Problematika neplatičů
Jedním z problémů, se kterým se sociální pracovníci obecních úřadů setkávají, je úhrada nájemného a nákladů, které v souvislosti s užíváním nájemného bytu vznikají. Jde především o občany, jimž se z různých důvodů nedostávají finanční prostředky na tyto platby za užívání bytu a za služby s užíváním bytu spojenými. Týká se to i úhrady za spotřebované energie, především elektřiny a plynu.
Na jedné straně stojí občané, kteří se dostali do obtížné sociální situace, spojené s nedostatkem finančních prostředků a mnohdy nezaviněně. Na druhé straně pak stojí občané, kteří vědomě stanovené úhrady neplatí. Takovéto občany je nezbytné postihovat podle zákona a dlužné nájemné i další pohledávky na nich vymáhat.
Občanům, kteří objektivně nemají možnost stanovené nájemné i další náklady spojené s bydlením hradit, je nezbytné pomoci, a to s ohledem na jejich celkovou sociální a majetkovou situaci.
Sociální práce
Naznačená pomoc je realizovatelná prostřednictvím dávek sociální péče, poskytovaných podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, popřípadě podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Před tím, než se uvedené dávky potřebným občanům začínají vyplácet, je nezbytné posoudit, zda občan splňuje podmínky sociální potřebnosti eventuálně podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení z dávek státní sociální podpory.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto vydalo metodické opatření -- Komentář MPSV č. 5/2000, které usměrňuje postup příslušných správních orgánů, v tomto případě většinou pověřených obecních úřadů, v této agendě.
V uvedeném materiálu se především doporučuje nejprve identifikovat v rámci obce všechny subjekty, které se na zabezpečení bydlení občanů, na správě bytového fondu a na zajištění dodávky nejrůznějších služeb či energií podílejí. V zájmu všech těchto subjektů by měla být vzájemná spolupráce a zabezpečení výměny informací v těch případech, kdy je již z prvních signálů zřejmé, že s úhradou nájemného a služeb jsou, popřípadě budou, ze strany uživatele bytu problémy.
Jakmile lze vysledovat problém s úhradou, spočívající především v nedostatku finančních prostředků, je nezbytné ze strany příslušného správního orgánu uplatnit metody sociální práce a pokusit se eliminovat nebezpečí nárůstu dlužných částek.
Sociální potřebnost
Občanům, kteří splňují podmínky sociální potřebnosti lze poskytnout dávku sociální péče podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, ke krytí zvýšených nákladů na domácnost. Mezi ně se počítá nejen "nájemné", ale i služby spojené s užíváním bytu i úhrada za dodané energie (elektřina, plyn).
Důležité je, že se při posuzování sociální potřebnosti i při rozhodování o výši poskytnuté dávky berou v úvahu skutečné odůvodněné náklady, které jsou na úhradu za domácnost vynakládány. Neznamená to však, že by bylo možno dávkami sociální péče pokrýt neúměrně vysoké nájemné, stanovené spekulativně s předpokladem, že občan na jeho úhradu získá prostředky ze sociální péče.
Poskytování dávky na úhradu nákladů spojených s bydlením, umožňuje občanům i nadále obývat odpovídající byt a hradit nájemné z prostředků sociální péče do doby, než se mu podaří získat potřebné prostředky (příjmy) z vlastní činnosti. V této souvislosti je nutné poznamenat, že dávky sociální péče slouží pouze k úhradě běžného, nikoli dlužného nájemného.
Pokud na nájemném vznikl dluh, je možno využít příspěvku na bydlení, který je jednou z dávek státní sociální podpory, upravené zákonem č. 117/995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Obě jmenované dávky tak umožňují pokrytí výdajů spojených s domácností občana po dobu, po kterou nemá dostatečný příjem z pracovní či jiné činnosti.
Zvláštní příjemce
Sociální odbory obecních úřadů jsou povinny průběžně sledovat sociální situaci svých klientů, kteří jsou příjemci dávek sociální péče, a to především dávek, vyplácených z titulu nedostatečného příjmu, který občanovi neumožňuje hradit nezbytné výdaje na domácnost, včetně úhrady nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Přitom kontrolují, zda vynaložené finanční prostředky jsou využívány na účel, pro který byly přiznány.
Pokud zjistí, že dávka není používána k účelu, na který byla poskytnuta, ustanoví zvláštního příjemce, a to podle § 102 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a podle § 53 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Zvláštní příjemce pak za tohoto občana plní povinnosti, které z dávky sociální péče měly být hrazeny. Přitom není nutný souhlas oprávněné osoby (v tomto případě příjemce dávky sociální péče) s tímto postupem, tj. s ustanovením zvláštního příjemce.
Předcházení vzniku problému
Přestože metodický materiál MPSV lze chápat jako doporučení postupu při předcházení vzniku sociálního problému "neplatičů nájemného" včetně postupu řešení v případech, kdy problém neplatičů v určité lokalitě již vzniknul, mohou je příslušné správní orgány, v tomto případě příslušné obecní úřady, bez problémů využít.
V každém případě však doporučovaný postup vyžaduje důkladnou analýzu, kterou nelze provést bez součinnosti všech subjektů, které se na zajištění bydlení a služeb s bydlením spojených v místě podílejí. Tato součinnost je nezbytná i v dalším průběhu řešení situace neplatičů nájemného, a to především v těch případech, kdy dluhy na nájemném vznikly či vznikají v důsledku celkové nepříznivé sociální situace občana a jeho rodiny.
Podstatou činnosti příslušných sociálních odborů obecních úřadů musí být, jak již bylo řečeno, sociální práce. Ta vede, s využitím odpovídajících metod práce s jednotlivcem, skupinou nebo s komunitou, nejen k postupnému vyrovnání dlužné částky na nájemném, prostřednictvím dávek sociální péče a státní sociální podpory, ale i ke zlepšení celkové sociální situace občana a jeho rodiny. Ve svém důsledku umožňuje zlepšená situace občan průběžné hrazení jeho závazků vůči majitelům a správcům bytového fondu.