Podílové fondy
Podílové fondy představují jednoduchý způsob, jak investovat i s relativně malým objem prostředků na trhu, kterého by se investor přímo nemohl účastnit, ať už kvůli limitovaným zdrojům nebo pro svou odlišnou kvalifikaci.
Pro takové investory plní podílový fond několik základních funkcí. Renomovaný správce -- těch ostatních alespoň na našem trhu, mj. i díky pečlivé snaze Komise pro cenné papíry, moc nezbylo -- shromažďuje prostředky drobnějších investorů. Ty pak investuje kvalifikovaným způsobem a podílníkům tak zajišťuje expozici právě na tom trhu, který si vybrali.
V tom spočívá jeden z charakteristických rysů rychlého vývoje, kterého jsme mohli být svědky na našem mladém finančním trhu. Zatímco hlavně v devadesátých letech u nás bylo docela obvyklé, že podílové fondy investovaly tu do ruských dluhopisů, tu do jihoamerických akcií a v podstatě do čehokoli, co se zrovna zamlouvalo portfolio managerovi, jeho šéfovi nebo co se prostě někomu hodilo, v posledních letech v tom začíná být pořádek.
Profily fondů
Většina fondů sleduje nějaký benchmark, tj. srovnávací etalon (např. index státních dluhopisů ČR), s nímž se porovnává výkonnost fondu, a který zároveň odpovídá i jeho zaměření. Vzhledem k činnosti organizací typu "Unie investičních společností" nebo "Asociace pro kapitálový trh", ale hlavně díky zahraniční konkurenci, se u nás fondy začaly profilovat standardním způsobem:
- opravdu velmi málo rizikové fondy peněžního trhu,
- dluhopisové fondy těžící z dosavadního poklesu úrokových sazeb
- kompletní nabídka rizikovějších fondů určená spíš fyzickým osobám -- smíšené a akciové fondy, fondy fondů, garantované fondy atd.
Pro instituce existují, až na výjimky -- jako jsou speciální fondy pro nadace nebo zvláštní fondy ČSOB pro bytová družstva a firemní klienty, obvykle tytéž fondy jako pro fyzické osoby, mají ovšem zvýhodněný vstupní poplatek pro větší investované částky. Výstupní poplatek se u nás obvykle neuplatňuje, poplatek za správu vybírá každý fond.
Nevybírá tento poplatek jako nějaký zvláštní poplatek účtovaný jednotlivým podílníkům. Cena podílového listu se totiž při přecenění fondu, obvykle denně či týdně, určí tak, že se sečte hodnota všech aktiv fondu, od nich se odečtou příslušné náklady za uložení cenných papírů, vedení běžných účtů apod. a zároveň si správce strhne poměrnou (např. 1/365) část příslušného poplatku, vyjádřeného sazbou 0,XX % p. a. Potom se čistá hodnota aktiv vydělí počtem podílových listů a výsledkem je aktuální cena jednoho podílu, která roste (případně stagnuje či padá) tempem odrážejícím situaci na daném trhu a schopnosti portfolio managera.
Výnos podílníka
Výnos podílníka odpovídá buď rozdílu mezi kupní a prodejní (otevřený podílový fond může investor prodat kdykoli) cenou podílových listů, nebo se vyplácí, zpravidla jednou ročně, formou dividendy. Důvodem existence dvou tříd (kapitalizační a dividendové) u jednoho fondu je rozdílný daňový režim.
Daňové výhody jsou zároveň důvodem, proč jsou obvykle výhodnější investice do zahraničních podílových fondů; ty bývají právě za tímto účelem zřízeny v některé zemi s příznivějším postojem k fondům, jejichž výnosy se v ČR daní sazbou 15 %. Proto se na našem trhu objevuje stále víc korunových fondů, založených ve spolupráci se spřízněnou zahraniční bankou. Na druhou stranu jsou zahraniční banky obvykle ochotny nový fond založit jen při dostatečném objemu prostředků, takže na trhu zbývá prostor i pro domácí, specializované fondy pro omezený okruh investorů.
Uzavřené fondy
Kromě obyčejných fondů existuje řada dalších fondů, lišících se v rámci obdobného obecného principu fungování fondu nějakým specifickým požadavkem na délku investičního horizontu nebo nestandardní investiční strategií.
Uzavřené podílové fondy umožňují při uvedení fondu na trh nákup za výhodných podmínek a zároveň se také počítá s určitou pevnou dobou držení podílových listů, jejichž prodej je obvykle -- na rozdíl od standardních fondů -- spojen s určitým výstupním poplatkem nebo není možný vůbec. Takové uspořádání správci fondů často používají pro tzv. garantované fondy. Ty podílníkům zaručují určité minimální zhodnocení a zároveň např. 70 % zhodnocení některého z akciových trhů, pokud k němu dojde.
Existuje celá řada variant a podob, ale princip je vždy obdobný. Vedoucí bankou, pokud jde o prodej těchto produktů na evropském trhu, je belgická KBC, zajímavé jsou i produkty HSBC, Dresdner Bank a dalších, z nichž některé jsou k dispozici i přímo v české koruně. Ze struktury portfolia, která takovou strategii umožňuje, vyplývá požadavek na uzavřený charakter fondu.
Činnost fondu
Záruku jistiny, resp. nějakého minimálního výnosu totiž podílníkům zajišťuje to, že třeba 90 % aktiv fond investuje do nějakého jistého aktiva -- řekněme dluhopisu se splatností za pět let, pokud se pro fond počítá právě s takovou dobou životnosti. Protože při nákupu dluhopisu se výnos do splatnosti dá spočítat, správce ví, že původních 90 % portfolia postupem času přinese výnos, který nahradí těch dalších 10 %, i kdybychom o ně přišli.
To se může stát, protože tuto další část portfolia fond investuje do opcí, jejichž smyslem je umožnit alespoň částečnou participaci na výnosu nějakého zajímavého trhu, pokud ten se bude vyvíjet žádoucím směrem. Pokud ano, podílník vydělává víc, než tradičními metodami spoření a investování, pokud ne, přijde fond o část aktiv, kterou investoval do opcí a využije jistého výnosu konzervativně investovaných 90 %, který nahradí ztrátu části portfolia.
Produktů založených na tomto či obdobném principu je opravdu hodně, částečně zásluhou poklesu akciových trhů v minulých letech, jehož následkem poptávka po rizikových produktech, jako jsou normální akciové fondy, poněkud klesla. Proto velcí správci aktiv promptně nabídli bezpečnější variantu, po nich ti menší... atd.
Regulace fondů
Označení "Hedge fond" znamenalo označení fondu, který se snažil dosáhnout zajímavých a přitom bezpečných výnosů využitím termínových obchodů, především na trzích akcií. Postupně se původně docela úzké označení rozšířilo na celou skupinu fondů, které s využitím nejrůznějších, ne zcela nestandardních strategií nabízejí investice, které se do normálních fondů nevejdou, třeba jen kvůli jejich přísnější regulaci. Hedge fondy a regulace fondů však představují široké téma, které by stálo za samostatný článek.
Závěrem
Pro obecnou orientaci stačí vědět, že z fondů jsou obvykle bezpečnější otevřené než uzavřené, dluhopisové než akciové. Pokud zůstaneme u dluhopisů, pak nižší riziko vychází z kratší durace (průměrné splatnosti) portfolia a jeho lepšího průměrného ratingu. Obecně pak u fondů, stejně jako jinde, platí, že bezpečná může být jen taková investice, o které investor v první řadě ví, co vlastně představuje. Všechno geniální bývá jednoduché...