Státní politika životního prostředí 2004–2010

V letošním roce vláda České republiky schválila aktualizovanou Státní politiku životního prostředí na období 2004--2010. Dokument vymezuje rámec celostátní politiky v této oblasti na dlouhodobé i střednědobé úrovni a respektuje skutečnost, že Česká republika je od května tohoto roku členem Evropských společenství.

Státní politika životního prostředí (SPŽP) je zároveň zásadním podkladem pro ostatní sektorové i regionální politiky z hlediska enviromentálního rozměru udržitelného rozvoje ČR. Ačkoliv se jedná o vládní dokument, pro jeho realizaci je nezbytná účast široké veřejnosti, partnerů z oblasti podnikatelských subjektů, nestátních neziskových organizací, vědy a výzkumu i dalších složek, kam bezesporu patří i oblast územní samosprávy.

Předchozí politiky životního prostředí vycházely z politických a ekonomických změn, které se uskutečnily v devadesátých letech minulého století a zaměřovaly se na nápravu škod způsobených v minulosti. V tomto ohledu aktualizovaný dokument míří především do budoucnosti, ačkoliv zachovává určitou míru kontinuity.

SPŽP bere ohled na věcné úkoly a časové termíny, které vyplývají ze závazku ČR uvést do praxe postupně všechny požadavky vyplývající z evropského práva.

Základní zásady

Základními zásadami ochrany životního prostředí je zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů, přičemž platí, že pouze vzdělaní a informovaní občané mohou činit odpovědná rozhodnutí. Udržitelný rozvoj je založen na vyváženém užívání všech zdrojů a proto musí být dodržována zásada udržitelné spotřeby a výroby a to jak morálním apelem na výrobce, tak zavedením ekonomických nástrojů.

Politika životního prostředí se dále opírá o vědecké poznatky, kde však tyto poznatky chybí, platí princip předběžné opatrnosti, jehož naplňování se na všech úrovních promítá do preventivních či adaptivních opatření. Při uplatňování náhrady způsobených škod však platí princip "znečišťovatel platí" (hradí) způsobené škody. Uplatnění tohoto principu vede k ekonomické efektivnosti chování všech subjektů. Dokument proto ve srovnání s předchozími materiály klade zvýšený důraz na efektivní využívání veřejných prostředků.

Cíle v prioritních oblastech

jsou v uvedeném dokumentu podrobně rozpracovány. Především jde o oblast ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitosti. Hlavním cílem je zde zastavení poklesu biodiverzty. Tu způsobuje buď intenzifikace zemědělské výroby nebo naopak opuštění zemědělských ploch a následná devastace. K hlavním cílům patří též péče o vodní a mokřadní ekosystémy, revitalizace vodních biotopů.

Dalším cílem je udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady. Patří sem ochrana povrchových a podzemních vod, neobnovitelných přírodních zdrojů a využívání zdrojů obnovitelných. Do této oblasti patří rovněž snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a odpovědné nakládání s odpady.

Třetí organickou oblastí hlavních cílů je životní prostředí a kvalita života. Patří sem boj o snižování zátěže prostředí toxickými látkami, snižování rozlohy postižených území, ochrana před hlukem a také enviromentálně příznivé využívání krajiny. Důležitá je ochrana před negativními důsledky živelních událostí a následků krizových situací.

Ochrana klimatického systému Země a omezení znečištění ovzduší je oblast, kam řadíme snižování emisí, omezování přeshraničních přenosů znečištění a patří sem také ochrana ozonové vrstvy Země.

Sektorové politiky

Každý sektor společenského a ekonomického života má v rámci SPŽP podrobně specifikovány své úkoly. Týká se to devíti sektorů: Energetika, Těžba nerostů, Průmysl, Obchod, Doprava, Zemědělství a lesnictví, Ochrana a užívání vod, Životní prostředí a zdraví a Regionální rozvoj, obnova venkova a cestovní ruch.

Regionální rozvoj

vychází z Národního rozvojového plánu a ze Strategie regionálního rozvoje ČR. Cílem je přispět k dosažení udržitelného rozvoje a růstu kvality života obyvatel regionů, která je mj. založena na ochraně a zlepšování životního prostředí.

Pod pojmem venkov se rozumí veškerý prostor mimo města. Koncepty rozvoje venkova vycházejí z faktu, že klíčem k příznivému rozvoji společnosti jsou schopnosti a tvůrčí aktivity lidské osobnosti. Přestože gestorem Programu obnovy venkova je Ministerstvo pro místní rozvoj, řadu dalších programů garantují resorty zemědělství, a životního prostředí. Na programu se podílejí i nevládní ekologické organizace, regionální podpůrné programy krajů a především všechny i ty nejmenší obce.

Cestovní ruch jako ekonomická činnost dlouhodobě ovlivňuje přírodní i společenské prostředí. Řízení územního rozvoje cestovního ruchu vyžaduje mezioborový přístup a komplexnost hodnocení jeho dopadů na životního prostředí (ekologické, sociální,, kulturní, technologické, politické a další aspekty).

Enviromentální opatření

Pro oblast regionálního rozvoje, obnovy venkova a cestovního ruchu bylo ve SPŽP vymezeno více než dvacet konkrétních opatření. Patří sem zejména cíl ustavit Regionální rady pro udržitelný rozvoj v krajích a podporovat města a obce při realizaci jednotlivých záměrů v oblasti životního prostředí.

Podporovat místní samosprávy při realizaci Programu obnovy venkova a provázat tento program s Místní agendou 21. V místních programech obnovy venkova podporovat ochranu přírody a krajiny, pečovat o krajinu rozvojem venkovské turistiky a adaptovat nevyužité budovy pro ubytovací, restaurační a informační služby.