Je dobře, že debata probíhá
Krajská samospráva od svého vzniku v roce 2000 prochází již druhým volebním obdobím. To první bylo charakteristické "dětskými nemocemi", ale kraje brzy prokázaly svou akceschopnost a po období formování svých úřadů dokázaly převzít řadu působností zrušených okresních úřadů.
Položili jsme několik otázek předsedovi Asociace krajů ČR a hejtmanovi Moravskoslezského kraje Ing. Evženu Tošenovskému.
Čím se současné druhé volební období liší od toho předchozího?
Nynější volební období je jednoznačně charakterizováno výraznými ekonomickými a organizačními změnami. Zejména se to projevuje u všech organizací, které kraje převzaly do své působnosti. Především je to školství. Málokdo postřehl, že ve všech krajích došlo po převzetí středního školství k jeho ekonomické optimalizaci. Řada škol se spojila, mnohé školy vznikly s novým zaměřením, zrušily se nepotřebné obory a celá síť škol v krajích je postavena na racionálním základu, který vychází z potřeb regionu a efektivity řízení.
Je tomu tak i v jiných odvětvích?
Dá se tvrdit, že k posunu došlo ve všech odvětvích, i když ne vždy podle našich představ. Ale například ve zdravotnictví prošly záchranné služby pod správou krajů velkými změnami v zájmu našich regionů a jejich obyvatel. Okresní uspořádání nemohlo řešit efektivně a účinně tyto služby a teprve koncentrací pod krajské řízení je možné řešit některé technicky a ekonomicky náročné potřeby. Stejně tak je to patrné u silnic, kde krajský systém umožnil soustředit finanční a technické prostředky na řešení prioritních akcí, zřízením správ silnic se mnohdy na hraně zákona podařilo problémy řešit. Mám-li opravdu stručně charakterizovat toto druhé volební období, je to období organizačních a ekonomických změn.
Od roku 2005 platí novelizovaný zákon o rozpočtovém určení daní, který krajům podstatně zvýšil jejich podíl na sdílených daních a tím zvýšil také jejich celkové daňové příjmy. Co tato změna znamenala pro financování krajů?
Tento zákon pro financování krajů neznamenal nějaké dramatické změny. Bohužel se nevyužila zkušenost, že právě kraj dokáže z hlediska regionálního mnohem lépe a efektivněji než centrální orgány řídit a spravovat svěřené odvětví. Změna rozpočtového určení přinesla pouze minimum z navrhovaných objemů prostředků, které by měly přejít do odpovědnosti krajů. V zásadě však ani nejde o množství peněz, ale o filosofii přístupu k financování krajů, protože centrální orgány zcela zbytečně rozhodují o projektech a jejich realizaci bez znalosti regionálních poměrů a potřeb. Na druhé straně musím konstatovat, že například některá kulturní zařízení, byla krajům převedena zbytečně, neboť patří jednoznačně do sféry centrální působnosti.
Vraťme se ještě k aktuální problematice zdravotnictví.
Můžeme sledovat souboj o ekonomickou stabilitu nemocnic. Do doby vzniku krajů neřešená věc a nikdo netušil jak se jednotlivé nemocnice ekonomicky propadají.
Ať už debata o nemocnicích probíhá jakkoliv, je velmi dobře, že probíhá. Z mého pohledu krajského politika jde o snahu ministerstva centralizovat řízení nemocnic. Možná se to dá pochopit z pohledu ministerstva, ale nemohu takový přístup pochopit vzhledem k lidem a vidím to jako chybnou strategii. Otevřela se však debata o záležitostech, které v minulosti totálně náležely státu a stát vytvořil řadu přebytečných zařízení, bez technického zázemí a racionálního fungování. Kraje na tomto úseku udělaly mnoho práce se snahou zlepšit situaci.
Jak hodnotíte přínos evropských fondů z hlediska rozvoje krajů?
Nemyslím si, že v tomto plánovacím období půjde o výrazné změny. Bereme projekty, které se připravily a realizují se, jako cvičné, učíme se přístupům, které je z hlediska Evropské unie nutné znát a využívat je k řešení potřebných záležitostí. Vidím tu nesmírně složitou a nákladnou administrativu, musíme se hlavně z tohoto období poučit a dokázat využít prostředky, které nás čekají v následujícím plánovacím období. Považuji za nejdůležitější, aby tyto zdroje byly použity rozumně.
Jak vidíte právě etapu příprav na období 2007--2013?
Nastávající období může být velmi zásadní, proto je nutné rozumně nastavit parametry. Myslím si, že právě současné období nebylo dostatečně analyzováno. Hlavním motivem by mělo být zásadní zjednodušení celé administrativy. Přílišná komplikovanost systému od projektování, implementace až po kontrolu přináší další složitosti a zvyšování nákladů.
Nepřinese právě přesun regionálních programů na krajskou úroveň takovou další komplikaci?
Zpracovali jsme jednotný postup, jednotné zásady a nemyslím si, že to povede ke komplikacím, naopak zjednoduší se celé řízení.
Všichni sledujeme jednání o investicích společnosti HYUNDAI v Nošovicích. Musím se tedy zeptat, rozhovor se konal 6. února, jaké jsou aktuální informace a co to vše znamená pro Moravskoslezský kraj?
V těchto dnech probíhají velmi složitá jednání o memorandu, které stanoví jaké podmínky by měla společnost HYUNDAI a náš stát navzájem splňovat. Ty rozhovory mají všechny znaky obchodního jednání, v této chvíli probíhají a nedá se k tomu nic víc říci.
Od počátku však v kraji tuto investici podporujeme a vytváříme podmínky k tomu, aby se realizovala. Vedle konkrétních hospodářských efektů a řešení zaměstnanosti to má pochopitelně vliv na další odvětví, dopady do školství, životního prostředí atd. Například silniční spojení do Žiliny vyřeší doslova hanebný dlouhodobý problém na úseku dopravy. Zcela jednoznačné jsou dopady do sociální oblasti a ekonomiky celého regionu. Realizace tak rozsáhlého projektu ovlivní nejenom úroveň automobilového průmyslu, ale zasahuje i do dalších oborů -- textilního průmyslu, hutnictví a dalších odvětví. Přínos tohoto projektu je zcela zásadní nejenom pro Moravskoslezský kraj, ale pro celou Českou republiku. Věřím, že se splní všechna očekávání, která jsou opravdu nemalá.
Děkuji za rozhovor