Zájmové spolky na venkově

Jednou z dlouhodobě opakovaných tezí o předpokladech rozvoje venkova je důraz na aktivity místních iniciativních skupin a zájmových spolků, které v jednotlivých venkovských obcích pracují. Pokusme se tedy podívat na typy těchto spolků a na jejich deklarované aktivity.

Výzkum vychází z dlouhodobého programu České zemědělské univerzity. V průběhu prvního pololetí roku 2003 byl starostům více než 2000 venkovských obcí (obce do 2000 obyvatel) rozeslán dotazník, který mapoval různorodé aktivity na venkově. Míra zapojení spolků do společenského života byla jedním z dílčích témat. Na dotazník odpovědělo 1135 obcí, ve kterých žije 22 % obyvatel na venkově.

Vzhledem k tomu, že odpovědi rovnoměrně pokrývaly celé území České republiky, je možné považovat odpovědi za reprezentativní a popisující celý venkovský prostor ČR. Odpovědi jsou založeny na výpovědích starostů nebo dalších představitelů obce a je možné je považovat za verifikované.

Otázky uvedené v dotazníku se nezaměřovaly pouze na formálně existující a ustanovené spolky, které mají svoji regionální nebo národní strukturu (Myslivecký svaz, Rybářský svaz, Svaz dobrovolných hasičů), ale i na místní aktivní sdružení a neformální skupiny obyvatel, kteří v obci organizují jakoukoliv činnost pro veřejnost a to bez ohledu na jejich formální postavení nebo oficiální registraci spolku nebo sdružení.

Převaha tradičních spolků

Příspěvek hledá odpověď na často opakovanou tezi, že v územích s tradiční a zachovalou venkovskou strukturou, především mimo urbanizované území, je i vyšší míra aktivity tradičních i nezvyklých venkovských spolků a sdružení, které se podílejí na komunitním způsobu života na venkově.

Není překvapující, že v jednotlivých venkovských obcích převažují především tradiční spolky a sdružení, které provozují svoji činnost dlouhodobě a se zaměřením na jeden typ specifické činnosti. Při zahájení práce jsme předpokládali, že bude existovat výrazná dominance tradičních spolků, ale že se projeví již i existence nových nebo netradičních spolků a aktivit v jednotlivých obcích.

Tab. 1: Neexistence spolků v obcích v %

Pramen: vlastní výpočty

Je překvapující, že pouze ve více než 94 % všech sledovaných obcí existuje místní Sbor dobrovolných hasičů a v méně než 80 % obcí funguje místní sportovní nebo fotbalový oddíl. Ještě ve více než 50 % obcí existuje sdružení místních chovatelů nebo zahrádkářů a dokonce ve více než 50 % obcí dosud existuje místní skupina Svazu žen.

Pouze méně než 30 % obcí uvedlo, že kromě výše uvedených v jejich obci pracuje i další spolek nebo sdružení. Mezi těmito sdruženími se objevují další spíše tradiční spolky jako jsou včelaři, kynologové, Svaz (klub) důchodců, nebo různé skupiny pracující s mládeží (Junák, turisti), nebo sdružení Baráčníků.

Mezi netradiční skupiny, které se na venkově objevují, je možné zařadit například sdružení šipkařů (házení šipek na elektronický terč) nebo různá hudební tělesa, folklorní nebo ochotnická soubory.

Údaje znázorněné v tabulce 1 však vypovídají pouze o (ne)existenci daného sdružení nebo skupiny a nikoliv o jeho aktivitě pro své členy nebo pro veřejnost v obci.

Hodnocení aktivity

Vlastní hodnocení aktivity jednotlivých spolků i počtu spolků v obci pracujících je možné sledovat v tabulce 2, ve které je znázorněn v rozlišení podle krajů jednak počet akcí, které všechny spolky a skupiny aktivních občanů ve venkovské obci pořádají a dále skutečný počet spolků v jednotlivých obcích.

Tab. 2: Počet akcí a počet spolků ve sledovaných obcích

Pramen: vlastní výpočty

Z tabulky jednoznačně vyčnívají údaje za Zlínský kraj, a to jak z hlediska počtu akcí, tak i z hlediska počtu spolků, které ve venkovských obcích pracují. Překvapivě Jihomoravský kraj a Olomoucký kraj, kde jsme očekávali obdobné výsledky jako ve Zlínském kraji se pohybují na úrovni ostatních krajů v republice.

Méně než 2 akce v roce se uskuteční v Karlovarském kraji, ale také Plzeňském kraji a v kraji Vysočina. Při hodnocení počtu existujících spolků sledujeme, že nejvíce spolků pracuje ve Zlínském kraji. Ve všech krajích však platí, že v každé obce je průměrně alespoň jeden spolek.

Hodnocení za jednotlivé kraje ČR neumožňuje podrobnější územní pohled a skrývá některé zajímavější regionální rozdíly, jak z hlediska průměrného počtu existujících spolků, tak také z hlediska průměrného počtu akcí v jednotlivých venkovských obcích. Pro hodnocení podle jednotlivých okresů nebyl kromě "městských" okresů Praha, Brno, Ostrava a Plzeň také hodnocen okres Karviná, kde je počet venkovských obcí minimální.

Počty spolků

Při hodnocení průměrného počtu spolků v jednotlivých obcích podle okresů ČR je zřetelné, že nejvíce spolků pracuje především v okresech východní Moravy, ale také překvapivě v některých pánevních okresech severních Čech (Děčín, Sokolov, Karlovy Vary). Naopak nejméně spolků pracuje již tradičně v okresech Středočeského kraje (Praha - východ, Kolín, Benešov, ale také překvapivě v okresech kraje Vysočina (Třebíč nebo Jihlava).

Územní rozdělení průměrného počtu spolků podle jednotlivých okresů v žádném případě nepotvrzuje tezi o vyšším počtu zájmových sdružení a spolků na venkově v okresech s tradiční a zachovalou venkovskou strukturou jižní Moravy a naopak slabou nebo chybějící činnost občanských sdružení nebo spolků v pánevních nebo urbanizovaných okresech Čech.

Prostá existence spolku ve venkovské obci však nevypovídá o jeho skutečné aktivitě a míře činností nebo práce pro občany obce. Proto jsme se v další fázi dotazníku zaměřili na skutečný počet akcí, které jsou veřejně přístupné a které tyto spolky v obci organizují. Opět jsme předpokládali, že ve větších obcích především jižní Moravy a ve venkovských oblastech, které leží mimo hlavní urbanizované osy bude vyšší míra aktivity jednotlivých spolků a sdružení na venkově.

Do hodnocení jsou zahrnuty všechny akce, které spolky pořádají a které jsou veřejně přístupné, bez ohledu na to, zda-li se jedná o aktivitu v rámci pravidelné činnosti spolku nebo o mimořádnou akci. Do hodnocení nebyly zařazeny akce typu pravidelné cvičení v sokolovně, tréninky a zápasy fotbalových oddílů a další obdobné akce.

Územní rozdíly

Při hodnocení počtu jednotlivých akcí na venkově se již výrazněji projevuje rozdíl mezi urbanizovaným a neurbanizovaným územím a stejně tak i předpokládaný gradient ve směru západ--východ. Především v okresech Moravy je největší průměrný počet jednotlivých akcí na venkově (s výjimkou Uherského Hradiště).

Většina okresů východně od osy Brno--Olomouc--Opava patří mezi okresy, kde průměrný počet akcí na venkově je vyšší nebo minimálně na střední hodnotě ve srovnání s dalším územím republiky. Překvapivě se v tomto hodnocení vymezil souvislý pás okresů jižního pohraničí od Českých Budějovic až po Znojmo, které se zařadily mezi okresy s nejnižšími počty akcí na venkově.

V okresech v Čechách překvapivě vykazují vyšší míru aktivity mimo jiné i dva pánevní okresy Most a Teplice, ale je nutné zdůraznit, že díky narušení tradiční venkovské struktury těžbou jsou venkovské obce v těchto okresech zastoupeny výrazně méně a proto je možné z hlediska reprezentantnosti tyto výsledky zpochybnit. Očekávaným výsledkem je naopak nízká lokální aktivita v okresech Karlovarského a částečně také Plzeňského kraje (Tachov).

Závěrem

V rámci tohoto výzkumu se nepodařilo plně prokázat v úvodu vyslovenou tezi, že právě v okresech se zachovalou sociální venkovskou strukturou bude existovat i vyšší míra sociální aktivity obyvatel, ať již měřená formou existence spolků nebo hodnocená počtem pořádaných akcí pro obyvatele na venkově. Přesto především při hodnocení jednotlivých aktivit spolků na venkově se prokázalo, že především v okresech Zlínského kraje existuje jak vyšší počet spolků tak i vyšší počet akcí, které tyto spolky a sdružení pro své členy i pro veřejnost pořádají.

Literatura

1. Český venkov 2003, situace před vstupem do EU, (ed. Majerová,V.), 2003, Česká zemědělská univerzita, Praha, 210 str.
2. Maříková P. (2003): význam lokální a regionální identity na českém venkově, Agrární perspektivy XII, Česká zemědělská univerzita, Praha
3. Perlín R. (1999): Venkov, typologie venkovského prostoru, in Česká etnoekologie, Cargo Publishers, o. s., Praha, str. 87--104
4. Šindelářová J.(2002): Otázky regionální identity in Zemědělská ekonomika 48 (6), Praha

Tento příspěvek byl vypracován s podporou Grantové agentury ČR, grant č. 205/03/0337.

RNDr. Radim Perlín, Přírodovědecká fakulta UK