Obce jako plátci DPH?

V Poslanecké sněmovně se projednává zcela nový návrh zákona o dani z přidané hodnoty. V krátké době tak má dojít k další změně tohoto zákona, tentokrát však jde o zcela nové pojetí, jímž se systém daně z přidané hodnoty v ČR má dostat do souladu se směrnicí Rady Evropy, která se týká jednotného základu daně.

Návrh předpokládá účinnost ode dne vstupu ČR do Evropské unie, tedy k 1. květnu 2004. V tak krátkém čase není možné návrh zodpovědně projednat. Zejména obce, jichž se návrh zákona zcela zásadním způsobem dotýká, nebudou mít dostatek času připravit se na situaci, kdy se stanou plátci DPH, především administrativně a z hlediska programového vybavení.

Povinné osoby

V jakých situacích se obce stanou plátci daně z přidané hodnoty? Klíčovým pojmem jsou "osoby povinné k dani" vymezené v § 5 návrhu zákona. Podle něj je "osobou povinnou k dani fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti."

Podle § 5 odst. 3 návrhu zákona se "stát, kraje, obce jakož i právnické osoby, které byly založeny nebo zřízeny zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu (veřejnoprávní subjekt) při výkonu působností v oblasti veřejné správy, nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za to přijímají úhradu. Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k narušení hospodářské soutěže anebo vykonává-li veřejnoprávní subjekt rovněž ekonomickou činnost, považuje se za osobu podléhající dani."

S tím souvisí § 5 odst. 4 návrhu zákona, který zní: "Veřejnoprávní subjekt se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu."

Tři výjimky

Obec se tedy nepovažuje za osobu povinnou k dani při výkonu působností v oblasti veřejné správy, a to i v případě, kdy za to přijímá úhradu, ovšem se třemi výjimkami:

1. pokud by při výkonu veřejné správy došlo k narušení hospodářské soutěže,
2. pokud obec vykonává rovněž ekonomickou činnost,
3. pokud bude obec vykonávat činnosti uvedené v příloze č. 3 (např. dodávky vody, plynu, služby školních jídelen atd.).

Rozsah výše uvedených výjimek je značný. Pro lepší pochopení "osob povinných k dani" si musíme osvětlit několik pojmů.

Slovní spojení "výkon působností v oblasti veřejné správy"

předkladatel přechází i v důvodové zprávě bez povšimnutí. Podle ustálené právní praxe se tím pravděpodobně rozumí jak samostatná, tak přenesená působnost, což fakticky znamená veškerou činnost obce. Od tohoto velice širokého vymezení však musíme "odečíst" tři výše uvedené výjimky. Pro obce bude zcela zásadní případ, kdy obec vykonává ekonomickou činnost.

"Ekonomickou činností" se pro účely zákona rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby atd. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně (což v případě obcí znamená výnosy z pronájmu budov, pozemků, výnosy z cenných papírů, realizované kurzové zisky, atd.).

Samostatně uskutečňovanou činností však není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah.

Osvobození

Pro odpověď na otázku, v kterých případech se obce stanou plátci DPH, je nutné si vymezit, které osoby budou osvobozeny od uplatňování daně. Podle § 6 návrhu je osoba povinná k dani osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 mil.Kč. Obratem se pak rozumí výnosy za zdanitelná plnění a výnosy za plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně u osob, které mají povinnost vést účetnictví, což se také týká obcí.

Mezi příjmy s nárokem na odpočet daně se zahrnuje například přeprava osob. Do obratu se také zahrnují výnosy nebo příjmy z převodu a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, finančních činností a pojišťovacích činností. Do obratu se nezahrnuje výchova a vzdělávání, zdravotnické služby a zboží, sociální pomoc, provozování loterií a jiných podobných her atd. Do obratu se také nebudou zahrnovat výnosy nebo příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku.

Tvrdé dopady

Z výše uvedeného plyne, že obce, které budou pronajímat prostory, např. hospodu, obchod a několik bytů, se stanou osobou povinnou k dani, protože pronájem musíme zahrnout pod definici "ekonomických činností". V případě, že obrat překročí za 12 měsíců částku 1 mil. Kč, stane se obec plátcem DPH.

Takovéto řešení však není plně v souladu s dikcí Šesté směrnice Rady Evropy, která je ve vztahu k "veřejnoprávním subjektům" mnohem liberálnější. "Státy, orgány regionální a místní samosprávy a jiné veřejnoprávní subjekty se nepovažují za osoby podléhající dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné správy ("public autorities"), a to i tehdy, vybírají-li v souvislosti s těmito činnostmi nebo plněními dávky, poplatky, příspěvky či platby."

Text pokračuje: "Vykonávají-li takové činnosti nebo plnění, považují se nicméně za osoby podléhající dani, vedlo-li by jejich nepodléhání dani k výraznému narušení hospodářské soutěže." Směrnice tak počítá s tím, že veřejnoprávní subjekty se nepovažují za osoby povinné k dani vyjma případů narušení hospodářské soutěže. Znění návrhu zákona je v podstatě nelogické, protože si lze jen obtížně představit činnost, kterou by nezahrnoval pojem "ekonomická činnost", a která by zároveň výrazně narušila hospodářskou soutěž.

Odpovědět, zda se obec stane plátcem daně z přidané hodnoty, si musí každá obec sama, podle výše nastavených kritérií a na základě znalosti místních podmínek. Nejasných pojmů je příliš mnoho. Nelze se pak divit, že obce mají problém s uplatňováním některých ustanovení daňových, ale nejen daňových, zákonů.