Tvorba rozpočtu samosprávy
Před námi je rozpočtová sezóna, což se dotýká též obcí a krajů, samosprávných korporací. Článek vychází z praktické zkušenosti závěrečné "rozpočtové desatero" představuje jakýsi sumář pro rozpočtování ve hmotném slova smyslu.
Rozpočet je "jen" dílčí úkon v hospodářském systému a hospodaření obecně je pak řízená a účelná správa dané jednotky. Účelem hospodaření je maximalizace celkového užitku v daném časovém horizontu a při daných zdrojích.
Veřejné služby se poskytují prostřednictvím věcí (chodník, osvětlení atd.) a dále skrze úkony zaměstnanců osobním plněním. Z hlediska efektivity by bylo vhodné, aby tyto dvě kategorie byly snadno převoditelné. V soukromém sektoru se každý podnikatel rozhoduje zda určitá kombinace kapitálu a práce je pro daný produkt nejvhodnější. Ve veřejné správě volené však je tato změna (substituce) velmi omezena. Zaměstnanci veřejné služby jsou totiž také voliči, a tak jim často politikové nadbíhají a snaží se je získat na svoji stranu, což nevládní strany mohou jen slibovat.
Hospodaření s majetkem se uskutečňuje odděleně na bázi stálých a oběžných aktiv, tedy v principu věcí a nehmotného majetku na jedné straně a peněz na straně druhé. Provázanost obou systémů je však evidentní. Z hlediska řízení hospodaření je podstatnější řízení peněžního toku, jeho prostřednictvím ovlivňujeme požadovanou práci, rozsah a kvalitu majetku města. Rozpočet je v hospodaření základním, zákonem předepsaným rozhodnutím, rozhodnutím o peněžních tocích.
Analýza užitečnosti
Z hlediska veřejných financí je elementární teoretickou fundací pro rozdělování omezených zdrojů mezi příjemce veřejných služeb teorie mezního užitku. Je třeba poměřovat vydané množství peněz (např. 100 000 Kč) z hlediska užitku, který zajistí. Zda větší užitek veřejnosti přinese dodatečných 100 000 Kč v kolonce "A" nebo na výdaj "B". Tuto mezní analýzu musíme mít stále na mysli a vědět, že rozpočtování je srovnávání, nikoliv možnost pracovat s absolutními čísly. I když každý, kdo z rozpočtu něco požaduje, bude nutně vysvětlovat, že jeho nárok je mandatorní, tedy povinný. On totiž nevidí a ani nechce vidět provázanost a relativnost všech výdajů.
Ostatní složky hospodaření
Tvorba rozpočtu je ze zákona povinně každoroční. Majetek obce a rozsah požadované práce (počet zaměstnanců) nemá takové pravidelné rozhodnutí, a to není optimální. Bylo by správné v určitých časových periodách aktivně pracovat se systémem pracovních míst a majetkovou strukturou. To je jeden ze zásadních závěrů tohoto příspěvku -- peněžní toky mají každoroční jednorázové rozhodnutí v podobě rozpočtu. Majetek a množství zaměstnanců však bohužel nemá toto každoroční dobrodiní (z hlediska zaměstnanců je to samozřejmě výhodou). Na základě srovnávací analýzy na tomto poli by došlo jistě k mnoha přesunům, které by pravděpodobně přinesly zvýšení poskytovaného užitku. To stejné by mělo být prověřeno i u majetku.
Obsah rozpočtu
Příjmy jsou pouze prognózou, která vychází z minulých let, právních předpisů a vztahů k ostatním rozpočtům. Výdaje zase pokrývají okruh veřejných služeb, které určíme. V zastupitelstvu se snad kondenzuje vůle politických subjektů, které byly voliči povolány ke správě obce na základě svých volebních programů. V ideálním případě by v rozpočtu byla transformována vůle občanů -- voličů. Závěry některých věd (teorie veřejné volby) však signalizují nedostatky tohoto mechanismu v rámci demokracie (např. tzv. racionální neznalost voličů a prosazování zájmových skupin). I přes tyto výhrady je to v dějinách lidské společnosti jedna z lepších metod správy veřejných zájmů.
Rozpočet a člen zastupitelstva
Pro každého člena zastupitelstva však z toho plyne vrcholná důležitost rozhodnutí o rozpočtu, neboť ten je skutečně základem řízení samosprávy. Pokud má člen zastupitelstva v úmyslu něco změnit, posílit nebo naopak oslabit, pak tvorba rozpočtu je základní příležitostí. Není to snadná záležitost, neboť proti němu stojí obvykle argumentačně dobře připravení úředníci jednotlivých odborů a příspěvkových organizací, kteří považují výdaje ve svých kapitolách za "mandatorní". Změna těžiště rozhodování pak vyžaduje mnoho úsilí, vůle a jednoty v řadách členů zastupitelstva.
Praktické rozpočtování
Závěrem k otázce rozpočtu uvedu několik empirických rad, které mohou být předmětem další diskuse. Prioritou je především ustavení stability hospodářského systému. Tento záměr se samozřejmě obtížně prosazuje, neboť není v souladu s krátkodobou pozicí politických sil v zastupitelstvu a podléhá tzv. politickému cyklu.
- Regulace míry zadlužení -- závazky nesmí přesáhnout stanovený podíl jistých příjmů města nebo kraje (snad lze doporučit 20 až 30% hranici)
- Permanentní likvidita -- za adekvátní lze považovat zůstatek odpovídající příjmům běžně dosahovaným za dva až tři měsíce
- Stabilizace výdajů na organizační složky a příspěvkové organizace -- ustát jejich tlak při sestavování rozpočtu a nepřipustit "lavinový efekt" jejich požadavků na vyšší mzdy
- Mít neustále prostředky pro podporu investičních dotací, podmínkou je často spoluúčast a je třeba být připraven
- Rozpočet je třeba schvalovat jako mírně přebytkový, vždy s rezervami, adekvátní je všeobecná rezerva 1 % z celkových výdajů, pro investice lze doporučit 10 %
- Jasné definování a vyznačení priorit, které si členové zastupitelstva přejí, neměl by se jen přepisovat rozpočet posledního období navýšený o inflaci. Je třeba poctivě zkoumat preference, což není jednoduchý úkol
- Dlouhodobé plánování -- je třeba plánovat nejen na rok, ale i na dobu delší, nezatěžovat příští zastupitelstva svými krátkodobě motivovanými rozhodnutími.
- Vazba úvěrů jen na krytí investic, úvěr by neměl být využit na provozní výdaje
- Zabránit redukci kapitálu -- při prodeji kapitálového aktiva výnos znovu použít k pořízení jiného kapitálového aktiva
- Provozní rozpočet je třeba mít schválený vždy před započetím roku (o výdajích na investice lze rozhodnout i později).