K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Nový stavební zákon

(MMR informovalo o přípravách nového zákona)

Datum: 25. 7. 2003, zdroj: OF 3/2003, rubrika: Ostatní

Současný zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) i přes řadu novelizací vychází v podstatě z koncepce navržené v polovině 70. let. Mnohé jeho instituty a postupy již nevyhovují současným požadavkům a proto schválila vláda již v roce 2001 věcný záměr nového stavebního zákona.

Ministru pro místní rozvoj bylo uloženo zpracovat ve spolupráci s ministry životního prostředí a vnitra nový text zákona a předložit vládě jeho paragrafové znění. Příprava návrhu vstupuje do závěrečné fáze a představuje to rozsáhlý soubor prací, zahrnující i přípravu pracovních znění návrhů prováděcích vyhlášek.

Bylo rovněž nezbytné řešit vztah k právním předpisům, kterých se stavební zákon dotkne, a to zpracováním návrhu zákona o změně cca 20 zákonů souvisejících se stavebním zákonem. Současně se zpracovává návrh samostatného zákona, který řeší procesně právní úpravu vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám.

Podle schváleného plánu legislativních prací vlády na rok 2003 má být návrh nového stavebního zákona i zákona o změně souvisejících zákonů předložen vládě v červnu t. r. Ministerstvo však žádá vládu, aby konečné znění zákona bylo schváleno až v návaznosti na připravovaný zákon o správním řízení, se kterým by měl stavební zákon úzce korespondovat.

Územní plánování

Na úseku územního plánování je základním principem udržitelný rozvoj, tj. slaďování ochrany a péče o kvalitní životní prostředí s potřebami hospodářského rozvoje a sociálních podmínek. Požadavkům zajištění udržitelného rozvoje jsou podřízeny všechny navrhované procesní postupy a věcná kritéria pro rozhodování o změnách v území, jeho úpravách a umisťování nových staveb.

Cílem nové právní úpravy je umožnit a lépe koordinovat propojení území ČR s evropským prostorem. Proto bude územní plánování vybaveno novým nástrojem na celostátní úrovni -- politikou územního rozvoje. Nový stavební zákon upravuje územní plánování krajů jako trvalou a kontinuální činnost.

Povinné územně plánovací podklady, trvale a průběžně zpracovávané krajskými úřady a úřady obcí s rozšířenou působností, výrazně zefektivní a zkvalitní územní plánování jednotlivých obcí a zabezpečí aktuální znalost o možnostech území.

Právní úprava zapojuje do rozhodování o koncepčních otázkách územního rozvoje i o konkrétních investicích veřejnost. Zásadně nově je upraveno umísťování staveb tím, že bude vymezováno zastavěné území a že územní rozhodování v tomto území bude zjednodušeno. Nově jsou řešeny postupy přispívající k pružnému a tržnímu řešení pozemkové politiky, které zpřístupňují vhodné plochy pro další rozvoj (např. nové nástroje plánovací smlouva, rozhodnutí o směně pozemků, dohoda o přeparcelaci, předkupní právo) a umožňují lepší spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

Stavební řád

Na úseku stavebního řádu nový zákon přispěje ke zjednodušení a zrychlení povolování staveb. Oprošťuje řízení od nadbytečné administrativy a vede ke zintenzivnění kontroly nad prováděním staveb. Hlavní principy navrhovaného řešení:

  • rozšíření okruhu staveb, které nebude třeba povolovat ani ohlašovat,
  • přesunutí některých staveb ze správního režimu (tzn. povolování) do procesu ohlašování,
  • procesní zjednodušení stavebního řízení
  • založení institutu autorizovaných inspektorů
  • zásadní změna principů součinnosti se spolupůsobícími správními úřady,
  • přeměna nedostatečného státního stavebního dohledu na pravidelné a systematické kontroly s možností přijímat opatření přímo na staveništi,
  • výrazné procesní zjednodušení a tím i zrychlení možnosti započít s užíváním dokončené stavby
  • redukování rozsahu oprávnění obcí, které nejsou stavebním úřadem, s cílem zkvalitnění rozhodovacích procesů, které budou profesionálně vykonávat stavební úřady.

Pozn. redakce: Problematice stavebních úřadů se věnuje samostatný příspěvek.

Povolování staveb

Na tomto úseku nová právní úprava především:

  • zjednodušuje a zrychluje povolování staveb a zavádí intenzivní kontrolu nad jejich prováděním, která dovoluje vypustit či omezit některé formální administrativní úkony,
  • rozšiřuje se podstatně okruh staveb, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu,
  • rozšiřuje se okruh staveb vyžadujících pouze ohlášení stavebnímu úřadu
  • zavádí se institut tzv. zkráceného stavebního řízení,
  • nová (zkrácená) forma povolení stavby spočívá v ověření projektové dokumentace autorizovaným inspektorem;
  • samotné "klasické" stavební řízení , tedy správní řízení vedené stavebním úřadem, je redukováno na určení stavebně technických podmínek pro provedení stavby
  • důraz na kontrolu provádění staveb přímo na staveništi, budou stanoveny etapy výstavby, které se budou kontrolovat,
  • při kontrolní prohlídce bude možné schválit nepodstatné změny v provádění stavby,

Užívání staveb

Na úseku užívání staveb nová právní úprava zejména vychází ze zásady, že stavebník má právo užívat stavbu, pokud ji provedl v souladu s vydanými povoleními.

Proto se upouští od vedení kolaudačního řízení v dosavadním pojetí. Záměr započít s užíváním stavby je stavebník povinen oznámit stavebnímu úřadu nejméně 30 dnů předem, opatří si doklady pro užívání stavby vyžadované zvláštními předpisy a s užíváním stavby může započít po dokončení prací, které provedl v souladu s povolením stavebního úřadu.

Stavební úřad zakáže užívání stavby pouze nejsou-li splněny podmínky bezpečnosti, ochrany života a zdraví osob nebo zvířat a ochrany životního prostředí, nezbytné pro užívání stavby; stavbu lze užívat až po odstranění těchto nedostatků.

U staveb, kde budoucí uživatel nemůže ovlivnit jejich vlastnosti (např. nemocnice, školy, nájemní bytové domy) nebo u změn staveb, které jsou kulturními památkami, se k užívání vyžaduje osvědčení stavebního úřadu vydané na základě kontrolní prohlídky stavby, na žádost stavebníka.

Nové zákony

Zákon o změně zákonů

Při pořizování územně plánovací dokumentace a při rozhodování o stavbách musí orgány územního plánování a stavební úřady dbát i na ochranu veřejných zájmů chráněných jinými právními předpisy než stavebním zákonem. Proto musí spolupracovat s dalšími správními orgány. Jde například o ochranu zdraví, životního prostředí, požární bezpečnost, ochranu kulturních památek, obranu a bezpečnost státu. Bez vyřešení případných rozporů ve vyjádřeních těchto správních úřadů, nesmí stavební úřad rozhodnout.

Současná právní úprava neřeší postup spolupůsobících správních úřadů jednotně. Jejich "výstupy" jsou v zákonech označovány různě, jako "stanovisko, vyjádření, souhlas, povolení, rozhodnutí". Jednotně není upravena ani forma, kterou mají být tyto akty vydávány. Pokud jsou vydávány formou správních rozhodnutí, je vyloučeno řešení rozporů způsobem, který předpokládá stavební zákon. Řízení se prodražuje a prodlužuje, dochází k řetězení správních rozhodnutí. Navíc v některých případech není právní úprava jednoznačná a dochází jak v řadách investorů, tak u stavebních úřadů k nejistotě v tom, zda forma vydaného stanoviska je správná.

Věcný záměr stavebního zákona stanovil, že je nutné revidovat zákony, které upravují působnost jiných správních úřadů ve vztahu k postupům podle stavebního zákona a navrhnout jejich novelizaci tak, aby na jedné straně nebyly oslabeny právní nástroje pro ochranu těchto speciálních veřejných zájmů, na druhé straně, aby byly odstraněny zbytečné administrativní procedury.

Zejména stanoviska, která slouží jako podklady pro povolování staveb nebudou vydávána formou správního rozhodnutí. Toto systémové opatření směřuje k tomu, aby si stanoviska dotčených správních úřadů mohl zajistit přímo stavební úřad, aby je nemusel před řízením opatřovat sám stavebník.

Splnění tohoto cíle si vyžádá zásah do téměř 30 zákonů, aby byly v souladu s koncepcí nového stavebního zákona a byly eliminovány kritizované komplikace.

Autorizovaný inspektor

Připravovaný nový stavební zákon konstituuje právní institut "autorizovaný inspektor", který dosud ve stavebním právu nebyl obsažen. Jeho cílem je oprostit stavební úřady od činností u nichž není nutné, aby je vykonávaly správní orgány. Pro urychlení procesů povolení realizace a užívání vybraných druhů staveb lze svěřit některé úkony autorizovaným inspektorům, jakožto privátní sféře.

Těžiště působnosti autorizovaných inspektorů bude v posuzování stavebně technických otázek v souvislosti s výkonem státní správy ve věcech stavebního řádu. Obdobné právní úpravy jsou s pozitivními výsledky zavedeny i v některých členských státech EU (např. SRN, Rakousko, Anglie).

Autorizovanými inspektory se budou moci stát jen vysoce kvalifikovaní odborníci. Základními předpoklady pro jejich jmenování jsou vysokoškolské vzdělání v oboru architektura nebo stavitelství, autorizace v oboru pozemních staveb podle zákona č. 360/1992 Sb., minimálně 15 roků odborné praxe, bezúhonnost a prokázání právních a odborných znalostí zkouškou.

Služeb autorizovaného inspektora budou moci využívat především stavebníci pro urychlení povolovacího řízení tak, že u něj objednají kontrolu dokumentace pro vedení zkráceného stavebního řízení, nebo odborný posudek pro vydání osvědčení k užívání stavby, anebo jinou odbornou pomoc. Stavební úřad může využívat autorizovaného inspektora při kontrolních prohlídkách staveb a v rámci expertní součinnosti.

Zákon o vyvlastnění

Těžiště stávající právní úpravy vyvlastnění pozemků a staveb spočívá v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vedle toho obsahuje zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR speciální úpravu tzv. zkráceného vyvlastňovacího řízení.

Vyvlastnění je institut vyžadující samostatnou právní úpravu a návrh stavebního zákona již proto nepočítá s tím, že by jeho součástí byla úprava vyvlastnění. Ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti zpracovalo MMR návrh věcného záměru samostatného zákona o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám. Vláda tento návrh schválila dne 3. dubna 2002.

Klíčové jsou otázky stanovení účelů vyvlastnění, určování náhrady za vyvlastnění, jakož i způsob prokazování veřejného zájmu, pro který lze vyvlastnit. Z povahy věci je zřejmé, že zákon o vyvlastnění musí obsahovat i procedurální stránku vyvlastnění.

Základním právním východiskem vyvlastnění je Listina základních práv a svobod, podle které je vyvlastnění možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Vyvlastněním se rozumí jak odnětí vlastnického práva, tak jeho omezení (tzv. věcné břemeno).

Stavební zákon (ani žádný jiný zákon v našem právním řádu) obecně veřejný zájem nevymezuje. Lze jej charakterizovat jako zájem převažující nad individuálním zájmem dosavadního vlastníka, který sleduje prospěch širšího celku -- státního, územního nebo sociálního. V každém jednotlivém případě musí být v řízení prokázáno, že realizace účelu je v souladu s veřejným zájmem.

Náhrada za vyvlastnění

Kromě existence účelu vyvlastnění a prokázání veřejného zájmu musí být splněny další podmínky. Nelze vyvlastnit, jestliže je možné cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou, ani jestliže je možné účel vyvlastnění realizovat na jiném místě nebo jiným způsobem. Vyvlastnění musí být provedeno jen v nezbytném rozsahu.

Platný stavební zákon ukládá povinnost náhrady za vyvlastnění, která se poskytuje zásadně v penězích. Bližší úpravu náhrady v současné době upravuje vyhláška č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Tato vyhláška je však v praxi téměř nepoužitelná. Podle připravovaného zákona musí být vyvlastněnému poskytnuta spravedlivá náhrada, která bude moci být poskytnuta i jinou formou, než v penězích. Náhrada nebude stanovena tzv. administrativní cenou podle cenového předpisu, nýbrž v ceně obvyklé, za kterou lze vyvlastňované právo získat (či omezit) v daném místě a čase. Navrhuje se, že vlastnické právo přechází na vyvlastnitele až po zaplacení náhrady za vyvlastnění.

Nový zákon o vyvlastnění navrhuje zkrátit lhůtu, ve které je nutné nejpozději započít s užíváním předmětu vyvlastnění ke stanovenému účelu, na 1 rok. Nestane-li se tak a vyvlastněný nebo jeho právní nástupce o to požádá, musí být rozhodnutí o vyvlastnění zrušeno. Důvodem pro zrušení bude také nezaplacení náhrady za vyvlastnění ve stanovené lhůtě.

Rozhodnutí o vyvlastění bude přezkoumatelné soudem.

Účel vyvlastnění

Platný stavební zákon vymezuje nejčastější účely vyvlastnění. Účely, pro které lze vyvlastnit, však obsahují i další zákony (horní zákon, energetický zákon, zákon o vodách, zákon o státní památkové péči, zákon o ochraně veřejného zdraví, zákon o telekomunikacích, zákon o ochraně přírody a krajiny apod.).

Z uvedeného důvodu se navrhuje, aby zákon o vyvlastnění upravoval pouze procesní stránku týkající se vedení vyvlastňovacího řízení a stanovil, že vyvlastnit je možné jen pro účely, které k dosažení veřejného zájmu stanoví zvláštní zákony.

-as-

TOPlist
TOPlist