K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Delegace výkonu státní správy

(Rizika přenosu státní správy z obce s rozšířenou působností)

Datum: 13. 10. 2003, zdroj: OF 4/2003, rubrika: Reforma veřejné správy

Přechod kompetencí okresních úřadů k 1. 1. 2003 byl doprovázen i novelizací zákona o obcích, která se týkala výkonu státní správy. Šlo o doplnění, regulující uzavírání veřejnoprávních smluv, ale též o ustanovení, které má za určitých podmínek umožnit přenos státní správy z obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem (§ 66b odst. 3 a 4 zákona o obcích).

Toto ustanovení bylo do novely (zákon č. 313/2002 Sb.) vloženo pozměňovacím návrhem podaným v Poslanecké sněmovně. Je však prakticky nemožné je bez rizika vážných právních problémů aplikovat. Nebude bez významu na tato rizika upozornit.

Ustanovení § 66b odst. 3 nepřispívá k zajištění řádného výkonu státní správy, ale umožňuje ad hoc, bez adekvátních zákonných kritérií a blíže nedefinovaným způsobem přenos části státní správy z obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem.

Je to ústavní?

První otázkou je, zda je vůbec možné nakládat takto se státní správou svěřenou orgánům obcí s rozšířenou působností zákonem. Podle čl. 105 Ústavy lze orgánům samosprávy svěřit výkon státní správy jen zákonem. Ustanovení čl. 105 je tedy méně kategorické než čl. 104 odst. 1, podle kterého může být samostatná působnost zastupitelstev stanovena jen zákonem.

Podle § 65 odst. 1 zákona o obcích je možné, aby krajský úřad, v případě, že orgán obce neplní povinnost podle § 7 odst. 2, rozhodl o tom, že pro tuto obec bude přenesenou působnost vykonávat pověřený obecní úřad. Zároveň rozhoduje i o převodu příspěvku na výkon přenesené působnosti. Obdobně je tomu v případě obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (§ 66b odst. 1), kde rozhoduje Ministerstvo vnitra.

Obecní zřízení tedy upravuje možnost odejmout obci jednostranným individuálním správním aktem výkon státní správy svěřený jí zákonem a svěřit ji orgánu jiné obce. Ve srovnání s § 66b odst. 3 je však podstatný rozdíl v tom, že zde se předpokládá přesun výkonu státní správy z obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem (tedy na jinou úroveň územní veřejné správy). Tím by Ministerstvo vnitra mohlo prostřednictvím přesunu kompetencí v jednotlivých oblastech státní správy rozšiřovat okruh obcí s rozšířenou působností nad rámec schváleného zákona. To by mohlo být zpochybněno z hlediska ústavnosti.

Procesní režim

Pravomoc rozhodnout o delegaci státní správy svěřuje zákon pro jakýkoliv úsek státní správy pouze Ministerstvu vnitra, které je však ústředním správním úřadem jen pro některé úseky státní správy. V § 66b odst. 3 obecního zřízení však chybí sebemenší zmínka o součinnosti Ministerstva vnitra s jinými ministerstvy při vydávání takových rozhodnutí.

Pokud by Ministerstvo vnitra k vydání rozhodnutí na svou plnou odpovědnost přece přistoupilo, je postaveno před další problém, neboť zákon nedává jednoznačnou odpověď na otázku v jakém procesním režimu se má rozhodnutí vydat. Je sice stanoveno, že "při vydávání tohoto rozhodnutí se nepostupuje podle správního řádu". Ministerstvo vnitra však má současně rozhodovat o dvou věcech. Jednak o delegování určitého rozsahu výkonu státní správy a jednak o převodu příspěvků na výkon přenesené působnosti.

Z textu není jasné, zda má být ve věci vydáno jedno rozhodnutí obsahující dva výroky nebo zda mají být vydána rozhodnutí dvě. Tedy rozhodnutí o delegaci výkonu státní správy (podle správního řádu) a rozhodnutí o převodu příspěvku na její výkon (mimo správní řád).

Právní moc

Pokud by se rozhodnutí o delegaci státní správy vydávalo ve správním řízení, lze jen velmi těžko dosáhnout toho, aby nabylo právní moci právě k 1. lednu kalendářního roku, jak předpokládá zákon. Pokud by se naopak vydávalo jediné rozhodnutí mimo režim správního řádu, působí problémy pojem "právní moc", neboť jde o pojem definovaný právě prostřednictvím správního řádu. Právní mocí je vlastnost rozhodnutí, která značí po stránce procesní nemožnost napadnout rozhodnutí řádným opravným prostředkem -- formální právní moc. Po stránce hmotněprávní značí nezměnitelnost a nezrušitelnost rozhodnutí a překážku rozhodnout tutéž věc jinak -- materiální právní moc.

Dalším problémem je určení příslušného orgánu obce, resp. kraje, který má ve věci za obec (kraj) rozhodovat a jednat. Ať již půjde o správní řízení podle správního řádu či nikoliv. Zákon mluví o "návrhu obce s pověřeným obecním úřadem", dále o "doporučení krajského úřadu" a konečně o "projednání s příslušnou obcí s rozšířenou působností".

O podání návrhu se bude v obci s pověřeným obecním úřadem rozhodovat v samostatné působnosti, příslušná k rozhodnutí bude tedy zásadně rada obce, nesvěří-li tuto pravomoc starostovi nebo nevyhradí-li si toto rozhodování zastupitelstvo. Podobně tomu bude na úrovni obce s rozšířenou působností, s níž má Ministerstvo vnitra podaný návrh projednat.

Kraj a ministerstvo

V případě doporučení krajského úřadu označuje zákon přímo příslušný orgán kraje, otázkou však zůstává, má-li být doporučení krajského úřadu vydáno v samostatné nebo přenesené působnosti. V přenesené působnosti plní krajský úřad na základě § 67 odst. 1 písm. g) zákona o krajích další působnosti svěřené mu zákonem. Doporučení krajského úřadu by tedy bylo zřejmě vydáno v přenesené působnosti (nejspíše mimo režim správního řádu). Stran obsahu tohoto doporučení zákon žádné požadavky nestanoví, je však otázkou, zda by bylo možné spokojit se např. s lakonickým konstatováním, že krajský úřad návrh obce s pověřeným obecním úřadem bez dalšího doporučuje.

Další, a to zcela zásadní otázkou, na níž zákon opět nedává odpověď, je to, zda má být rozhodnutí Ministerstva vnitra vydáno na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Pokud by bylo vydáno na dobu neurčitou, stala by se obec s pověřeným obecním úřadem rozhodnutím Ministerstva vnitra (pro výkon některých kompetencí) de facto obcí s rozšířenou působností.

Zákon nevylučuje, aby postupně docházelo k přenosu dalších kompetencí, čímž by byl okruh těchto obcí v zákoně č. 314/2002 Sb. nepřímo doplňován, což plyne i z faktu, že zákon nikde nemluví o možnosti zrušení jednou vydaného rozhodnutí. S ohledem na ústavní zásadu vázanosti výkonu státní moci zákonem tedy takový postup Ministerstvu vnitra zřejmě ani neumožňuje.

Vazba na rozpočet

Zákon též neříká, zda by Ministerstvo vnitra mohlo časovou platnost rozhodnutí omezit. Je proto otázkou, jestli omezit, a pokud ano, na základě čeho by bylo možné bez explicitní zákonné úpravy volit mezi rozhodnutími na dobu určitou a na dobu neurčitou.

Pokud by Ministerstvo vnitra vydalo rozhodnutí na dobu neurčitou, vyvstává problém s rozhodnutím o převodu příspěvku na výkon delegované státní správy. Příspěvek na výkon státní správy je pro každý rok stanovován zákonem o státním rozpočtu a není tedy jasné, zda by Ministerstvo vnitra mělo rozhodnutí o převodu tohoto příspěvku v návaznosti na obsah zákona o státním rozpočtu každoročně "aktualizovat", s čímž zákon o obcích nekalkuluje. Nebo ponechat jednou stanovený příspěvek beze změny, což by nemuselo později přijatému zákonu o státním rozpočtu odpovídat.

Otázkou zůstává též to, jak by samo Ministerstvo vnitra zajistilo, aby k naplnění takového rozhodnutí, tedy k vlastnímu převodu příspěvků z obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem, vůbec došlo. Ústředním orgánem pro státní rozpočet je totiž Ministerstvo financí a zákon žádnou součinnost resortů nepředpokládá.

Paradoxní situace

Zákon nedává odpověď ani na otázku, jak by se postupovalo v případě, že by obec s pověřeným obecním úřadem delegovanou státní správu přestala vykonávat nebo ji nevykonávala způsobem stanoveným zákonem. V případě obce s rozšířenou působností je to důvod k zásahu ze strany Ministerstva vnitra. Ve vztahu k obci s pověřeným obecním úřadem, na kterou je přenesen výkon státní správy z obce s rozšířenou působností, zákon Ministerstvu vnitra žádnou takovou pravomoc (rozhodnout o odejmutí výkonu státní správy) nedává. Obec s pověřeným obecním úřadem by tak byla paradoxně v lepším postavení než obec s rozšířenou působností, která tuto působnost odvozuje ze zákona, neboť by o jednou svěřenou státní správu prakticky nemohla (až do případné novely zákona) přijít.

Ze všech výše uvedených důvodů je tedy prakticky nemožné rozhodnutí podle § 66b odst. 3 a 4 zákona o obcích vydat, nemají-li tím být způsobeny vážné a prakticky neřešitelné právní problémy.

JUDr. Josef Vedral, PhD., odbor legislativy Ministerstva vnitra

TOPlist
TOPlist