K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Veřejné osvětlení – součást bezpečného dopravního prostoru

Nový správní řád

(Rozsah působnosti z hlediska orgánů územní samosprávy)

Datum: 11. 11. 2005, zdroj: OF 4/2005, rubrika: Legislativa

Nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) nabude účinnosti již 1. ledna 2006. Ve srovnání se stávajícím zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení vykazuje celou řadu nových institutů a systémových odlišností. K nejdůležitějším patří mnohem širší rozsah veřejné správy, při jejímž výkonu se budou správní orgány novým správním řádem řídit.

Stávající správní řád z roku 1967 se vztahuje na rozhodování správních orgánů o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy. Nový správní řád upravuje naproti tomu (veškerý) postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

Zatímco stávající správní řád se vztahuje jen rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, a to ještě jen v oblasti státní správy (na úrovni obcí a krajů tedy přenesené působnosti), nový zákon upravuje veškerý postup orgánů veřejné správy (tedy nejen rozhodování o právech a povinnostech), pokud vykonávají působnost (tedy veřejnou moc) v oblasti veřejné správy (tedy nejen v oblasti státní správy ale i v oblasti samosprávy).

Změny působnosti

Působnost stávajícího správního řádu byla, pokud jde o orgány územní samosprávy výrazně rozšířena hned v r. 1990, a to prostřednictvím zákona o obcích, kdy se správní řád vztáhl jednak na rozhodování orgánů obcí v přenesené působnosti, jednak na (některá) rozhodování v působnosti samostatné. Ze stejného modelu vychází i zákony o obcích, zákon o hl. m. Praze z r. 2000 a rovněž ve stejném roce vydaný zákon o krajích. Podle správního řádu rozhodují tyto orgány obcí a krajů na základě zvláštních zákonů v samostatné působnosti též v některých otázkách sociální péče.

Nejvýraznější zásah do působnosti správního řádu znamenající její zúžení pak přinesl zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který s účinností od 1. 1. 1993 upravuje samostatně a od správního řádu zcela odděleně správní řízení v oblasti správy daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně a postup při vybírání a vymáhání peněžitých plnění uložených správními rozhodnutími, resp. vyplývajících přímo ze zákona.

Nový správní řád se, pokud jde o okruh správních orgánů, vztahuje mj. na orgány územních samosprávných celků, tedy na orgány krajů a orgány obcí, které vykonávají rozhodující část státní správy (přenesené působnosti) svěřené územním samosprávným celkům. Dalšími orgány územních samosprávných celků, na jejichž postup v oblasti veřejné správy se nový správní řád vztahuje, jsou v případě přenesené působnosti především zvláštní orgány, resp. komise rad obcí pověřené výkonem státní správy, v případě samostatné působnosti potom, jako dnes, zejména rady obcí při rozhodování o pokutách za správní delikty v samostatné působnosti.

Systémové změny

Pokud jde o srovnání rozsahu veřejné správy, stávající zákon se, jak již bylo řečeno, sám o sobě vztahuje jen na oblast státní správy (v případě orgánů územní samosprávy tedy přenesené působnosti) a z ní pak jen na (správní) řízení, v němž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob, tedy na správní řízení, jehož výsledkem je vydání správního rozhodnutí.

Kromě toho obsahuje stávající správní řád již jen ustanovení upravující výkon rozhodnutí (exekuci). Z takto pojaté působnosti se vymyká pouze § 3 odst. 5 (vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a podobných opatření.

Nový správní řád se vztahuje na postup správních orgánů (včetně orgánů územních samosprávných celků), pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Jeho záběr je tedy oproti stávajícímu zákonu mnohem širší.

Zásadní systémové změny jsou dvě -- nový správní řád se namísto pouhé státní správy vztahuje zásadně na výkon veškeré veřejné správy (v případě územních samosprávných celků tedy nejen na přenesenou, ale i na samostatnou působnost -- nově se tak správní řád bude v samostatné působnosti vztahovat např. na rozhodování o přidělování popisných čísel) a namísto pouhého rozhodování o právech a povinnostech na (zásadně) veškerý postup správních orgánů (orgánů veřejné správy), pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

Na co se správní řád nevztahuje

Nový správní řád se samozřejmě nevztahuje na veškerou veřejnou správu svěřenou správním orgánům. Správní řád se vztahuje jen na veřejnou správu, která má charakter veřejné moci a lze ho tedy rozsahem věcné působnosti v tomto směru přirovnat k zákonu č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tento zákon, pokud jde o územní samosprávné celky, dopadá na stejný okruh (samostatné a přenesené) působnosti v oblasti veřejné správy (tedy na veřejnou moc).

Nový správní řád se nevztahuje na "soukromoprávní" veřejnou správu, to znamená na takové postupy, kdy správní orgány vystupují jako vykonavatelé tzv. nevrchnostenské veřejné správy a nestojí vůči jiným osobám v nadřízeném postavení (jako orgány veřejné moci). Jde zejména o nakládání (hospodaření) s majetkem, kdy územní samosprávný celek vystupuje v zásadě jako právnická osoba soukromého práva a má tedy stejné postavení jako ostatní účastníci právních vztahů. Správní řád se nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány (§ 1 odst. 3).

Správní řád se nepoužije ani na vzájemné vztahy mezi správními orgány (tedy na vnitřní vztahy ve veřejné správě), neboť jeho účelem je regulace výkonu působnosti, která směřuje a projevuje se navenek vůči fyzickým a právnickým osobám, nikoliv "dovnitř" (např. kontrola nebo dozor).

Speciální procesní úpravy

Správní řád se použije jen tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (nikoliv tedy pouze "nestanoví-li zvláštní zákon jinak"). Toto ustanovení (§ 1 odst. 2) tedy výlovně předpokládá speciální úpravy správního řízení. Zvláštní zákon upravující výkon veřejné správy musí ve smyslu tohoto ustanovení obsahovat vlastní speciální procesní úpravu, aby se předešlo případům, kdy by tento zvláštní zákon pouze stanovil, že se správní řád nepoužije a sám adekvátní procesní úpravu neobsahoval.

Zcela jiný obsah dostaly ve srovnání se stávajícím zákonem základní zásady správního řádu (bude jim věnován samostatný příspěvek). Zatímco stávající správní řád obsahuje "jen" základní pravidla řízení, nový správní řád obsahuje "Základní zásady činnosti správních orgánů" a nejde tedy jen o principy vztahující se pouze na "standardní" správní řízení (tedy na rozhodování o právech a povinnostech završené vydáním správního rozhodnutí), ale o principy, jimiž se bude řídit veškerá činnost správních orgánů.

Podle § 177 odst. 1 nového správního řádu se tyto základní zásady činnosti správních orgánů použijí při výkonu (vrchnostenské) veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Toto pojetí

vychází z ústavního postulátu, podle kterého státní (veřejnou) moc lze vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy).

Klasické správní řízení

Stěžejní část nového správního řádu tvoří i nadále ustanovení o klasickém správním řízení, tedy o postupu správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, včetně ustanovení o (řádných a mimořádných) opravných prostředcích a výkonu rozhodnutí -- exekuci. Nově zavádí ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80), o nicotnosti rozhodnutí (§ 77 a 78) a o uspokojení účastníka soudního řízení po podání žaloby ve správním soudnictví (§ 153 ve spojení s § 62 soudního řádu správního).

"Klasické" správní řízení je upraveno v části druhé (§ 9--129) obsahující obecná ustanovení o správním řízení, která svým záběrem víceméně odpovídají dnešnímu správnímu řádu. Část třetí (§ 130--153) obsahuje zvláštní ustanovení o správním řízení, tedy ustanovení charakteristická jen pro některé druhy správních řízení (např. řízení s velkým počtem účastníků podle § 144, řízení o výběru žádosti podle § 146, sporné řízení podle § 141 nebo společné řízení podle § 140).

Ustanovení o výkonu rozhodnutí, tak jako podle dosavadní úpravy, rozlišuje exekuce na peněžitá a nepeněžitá plnění. Zatímco u exekucí na peněžitá plnění stanoví správní řád pouze věcnou příslušnost správních orgánů a z hlediska procesního odkazuje na postup podle zákona o správě daní a poplatků, u exekucí na nepeněžitá plnění obsahuje nejen úpravu věcné příslušnosti k výkonu rozhodnutí a smírů, ale i procesní úpravu jejich postupu (§ 107--129 správního řádu).

Obecné základy

Část čtvrtá (§ 154--158) upravuje vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení (tyto úkony nezasahují přímo do ničích práv, nezakládají nikomu povinnosti, ani nikoho k ničemu neopravňují). Budou sem patřit i tzv. závazná stanoviska vydávaná podle § 149 nebo předběžné informace vydávané podle § 139 správního řádu. Patří sem i úkony prováděné podle částí druhé a třetí, pro jejichž vydávání nemá zákon speciální pravidla (např. sdělení správního orgánu podle § 42, vyznačení doložky právní moci podle § 75 aj).

Část čtvrtá je obecným základem pro veškeré další formy správní činnosti orgánů veřejné správy, které nemají povahu rozhodování o právech a povinnostech ve správním řízení. Neznamená to pochopitelně, že by takové úkony dříve neexistovaly nebo nebyly právem upraveny. Novým správním řádem však dostávají všechny tyto úkony společnou procesní úpravu, včetně možnosti jejich zrušení v přezkumném řízení. Jako příklady takových úkonů lze jmenovat např. odložení věci podle zákona o přestupcích nebo sdělení stavebního úřadu stavebníkovi, že úřad nemá námitek proti ohlášené drobné stavbě.

Zvláštní zákony

Čtvrtá část zákona se nepoužije, pokud zvláštní zákony obsahují vlastní samostatnou úpravu těchto jiných úkonů správních orgánů.

Určitým doplněním hlavy čtvrté správního řádu jsou, pokud jde o vydávání osvědčení, ustanovení části druhé zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, kde jsou především stanoveny formální náležitosti těchto potvrzení. Vydávání potvrzení je výkonem přenesené působnosti a s jejich vydáváním souvisí rovněž ustanovení § 14 zákona o obcích. V případě sdělení jakožto informačních úkonů lze upozornit na zvláštní úpravu obsaženou v zákoně o svobodném přístupu k informacím a v zákoně o právu na informace o životním prostředí.

Část čtvrtá se nevztahuje na tzv. faktické pokyny a donucovací úkony prováděné správními orgány (např. pokyny a zásahy strážníků obecní policie), pro které je charakteristická naprostá neformálnost.

Veřejnoprávní smlouvy

Část pátá (§ 159--170) obsahuje obecnou úpravu veřejnoprávních smluv a vyplňuje dosud existující mezeru v právním řádu. Veřejnoprávní smlouvy jsou v novém správním řádu obecně definovány jako dvoustranné nebo vícestranné právní úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva (§ 159 odst. 1). Tímto širokým vymezením veřejnoprávních smluv dochází k dalšímu rozšíření působnosti správního řádu -- zakládání, změna nebo zrušení práv nebo povinností v oblasti veřejného práva.

Správní řád rozlišuje veřejnoprávní smlouvy koordinační (§ 160), subordinační (§ 161) a veřejnoprávní smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu práv nebo povinností uzavírané mezi (potenciálními) účastníky řízení (§ 162). Podle § 182 odst. 1 se ustanoveními správního řádu budou řídit i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti s tím, že vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti správního řádu se budou posuzovat podle dosavadních právních předpisů.

Posledním zcela novým obecným institutem správního řádu jsou tzv. opatření obecné povahy (§ 171--174) jakožto (slovy důvodové zprávy) "zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému počtu dotčených osob, který leží na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem". Účelem právní úpravy je, aby "dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky". Institut opatření obecné povahy je částečně inspirován zahraničními zkušenostmi a účelem je vyplnit mezeru mezi klasickými individuálními akty a normativními správními akty.

Dílčím účelem institutu opatření obecné povahy bylo též vytvořit obecné předpoklady pro novou právní úpravu územně plánovací dokumentace v novém stavebním zákoně, kdy je zřejmé, že stávající úprava územního plánování, pokud jde o právní formy územně plánovacích dokumentů, je v mnoha ohledech diskutabilní právě z důvodu nedostatku adekvátní právní formy.

Vyřizování stížností

Na závěr zbývá věnovat krátkou pozornost ustanovení § 175, které rovněž rozšiřuje věcnou působnost správního řádu, a to o (dílčí) právní úpravu stížností. Podle § 175 odst. 1 mají dotčené osoby právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany. Toto ustanovení tak v mezích věcné působnosti správního řádu nahrazuje vládní vyhlášku č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, která bude s účinností od 1. 1. 2006 výslovně zrušena nařízením vlády vydaným k provedení správního řádu. Ustanovení § 175 správního řádu se vztahuje na všechny správní orgány, avšak pouze v případě, že půjde o jejich postup při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy, a to v celém rozsahu působnosti správního řádu. Ve všech těchto případech tak budou platit pravidla pro vyřizování stížností obsažená v tomto ustanovení.

JUDr. Josef Vedral, PhD., odbor legislativy Ministerstva vnitra

TOPlist
TOPlist