoj venkova, jak to předpokládá Evropská komise. Vláda České republiky 10. května 2006 schválila Národní strategický plán rozvoje venkova ČR (NSPRV) na období let 2007 až 2013, který bude předložen Evropské komisi.

Nabízené zdroje EAFRD pro rozvoj venkova je možno využít nebo promarnit. To nezáleží jen na vládě či bruselských úřednících, ale především na obcích, zemědělcích, venkovských regionech a jejích představitelích, mezi něž nesporně patří Spolek pro obnovu venkova (SPOV).

Spolek pro obnovu venkova při dosavadním projednávání NSPRV a Programu rozvoje venkova na období 2007--2013 zdůraznil jako jeden z hlavních problémů nesprávné stanovení globálního cíle NSPRV. Strategie mj. říká, že cílem je "vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních zemědělských a potravinářských komoditách". Komodity však nemohou být globálním ani specifickým cílem v rámci tzv. druhého pilíře, podporovat je nutno investice do fyzického a lidského kapitálu, vytvořit systémy prospěšné životnímu prostředí a krajině, pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro život na venkově, iniciovat místní partnerství pro využití potenciálu venkova.

Udržet lidi na venkově

Problém základních zemědělských komodit řeší první pilíř, zaměřený na rozvoj vlastní zemědělské výroby. To neznamená, že rozvoj venkova neobsahuje rozvoj zemědělství. V druhém pilíři však nejde o komodity, ale o inovační potenciál, který může udržet lidi na venkově.

Ztotožnění se s tímto pohledem doslova "vyčistí vzduch". Najednou přestane být důležité přetahování o procento financí pro jednotlivé osy a nastoupí zcela pragmatická úvaha o tom, jak která osa může naplňováním vlastního cíle přispět ke splnění globálního cíle -- živého venkova s jeho neubývajícími spokojenými občany.

Další problém je české pojetí II.osy, kdy prakticky celá finanční podpora je orientována na zajišťování více méně ekologického "provozu" zemědělských podniků formou "přímých plateb na hektar". Při podpoře horských a podhorských oblastí nejsou zohledněna specifika postkomunistického zemědělství, nejsou umožněny investiční projekty jako jsou v územních plánech velmi propracované územní systémy ekologické stability, ani vlastní aktivita obyvatel venkova v souladu s Evropskou úmluvou o krajině.

V tomto kontextu je nutno chápat připomínky SPOV k rozdělení prostředků mezi jednotlivé osy. Návrh Spolku na rozdělení podpor na jednotlivé osy (absolutní údaje jsou uvedeny v ročním průměru) ukazuje tabulka.

Pokud Evropská komise české pojetí II. osy přijme, nezbývá než společně s Ministerstvem životního prostředí najít řešení jak realizaci investičních projektů k budování územních systémů ekologické stability a dalších krajinotvorných opatření zajistit z jeho operačního programu. Pak by jen zbývalo umožnit, aby takové projekty mohly realizovat LEADER-regiony.

Metoda LEADER

Realizace III. osy, která obsahově navazuje na Program obnovy venkova, je nejvíce svázána s možností využití metody LEADER.

Metoda LEADER spočívá v tom, že v regionu je na bázi partnerské spolupráce vytvořen řídící orgán -- Místní akční skupina (MAS), složená ze zástupců místních samospráv, podnikatelů a neziskových organizací s právní subjektivitou, který rozhoduje o dotacích v rámci předem schválené strategie a vyčleněného objemu prostředků.

Podmínkou je rovný přístup k dotacím všem v úvahu přicházejícím žadatelům v rámci území MAS (bez ohledu na to, zda jsou jeho členy), což se děje prostřednictvím přesně specifikované a veřejně vyhlašované výzvy k podávání žádostí o podporu.

Pro metodu LEADER jsou charakteristické:

• partnerská dohoda o hlavních cílech rozvoje venkovského regionu,
• společná příprava strategií a na jejich podkladě
• stanovení finančního rámce dotací pro daný region na celé sedmileté plánovací období (tak je podporována také stabilita managementu regionu),
• rozhodování o výběru projektů "zdola nahoru".

Metoda LEADERu odpovídá potřebám integrovaného rozvoje venkova. Jistota alokace zdrojů do regionu na celé plánovací období vytváří reálný základ pro přípravu a vytváření navzájem provázaných projektů, což je důležité nejen pro soukromé podnikatele, ale také v péči o krajinu. Např. vybudování ekokoridoru přes více pozemků s využitím místních pracovních sil bude jistě reálnější zorganizovat na místní resp. regionální úrovni, než prostřednictvím žádostí o dotace jednotlivých vlastníků k centrálním institucím.

Počet regionů

Pro LEADER je typický důraz na hospodářský rozvoj ve větším území (region od 10 tisíc obyvatel), ve kterém je již možné dosáhnout určitého obratu přímo souvisejícího s prospěchem jeho obyvatel. Metody LEADERu, založené na partnerství se soukromým sektorem, mohou účinně přispět k zapojení soukromého kapitálu do realizace venkovských projektů.

Velkou chybou NSPRV je skutečnost, že v analytické části objektivně neinformuje o počtu regionů, které se velmi vážně pro nadcházející období na realizaci LEADERu připravují. Uvádí jen, že v letech 2004--2006 bylo prvních 36 místních akčních skupin podpořeno z programů typu Leader.

V současnosti se však připravuje na LEADER až 160 regionů. Zatím jsou k dispozici data o 145 regionech. K 24. květnu 2006 tyto regiony zaujímají 60 % území státu a žije v nich třetina obyvatel České republiky. Průměrný region má 22,8 tisíc obyvatel, rozlohu 32,4 tis. ha a hustota osídlení je 70,63 obyvatel na čtvereční kilometr. Nezaměstnanost v průměru představuje 9,6 %. Pokud vyloučíme města nad 25 tisíc obyvatel, které podle současné metodiky nemohou být součástí území MAS, potom regiony LEADER představují 62,5 % území ČR a žije zde dokonce 55 % venkovského obyvatelstva.

Rozhodování v místech

Uvážíme-li, že orientace jejich strategií bude převážně zaměřena na III. osu, můžeme korektně požadovat, aby nejméně 60 % prostředků vyčleněných pro tuto osu bylo rezervováno pro rozhodování na úrovni MAS. Rovněž určitá část prostředků I.osy (např. společný marketing místních produktů) a II. osy (bude-li upraveno její pojetí, pak nesporně investiční projekty krajinných úprav) by měla být rozhodována na úrovni MAS.

Bruselská exekutiva uvádí, že LEADER projekty budou započítávány do výdajů IV. osy, ale také pod jednotlivé tematické osy. Konkrétní způsob má být uveden v nařízení Komise o implementačních pravidlech. Ve finále by tedy mělo být pro projekty typu LEADER ročně v ČR z EAFRD rezervováno s použitím čísel ze Strategie 15 % disponibilních prostředků, při použití čísel dle posledního návrhu Spolku 17,5 % disponibilních prostředků.

Bude-li připraveno 145 MAS, znamená to na jeden region MAS o 23 tisících obyvatelích přibližně 10--12 mil. Kč ročně. Tato čísla nesporně znamenají zvýšení podpor zhruba na úroveň dosaženou u současných pilotních projektů LEADER v rámci OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Naprosto to ale neodpovídá potřebám ani očekávání na LEADER se připravujících regionů.

Nedostatek prostředků

V tomto směru Ministerstvo zemědělství zdaleka nerespektovalo požadavky Spolku, který ve svém prvním stanovisku navrhoval, aby rozhodování na úrovni MAS dosáhlo až 50 % všech podpor v rámci EAFRD. To by umožnilo jednotlivým MAS stanovit povinnost orientace zhruba 30 % podpor, o nichž bude MAS rozhodovat, na ochranu přírody a krajiny.

Právě odlišné pojetí II.osy realizaci tohoto požadavku znemožnilo. Spolek proto v posledním stanovisku z 25. dubna 2006 požadoval stanovit výši podpor, o nichž budou rozhodovat MAS, alespoň na úroveň 25 % všech podpor ze zdrojů EZFRD a státního rozpočtu. Ani tento požadavek nebyl naplněn.

Zdá se, že kámen fatálního nedostatku prostředků se při rozvoji venkova ani v příštím plánovacím období nepodaří odstranit. Nepodaří-li se v rámci dalších prací na Plánu rozvoje venkova zvrátit pojetí strategie (její II. osy), ani získat pro venkov prostředky z jiných operačních programů přímo, bude nutné, stejně, jako u Programu obnovy vesnice, vsadit na vlastní rozvojovou aktivitu i finanční svébytnost regionů s daleko větším důrazem na rozvoj nezemědělského podnikání, snižování nezaměstnanosti a zapojování soukromého kapitálu.

Nebyla by správná cesta omezovat počet MAS. Naopak, budování partnerství a aktivit zdola je nutné ještě více podporovat, konsolidovat management co největšího počtu MAS a vést ho vedle využívání zdrojů EAFRD také k přípravě projektů vhodných pro venkov v rámci jiných operačních programů a k co největšímu zapojení soukromých zdrojů ve prospěch rozvoje vlastního regionu.

Tab.: Návrh SPOV na rozdělení prostředků na jednotlivé osy

Ing. arch. Jan Florian