Interní audit

V procesu vstupu naší země do EU mohou sehrát aktivity kolem interního auditu, zavedení činnosti na odpovídající úrovni a celkový přístup k danému předmětu jednu z rozhodujících rolí např. při ochotě poskytovaní dotací ze strukturálních fondů.

Interní audit by měl hlavně prokazovat svoji potřebu a užitečnost v rámci zvyšování kvality řízení finančních i nefinančních procesů v rámci veřejných financí. Interní audit, zaváděný povinně podle ustanovení zákona o finanční kontrole přispěje k větší transparentnosti prováděných finančních operací a k hospodárnějšímu nakládání s veřejnými financemi ve státní správě a samosprávě. U tohoto druhu organizací je ve světě zaváděna funkce interního auditu s velkým důrazem, neboť zde bývá nižší úroveň kontrolních prvků reagujících na podnikatelské ohrožení vyplývající z rozvinutého tržního prostředí.

Proto se intenzivně hledají cesty a interní audit jako jedna z forem finanční kontroly, založená na posuzování zavedených systémů se i v těchto organizacích začala rozvíjet. Nový institut zaznamenává v současnosti rychlý vývoj, součástí toho vývoje se stávají i měnící se nástroje a kompetence interního auditora.

Definice interního auditu

Moderní pojetí auditu se začíná datovat od první poloviny padesátých let a vzniká v USA. Tehdy také interní audit rozšiřuje svoji působnost na hodnocení všech operací ve firmě a je postaven na úroveň externích auditorů. V České republice se interní audit ve svém moderním pojetí rozvinul až v polovině devadesátých let.

Revolučním počinem je však ustanovení funkce interního auditu -- rozhodnutí o jeho zavedení a to i v rámci veřejných financí. Velikost pracovišť interních auditorů je odlišná, závisí na typu organizace, na velikosti a rozsahu činností, na složitosti a komplexnosti činností. Dosavadní kroky spojené se zavedením interního auditu ve sféře veřejných financí jsou poznamenány jistou tématickou roztříštěností a s tím související vyšší mírou obecnosti.

Vývoj interního auditu bude předznamenán hlavně tím, že financování je stále složitější a to limituje schopnost řídících pracovníků monitorovat všechny dotčené finanční operace.

Velká pozornost je nyní věnována definici interního auditu, která zaznamenala již několik a dosti zásadních změn v posunu v chápání rámce profesní praxe interních auditorů.

Definice vyjadřuje významný posun v zaměření auditu od kontrolní činnosti k jeho konzultačně poradenské úloze.

Interní audit by měl poskytovat vedení společnosti nezávislé objektivní ujištění, že správa a řízení organizace je efektivní a případně přispět k jejich zdokonalení.

Základní růstové faktory

Interní audit směřuje k identifikaci, hodnocení a zvládnutí všech možných rizik. Zároveň nové pojetí interního auditu směřuje k poradenské činnosti, která je prováděna nezávisle uvnitř organizace a je vedena základním principem poskytnutí přidané hodnoty ke zlepšení činnosti organizace, zejména ověřováním účinnosti systému řízení rizik a řídících procesů v organizaci.

A právě ono "poskytnutí přidané hodnoty" znamená přijetí i nového pojetí. V rámci veřejných financí se musí tato myšlenka stát základním stavebním kamenem, ale zároveň procesem uskutečnění žádoucího cíle, což nebude jednoduché.

Jediná cesta k úspěšnému prosazování profese interního auditu je dosažení kvalifikovaných výsledků, které přesvědčí vedoucí pracovníky o užitečnosti interního auditora.

Rizikové faktory

Výhodou interního auditu je dokonalá znalost vlastní organizace. Proto prvním zásadním krokem bude výběr a přijetí vedoucího interního auditu.

Český institut interních auditorů doporučuje, aby interní auditor byl členem klíčového managementu a ad hoc projektových týmů, zúčastnil se příslušných jednání, přednesl své komentáře a stanoviska k danému problému, přičemž nemá právo hlasovací a rozhodovací.

Dynamika veřejných rozpočtů však může být ohrožen několika faktory. Prvním je již zmíněný "lidský faktor", dalším může být například tzv. "faktor akceptační" (aplikační). Jde v podstatě o posun okamžiku realizace projektu oproti harmonogramu. Oba mohou působit samostatně, ale v praxi se častěji kombinují. Přesto, že jsou obecně známy cíle a je snaha nedostatky odstraňovat, zmíněné faktory vytváří vážná objektivní rizika zcela specifického charakteru. Vyznačují se tím, že:

• pramení z přirozených lidských vlastností, a nelze je jednoznačně označit a odstranit, jako běžné chyby
• spočívají v lidské psychice, v návycích jednání a v setrvačnosti myšlení
• projevují se nechutí cokoli měnit, tendencí zavírat oči před některými nedostatky, riziky a stereotypy jednání
• formují se jako různé administrativní, byrokratické, pouze formální a samoúčelné postupy v řízení, organizování nebo nezdravé a zkreslující přístupy a postoje, mlžící, nebo omezující základní toky informací atd.

Protože tato rizika patří do oblasti lidského faktoru, mohou být eliminována pouze specifickou činností nezávislého orgánu, jakým je právě interní audit. Ten musí analyzovat celý proces, konzultovat, doporučovat a napomáhat všem členům organizace při efektivním plnění úkolů a vytyčené strategii. Dokladem účinnosti interního auditu může být i zvýšení efektivity, hospodářských procesů, tak jak to požaduje zákon o finanční kontrole veřejných financí.

Vztah mezi interním a externím auditem

Interní auditor se soustřeďuje na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů v organizaci. Svou pozornost obrací na hodnocení a zlepšování efektivnosti systému a řízení rizik, správu a úroveň řízení organizace. Šetření se zaměřuje především na budoucnost organizace, vyhodnocuje zejména řídící a kontrolní mechanismy, které mají zajistit naplnění strategických záměrů a cílů.

Naproti tomu externí audit je zaměřen na vyhodnocení minulosti, posuzuje realizované transakce a jejich dopad do majetkové a důchodové situace organizace. Posouzení správnosti účetní závěrky provádí vzhledem k potřebám "třetích stran", které potřebují spolehlivé finanční informace.

Externí i interní audit je vzájemně propojen a obě formy se navzájem podporují, i když statutární auditor je činný převážně pro "třetí strany", zatímco funkce interního auditu se provádí pro vedení společnosti či úřadu (obce, města, kraje). Objektivita a odpovědnost vyžadují, aby tyto dvě funkce pocházely ze dvou různých zdrojů.

Interní audit a controlling

Současně s interním auditem dochází k dynamickému rozvoji dalšího nového nástroje pro řízení -- controllingu. Je třeba rozlišovat cíle a zaměření obou disciplin. Moderní controlling se orientuje na procesy z pohledu ekonomických dopadů na dlouhodobé cíle společnosti. Jestliže se má zabránit prolínání a duplicitám obou nástrojů, je nutné jejich přesné ohraničení. Zároveň se předpokládá vzájemná spolupráce.

Controlling je moderní podporou managementu, zejména tam, kde se jedná o rozsáhlé a obtížně řiditelné systémy s bohatě rozvětvenou strukturou. Může nastat situace, kdy interní audit ověřuje controlling jako jednu z auditovaných oblastí. Obě funkce spojuje zjišťování stavu a odchylek. Cotrollery zajímají odchylky od plánu, auditory odchylky od standardů, vycházejících z nejlepší praxe v oboru. Jak controlling, tak interní audit mají ve složitějších strukturách své místo, oba přispívají k podpoře managementu při hledání správných rozhodnutí a stanovených cílů.

Mezinárodní standardy interního auditu

Interní audit je dynamická a evoluční profese, která předjímá změny ve svém pracovním prostředí a přizpůsobuje se změnám v organizační struktuře. Standardy pro práci interního auditora potřebné ke změně pojetí profese byly vyvinuty a je třeba se jimi řídit.

"Rámec profesionální praxe interního auditu" obsahuje: Definice interního auditu, Etický kodex, Standardy pro profesionální praxi, Základní standardy (16 standardů), Standardy pro výkon interního auditu (30 standardů), Prováděcí standardy (26 ujišťovacích a 20 konzultačních standardů), Doporučení pro praxi (64 doporučení) a Rozvojové a praktické pomůcky.

Uvedené standardy jsou koncipovány jako rozvojové a praktické pomůcky, jako doporučení pro praxi. Důvod je regulérní -- interní audit se provádí v různém právním a kulturním prostředí, uvnitř organizací, které se liší svým zaměřením, velikostí i strukturou, rozsahem a strukturou svých činností.

Samostatným produktem jsou "Standardy profesionálních dovedností", mezi něž zahrnujeme: objektivitu, nezávislost, znalosti, schopnosti, ukázněnost, pokračující sebevzdělání, profesionální zájem a programy zajištění kvality.

Dalšími standardy určené pro praxi upřednostňují: řízení auditovaných procesů, plánování auditů, sběr informací, komunikaci o výsledcích práce.

Standardy jsou zpracovány v globálních vazbách a je pochopitelně možné připustit určitou modifikaci na místní prostředí.

Kompetence interního auditora

Tato otázka zajímající všechny interní auditory nemá jedinou odpověď. Kompetence vymezené specifickým postavením útvaru interního auditu v organizaci mohou být případ od případu odlišné. Někdy mohou být i ovlivněné požadavky okolí, především státních institucí, které vyžadují od útvaru interního auditu plnění speciálních služeb (např. veřejný sektor). Dále jsou kompetence obecně v této profesi uznávané a promítnuté do přijatých standardů. Jsou však i kompetence, které vyšly z praxe, jsou uplatňovány ve vyspělých organizacích a stávají se vzorem pro zavedení u všech ostatních.

Konsultují se přístupy ve sféře veřejných financí. V souladu se sílící poptávkou by proto měly být specielně upraveny i kompetence interních auditorů působících v rámci veřejných financí, neboť i zde půjde o plnění speciálních služeb na zakázku veřejných rozpočtů.

Kvalifikace interního auditora

Profese interního auditora je velmi náročná z hlediska požadavků na kvalifikaci, dovednosti a znalosti. Z hlediska mezinárodních standardů a v jejich rámci jsou na kvalifikaci interních auditorů kladeny podobné požadavky jako na kvalifikaci externích auditorů (tj. vysokoškolské vzdělání určitého zaměření, odpovídající teoretická vybavenost, znalosti a dovednosti v oblasti auditorských technik a způsobilost v dalších disciplinách, včetně prokázání potřebné praxe).

Český svaz interních auditorů (ČIIA) má svoji představu o náležitém osobním profilu interního auditora, do které zahrnuje zejména následující požadavky*:

• obratnost v přesném vyhodnocování situací
• instinktivně správné chování při styku s opozicí a v konfliktních situacích
• prokazatelně dobré uvažování
• silný charakter a dobré schopnosti
• schopnost předkládat otázky vyváženým způsobem
• výborné komunikační naslouchací schopnostmi
• srozumitelné analytické myšlení
• umění koncipovat texty a zápisy
• schopnost tvůrčího koncenzu a řešení problémů
• etické chování a jednání silou svého přesvědčení -- bez ohledu na daná rizika

* převzato z textu -- Moderní pojetí interního auditu -- autor Ing. Bohuslav Poduška -- prezident ČIIA

V české republice, ve státní správě a územní samosprávě zvlášť, je interní audit rozvíjející se profesí. Problémem je však skutečnost, že v mnoha případech nahrazuje zrušené oddělení vnitřní kontroly. Systém interního auditu reprezentuje jediný účinný způsob, jak předcházet problémům, a řešit je dříve než nastaly. Tento systém je teprve v začátcích. Existuje ovšem riziko, že tato profese bude vržena o mnoho let zpátky.

Pokud se povede nasměrovat společenskou poptávku v oblasti vnitřního činnosti na integrovaný kontrolní rámec, tak je reálná šance, že interní audit opravdu přispěje ke zlepšení správy a řízení veřejných financí. Tím se bude moci realizovat přidaná hodnota a profese interních auditorů bude stále více uznávanější profesí.

Pokud se interní audit nechá vmanévrovat do pozice vnitřních vyšetřovatelů, tak se rázem ocitneme s touto novou profesí o několik desetiletí zpátky. Takto realizovaná profese bude stále pokulhávat za stále dynamičtěji se rozvíjející formou ve vzdělaném světě.

Zvykáme si na to, že neustálá potřeba změn s sebou kromě pozitivních výsledků přináší také problémy a rizika. Sám auditor musí sehrát svou úlohu a prosazovat svoje postavení i v případě, že jeho role není ještě přesně definována.

To je úkol pro exekutivu, koordinační a metodické centrum a další odborné sekce, pomoci najít odpovídající postavení interního auditu v rámci modelu správy a řízení veřejných financí v duchu a souladu s pokračující reformou.

Ing. Danuše Prokůpková