Rozpočtové určení daní
Rozhodující částí obecních příjmů jsou příjmy z daní, přičemž jejich objem pro každou jednotlivou obec určuje zákon č. 243/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o rozpočtovém určení daní). Jak známo, rozhodující část daňových příjmů tvoří podíl na výnosu ze sdílených daní, který závisí především na počtu obyvatel dané obce.
Na úrovni představitelů obcí a měst i v odborné veřejnosti probíhá již delší dobu diskuze o nutnosti změnit stávající systém rozpočtového určení daní (RUD), který funguje, ve vztahu k obcím bez podstatných změn, od roku 2001.
Tento systém odstranil disproporce minulého uspořádání daňových příjmů, které bylo silně závislé na dani z příjmů fyzických osob a vedlo k značným regionálním a lokálním rozdílům v daňových příjmech obcí, které trvale narůstaly. Současné uspořádání zásadně stabilizovalo územní rozpočty a zajistilo obcím a městům trvale rostoucí zdroj příjmů (za čtyři roky narostly daňové příjmy o 30 %).
Nároky na výdaje
Přesto je systém rozpočtového určení výnosů daní obcím předmětem kritiky. Hlavním důvodem kritiky jsou však stále větší nároky na výdajovou stranu místních rozpočtů. Běžné výdaje ovlivňují trvale rostoucí ceny energií a materiálů, což způsobilo i nedávné zvýšení DPH. Obce musí plnit stále více povinností, které jim ukládají zákony, aniž by k tomu dostávaly potřebné finanční zdroje. Nutnost vybudovat a udržovat potřebnou infrastrukturu v obcích zase vyžaduje stále více investičních prostředků, což mj. vede k zvyšování zadluženosti.
Jednou z cest jak posílit obecní příjmy je tedy možná úprava rozpočtového určení daní. Pokud se má o této cestě diskutovat, je nutno připomenout, že stávající systém RUD vznikl z rozpočtového hospodaření obcí v roce 1999 dopočtem a stanovením velikostních koeficientů. V soustavě více než šesti tisíc obcí bylo 25 % z nich poškozeno (snížením rozpočtu), avšak 75 % obcí v novém uspořádání získalo vyšší daňové příjmy.
Posílit rozpočty
Nynějších 14 velikostních koeficientů tudíž není žádným optimálním kritériem rozdělování, které se opírá o zdůvodněné argumenty, nýbrž pouze vyjadřuje historicky vzniklou tendenci růstu obecních příjmů v závislosti na velikosti obce. Konkrétní údaje jsou patrné z tabulky 1.
Tab. 1: Sdílené daně obcí podle velikostních kategorií (2003)
| Koeficient velikostní kategorie obcí | Obce s počtem obyvatel od do | Počet obcí | Počet obyvatel | Sdílené daně (v tis. Kč) |
Podíl sdílených daní na obyvatele (v Kč) |
|---|---|---|---|---|---|
| 0,421 | do 100 | 561 | 40 392 | 129 759 | 3 212 |
| 0,537 | 101--200 | 1 106 | 166 490 | 683 259 | 4 104 |
| 0,563 | 201--300 | 901 | 222 181 | 966 096 | 4 348 |
| 0,588 | 301--1500 | 2 833 | 1 854 138 | 8 564 575 | 4 619 |
| 0,597 | 1501--5000 | 587 | 1 506 011 | 7 043 511 | 4 677 |
| 0,615 | 5001--10 000 | 130 | 896 863 | 4 334 531 | 4 833 |
| 0,701 | 10 001--20 000 | 68 | 961 888 | 5 269 014 | 5 478 |
| 0,710 | 20 001--30 000 | 27 | 675 620 | 3 918 153 | 5 799 |
| 0,744 | 30 001--40 000 | 10 | 354 678 | 1 891 233 | 5 332 |
| 0,814 | 40 001--50 000 | 4 | 184 887 | 1 179 475 | 6 379 |
| 0,848 | 50 001--100 000 | 17 | 1 225 713 | 8 132 259 | 6 635 |
| 1,039 | 100 001--150 000 | 1 | 102 246 | 830 370 | 8 121 |
| 1,671 | 150 001 a výše | 3 | 853 050 | 11 166 834 | 13 090 |
| 2,761 | hlavní město Praha | 1 | 1 160 118 | 25 650 338 | 22 110 |
| celkem | Česká republika | 6249 | 10 204 275 | 79 759 407 | 7 816 |
Chceme-li hovořit o zvyšování daňových příjmů obcí, je nutno si uvědomit dvě možnosti. První možností je zvyšovat celkový objem přerozdělovaných výnosů pro obce na úkor státního rozpočtu. Zdrojů je celá řada. Je možné zařadit do sdílených daní spotřební daně nebo zvětšit podíl obcí o motivační složku, která bude vycházet z vyššího podílu daně z příjmů fyzických osob. Je možné do daňových příjmů převést objemy prostředků, které se dnes rozdělují formou dotací v nejrůznějších resortních programech. Je také možné zvýšit podíl obcí na sdílených daních (nyní 20,59 %) na základě důsledné decentralizace a dokončení reformy veřejné správy na úrovni centrálních orgánů.
Problémem této první cesty je schopnost odůvodnit a přesně kvantifikovat objem potřebných prostředků, o které by se měl navýšit podíl obcí na sdílených daních. Proti deklarovanému názoru obcí stojí ve vládě 17 ministrů a každý z nich chrání především svůj resortní rozpočet. Přesto právě rozhodování o navýšení objemu místních rozpočtů na úkor centra bude mít zásadní význam.
Vnitřně přerozdělit
Pokud k uvedenému navýšení nedojde, zbývá druhá cesta, která je známá jako řešení "v rámci rámce". Je to hledání možnosti odstranění disproporcí v rámci daného objemu prostředků, což v důsledku znamená, že jakékoliv posílení daňových příjmů některých obcí bude znamenat zároveň oslabení příjmů jiných.
Typickým nedostatkem stávajícího systému jsou například hraniční body jednotlivých velikostních kategorií.
Odstranit tyto extrémní rozdíly by mohla náhrada stávajícího odstupňování koeficientů formou plynulé křivky. Je zřejmé, že "narovnání" je nejvíce žádoucí v nižších kategoriích, pokles by byl možný v kategorii 7 a 10.
Přeneseme-li hodnoty jednotlivých koeficientů do reálného měřítka počtu obyvatel je jasné, že optimalizace křivky nebude tak jednoduchá a znamenala by především výrazné posílení daňových příjmů malých obcí, zejména nejmenší velikostní kategorie a to především na úkor vyšších velikostních kategorií.
Poznámka závěrem
Tento text si neklade za cíl, vyčerpávajícím způsobem pojednat uvedenou problematiku. Upozorňuje jen na problémy a možnosti řešení, z nichž řada nebyla vůbec zmiňována. Doufejme, že další diskuze povede k zlepšení finanční situace obcí a měst.
Opravdu poznámka závěrem: V březnu 2003 byla ve Francii schválena novela Ústavy, která mj. stanovila, že daňové příjmy musí tvořit rozhodující část zdrojů samosprávy a podmínila jakýkoliv převod povinností na obce odpovídajícím převodem zdrojů. I když francouzský daňový systém je odlišný, uvedený ústavní princip by mnohé problémy obcí vyřešil.