Argumenty ke vstupu

22. 5. 2003 OF 2/2003 Ostatní

Deset nových států má otevřené dveře pro vstup do Evropské unie. V Kodani se konal v prosinci 2002 summit členských zemí, který vyslovil souhlas s přijetím těchto států, ke kterým patří i Česká republika. V dubnu bude v Aténách podepsána smlouva o přistoupení. Tuto smlouvu musí ratifikovat všechny členské země. V kandidátských státech se bude postupně konat referendum, které se jako první uskutečnilo na Maltě a pozitivním výsledkem. Také v České republice se připravujeme ke vstupu do Evropské unie. Pro rozhodování v referendu přinášíme další argumenty pro přistoupení k Evropskému společenství.

Volným pohybem osob se rozumí svobodná možnost pohybovat se, usazovat se a pracovat nebo podnikat kdekoliv v Evropské unii. Tato svoboda platí pro každého občana EU a patří k základním svobodám, na nichž je vybudován společný trh unie. Občanem EU je přitom každý, kdo je občanem některé členské země.

Od vstupu do unie bude k překračování hranic s ostatními členskými státy postačovat občanský průkaz. Při překračování hranic odpadne povinnost na požádání prokázat finanční zajištění pobytu. Na mezinárodních letištích budou občané ČR odbavováni ve zvláštním koridoru pro občany EU. Každý bude moci bez přihlášení pobývat v jiném členském státě po dobu tří měsíců, teprve pak bude třeba se přihlásit k pobytu, popř. prokázat zdravotní pojištění a dostatek finančních prostředků k zajištění důstojného živobytí pro sebe a svou rodinu.

Občan, který se ocitne ve svízelné situaci v cizí zemi mimo EU, kde nebude zastupitelský úřad ČR, se může obrátit s žádostí o pomoc na velvyslanectví či konzulát kterékoliv jiné členské země EU.

S volným pohybem osob souvisí také vzájemné uznávání řidičských průkazů: průkazy vydané v ČR budou automaticky platit i v ostatních členských státech EU.

Zaměstnání v EU

Možnost hledat práci v členských zemích EU a pak ji vykonávat má každý občan EU. V rámci přístupových jednání platí pro ČR dohoda o dvouletém přechodném období pro volný pohyb pracovníků. Ve státech, které toto přechodné období uplatní, budou moci čeští občané pracovat jako dosud jen na základě pracovního povolení. Již nyní však pět současných členských zemí EU deklarovalo, že plně uvolní svůj pracovní trh ihned: Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Irsko. O pozicích zbývajících členských zemí ČR stále jedná. Kvóta pro české pracovníky např. v Německu přitom není v současnosti naplněna.

Česká republika bude mít možnost recipročně zpřísnit vstup na svůj trh práce (podmínit zaměstnání vydáním povolení k zaměstnání) občanům těch současných členských států, které neuvolní své trhy práce. ČR bude také mít určitou možnost zavést přechodná opatření vůči ostatním novým členským státům.

Se vstupem do EU se očekává postupné snižování nezaměstnanosti v ČR, a to hlavně díky rostoucímu přílivu zahraničních investic, což přispěje ke vzniku nových pracovních příležitostí.

Vzdělávání a studium

Úroveň vzdělávání výrazně ovlivňuje zaměstnatelnost občanů. Např. Finsko a Irsko vybudovaly po svém vstupu z prostředků EU celý systém vyššího neuniverzitního vzdělávání a položily tak základy rychlého ekonomického rozvoje.

ČR již nyní čerpá mnohamilionové prostředky z projektu PHARE na rozvoj regionálního školství. To se pozitivně odráží v rozšiřování vzdělávacích možností a schopnosti získat zaměstnání v Moravskoslezském i Ústeckém kraji. I po vstupu bude ČR čerpat na rozvoj vzdělávacího systému z Evropského sociálního fondu.

Mladí lidé a zejména studenti nejvíce využívají výhod volného pohybu osob. Zásada volného pohybu s sebou totiž nese možnost studovat kdekoliv v EU za stejných podmínek, jako domácí studenti, popř. pracovat -- i krátkodobě -- kdekoliv v Unii bez zvláštního pracovního povolení.

Odpovědnost za obsah výuky ve školách a organizaci vzdělávání však mají v kompetenci jednotlivé členské státy.

Evropská unie rovněž podporuje výměnu studentů a učitelů prostřednictvím výměnných a stipendijních programů a zároveň tím, že jsou vzájemně uznávány akademické diplomy a započítává se doba studia.

Již v předvstupním období se Česká republika účastní v programech ES pro oblast školství, odborného vzdělávání a mládeže jako jsou Socrates, Leonardo da Vinci a Mládež.

Česká republika již řadu let má možnost čerpat prostředky z unijních programů na podporu vzdělávání a vědy. V letech 1997 až 2001 jsme tak získali podporu ve výši přesahující čtyři miliardy Kč.

Důchodci v ČR a v EU

Členství v EU žádný vliv na výši důchodů mít nebude. Předpisy, kterými se důchodové zabezpečení řídí, zůstávají v kompetenci členských států. Důchody se budou i nadále valorizovat v závislosti na výši inflace.

Přestože neexistuje důchod poskytovaný EU, existuje nárok na důchod z každé země, ve které byl občan důchodově pojištěn (za splnění podmínek platných v dané zemi -- nejméně 1 rok).

Vzhledem k tomu, že pro vznik nároku na starobní důchod je ve většině členských států EU třeba získat poměrně dlouhé doby pojištění, posuzuje se nárok se zřetelem k dobám získaným ve všech členských státech (tzv. sčítání dob pojištění). Pokud důchodci vznikl nárok na důchod od více než jedné země, bude se celkový důchod skládat z více položek, které jsou odvozeny od délky jeho pojištění v každém státě. Tento důchod si jeho poživatel může nechat vyplatit do kteréhokoli členského státu EU bez rizika jeho snížení. Přestěhováním do jiné země tedy nárok na důchod nezaniká.

Sociální problematika

Předpisy, upravující tuto oblast, jsou plně v kompetenci členských států. Žádné zásadní změny v souvislosti se vstupem nenastanou. Charta základních sociálních práv pracovníků zaručuje svobodu pohybu po celém území ES spojenou s právem být zaměstnán v kterékoli zemi, bez zvláštního povolení a za rovných podmínek.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci mají právo svobodně se sdružovat. Obě strany mají právo uzavírat kolektivní smlouvy. Právo na stávku je však upraveno národním zákonodárstvím. Muži a ženy mají mít stejné možnosti při získávání zaměstnání, odměňování, odborné přípravě i postupu v zaměstnání. Zaměstnanec má právo pracovat v bezpečném a zdravém prostředí. Zvláštní články formulují práva mladistvých, starších a zdravotně postižených osob. Členské země mají za povinnost uplatnit tato sociální práva ve vlastní legislativě a prosadit je ve své sociální politice.

Konkrétní úprava sociálních dávek a opatření sociální pomoci a péče zůstanou v kompetenci ČR. EU má navíc (kromě obvyklého národního sociálního zabezpečení) pravidla pro zabezpečení občanů, kteří postupně pracují nebo bydlí ve dvou či více státech unie. Rozhodující je zásada, že na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje.

Ochrana veřejného zdraví

EU klade velký důraz na preventivní ochranu zdraví svých občanů. I když u nás je úroveň ochrany zdraví tradičně vysoká, během přípravy na vstup došlo a dochází k harmonizaci množství předpisů podle zásady, že pro tutéž věc je lepší mít v EU jeden společný předpis, než 25 různých, navzájem jen málo odlišných.

Některé z těchto předpisů sjednocují požadavky na léčiva a zdravotnické prostředky (od náplastí až po složité diagnostické a léčebné přístroje); což mj. usnadňuje volný pohyb tohoto zvláštního zboží uvnitř EU a zaručuje jeho náležitou jakost, účinnost a bezpečnost.

Velká skupina předpisů pokrývá bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravin. Týkají se např. věcí, jako

  • požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých potravin a surovin,
  • jaké látky je možno do potravin přidávat, v jaké kvalitě a v jakém množství,
  • jak musí být zajištěna hygiena stravovacích služeb,
  • hygienické požadavky na prodej potravin.

Je třeba mít na paměti, že společné unijní předpisy v řadě případů stanoví jen obecný požadavek a je na členském státu, jak jej zajistí (jednotlivé státy mohou mít např. různý názor na to, zda k zajištění hygienického prodeje měkkého pečiva je třeba je balit, či nikoliv).

Další předpisy se týkají např.: kvality pitné vody, kvality vody ke koupání, kvality kosmetických prostředků, bezpečnosti hraček, ochrany zdraví při práci.

Zdravotní péče

Vlastní zdravotní péče a způsob jejího zabezpečení zůstává plně věcí jednotlivých členských států. Ani v dosavadních členských státech není zaveden jednotný systém zdravotní péče a jejího financování. Obvyklé způsoby organizace zdravotnictví ve státech EU mohou být jen orientačním vodítkem při úvahách o změnách organizace zdravotnictví v ČR a dalších kandidátských státech, nic však nebrání inspirovat se i ve vyspělých státech mimo EU.

Ustanovení ES o koordinaci sociálního zabezpečení se vedle oblasti peněžitých sociálních dávek vztahují rovněž na poskytování zdravotní péče (tzv. věcných dávek v nemoci). Tyto předpisy se vztahují na občany EU, kteří pobývají v jiném státě, než ve kterém jsou zdravotně resp. nemocensky pojištěni, např. jako turisté, dále pak na migrující pracovníky a jejich rodinné příslušníky,důchodce, studenty a nezaměstnané. Tento systém vytváří určitý tlak na koordinaci postupů národních zdravotnických politik tak, aby kvalita a cena zdravotní péče byla v členských státech srovnatelná.

Při cestách po zemích EU se na občany členských zemí EU budou vztahovat pravidla, která zaručují, že v kterémkoliv členském státě EU nezaniknou nároky na sociální zabezpečení a zdravotní péči. Tato pravidla se vztahují na různé druhy pobytu v zemích EU (např. se může jednat o turistický pobyt, pracovní pobyt, pobyt za účelem hledání zaměstnání, služební cesta atd.) a různé druhy dávek.

Zdravotní pojištění

Obecně se dá říci, že při přechodném pobytu mimo území ČR se z českého systému veřejného zdravotního pojištění hradí pouze nutná a neodkladná péče v případě náhlého onemocnění, a při trvalém pobytu, při pracovních úrazech a v situaci, kdy nelze zajistit náležitou péči v rozumné době, má každý občan nárok na úhradu veškeré potřebné zdravotní péče ze zdravotního pojištění. Velmi ovšem záleží na tom, aby bylo zřejmé, kde je občan zdravotně pojištěn a jakým právním předpisům podléhá. Obecně platí, že je zdravotně pojištěn a podléhá právním předpisům toho státu na jehož území pracuje.

Jednu z výjimek tvoří například nepracující důchodci, kteří se přestěhují mimo území, kde celý život pracovali. Ti mají nárok na úhradu veškeré zdravotní péče z toho státu, odkud pobírají důchod (existují přesná pravidla pro případ, že je pobírán důchod ze dvou a více států). Další zvláštní skupinou jsou studenti, kteří mají nárok pouze na nezbytnou péči. Rozsah zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění se liší stát od státu. Ve většině evropských států se ze zdravotního pojištění hradí pouze část nákladů na zdravotní péči, a část tzv. spoluúčast si musí občané doplácet.

Pro většinu našich občanů bude mít vstup ČR do EU tu výhodu, že budou moci volně cestovat po EU a náklady na nutnou a neodkladnou péči jim budou automaticky uhrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Před cestou nebo před plánovaným pobytem si každý bude muset vyzvednout formulář na pobočce své zdravotní pojišťovny.

Sociální zabezpečení

Každý stát má svůj vlastní systém sociálního zabezpečení. Rozdíly v systémech sociálního zabezpečení jsou značné, závisejí zejména na historických tradicích, ekonomické a politické situaci v jednotlivých státech apod. Obecně lze však říci, že země EU se v sociální oblasti řadí k nejvyspělejším na světě.

Ačkoli EU ponechává obsah systémů sociálního zabezpečení (druhy dávek, jejich výši nebo valorizace) na jednotlivých členských státech, snaží se o koordinaci systémů jednotlivých členských států, tedy o jejich bezproblémové propojení. Proto byla v EU vytvořena pravidla pro sociální zabezpečení občanů, kteří se pohybují v rámci EU (postupně pracují nebo bydlí ve dvou či více státech unie či v nich přechodně pobývají jako turisté nebo v nich studují).

Na občana EU se vztahuje sociální systém toho státu, ve kterém pracuje, minimální standardy jsou definovány zejména na základě Charty základních sociálních práv pracovníků.

Všeobecně platí základní princip nediskriminace -- občané kteréhokoli jiného členského státu mají stejná sociální práva jako občané státu poskytujícího sociální zabezpečení.

Na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje, a to i v případě že bydlí, nebo se přestěhuje do jiného členského státu. Předpisy pro tyto "migrující" občany zasahují do oblastí starobních, vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů, dávek v nemoci a mateřství (a to jak peněžitých dávek tak i zdravotní péče), zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pohřebného, dávek v nezaměstnanosti a rodinných dávek a přídavků.

Přizpůsobení EU se tedy bude týkat pouze koordinace se systémy ostatních členských zemí tak, aby byla zajištěna návaznost sociálního zabezpečení pro české občany, kteří budou odcházet za prací do zahraničí a pro občany ostatních států, kteří se budou stěhovat do ČR.

Důchody

Stanovení kritérií pro nárok na různé sociální dávky včetně důchodů zůstává plně v kompetenci členských států, vstup do EU nebude mít vliv na situaci v ČR.

Důchody budou valorizovány v závislosti na výši inflace jako doposud rozhodnutím Parlamentu ČR. Sociální systém ČR se nezmění, bude nadále založen na dvou pilířích: povinném důchodovém pojištění (průběžné financování) a dobrovolném důchodovém připojištění (kapitálové financování).

Neexistuje důchod poskytovaný Unií, nárok na důchod vzniká zvlášť z každé země, kde byl občan důchodově pojištěn (za splnění podmínek platných v dané zemi). Doby odpracované v různých státech se pro účely zjištění nároku na důchod sčítají. Důchod se pak skládá z jednotlivých položek, vypočítaných podle délky pojištění v každé jednotlivé zemi.

Důchod je penzistovi zasílán na jakoukoli adresu v EU, na které právě pobývá.

Důchodový systém může být rozšířen i o zaměstnanecké penzijní připojištění. Přestěhováním do jiné země tedy nárok na důchod nezaniká.

Systémy invalidního pojištění se v jednotlivých zemích liší. Pro koordinaci mezi jednotlivými systémy platí čtyři základní principy:

  1. Aplikace právního řádu jediného státu -- každá osoba je pojištěna pouze v jednom státě. Obecně se uplatňuje vždy legislativa, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na její trvalé bydliště.
  2. Rovné zacházení -- zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti.
  3. Zachování nabytých práv -- invalidní a další důchody jsou vypláceny i v případě přesídlení do jiného členského státu.
  4. Zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění): pojistné doby strávené v různých státech se pro účely posouzení práva na nabytí dávek sčítají.

Ochrana spotřebitele

EU klade na kvalitu výrobků na trhu takové požadavky, aby zajistila ochranu občana -- spotřebitele, zejména v oblasti jeho zdraví a bezpečnosti, ekonomických zájmů a informovanosti. Důraz na ochranu spotřebitele díky kvalitnějším informacím a lepší přehlednosti trhu chrání spotřebitele před nebezpečnými či rizikovými výrobky a potravinami a zlepšuje možnost domáhat se v případě škody nápravy soudní cestou. Nejvyšší odvolací instancí ve sporech tohoto druhu je Evropský soudní dvůr v Lucemburku.

Oblasti, jichž se ochrana spotřebitele týká, jsou:

  • přípustné koncentrace cizorodých látek,
  • vyznačení dat nejzazší možné spotřeby,
  • u strojů a přístrojů informace o způsobu jejich používání a o technických parametrech,
  • informace o původu zboží a přesném složení výrobků,
  • opatření proti klamavé reklamě,
  • pravidla pro spotřebitelské úvěry, podomní prodej apod.,
  • ochrana osobních údajů.

Mezi základní práva spotřebitele, která už byla promítnuta do české legislativy, patří např.:

  • možnost do 14 dnů odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku, tzn. možnost vrátit zboží zakoupené podle katalogu či televizní reklamy bez udání důvodu,
  • možnost do 7 dnů odstoupit od smlouvy uzavřené mimo stálou provozovnu (týká se např. zboží zakoupeného na reklamních zájezdech),
  • povinnost výrobce informovat o materiálech použitých v hlavních částech obuvi,
  • možnost vymáhat náhradu škody způsobenou výrobkem přímo na výrobci (např. pokud by závada elektrického spotřebiče způsobila požár),
  • poskytování předepsaných informací o spotřebitelských úvěrech, přičemž platí zásada, že při pochybnostech o výkladu spotřebitelské smlouvy platí výklad, který je příznivější pro spotřebitele.

Od 1. 1. 2003 vstoupila v platnost další opatření, vyplývající z evropské legislativy:

  • záruční doba u spotřebního zboží vyrobeného od 1. ledna 2003 se prodlužuje na 2 roky,
  • rozšíření práv uživatelů bankovních služeb: bankovní převody budou prováděny maximálně do dvou pracovních dnů (uvnitř jedné banky během jednoho dne), zlepší se bezpečnost při užívání platebních karet.

Pokud stát českým občanům nezaručí ochranu, na jakou mají v rámci evropských norem nárok (např. při nepřesném převzetí norem nebo jejich nerespektování), mohou postižení občané žádat na státu náhradu škody, která by jim v takovém případě vznikla.

Harmonizace právních norem zajišťuje stejné podmínky a stejnou míru ochrany pro spotřebitele ve všech členských zemích. Evropané tak mají jistotu, že si mohou zboží, které znají z domova, koupit pod stejným názvem, ve stejné kvalitě a za stejných podmínek třeba ve Skandinávii, v Řecku nebo v Belgii.

Bezpečnost

Bezpečnost občana

Důležitou okolností týkající se bezpečnosti občanů je mezinárodní spolupráce členských států EU v oblasti justice a vnitra. Příslušné dohody např. umožňují velmi těsnou spolupráci policií členských států při potírání kriminality, zejména boj proti obchodu s drogami, proti obchodu s lidmi atd. Je také možné pronásledovat zločince i přes hranice, čímž se zvyšuje pravděpodobnost jejich dopadení. Evropský standard dostává také nakládání s osobními údaji zpracovávanými v rámci policie. Schengenský systém umožňuje čelit přílivu kriminálních živlů na území EU a usnadňuje jejich stíhání. To je významné např. při předcházení teroristickým akcím.

Významná je i spolupráce v oblasti justice, která směřuje např. k usnadnění vzájemného vydávání pachatelů trestných činů k potrestání. Tomu napomáhá např. tzv. evropský zatýkací příkaz, který výrazně zjednodušuje procedury při stíhání a trestání pachatelů trestných činů bez ohledu na to, na území kterého členského stát EU se trestné činnosti dopustili.

Armáda, vojenská služba

EU nemá svoji armádu, připravuje se však vytvoření společných sil rychlé reakce, aby bylo možné čelit zejména krizím, které by mohly ohrozit stabilitu unie.

Rozhodnutí ČR přejít od roku 2006 na profesionální armádu je naší vnitřní věcí. V některých členských státech je armáda profesionální nebo poloprofesionální, jinde je povinná základní vojenská služba.