K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Okresní úřady – co bude dál?

Datum: 7. 8. 2000, zdroj: OF 3/2000, rubrika: Regiony

Zákon o okresních úřadech, který má být v nejbližších dnech schválen, předpokládá ukončení jejich činnosti do konce roku 2002. Zároveň však se těmto úřadům všeobecnou působností dává pravomoc dozorovat nad činností orgánů obcí, předpokládá se převod řady agend, souvisejících s vydáváním občanských průkazů, pasů atd. Reforma veřejné správy počítá se zrušením okresních úřadů, neřeší však navazující kroky.

V době, kdy se zákonem stanovuje termín ukončení činnosti těchto orgánů, nejsou známy územní obvody nových orgánů, které převezmou působnost dnešních okresních úřadů. Není rovněž jasné jakým způsobem a v jakém rozsahu bude převod působností proveden.

Zásady, podle kterých by se mělo nadále postupovat, se stávají pozvolna frází: „přiblížit správu co nejvíce k občanovi“. Jsou však lidé, kteří navštíví úřad jen několikrát za život, a je jim zcela lhostejné, kde se úřad nachází. Jsou naopak lidé, kteří kontakt s úřady mají zcela pravidelný, např. z důvodů sociálních potřeb. A jsou také lidé, u kterých nerozhoduje, zda je např. stavební úřad vzdálen 5 či 50 km, když se rozhodnou pro stavbu domu za několik miliónů korun.

Dvě tendence

Princip subsidiarity je naprosto správný. Potřeby a zájmy lidí i územních obvodů je třeba řešit na takové úrovni, která má nejblíže k dané problematice. Při rozhodování o tom, jaké kompetence svěřit jednotlivým úrovním veřejné správy, působí proti sobě dvě tendence. Jeden požadavek volá po husté síti úřadů z důvodů dostupnosti. Druhý požadavek spočívá v nárocích na kvalitu výkonu správních orgánů, na kvalifikovanost jeho aparátu. Uspokojení tohoto nároku by spíše vedlo k poměrně řídké síti úřadů. Ideál, hustá síť úřadů s vysoce kvalifikovaným aparátem, je asi nedostupný.

Jak nám sdělila náměstkyně ministra vnitra, prof. Yvonne Strecková, jsou si zpracovatelé další fáze reformy veřejné správy velmi dobře vědomi uvedených souvislostí. Ještě před rušením okresních úřadů chtějí promluvit ke všem pracovníkům na okresech a přijít s modelem, který popíše nadcházející rozdělení kompetencí, určí obvody působnosti jednotlivých orgánů ve všech oblastech státní správy.

Odborné týmy specialistů dokončují materiál, který bude předložen příslušnému parlamentnímu výboru i vládě. Mělo by to zahájit širokou rozpravu, která vyústí k přijetí zákona, vymezujícího územní obvody i působnosti jednotlivých orgánů veřejné správy po ukončení činnosti okresních úřadů.

Celonárodní diskuze

Nedávno přijatý zákon o rozpočtovém určení daní ukázal, že o citlivých otázkách života obcí je potřebné diskutovat s předstihem a přijímat rozhodnutí na základě věcných údajů a znalostí širokého spektra zájmů, které zde působí. Proto i naš časopis otevírá rozpravu o problematice "malých okresů" již nyní. Víme, že se jedná o nepřesný termín a je nám známo, že existuje řada protichůdných názorů.

„Chybí model a jasná logická struktura budoucího uspořádání“, řekl nám přednosta Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou, Petr Narwa. „Ustanovení o rušení okresních úřadů má výrazně demotivující účinky pro řadu kvalifikovaných lidí. V této oblasti se projevuje nedomyšlenost i nejasné cíle celé reformy. Navíc zahajujeme největší změny za posledních sto let v době, kdy se předpokládá vstup do Evropské unie, který vyžaduje silné a stabilizované orgány místní správy“.

Na druhé straně je patrný silný tlak většiny starostů měst a obcí, kteří okresním úřadům vytýkají nízký zájem o rozvoj území a potřeby samosprávy. V řadě míst nemohou zapomenout na jednostranný postoj okresních úřadů při rozdělování vyrovnávací dotace. Chtěli by jejich zrušení urychlit.

Všechny názory je třeba vyhodnotit, oddělit jednotlivosti a místní specifika od obecně platných skutečností. Všichni by měli posuzovat budoucí model na základě věcných argumenů a konkrétních faktů, bez emocí a politických či lokálních zájmů.

Obec, okres, kraj

Jaká jsou fakta? Náš ústavní pořádek rozeznává tři roviny územní samosprávy: obec, kraj a stát.

Přes rozdílné názory na velikosti a počet 14 krajů je zřejmé, že z hlediska geografického jsou stávající sídla významnými a tradičními centry i podle současných potřeb. Samostatnou otázkou zůstává jejich skladebnost podle současných okresů, neboť v roce 1960 byly zjevně porušeny některé přirozené vazby.

Území okresů se nyní vymezuje územím obcí, které jsou vyjmenovány v příloze zákona o okresních úřadech. Jedná se o 73 okresů a území čtyř magistrátních měst, které vykonávají působnost OkÚ. Jde o historické kategorie, neboť okresní uspořádání se měnilo. (Pozn. red.: Počet tehdejších okresů je mj. téměř totožný s připravovaným počtem tzv. „malých okresů“, kterých má být cca 180).

Obecní strukturu tvoří 6232 obcí, z nichž 509 je městem. Převážnou většinu tvoří obce malé (87 % do 1500 obyvatel), které mají jen základní kompetence. Celkem 383+4 obce vykonávají působnost pověřených úřadů, to znamená, že vykonávají státní správu ve vymezených úsecích i pro území okolních obcí (síť pověřených úřadů je patrná z uvedené mapy). Tato územní působnost i sídla pověřených úřadů jsou stanovena příslušným nařízením vlády. V uvedeném počtu jsou všechna okresní města.

Zákon o obcích umožňuje, aby jedna obec vykonávala na základě dohody působnost v oblasti státní správy i pro území okolních obcí. Takových dohod ovšem není mnoho. Speciální předpisy však vymezují např. matriční obvody (1230) a obvody stavebních úřadů (cca 560 míst). Obdobných příkladů by se našlo více. Je možné uvádět územní obvody finančních úřadů, geodézie, kontaktní místa sociální péče, spádové obvody škol, zdravotnictví, území z hlediska ochrany životního prostředí, povodí apod.

Překlenutí propasti

Cílem navrhovaného řešení bude překlenout propast a zacelit díru, která po zrušení okresních úřadů vznikne mezi obcemi a krajskými ográny. Předem je nutno odmítnout perspektivu, že vznikne 800–1000 sloučených obcí, které budou mít dostatečný počet obyvatel a potřebný výkonný aparát. Administrativní řešení směřující proti iniciativě obcí by bylo nesmyslné a bez naděje na úspěch.

Nebylo by ani správné odebírat některým dnešním pověřeným úřadům svěřené pravomoce a přenášet je pouze na vybraných 180 nových „malých okresů“. Cestou pravděpodobně bude určitá odstupňovanost působností územních orgánů. Vedle obcí se základní působností by měly zůstat dnešní pověřené obce s rozšířenou působností (387−180). V sídlech vybraných 180 „malých okresů“ by orgány měly vykonávat, pokud to bude možné, působnost dnešních okresních úřadů. „Nejsilnější“ by měly zůstat úřady v dnešních okresních městech.

Popsané řešení by znamenalo jisté překrývání obvodů působnosti podle jednotlivých úseků státní správy, což je i nyní obvyklé. Zůstává celá řada dalších otázek: odvolací řízení, vztahy k voleným orgánům samosprávy, působnost ostatních orgánů státní správy apod. Právě proto je třeba zahájit rozpravu o této problematice. Souvisí to i s otázkou zavedení správního soudnictví, s procesem informatizace a také zjednodušení státní správy.

S velkým očekáváním se připravuje fungování krajské samosprávy. Další kroky reformy by se měly ovlivňovat již nyní.

redakce O&F

TOPlist
TOPlist