K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Ekonomické postavení územní samosprávy 1.

(Rozpočtové příjmy regionů nezávisí na jejich ekonomické síle)

Datum: 23. 5. 2006, zdroj: OF 1/2006, rubrika: Ekonomika

Objem rozpočtů územní samosprávy (krajů a obcí) se každoročně zvyšuje, roste i jejich podíl na rozpočtech veřejných. Hospodaření územní samosprávy tak stále významnější měrou ovlivňuje celek veřejných rozpočtů. Následující stať hledá odpověď na to, zda se tento vývoj promítá do jednotlivých krajů stejnoměrně.

Samospráva na úrovni obcí byla obnovena již v roce 1990, na úrovni krajů však začala fungovat až od roku 2001. Zatímco postavení obcí se od roku 1990 příliš nezměnilo, situace krajské samosprávy byla odlišná. Teprve od roku 2003 se dá mluvit o relativní stabilitě rozpočtů na této úrovni územní samosprávy, i když hejtmani budou asi jiného názoru.

Regiony se mezi sebou liší v mnoha aspektech, např. rozlohou, počtem obyvatelstva, ekonomickou úrovní, mírou nezaměstnanosti. Odlišují se také tím, jak velkými rozpočty územní samospráva disponuje. Po stabilizaci rozpočtů se stává relevantní otázka, do jaké míry ekonomické úrovni regionu odpovídají možnosti samosprávy ovlivňovat ekonomický a sociální vývoj prostřednictvím peněz v územních rozpočtech.

V současném systému je tok peněž do územních rozpočtů zcela v rukou centrální vlády, která stanovuje daně jež vstoupí do systému sdílených daní a jak se jejich výnosy rozdělí mezi státní rozpočet a rozpočty územní samosprávy, ale i jak se rozdělí mezi jednotlivé kraje a obce. Navíc bezprostředně rozhoduje o dotacích. Význam příjmů, které obce a kraje získávají vlastním rozhodnutím, je tudíž velmi malý.

Hrubý domácí produkt

Český statistický úřad publikoval v říjnu 2005 údaje o hrubém domácím produktu v přepočtu na obyvatele. Tyto ukazatele byly ve srovnání s minulostí vypočteny odlišně -- nepostupovalo se jako dříve metodou shora dolů, ale naopak, zdola nahoru. Výsledky patrně lépe odpovídají realitě. Rozpočet územní samosprávy je konsolidovaným souhrnem rozpočtů obcí na území daného kraje a rozpočtu kraje, tzn. jsou vyloučeny duplicity vyplývající z dotačních vztahů mezi těmito úrovněmi rozpočtů. Vzhledem k tomu, že hlavní město Praha je obcí i krajem zároveň, je do tohoto souboru také zařazena.

Údaje o rozpočtových charakteristikách regionu jako celku jsou stále ještě předurčeny objemem rozpočtů obcí, neboť příjmy a výdaje krajů přestavují, i když rostoucí, tak dosud jen menší díl tohoto celku. Ještě více toto tvrzení platí pro deficit územních rozpočtů a pro místní dluh.

Základní charakteristikou ekonomické úrovně je obvykle hrubý domácí produkt. Pro srovnatelnost se tento ukazatel používá jako propočet jeho výše připadající na obyvatele. Tabulka 1, které zobrazuje vývoj tohoto ukazatele od roku 2000, ukazuje, že postavení regionů se v čase mění, avšak ne u všech regionů stejně.

Tab. 1: Hrubý domácí produkt na obyvatele (v %, ČR=100)
Kraj 2000 2001 2002 2003 2004
Praha 199 211 206 203 202
Středočeský kraj 98 96 96 95 94
Jihočeský kraj 89 87 91 90 89
Plzeňský kraj 95 94 92 93 93
Karlovarský kraj 83 79 82 81 80
Ústecký kraj 83 81 81 83 85
Liberecký kraj 86 84 86 82 81
Královéhradecký kraj 91 88 91 92 90
Pardubický kraj 85 83 84 86 85
Vysočina 89 92 87 86 86
Jihomoravský kraj 90 90 93 94 94
Olomoucký kraj 78 76 77 78 78
Zlínský kraj 84 83 80 83 82
Moravskoslezský kraj 78 78 78 79 82
ČR celkem 100 100 100 100 100

Pramen: Český statistický úřad, 2005

HDP a příjmy na obyvatele

Vzhledem postavení krajské samosprávy do roku 2002, jsou pro srovnání rozpočtů územní samosprávy v další části textu použity údaje pouze za léta 2003 a 2004. Tabulka 2 uvádí pořadí regionů podle HDP na obyvatele jako průměr v těchto dvou letech. Je z ní vidět, že HDP na obyvatele v Praze překračuje dvounásobek průměru celé republiky a v případě Olomouckého kraje dosahuje pouze 78 % průměru za regiony v ČR.

Tab. 2: HDP na obyvatele (v %)*
Pořadí Kraj Průměr
1. Praha 202,4
2. Středočeský kraj 94,3
3. Jihomoravský kraj 93,9
4. Plzeňský kraj 93,0
5. Královéhradecký kraj 91,1
6. Jihočeský kraj 89,4
7. Vysočina 86,4
8. Pardubický kraj 85,3
9. Ústecký kraj 83,9
10. Zlínský kraj 82,5
11. Liberecký kraj 81,9
12. Moravskoslezský kraj 80,4
13. Karlovarský kraj 80,3
14. Olomoucký kraj 78,0
  ČR celkem 100,0

Pramen: Český statistický úřad, 2005
Poznámka: *jedná se o pořadí vypočtené jako průměr hodnot za léta 2003 a 2004, přičemž Česká republika jako celek = 100

Tabulka 3 zachycuje pořadí regionů z hlediska výše rozpočtových příjmů na obyvatele. Jak již bylo řečeno, pořadí regionů v této tabulce je do značné míry ovlivněno obecními rozpočty, i když se podíl krajské samosprávy na územních rozpočtech postupně zvyšuje.

Tab. 3: Příjmy rozpočtů územní samosprávy (v tis. Kč na obyvatel)
Pořadí* Kraj Průměr
1. Praha 42,2
2. Jihočeský 31,0
3. Plzeňský 29,7
4. Karlovarský 29,4
5. Jihomoravský 29,1
6. Ústecký 28,5
7. Vysočina 28,0
8. Středočeský 27,8
9. Moravskoslezský 27,7
10. Liberecký 27,2
11. Pardubický 27,0
12. Zlínský 26,4
13. Olomoucký 26,0
14. Královéhradecký 25,6
  průměr 29,6

Pramen: Bilance příjmů a výdajů obcí a krajů, Ministerstvo financí, 2004, 2005, vlastní propočet
Poznámka: *jedná se o pořadí vypočtené jako průměr hodnot za léta 2003 a 2004

Největší váhu v příjmech rozpočtů územní samosprávy mají od roku 2003 dotace. V průměru za léta 2003--2004 představovaly více 47 % celkových příjmů, zatímco daňové příjmy pouze 40,5 %. Svou roli patrně sehrál převod zařízení z bývalých okresních úřadů na obce a kraje jejichž provoz byl financován především dotacemi a patrně i změny v účetní evidenci dotací na školství. Pokud by však tento trend pokračoval a vliv sdílených daní na celkový rozpočet se snižoval, zmenšoval by se i význam koeficientů zvýhodňujících v rozdělování sdílených daní mezi obce ty větší z nich.

Jak již bylo řečeno, odráží výše souhrnného rozpočtu regionu, vzhledem ke konstrukci příjmů územní samosprávy, vlastní aktivitu krajů a obcí jen málo. Takže výsledné pořadí nevypovídá ani tak o aktivitě nebo neaktivitě územní samosprávy, jako spíše o tom, jaké jsou důsledky uplatňovaného systému přidělování finančních prostředků územní samosprávě.

Porovnání rozdílů

Z hlediska objemu rozpočtových příjmů územní samosprávy na obyvatele, jak se dalo čekat, je na prvním místě Praha, která má výrazně vyšší koeficient při rozdělování sdílených daní než ostatní obce. Z tohoto přehledu je však také patrné, že rozdíly mezi regiony nejsou až tak velké.

Z tabulek 2 a 3 dostaneme podstatně odlišný obraz "ekonomické síly" regionů. Není překvapením, že hlavní město Praha získalo první místo v obou srovnáních. Dalším regionem, který v obou případech dopadl obdobně, je kraj Olomoucký, tentokrát ovšem na opačném konci než Praha. Velmi odlišné postavení v těchto dvou srovnáních zaujímají především kraje Karlovarský (u HDP předposlední místo, u rozpočtu 4. místo), Královéhradecký (5. a 14. místo), Středočeský (2. a 8. místo) a Jihočeský (6. a 2. místo). Postavení ostatních regionů se v obou těchto případech příliš neliší. Kromě Olomouckého kraje se ve spodní části tabulky vyskytují kraje Moravskoslezský, Liberecký, Zlínský a Pardubický.

I přes všechna úskalí tohoto srovnání (zejména pokud jde o propočet HDP na obyvatele podle krajů), se ukazuje, že systém rozpočtových příjmů je sestrojen téměř nezávisle na ekonomické úrovni regionů. Na jedné straně existuje pět regionů, které se ocitají na konci žebříčku v obou srovnáních, na straně druhé se minimálně v případě tří regionů dá mluvit o určité kompenzaci nižší ekonomické úrovně (vyjádřené HDP na obyvatele) vyššími rozpočtovými příjmy nebo naopak. Jedná se především o podprůměrné rozpočtové příjmy a nadprůměrnou ekonomickou úroveň u kraje Královéhradeckého a Středočeského kraj a o opačnou situaci u kraje Karlovarského.

Význam velikostní struktury obcí

Česká republika má, z hlediska mezinárodního srovnání, poměrně velký počet příliš malých obcí. Tabulka 4 ukazuje, že Moravskoslezský, Karlovarský a Zlínský kraj patří k regionům s nejnižším podílem malých obcí a zároveň i s nejvyšším podílem obcí velkých. Naproti tomu kraje Jihočeský a Vysočina mají nejvyšší podíl malých obcí a zároveň i nejnižší podíl obcí velkých.

Tab. 4: Podíl malých a velkých obcí na celkovém počtu obcí (v %)
Pořadí Podíl malých obcí % Podíl velkých obcí %
1. Moravskoslezský 25,2 Moravskoslezský 5,3
2. Zlínský 35,2 Karlovarský 5,3
3. Karlovarský 43,9 Ústecký 4,8
4. Olomoucký 45,9 Zlínský 3,0
5. Liberecký 46,3 Liberecký 2,3
6. Jihomoravský 46,7 Olomoucký 2,3
7. Ústecký 53,4 Královéhradecký 2,0
8. Středočeský 61,7 Pardubický 2,0
9. Plzeňský 61,9 Středočeský 1,6
10. Královéhradecký 64,3 Jihomoravský 1,2
11. Pardubický 64,6 Plzeňský 1,2
12. Jihočeský 71,9 Jihočeský 1,1
13. Vysočina 78,5 Vysočina 1,1

Pramen: Kraje České republiky v roce 2003, Souborné informace, ČSÚ 2005
Poznámka: malé obce jsou obce s méně než 500 obyvatel, velké obce jsou obce s více než 10 000 obyvatel

Porovnání údajů z tabulek 4 a 5 se pokouší ukázat na to, zda existuje souvislost mezi velikostní strukturou obcí a výší daňových příjmů na obyvatele. Odpověď není jednoduchá. Vzhledem k systému rozdělování sdílených daní za použití sady koeficientů se dá intuitivně očekávat, že regiony s vyšším počtem malých a nižším počtem velkých obcí na tom budou hůře. Úplně to však, alespoň na základě zde uvedených údajů, neplatí.

Tab. 5: Daňové příjmy (v tis. Kč na obyvatele)
Pořadí* Kraj Příjmy
1. Praha 27,7
2. Jihomoravský 11,7
3. Plzeňský 11,7
4. Moravskoslezský 10,8
5. Karlovarský 10,3
6. Liberecký 9,9
7. Jihočeský 9,9
8. Ústecký 9,8
9. Olomoucký 9,6
10. Středočeský 9,5
11. Vysočina 9,4
12. Královéhradecký 9,2
13. Pardubický 9,1
14. Zlínský 9,0
  průměr 12,1

Pramen: Bilance příjmů a výdajů obcí a krajů, Ministerstvo financí, 2004, 2005, vlastní propočet
Poznámka: * jedná se o pořadí vypočtené jako průměr hodnot za léta 2003 a 2004

Do skupiny s nejvyššími daňovými příjmy na obyvatele patří, kromě Prahy, kraj Jihomoravský, Moravskoslezský a Karlovarský, které jsou i na předních pozicích v tabulce 4, mají tedy příznivou velikostní strukturu obcí na svém území. Ale kraj Plzeňský, který dosáhl po Praze druhých nejvyšších daňových příjmů na obyvatele, je v tabulce 5 na spodních místech, tzn. že má relativně velký podíl malých obcí a malý podíl obcí velkých. Jihočeský kraj, který má nejnižší podíl velkých obcí a téměř nejvyšší podíl obcí malých, se umístil při srovnání daňových příjmů uprostřed. Velikostní struktura Zlínského kraje odpovídá regionům, které vykázaly mnohem vyšší daňové příjmy na obyvatele než tento region.

Další část tohoto článku, se bude zabývat vztahem dotací a rozpočtových příjmů v jednotlivých krajích, rozebírá úroveň kapitálových výdajů a porovnává rozsah místních dluhů v regionech včetně vazby velikosti rozpočtového salda a příjmů v krajích

Ing. Věra Kameníčková, CSc., Český statistický úřad

TOPlist
TOPlist